Linka 29 se pro svůj provoz týká především ranních řidičů, případně šejdristů. Jakožto linka obsluhující několik škol může trpět nárazovými nájezdy školáků a studentů technické univerzity. Bude to dobře vidět na videu z cesty zpět. Jako jediná obsluhuje ulici Hrubínova, která je specifická dlouhými zatáčkami v prudkém sklonu, a tak nahoru budete nejspíš stát na plynu a ono to nepojede, dolů je naopak třeba dát pozor, aby se to nerozjelo moc. Linka má licenci až na Kunratice Mšenskou, spoje obsluhující úsek za Kunratickou sídliště se ale často mění podle potřeby jízdního řádu. V současnosti je to jediný spoj ve směru do centra. Úsek na videích není, můžete jej případně zhlédnout u linky 22.
Oba spoje jsou vedeny vozem Irisbus Citelis #705 za příjemného jarního dne. Cestou zpět je evidentní její důležitá funkce pro několik nácestných škol. POZOR - ve směru z centra se oproti videu již staví na zastávce Šaldovo náměstí na kolejích, nikoli v Jablonecké ulici. Do centra zase od té doby přibyla zastávka Klášterní.
Už při nabírání cestujících na terminálu Fügnerova je evidentní, v jaké části roku se nacházíme. Převažují-li při nástupu studenti, je jasné, že semestr je v plném proudu; pokud nedominují, jsou nejspíš akademické prázdniny. Po vymotání z poměrně vzdušné Fügnerky vyrazíme jednou z libereckých dopravních tepen směrem na Šaldovo náměstí – trasu tu máme společnou s velkou spoustou dalších linek. Lemují ji převážně vyšší bytové domy, ale i areál bývalých libereckých tiskáren. Jen co doslova o centimetry mineme liberecký zámek, otevře se velké prostranství se dvěma světelnými křižovatkami, nákupním centrem Plaza, hotelem Liberec, grandhotelem Zlatý Lev, majestátní budovou spořitelny a dalšími význačnými domy. U horní světelné křižovatky, jež není ničím jiným než nejkomplikovanější křižovatkou Liberce, si počkáme dobrých pár desítek vteřin na zelenou šipku a kolem hotelu Liberec zajedeme na zapadlou zastávku Šaldovo náměstí. Ta je dost vzdálená od zastávky většiny ostatních linek, která stojí v oddělené ulici na tramvajovém tělese; přestože nesou stejný název (kdysi tomu tak nebývalo), cesta mezi nimi může trvat několik minut.

Za touto zastávkou podjedeme areál nemocnice, který brzy čekají rozsáhlé úpravy, a vzápětí se vynoříme u první univerzitní budovy. U zastávky Poliklinika objevíme třeba bývalou sokolovnu s oblíbenou hospůdkou Depo nebo staré vily význačných Liberečanů. Podél světelné křižovatky mineme zajímavou ošuntělou budovu SPŠ textilní a prudkým kopcem pokračujeme dál podél nemocničního areálu. Po pravici se tyčí význačná budova kláštera voršilek s poliklinikou a kostelem Božského srdce Páně. Za horizontem se scenérie promění v příjemnou ulici lemovanou honosnými vilami. Za další křižovatkou uvidíme oceňovanou budovu ZŠ s rozšířenou výukou jazyků Husova a dále pokračují další vily, mezi nimiž lze místy prohlédnout až k liberecké přehradě. Po levé straně brzy dorazíme k areálu technické univerzity, jak ostatně napovídá i název zastávky. Právě zde můžeme narazit na silnou nárazovou poptávku studentů a právě zde nás opouští linka 19, jejíž trasa míří odtud k Jizerským horám, zatímco my spolu s patnáctkou sjíždíme lesíkem dolů za přehradu do údolí Harcovského potoka. Co nevidět se rovinkou dostaneme k první točně u areálu univerzitních kolejí. Otáčejí se tu ovšem jen linky 57 a 58, ostatní projíždějí dál. Mluvil-li jsem u technické univerzity o nárazové poptávce, je to nic proti tomu, co se může strhnout zde při ranních cestách studentů na přednášky, cvičení a zkoušky nebo při nedělních návratech z centra na koleje. Mnohdy se tu sejdou linky 15, 29 a 57 – a stejně to nemusí stačit. Právě tady se osazenstvo vozu roztřídí (nebo naopak smísí, jedeme-li do centra): studenti zmizí a zůstanou jen obyvatelé Harcova a sídliště Kunratická. Velkou část z nich tvoří starší lidé, kteří využívají ranního a dopoledního provozu linky k cestám na polikliniku a do nemocnice.
Krátce poté, co opustíme koleje, odbočíme do Hrubínovy ulice a ráz krajiny se rázem promění. Ocitneme se v lesíku a široká silnice začne dramaticky stoupat. Serpentiny Hrubínovy ulice vznikly kvůli lepšímu spojení Harcova s novým sídlištěm Kunratická; na jediném kilometru překonávají 70 výškových metrů, což některým autobusům dělá potíže – a je to znát i v zimě, kdy tu bývá o něco více sněhu než dole. Devětadvacítka je od svého zavedení jedinou denní linkou, která touto tříproudou ulicí projíždí. Zhruba od poloviny kopce už míjíme paneláky sídliště Kunratická, zatímco na opačné straně se nakrátko objeví i starší zástavba rodinných domů. Za horizontem, kde zastavíme na zastávce Hrubínova, brzy následuje světelná křižovatka, na níž se napojíme na ulici Kunratická a na trasu linky 22.

Za křižovatkou nás ještě poctí čerpací stanice, obchod, sportovní centrum s minigolfem a další domy služeb. Pak už se ale kolem lesíka a přilehlé louky musíme dostat ke konečné většiny spojů, usazené v samém srdci sídliště. Dojeli jsme k Luně – klasickému socialistickému středisku služeb, jež nechybělo na žádném sídlišti. Sláva Luny je ovšem dávno pryč; dnes je z ní zchátralá nevzhledná budova s pár obchůdky a službami. Pokaždé, když do té vyprázdněné šedé kostky vejdu, ovane mě podivný chlad, a vždy jsem rád, když ji opouštím. Jak v Liberci bývá zvykem, konečná leží spíš na okraji sídliště, takže k některým panelákům je odtud ještě kus cesty.
U devětadvacítky dnes žádný spoj nepokračuje dál, směrem do centra jsou ovšem některé výchozí ze zastávky Kunratice Mšenská, a tak se tam přesto podíváme. Spoje, které pokračují dál, musí k Luně přijet z opačné strany, a tak odbočí o něco dřív – do ulice, jíž všechny spoje jezdí do centra. Po vyložení cestujících u Luny zbude ve voze obvykle jen pár lidí, pokud vůbec někdo. Opustit sídliště bývá náročné: hustota dopravy na hlavní silnici je vysoká a nájezd doprovází poměrně prudký zlom, takže je třeba jet pomalu a obezřetně. Projedeme kolem garáží, bývalé restaurace U Soukupů, louky, kam lidé chodí venčit psy, rozvodny a zahradnictví, vedle něhož bývá obří hromada hlíny. Kruhový objezd nás vyšle na silnici I/14 k Jablonci, čímž de facto opouštíme Liberec – jde o jeden z mála úseků sítě, kde lze autobus legálně rozjet na maximální rychlost. Míjíme pár domků a zahrádek, ale i louky, na nichž možná zanedlouho vyroste nové sídliště. Projížďka končí první odbočkou vlevo u závodu Novoplast, který vyvíjí plastové výrobky a vedle pár lidí z okolních domků tvoří jedinou – zato nárazovou – frekvenci cestujících v tomto úseku.
Spolupracovali: Boveraclub (historické záznamy), Liberecká podniková (videozáznamy, korektury), Tomáš Krupička st. (doplnění a korektura místopisných údajů) a další.
Smysl projektu · Zdrojový kód (GitHub) · Blog.