FUNKCE LINKY
- 30. 10. 1993: linka oficiálně přetrasována v úseku Fügnerova - Šaldovo náměstí - Králův Háj, vybrané ranní spoje však stále pokračují ze Šaldova náměstí na konečnou Jungmannova a zpět bez závleku na Fügnerovu.
- 1. 7. 2004: linka nově vedena v trase Fügnerova - Králův Háj přímo ulicí Na Bídě v obou směrech. Spojení Králova Háje s poliklinikou a horním centrem o dva měsíce později začne zajišťovat prodloužená linka 36.
- 1. 6. 2007: linka získává svůj dnešní polookružní charakter Králův Háj - Fügnerova - Šaldovo náměstí - Králův Háj. Současně je ukončen provoz linky 36 na Králův Háj i školních spojů. Z těch vzniká nová linka 52.
- 16. 7. 2023: linka nově ve směru z centra zajíždí do zastávky Šaldovo náměstí na kolejích, kde staví i všechny ostatní linky. Zastávka v ulici Jablonecká je zrušena.
Jednadvacítka je poměrně krátká polookružní linka, která má z hlediska řidičů dvě specifika. Úsek z Králova Háje na hlavní silnici u Textilany je jeden z nejprudších v Liberci a je částečně dlážděný. Cestou dolů to hlavně v zimě může způsobovat adhezní problémy. Pravidelně se několikrát za zimu při rychlém sněžení stává, že provoz v tomto úseku musí být dočasně zastaven, než je dostatečně ošetřen. Cesta nahoru zase dává zabrat některým méně výkonným vozidlům. Problémem mohou také nárazově být kolony v centru v dopravních špičkách
Řidiči obecně nemají moc rádi služby, kde se vyskytuje Králův Háj. Obvykle jde o několik nezáživných hodin, kdy "udělá" spoustu krátkých koleček této linky. POZOR - ve směru z centra se oproti videu již staví na zastávce Šaldovo náměstí na kolejích, nikoli v Jablonecké ulici.
„Bagr" označuje v dopraváckém slangu linku s krátkou trasou a krátkým intervalem; ve velkých městech obvykle slouží jako přibližovadlo třeba z velkého sídliště k metru či vlaku. Jediná liberecká linka, která se téhle definici aspoň trochu blíží, je linka 21.
Jak krátká je linka, tak krátký bude i místopisný článek. Linka totiž projíždí v podstatě jen dvě čtvrti – Králův Háj a centrum. Většina spojů vyjíždí z Králova Háje, a tak začneme právě tady, na stísněné konečné, kde se standardní autobus otočí jen taktak.
Nejstarší liberecké sídliště
Točna leží v místech, kde svah už klesá na harcovskou stranu; výhled na protější kopec cloní několik prvorepublikových domů a vilek všude kolem – jedna z nich slouží prastaré restauraci U Krakonoše a stále plodí veselé večerní cestující. Zakrátko narazíme na první bytové domy; na zastávce U Vodárny překonáme horizont a trasa se překlopí do poměrně prudkého kopce k centru. Míjíme nejprve klasické panelové domy 60. let, později i první řadovky 50. let ještě se sedlovou střechou, a tu a tam ještě domek, který z někdejšího řídkého osídlení upadl do zajetí prvního libereckého sídliště. Nechybí klasické, dnes už zašlé socialistické středisko služeb a naproti škola, dnes Střední škola gastronomie a služeb – ta naší lince dodává nárazovou studentskou klientelu, neboť jinak skladbu čtvrti tvoří hlavně spokojení starousedlíci. V dolní části Dvorské ulice sklon ještě vygraduje a posledních pár metrů je dodnes v dlažbě – prý právě kvůli sklonu, protože dlažba má lepší součinitel tření než hladký asfalt; i tak tudy, zvlášť v zimě, jezdíme velmi opatrně, neboť kopeček končí frekventovanou světelnou křižovatkou.
Jediná budova Textilany
Jakmile ji překonáme, ocitneme se v jiném světě – ve světě frekventované dopravní tepny do centra. Zprvu ji lemuje bývalý obří areál Textilany, z něhož je léta jakási poušť s pozvolna rostoucím lesíkem a s odkazem na několik zkrachovalých developerských projektů; na památku Textilany tu ponechali jedinou polorozpadlou budovu. Z druhé strany na nás shlíží další panelové sídliště. Brzy se připojíme k tramvajové trati a projíždíme ulicí Na Bídě – po jedné straně paneláky, po druhé staré domy, jež pamatují i řadu dalších stavení, která musela ustoupit rekonstrukci trati. Není to tak dávno, co se tramvaj proplétala starou zástavbou po rozbité ulici; dnes vede rovně a souběžně s Harcovským potokem po nové.
Hlučné centrum a okružní návrat zpátky
Po přejetí tramvajové trati a objetí známého domu, jemuž dnes vévodí restaurace Chicago, se prostranství otevře a objeví se terminál Fügnerova; přijedeme k němu kolem několika význačných budov – úřadu práce, za nímž vyčuhuje S-tower, parkovacího domu a obchodních domů Fórum a Delta, jež nahradily proslulý OD Ještěd, jehož ztrátu někteří dodnes nenesou lehce. Po vymotání z Fügnerky vyrazíme jednou z dalších libereckých dopravních tepen k Šaldovu náměstí, lemovanou převážně vyššími činžáky i areálem bývalých tiskáren. Sotva o centimetry mineme liberecký zámek, otevře se velké prostranství se dvěma světelnými křižovatkami, nákupním centrem Plaza, hotelem Liberec, grandhotelem Zlatý Lev, majestátní budovou spořitelny a dalšími význačnými domy. U horní křižovatky – nejsložitější v Liberci – si počkáme dobrých pár desítek vteřin na zelenou šipku a kolem hotelu Liberec zajedeme na zapadlou zastávku Šaldovo náměstí, pěkný kus od zastávky většiny ostatních linek na tramvajovém tělese; ač sdílejí jméno (kdysi tomu tak nebylo), cesta mezi nimi zabere i několik minut. Křižovatka je nechvalně proslulá svým nočním režimem: projede-li od Plazy tramvaj nebo autobus, naskočí červená celé křižovatce včetně směrů, které ji vůbec nekříží – odtud ony závody večerního společného rozjezdu z Fügnerovy ve 22:40 a 23:10, kdy se kolegové z linek 15, 19 a 21 snaží být na křižovatce dřív než ostatní, jinak tu zbytečně prostojí několik minut. Za zastávkou podjedeme areál nemocnice (jejž čekají brzy rozsáhlé úpravy) a objevíme se u jedné z mnoha univerzitních budov roztroušených po městě. U zastávky Poliklinika narazíme i na bývalou sokolovnu s oblíbenou hospůdkou Depo a na staré vily význačných Liberečanů. Následující světelnou křižovatku projedeme rovně – je s podivem, že tímto úsekem Jablonecké ulice jezdí jen linka 21 a pár spojů linky 35. Podél křižovatky mineme ošuntělou budovu SPŠ textilní a nad stromy zahlédneme i areál kláštera voršilek s poliklinikou a kostelem Božského Srdce Páně. Kolem parčíku a Liebigovy vily spadneme mezi dvě vysoké průmyslové budovy a ocitneme se opět na světelné dvojkřižovatce u Textilany; po jejím projetí už nás čeká jen vyjet prudký kopec zpátky nahoru, tam, kde to známe.