FUNKCE LINKY
SEZNAM ZASTÁVEK
- 1962: v dopoledních hodinách a o nedělích na lince 12-14 zkrácen interval z 60 na 30 minut, o dva roky později na 20 minut.
- 1964: poslední zmínka o lince 12-14, až do roku 1970 se píše pouze o lince 12 v trase Pavlovice Tesla - Fügnerova - Ruprechtice sídliště.
- 1970: v úseku Nám. Bojovníků za mír (dnešní nám. Dr. E. Beneše) - Rychtářská zavedena posilová linka X do doby komplexního řešení obsluhy Ruprechtic, kterou zpracovává ÚHA Městského národního výboru v Liberci. Později toho roku je z linky X vytvořena nová linka s číslem 14. Špičkový interval byl nastaven na 8 minut, čímž bylo díky prokladu s linkou 12 dosaženo souhrnného intervalu 4 minuty.
- 1972: linka prodloužena do nového obratiště poblíž křižovatky ulic Vrchlického x Hlávkova (tehdy pojmenováno Ruprechtice, sídliště).
- 1975: linka prodloužena do nového obratiště u hokejky (dnešní Ruprechtice sídliště).
- 1. 1. 1996: linka prodloužena o úsek Nádraží - Vápenka - Kubelíkova - Plastimat - České Mládeže. V úseku Fügnerova - Ruprechtice ji nově kromě linky 25 doplňuje ještě linka 20. Z linky 14 se v celé trase stává posilová linka v provozu pouze ve špičkách pracovních dnů, později jen v odpolední špičce.
- 1. 9. 1996: úsek Nádraží - Vápenka - Kubelíkova - Plastimat - České Mládeže se neujal, a tak je opět zrušen.
- 1. 9. 2001: linka prodloužena o úsek Fügnerova - Zelené Údolí - Pekárny/Broumovská. V provozu zůstává jen několik spojů za den a její další osud zůstává nejistý. Později jsou vybrané spoje prodlouženy do zastávek Na Pískovně a Pavlovice Letná, kde jsou převlékány za linku 12 a pokračují zpátky do centra.
- 1. 9. 2007: v souvislosti s otevřením OC Globus je linka prodloužena ke Globusu a naopak je upuštěno od úseku do Zeleného Údolí. Trasa je nově FÜGNEROVA - Ruprechtice sídliště (- Pavlovice Letná - GLOBUS). Linka je zatím vedena přímo ze zastávky Stračí (tehdy ještě Polní) ke Globusu. Rozsah provozu je opět celodenní a celotýdenní.
- 1. 4. 2008: upraveno linkové vedení přes Růžodol I. a Zelnou.
- 12. 12. 2010: linka začíná zajíždět do nově vybudované lokality Polní a konečně získává dnešní podobu.
- 26. 1. 2019: v rámci dočasného omezování provozu je silně zredukován provoz a linka je téměř zlikvidována, zůstávají 2 spoje o víkendu a několik spojů v pracovní dny. Později je rozsah provozu pomalu opět navyšován.
- 2023: po velkém rušení pošt je zvažováno přetrasování linky ulicemi Vrchlického přes zast. ZŠ Vrchlického a tř. Gen. Svobody, ke změně ale nakonec nedošlo.
Čtrnáctka je poměrně členitá linka, kde není nouze o náročnější úseky. Patří mezi ně především poslední úsek, kde je nutné si dvakrát užít světelnou křižovatku v Pavlovicích u Kauflandu při závleku na Polní a poté se přes Zelnou promotat Ostašovskou ulicí až ke Globusu. Podívejte se na víkendovou jízdu linky 14 s vozem Iveco Urbanway CNG #538.
Zvláštní, ne příliš častou variantou linky 14 je její propojení s linkou 12, které se v současnosti děje brzy ráno a jednou odpoledne. Odpolední jízdu tohoto převlečeného spoje si můžete užít na následujícím videu, které zachycuje typické zácpy začínající špičky poblíž Globusu a v centru. Tyto zácpy způsobují časté sjíždění spojů linky 12, jako se tomu stalo i v tomto případě, kdy jsem dojel předchozí spoj. Bylo to s vozem Iveco Urbanway #720.
Čtrnáctka je vskutku svérázná linka – divokou historií, členitostí, pravidelností provozu i trasou. Stěží bychom hledali linku, která v Liberci obslouží tolik supermarketů a obchodních center; co se jižní poloviny města týče, objede prakticky všechna.
Mezi mé nejoblíbenější nepatří. Mám radši linky mířící za město, někam do klidu – a to čtrnáctka rozhodně není. Ze všech se nejvíc blíží pražskému provozu: přírodní scenérie hrozí snad na jediném místě, jinak jde o linku akční, kde je třeba být neustále v střehu – nepřehledné křižovatky, přechody, kruhové objezdy, kolony. I to má ovšem svou poezii; pojďme na ni.
Ze synagogy moderní knihovnou
Čtrnáctka vyráží jako řada linek z centra, z terminálu Fügnerova. Hned vedle se tyčí kontroverzní obchodní centrum Fórum, jež nahradilo oblíbený obchodní dům Ještěd – obojí ovšem nutno měřit optikou své doby. Od Fóra se uličkami centra kolem zapomenutého libereckého zámku dostaneme rovnou k druhému obchodnímu centru, Plaze u zastávky Šaldovo náměstí. Jako malý tu ještě pamatuji oplocený kráter s jezírkem, v němž prý byly ryby; vydržel dlouhá léta až do roku 2009, kdy Plaza otevřela. Sotva zmizela jáma u Šaldova náměstí, vystřídala ji podobná jáma s jezírkem v dolním centru na dohled od Fügnerovy. Po nejsložitější liberecké křižovatce na Šaldově náměstí se ocitneme na dohled od radnice ve vídeňském stylu; jedeme-li do centra, zastavíme dokonce přímo vedle ní a obkroužíme divadlo F. X. Šaldy, kdežto z města stavíme na snad nejznámější liberecké zastávce, jež je zároveň uměleckým dílem zvaným Snídaně obrů. Nedaleko upoutá moderní Krajská vědecká knihovna, vystavěná na místě staré synagogy vypálené za Křišťálové noci v listopadu 1938 – kolem ní kdysi jezdily první autobusy od radnice do Ruprechtic, ještě v soukromých rukou; prázdnou plochu nakonec roku 2001 zaplnila knihovna propojená s novou synagogou. Rumjancevovou ulicí minete katastrální úřad, jednu z budov technické univerzity a několik obytných domů a vyjedete na prostranství Tržního náměstí s plaveckým bazénem. Svérázná stavba bazénu už má své odslouženo a čeká ji rozsáhlá rekonstrukce, stejně jako celé okolí Tržního náměstí, kudy by měl v příštích letech vést městský okruh. Hned za náměstím zastavíme u dalšího obchoďáku naproti parku Mrtvolky; dnes je v něm Albert a pár obchůdků, u místních se však podle původního majitele vžil název Interspar, či prostě Spar. Za kruhovým objezdem konečně opustíme zalidněné centrum a vjedeme na dlouhý úsek lemovaný domy, vilami a menšími bytovkami. Mezi nimi nechybí několik známých hospod – nejproslulejší je asi U Jelena, podle níž nese jméno i jedna ze zastávek. Obytný ráz naruší jen fabrika bývalého Lipa (dnes Mocca), z níž je dodnes čas od času cítit vůně známých bonbonů.
Hokejka a cvičák
Zanedlouho se ráz opět rázně promění. Dorazíme k největšímu a nejznámějšímu panelovému domu v Liberci, jemuž se podle tvaru říká Hokejka – na rozdíl od ní je sice zalomený dvakrát, ač původně prý měl jen jednou. Na každém konci má vlastní zastávku a vévodí všem pohledům na severní a východní Liberec. Na jeho konci leží obratiště Ruprechtice sídliště, které však jen projedeme a pokračujeme rovně – po léta tu vlastně žádná linka nekončí, neboť i pětadvacítka se zde sice otáčí, ale rovnou jede dál. Následuje podivně mrtvá rovinka: po jedné straně řady garáží, po druhé oblíbený ruprechtický lesík se cvičákem. Rovinku ukončí dlouhá táhlá zatáčka z poměrně prudkého kopce, lemovaná drobnými řadovými domky a zahradami, a vyhodí nás na most přes třídu Generála Svobody (po níž jezdí linky 13, 24 a 26) a hned za ním k točně linky 12 Pavlovice Letná. Odtud je část trasy s dvanáctkou společná – pro vzdálenější cestovatele matoucí paradox: směr „do centra" je pro čtrnáctku opačný než pro dvanáctku.
První obchodní centrum v Liberci
Linky tu projíždějí směsicí paneláků a starších domů. Nechybí klasické socialistické středisko služeb, kde kdysi bývala Jednota a pár krámků; dnes mu vévodí hlavně nonstop a několik obchůdků. Přímo naproti stojí Střední škola strojní, stavební a dopravní se svéráznou budovou, kterou prošla nejedna kolegyně i kolega z dopravního podniku. O kus dál míjíme po pravici sportovní minicentrum s několika hřišti, plochodrážním stadionem a jediným libereckým kempem nevalné pověsti. Po levici nejprve domy, pak další paneláky, za nimiž se ukrývá ZŠ Jabloňová. Na světelné křižovatce, kde se na zelenou tradičně načekáme, se však na rozdíl od dvanáctky stočíme doprava dlouhou ulicí k obratišti Polní. Ta ulice je nejen dost úzká, ale i jediným místem, kde lze hlavně za ranních a večerních hodin spatřit pěkné scenérie: výborný výhled jednak na blízké jizerskohorské lesy, jednak na opačnou stranu k Ještědu. Po obratišti se touž rovinkou vrátíme na světelnou křižovatku a za ní se ocitneme na vůbec první moderní obchodní ploše v Liberci – tři supermarkety, baumarkt a řada dalších obchodů včetně proslulého železářství; řekne-li se „jedu do železářství", myslí se tím vždy právě tohle.
Sjezdem z kopečka dorazíme na most přes Nisu s výhledem na jezdecký areál a cyklostezku Odra–Nisa. Za mostem následuje kruhový objezd, součást nechvalně proslulého „sněhuláka". Ještě že jej projíždíme jen po okraji – i tak dokáže ve špičce pořádně zatopit a nasázet zpoždění a nepravidelnosti. Když je opravdu zle, vzniká náhradní trasa „přes koníčky" kolem zmíněného jezdeckého areálu. Za objezdem nastupuje Růžodol I; kdysi tu končila vůbec první liberecká tramvajová trať, dnes už to ovšem nic nepřipomíná.
Opičák u obchodní zóny
Za Růžodolem opustíme linku 12 a odbočíme přímo na most přes frekventovaný průtah Libercem, vedle něhož běží „falešná dvoukolejka" – souběh tratí na Frýdlantsko a na Hrádek nad Nisou; nejde tedy o dvoukolejnou trať, nýbrž o souběh dvou samostatných. Za mostem mineme fotbalový stadion menšího významu a hned za ním jedno ze tří libereckých gymnázií, gymnázium F. X. Šaldy. Je s podivem, že jeho jedinou přímou obsluhou je právě čtrnáctka s poměrně dlouhým intervalem – odtud zvláštní povaha přilehlé zastávky Zelná, kde vystupuje a nastupuje buď nikdo, nebo rovnou celý autobus; kromě gymnázia je totiž v dosahu jen pár domů a zahrádek. Sotva projedeme tuto čtvrť, přes mělké údolí se otevře pohled na celou obchodní zónu s dominantami Globusu a OC Géčko. K Globusu se musíme proklikat několika kruhovými objezdy – a tady naše povídání končí. Málokdo si přitom všiml, že jsme cestou minuli nenápadný lesík zvaný Opičák, zvláštní oázu původní přírody po boku obchodní a průmyslové zóny. Jeho návštěvu vřele doporučuji.