FUNKCE LINKY
- 1985: interval zkrácen na 8 minut.
- 1. 9. 1996: linka v celé trase nově proložena s linkou 22, čímž dochází k prodloužení jejího intervalu.
- 1. 9. 2004: linka je zrušena, všechny spoje přecházejí pod linku 22. Tím je ukončena dlouhá éra této linky a na 5 let z jízdních řádů zcela mizí.
- 1. 1. 2009: zavedena nová linka s číslem 27 v trase Fügnerova - Nádraží - Průmyslová zóna sever. Zpočátku zaveden zkušební provoz ve výrazně kratším intervalu než dnes (30 minut celý den, 20 minut v období střídání směn). Postupně byl jízdní řád upravován dle skutečné poptávky. Trasa linky zůstala dodnes beze změny a zdá se, že je již pevně do sítě MHD zakotvena. V roce 2016 krátce vybrané spoje zajížděly do zastávky Ostašov.
V současné podobě sedmadvacítky jde o poměrně krátkou a jasnou linku, která ovšem projíždí dvěma "úzkými hrdly", tedy místy, kde dochází k častým zácpám. Jde o křižovatku pod nádražím "u viaduktu" a o celou oblast u nákupního centra Globus. V odpolední špičce může na obou těchto místech docházet k velkým zpožděním. Současně jako ostatní linky se lze často setkat s nárazovým přeplňováním spojů v době návozů a odvozů ze střídání pracovních směn. V ostatní časy jde naopak spíše o méně vytíženou linku. Zácpy na obou místech můžete zhlédnout především na zpáteční cestě tohoto kolečka, které jsem natáčel časně zjara roku 2021 s vozem Irisbus Citelis #704. Všimněte si také, že na zpáteční cestě odjíždějí dva autobusy naráz, jde o spoj s odjezdem ve 14:15.
Kolem Babylonu k nádraží
Z terminálu vyrážíme parkovacím domem u OC Fórum jednosměrnou Blažkovou a posléze Náchodskou ulicí. Pamatuji dobu, kdy se těmito ulicemi jezdilo jen náhradně, když nešlo z terminálu odbočit do tehdy obousměrné ulice Dr. Milady Horákové; dnes už slouží napevno – jednou tam, druhou zpět. Otevře se výhled na vysokou budovu krajského úřadu, na parčík s budoucí náplavkou a za stromy probleskne IQ Landia. Vzápětí se ocitneme na rušné křižovatce s Košickou, do níž zahneme – právě ta plodí dlouhé fronty táhnoucí se ke sjezdu z průtahu, někdy až k nádraží. Podél Košické míjíme kromě pochybné ubytovny s nevzhledným parkovištěm i známé Kulturní, obchodní a společenské centrum Babylon, vybudované z bývalého průmyslového komplexu Hedva; svou jedinečnost mělo ovšem spíš v 90. letech a na přelomu tisíciletí – dnes jeho plochy provívá pachuť zašlé slávy a od roku 2019 je i přilehlá zastávka na znamení. Podjedeme průtah městem (silnice I/35) a ocitneme se na dlouhé rovince podél budov kdysi patřících k nádraží, v nichž dnes najdeme třeba oblíbenou kavárnu, kanceláře či poštu. Stravovací provozy jsou i tam, kde stávala majestátní celnice – přímo naproti dnešní nádražní hale. Před ní musíme překonat složitou křižovatku s tramvajovou tratí, jež ve špičce rovněž tropí kongesce, a na okamžik se tak napojíme na těleso tramvajové trati.
Přes místa plná proměn
Za zastávkou Nádraží sjedeme Žitavskou z kopečka – po levici severní zhlaví nádraží, po pravici autobusové nádraží příměstské a dálkové dopravy. Tramvajová trať se odpojí v místech, kde bývalo kino Sofia, a my se zařadíme do fronty u velké dvojkřižovatky zvané „u viaduktu". Celé místo prošlo obrovskou proměnou kvůli stavbě silnice I/35, jíž padlo za oběť mnoho domů; dnes jde nejspíš o druhou nejsložitější křižovatku hned po Šalďáku a také tu často vznikají dlouhé zácpy. Ač projedeme dvě křižovatky, zůstáváme stále na Žitavské. Objedeme garáže a u stejnojmenné zastávky mineme zvláštní brownfield při Nise – je oddělený křovím, ale při bližším pohledu prozradí zbytky starých budov, mezi nimiž našli útočiště lidé bez domova; město tu má velké plány na bytovou výstavbu. Dál stoupá ulice do kopce kolem starých vil i drobných paneláků ve tvaru krychle. Na kopci dorazíme k letité restauraci Letka, kde mezi lety 1929 a 1960 končívala tramvajová trať s linkou č. 2 – dnes by to už nikdo neřekl. Na zastávce Růžodol I se cestující obvykle protřídí (nebo se cestou do centra naopak smísí): právě tady se zpravidla oddělí studenti a běžní cestující od dělníků a zaměstnanců obchodní zóny, která nás čeká.
Země kruhových objezdů
Jen o kus dál přijedeme na křižovatku, jíž se podle tvaru přezdívá Sněhulák – několik kruhových objezdů v jednom. I tento prostor doznal za poslední desetiletí obrovských změn: z poklidné ulice do Stráže nad Nisou s pár domky, kterou rušila jen blízká železnice, je dnes velmi rušná křižovatka u hlavního průtahu a zároveň vjezd do nákupní a průmyslové zóny.
Nákupně-průmyslová zóna a Opičák
Sněhulákem podjedeme silnici I/35 a hned poté i železniční tratě na Frýdlant a na Hrádek nad Nisou, jež tu vedou v souběhu. Krátký kopeček nezřídka vyjedeme pomaleji, než bychom chtěli – fronty u příjezdu k nákupnímu centru jsou tu na denním pořádku. Povšimněte si, že ulice odděluje nákupní zónu od vesnické a rekreační zástavby se zahrádkami; jak klidné to tu kdysi muselo být ve srovnání s dneškem. Upřímně je mi líto zbylých zahrádek, sevřených z jedné strany železniční i silniční výpadovkou a z druhé největší nákupní zónou ve městě. Brzy nás čekají další dva kruhové objezdy obklopené nákupními krabicemi, jejichž šeď ruší jen všudypřítomný vizuální smog. Málokdo si přitom všimne, že u druhého kruháče míjíme nenápadný lesík zvaný Opičák – zvláštní oázu původní přírody uprostřed té vřavy; když do něj vejdu, mám opravdu pocit, že jsem v divokém horském lese, ač jsem na dohled od čilého obchodního ruchu. Za Opičákem se nákupní krabice pozvolna mění v ryze průmyslové, o to však nudnější; jen po levici ještě zbývá pár hektarů luk a polí s výhledem na letiště a ještědský hřbet – mám však za to, že je otázkou let, než i je pohltí zástavba. Celá trasa končí posledním kruhovým objezdem u konečné s příznačným názvem Průmyslová zóna sever.