FUNKCE LINKY
SEZNAM ZASTÁVEK
- 1958: linka prodloužena do horní části Kateřinek.
- 1960: některé spoje protaženy do Blanické ulice, linka tak má již tři konečné.
- 1. 8. 1964: linka prodloužena do Rudolfova k České chalupě.
- 30. 8. 2015: vybrané spoje prodlouženy až do Bedřichova, čímž linka získává dnešní podobu.
- 1. 8. 2022: Byla zrušena konečná Rudolfov u České chalupy, dále jde o průběžnou zastávku. Vybrané spoje se zde nově převlékají z linky/na linku 19 (dosud šlo jen o poslední spoj).
Osmnáctka je jedna z nejhezčích výletních linek, alespoň pro cestující. Cesta nádherným jizerskohorským lesem však vyžaduje i vysokou míru pozornosti řidiče, nejvíce v úseku Blanická - Rudolfov. Tento úsek je veden relativně úzkou silnicí s mnoha zatáčkami, kde je potřeba využít i protisměr a současně není za zatáčku vidět. Viditelnost je navíc výrazně horší ve vegetačním období. Setkání s jiným autobusem nebo nákladním vozidlem se může stát poměrně velkou nepříjemností. Úsek Blanická - Kateřinky křižovatka navíc není v zimě chemicky ošetřován, proto bývá v případě větší nadílky ještě užší a vyskytuje se na něm často náledí (viz poslední video). Úsek Rudolfov - Bedřichov je prostorově o něco příznivější, přesto je potřeba na některé zatáčky dát pozor a v zimě zvlášť, jedná se přeci jen o překonání nejvýše položeného bodu v síti liberecké MHD (zastávka Bedřichov Maliník v 770 m n. m.). Další věcí, která přidává na nutnosti bedlivé pozornosti, jsou sezónní návaly cestujících. Při hezkých dnech cestuje do Bedřichova velké množství turistů a běžkařů. Není výjimkou nutnost posilového vozu. Naopak za špatného počasí se může stát, že jede autobus většinu trasy téměř prázdný. Podívejte se na letní výlet do Bedřichova a zpět s vozem Iveco Urbanway #538. POZOR - na rozdíl od videa linka již neodjíždí z nástupiště u OD Balon, ale z nástupiště 4.
Méně známý už je vůbec poslední spoj linky 18, který se v Rudolfově převleče za linku 19 a pokračuje zpět do centra. Tímto spojem se můžete svézt v pravé zimě. Zaměřte se především na úsek U Pramenů - Kateřinky křižovatka, který je pouze pluhován. Věřím, že na vás dýchne alespoň část atmosféry, kterou prožívám, když se pozdě večer projíždím prázdným autobusem tichými zasněženými lesy. Hned na začátku videa také můžete zaslechnout pokyn dispečera k odjezdu. Jelo se s vozem Iveco Urbanway #718.
Je skoro konec dubna a já se modlím, abych nezůstal bezvládně stát na silnici. Ač je jaro v plném proudu, padá déšť se sněhem a ten na vozovce namrzá – připomínka, že šplhám k nejvyššímu bodu sítě liberecké MHD, k sedlu Maliník ve výšce 770 m n. m. Letošní jaro bylo v celém kraji mimořádně chladné, ale i jindy umí rozdíl teplot mezi Libercem a Maliníkem překvapit. Připravte se na výletní linku do Jizerských hor s dlouhou tradicí.
O starých a nových obchodních domech
Osmnáctka má nástupní zastávku mimo terminálový ovál Fügnerova – na stanovišti M v Malé Moskevské ulici, naproti někdejšímu obchodnímu domu Balon. Na něm kdysi býval snad první reklamní LCD panel ve městě, který ozařoval čekající cestující a časem se rozpadl; v Balonu a okolních domech nějaké služby dosud jsou, ale v kontextu nových obchodních domů u Fügnerovy už zakrněly. Po odpíchnutí se rázem ocitneme ve stísněné ulici k libereckému zámku, lemované převážně vyššími činžáky, a trasu tu sdílíme se spoustou dalších linek. Sotva o centimetry mineme zámek, otevře se velké prostranství se dvěma světelnými křižovatkami, nákupním centrem Plaza, hotelem Liberec, grandhotelem Zlatý Lev, majestátní budovou spořitelny a dalšími význačnými domy. Osmnáctka zastaví přímo před vchodem do obchodního centra na tramvajových kolejích, vzápětí se přesune k horní křižovatce a čeká na ty správné čočky, aby tu vřavu opustila.
K bazénu
Šalďák opustíme úzkou Sokolskou, brzy se však prostor zase otevře; odvrátíme se od hlavní pošty a divadla F. X. Šaldy a zastavíme na zastávce Sokolská most, jež je sama o sobě uměleckým dílem zvaným Snídaně obrů – odtud ještě zahlédneme radnici a její náměstí. Před námi se ale už tyčí moderní Krajská vědecká knihovna se synagogou, na jejímž místě stála do roku 1938 stará synagoga, vypálená za Křišťálové noci; kolem ní kdysi jezdily první autobusy od radnice do Ruprechtic, ještě v soukromých rukou, a prázdnou plochu nakonec roku 2001 zaplnila knihovna propojená s novou synagogou. Před ní zahneme doprava a kolem areálu technické univerzity, několika úřadů a vysokých činžáků se přesuneme na další náměstí, tentokrát Tržní, jemuž vévodí další obchodní dům, relaxační zóna a starý bazén – ten i celý prostor by snad měla brzy čekat velká revitalizace. Osmnáctka tu má ve směru z centra zastávku oddělenou od ostatních linek, před restaurací U Šesti Kohoutů; ostatní stojí až před obchodním domem (bývalým Intersparem). Je to tím, že osmnáctka musí ještě před ním odbočit doprava – jako jediná, pomineme-li školní linku 53.
Čtvrť bohatých
Teď začne být zřejmé, že opouštíme centrum a noříme se do klidnějších čtvrtí. Cestou kolem dolních kasáren začnou převažovat staré velké vily, dnes obvykle rozdělené na více bytů; tak to pokračuje i Horskou ulicí, byť tu a tam ještě vykoukne starší malý bytový dům či panelák. Horská nás bude provázet ještě dlouho. Jakmile vyjedeme kopec k zastávce U Trianglu, ráz se příliš nezmění, ale jako bychom se přesunuli v čase: staré vily vystřídaly nové, postavené většinou ve 21. století, byť narazíme i na původní domy. Mnohé novostavby nešetří okázalostí a přepychem, a tak se o této čtvrti právem mluví jako o jedné z nejbohatších v Liberci. Je to odtud blízko k oblíbenému Lesnímu koupališti i obecně do Jizerských hor. Leží tu i první konečná, U Pramenů, většina spojů ale pokračuje Horskou dál. Ta se začíná podezřele kroutit, jak terén členití; směs starých a nových domů ještě chvíli vydrží, a to až k další konečné, Blanická, jen o dvě zastávky dál. Na první pohled by tu konečnou nikdo nečekal – je to vlastně hliněné parkoviště, výchozí bod ke křížové cestě vedoucí ke kostelu Panny Marie U Obrázku, jemuž ovšem málokdo řekne jinak než „kaplička". Křížová cesta míří k poutnímu místu U Obrázku, které má vzhledem ke svému dnešnímu stavu neuvěřitelnou historii: poutní místo se zázračnou studánkou bylo známé už v 15. století a na starých pohlednicích je krásně upravené a obsypané svatými obrázky – dnes to bohužel neplatí a člověk by ani nepoznal, o jak významné místo jde.
Do nekonečných lesů
Za Blanickou se ráz opět změní, a to nadlouho. Horská ulice se ocitne v hustém lese a začne se kroutit ještě víc; nepřehledné zatáčky nejsou pro řidiče nic příjemného, pohled je to však krásný. Po levici občas zahlédneme kateřinské údolí se starými fabrikami využívajícími tok Černé Nisy (rozepsal jsem se o něm u linky 13). V noci je úsek tak temný, že má člověk pocit, že je kdesi daleko mimo civilizaci. Zakrátko se vynoříme u křižovatky s Kateřinskou ulicí, vedle níž je kromě lesa ještě zvláštní velká vila, poslední léta azylový dům – odtud zajímavý paradox: ač linka projíždí bohatou čtvrtí, vozí nezřídka i ty nejchudší obyvatele Liberce, kteří vystupují právě zde. Po jejich výstupu mohou nastat tři scénáře podle denní a roční doby: buď v autobusu zbude jen pár lidí, nebo je plný studentů, nebo turistů (a leckdy obojího). Je-li plný studentů, ti se chystají k výstupu hned na další zastávce. Od křižovatky cesta dramaticky stoupá a brzy se objevíme u Střední školy Kateřinky s internátem – tento krátký úsek je společný s prodlouženými spoji linky 13. Škola Kateřinky mě svou polohou vždycky fascinovala: od města ji dělí několik kilometrů čistého lesa, protéká kolem horská bystřina a sportovní hřiště je vklíněno do úzkého údolí Černé Nisy. Kde jinde něco takového najdete? Spoje, které tu končí, se otáčejí na uzoučkém nádvoří před hlavním vchodem, a přestože škola stojí o samotě, bývá v některé hodiny pořádně rušno. Školu objedeme dvěma ostrými zatáčkami a temným lesem stoupáme dál vstříc Rudolfovu; objedeme osamocený průmyslový areál a začnou se objevovat první domky.
Cíle pradávných turistů
Malá vodní nádrž Rudolfov, kulturní památka z roku 1928, ohlašuje začátek staré obce Rudolfov, dnes 21. části Liberce. Aspoň ve své dolní části je dosud charakteristická starými usedlostmi a chalupami, jen pozvolna rekonstruovanými a rozesetými po travnatých úbočích údolí; v horní části, kam se propracujeme úzkými nepřehlednými zatáčkami mezi domy, sice v posledních letech nových domů přibývá, většinou však jde o roubenky, takže ráz zůstává vesnicko-horský. Rudolfovu tradičně vévodí křižovatka s restaurací Česká chalupa, kde je další z konečných osmnáctky a kde končí i pár spojů linky 19, jež sem přijíždí z opačné strany kopce po Jizerské ulici. Česká chalupa i nedaleká Jizerská chata mají dlouhou historii střídajících se fází chátrání a oprav; konečná se kdysi přímo jmenovala Česká chalupa a stará rychta tu stojí odnepaměti. Nejméně sto let je to oblíbený cíl turistů hlavně z Liberce, což platí dodnes, byť stará sláva už podle mě poněkud pominula. Komu na procházku Rudolfov nestačí, pokračuje po trase do Bedřichova – a my se vracíme zpět do lesů, tentokrát už nadobro do CHKO Jizerské hory, po jejíž hranici jsme se dosud jen pohybovali.
Nejvýše položený bod sítě MHD
Čeká nás další dlouhé stoupání zalesněnými zatáčkami; silnice je tu však poměrně široká a les řidší, takže úsek je přehlednější. Zatímco v dolní části Horské převažovaly bučiny, zde už nastupuje monokulturní smrkový les a zbytky sněhu tu vydrží dlouho poté, co jinde odtály. Na konci stoupání se konečně objeví vrchol – sedlo Maliník se záchytným parkovištěm a malým stánkem s občerstvením, další staré východiště turistů třeba k přehradě Bedřichov / Černá Nisa nebo na kopce nad Bedřichovem. Za sedlem sjedeme prudkým kopečkem rovnou do proslulé brány Jizerských hor, do Bedřichova. Kolem množství starších i zbrusu nových domů, často penzionů a hotelů, sjedeme až na obratiště u běžkařského stadionu, rybníka a velkého parkoviště. Právě odtud startuje známá Jizerská padesátka a spousta dalších běžkařských, cyklistických i běžeckých akcí a mnoho turistů tu začíná a končí výlety – někdy je jich tolik, že se zde tvoří kolony. Malá vodní nádrž u obratiště zpříjemňuje čekání na odjezd cestujícím i řidičům; je odtud vidět na množství vleků v obci, na nichž jsem se kdysi něco najezdil. Bedřichov patří k místům s rekordními úhrny srážek: nezřídka je v Liberci docela hezky, ale vyjedete nahoru a tady mrholí a základna mraků visí nízko, nebo jste rovnou v ní. I proto jsou zdejší zimy bohaté na sníh – což řidič ne vždy ocení, ale za ten pohled to prostě stojí.