FUNKCE LINKY
Linka 30 vzniká v roce 1990 po velké optimalizaci linkového vedení. Je trasována stejně jako dnes, tedy přes nádraží a Růžodol I. Nahrazuje tak původní linku 17, která do Stráže nově začala jezdit Sokolskou ulicí. Vznik třicítky však byl do jisté míry dílem náhody. Původně totiž byla po změně linkového vedení 1. 9. 1990 zavedena okružní linka 26 v trase FÜGNEROVA - Krásná Studánka - Stráž nad Nisou - Růžodol I. - Nádraží - FÜGNEROVA. Po dvou měsících však byla rozdělena a vrátila se na původní trasu. Ze zbývajícího úseku byla vytvořena právě linka 30.
Roku 1992 linka byla mezi lednem a zářím dočasně zcela zrušena pro špatnou ekonomickou situaci podniku. Její spoje nahradily prodloužené spoje linky 12 z Růžodolu do Stráže nad Nisou. Některé z nich zůstaly i v dalších letech, jak dokazují jízdní řády níže.
V letech 1999 - 2001 je linka kvůli povinnosti označovat linky jedoucí mimo Liberec trojmístnými čísly označena číslem 301.
12. 12. 2021 došlo ke zrušení víkendového provozu. Obsluhu Stráže nad Nisou o víkendech nahrazuje linka 39, která je prodlouženými spoji linky 24 z Pavlovic křižovatky. V pracovní dny zase začínají do Stráže zajíždět vybrané spoje linky č. 28. Jde o kompromisní řešení vyžádané obcí Stráž nad Nisou.
K lince 30 není třeba rozsáhlého komentáře. Jde o obyčejnou linku bez nebezpečných nebo jinak významných úseků. Nepříjemnosti občas přinesou kolony na velké křižovatce u viaduktu nebo na Košické. O víkendu je také nutné počítat se značně utaženým jízdním řádem. Některé spoje brzy ráno a pozdě večer jsou pokračováním linky 26, na samotné lince to však nic nemění.
Linku si můžete projet tam i zpět v úplně jiných světech. Tam pojedeme za příjemného jarního podvečera při blížícím se západu slunce. Zpátky potom okusíme správnou libereckou zimu, která se už moc často nevidí.
Stráž nad Nisou je sice stavebně srostlá s Libercem, de iure však jde o samostatnou obec – v tomto článku jsem ji proto nazval separatistickou. Není v tom nic pejorativního, jen poukaz na skutečný stav věci. Cestu začínáme v centru Liberce.
Kolem Babylonu k nádraží
Z terminálu vyrážíme parkovacím domem u OC Fórum jednosměrnou Blažkovou a posléze Náchodskou ulicí. Pamatuji dobu, kdy se těmito ulicemi jezdilo jen náhradně, když nešlo z terminálu odbočit do tehdy obousměrné ulice Dr. Milady Horákové; dnes už slouží napevno – jednou tam, druhou zpět. Otevře se výhled na vysokou budovu krajského úřadu, na parčík s budoucí náplavkou a za stromy probleskne IQ Landia. Vzápětí se ocitneme na rušné křižovatce s Košickou, do níž zahneme – právě ta plodí dlouhé fronty táhnoucí se ke sjezdu z průtahu, někdy až k nádraží. Podél Košické míjíme kromě pochybné ubytovny s nevzhledným parkovištěm i známé Kulturní, obchodní a společenské centrum Babylon, vybudované z bývalého průmyslového komplexu Hedva; svou jedinečnost mělo ovšem spíš v 90. letech a na přelomu tisíciletí – dnes jeho plochy provívá pachuť zašlé slávy a od roku 2019 je i přilehlá zastávka na znamení. Podjedeme průtah městem (silnice I/35) a ocitneme se na dlouhé rovince podél budov kdysi patřících k nádraží, v nichž dnes najdeme třeba oblíbenou kavárnu, kanceláře či poštu. Stravovací provozy jsou i tam, kde stávala majestátní celnice – přímo naproti dnešní nádražní hale. Před ní musíme překonat složitou křižovatku s tramvajovou tratí, jež ve špičce rovněž tropí kongesce, a na okamžik se tak napojíme na těleso tramvajové trati.
Přes místa plná proměn
Za zastávkou Nádraží sjedeme Žitavskou z kopečka – po levici severní zhlaví nádraží, po pravici autobusové nádraží příměstské a dálkové dopravy. Tramvajová trať se odpojí v místech, kde bývalo kino Sofia, a my se zařadíme do fronty u velké dvojkřižovatky zvané „u viaduktu". Celé místo prošlo obrovskou proměnou kvůli stavbě silnice I/35, jíž padlo za oběť mnoho domů; dnes jde nejspíš o druhou nejsložitější křižovatku hned po Šalďáku a také tu často vznikají dlouhé zácpy. Ač projedeme dvě křižovatky, zůstáváme stále na Žitavské. Objedeme garáže a u stejnojmenné zastávky mineme zvláštní brownfield při Nise – je oddělený křovím, ale při bližším pohledu prozradí zbytky starých budov, mezi nimiž našli útočiště lidé bez domova; město tu má velké plány na bytovou výstavbu. Dál stoupá ulice do kopce kolem starých vil i drobných paneláků ve tvaru krychle. Na kopci dorazíme k letité restauraci Letka, kde mezi lety 1929 a 1960 končívala tramvajová trať s linkou č. 2 – dnes by to už nikdo neřekl. Následuje zastávka Růžodol I, kde se sjíždíme s další spoustou linek: kromě sedmadvacítky, s níž jsme měli trasu společnou až dosud, sdílíme úsek Londýnské ulice s linkami 12, 14, 23, 28 a dalšími, většinou jezdícími jen párkrát denně; linky 23 a 28 nás dokonce doprovodí až do Stráže.
Kolem čističky až ke kostelu
Jen o kus dál přijedeme na křižovatku, jíž se podle tvaru přezdívá Sněhulák – několik kruhových objezdů v jednom. I tento prostor doznal za poslední desetiletí obrovských změn: z poklidné ulice do Stráže nad Nisou s pár domky, kterou rušila jen blízká železnice, je dnes velmi rušná křižovatka u hlavního průtahu a zároveň vjezd do nákupní a průmyslové zóny. Nás se týká naštěstí jen okrajově, takže ji zpravidla projedeme bez problémů, ač se v okolních ulicích často tvoří kolony. Následuje podivný úsek nikoho podél silnice I/35, která nás bude provázet po levici; po pravici minete několik obchodů a čistírnu odpadních vod. Mineme i obratiště Růžodol Mlýn, kde se kdysi točilo hodně spojů linek 12 a 23 – mezi lety 2006 a 2021 však sloužilo jen mimořádně a většinou zelo prázdnotou; dnes se na něm otáčí víkendová linka 39. Teprve později přibývají první obytné domy a po nich starší průmyslové objekty; kolem jednoho z nich odbočíme do Kateřinské ulice. Možná zaslechneme kovové dunění – to nad námi přejíždí vlak po viaduktu trati na Frýdlant. Pod viaduktem se vedle nás zároveň stékají dvě Nisy, Lužická a Černá. Pak nás čeká průjezd areálem firmy Benteler; zajímavé je, že z obou stran jej hlídají semafory, které zastaví provoz, kdykoli v areálu manévruje kamion – snadno tu tedy nabereme zpoždění hned zkraje, řidič se s tím však setká jen zřídka. Další zastávkou je Stráž n. N. elektrárna, kterou už ovšem kromě jména připomíná jen stará zarostlá budova na břehu Nisy; nová elektrárna vyrostla o kus dál po proudu. Konečně opustíme hlavní silnici, když se prudkou zatáčkou vnoříme do Studánecké ulice. Ta nás kolem několika malých paneláčků a obytných vilek dovede až do centra Stráže nad Nisou, kde naše jízda na Bergrově náměstí končí. Před námi se vztyčí kostel sv. Kateřiny; kolem náměstí najdeme restauraci Formanku, letní kino a sportovní areál. Náměstí se projíždí jednosměrně směrem ke kostelu a tvoří tak velké obratiště. Výjimku mohou tvořit brzké ranní a pozdně noční spoje, které sem přijedou jako linka 26 z Krásné Studánky a tady se mění na linku 30; ty projíždím opačným směrem, zkrátím si tak cestu a v tyhle hodiny obvykle není nikoho, kdo by si toho mohl všimnout – a pokud přece, do noční Stráže nevystoupí u staničního sloupku, nýbrž naproti němu.