FUNKCE LINKY
Linka s číslem 31 se poprvé nakrátko objevuje už v roce 1995 v trase Fügnerova - Benešovo náměstí - Růžodol I - Stráž nad Nisou/Elitex. Byla v provozu pouze ve špičkách pracovních dnů a posilovala tak linku 12. Vybrané spoje pokračovaly z Růžodolu I buďto do Stráže nad Nisou, nebo najely na silnici 35 a jely přímo do závodu Elitex. Již 1. 1. 1996 je spojena s linkou 23 a přečíslována, její krátká éra tak na několik let končí.
Podruhé se číslo 31 v seznamu linek objevuje 1. 9. 2003 jako rychlíková linka do nové jižní průmyslové zóny, a to v trase Růžodol I – Ruprechtice sídliště – Fügnerova – Průmyslová zóna jih, v opačném směru vedena pouze do Fügnerovy. Prodloužených spojů z Růžodolu I bylo jen několik a měly za úkol především sběr zaměstnanců před návozem na střídání směn.
- 1. 9. 2006: úsek Růžodol I - Šaldovo náměstí zrušen (nahrazen linkou 34). Linka je nově výchozí ze zastávky Šaldovo náměstí (jedním spojem, ostatní začínají na Fügnerově). Zajímavé je, že v jízdním řádu od tohoto data původní zastávky stále jsou. Rozsah spojů mezi Fügnerovou a PZJ byl již tehdy podobný tomu dnešnímu.
31 je typickou pracovní linkou. Z toho plynou specifika i pro řidiče. Je potřeba počítat s přeplňováním spojů, naopak některé nesmyslně časované spoje mohou být i téměř nebo úplně prázdné. Totéž platí pro provoz této linky například o vánočních svátcích a dalších volnech. Většina spojů je vedena kloubovými vozy.
Trasou má linka jen dvě nepříjemná místa, a to nájezd na průtah (silnice č. 35), který je velmi ostrý a s kloubovým autobusem není snadné se trefit mezi obrubníky. Sjezd z téže silnice také není nejideálnější, protože odbočovací pruh je příliš úzký. No a konečně ještě otočení za zastávkou Banskobystrická, které je rovněž velmi ostré a nepřehledné a hrozí zablokování točny.
První video zachycuje jediný spoj, který začíná již na Šaldově náměstí. Je to spoj na ranní směnu a sami vidíte množství lidí, které nastupuje a poté vystupuje. Video začíná manipulačním přejezdem ze zastávky Nám. Dr. E. Beneše. Je to tím, že tomuto spoji předchází výjezd z garáží a běžnou praxí bývá v této zastávce vyčkat do času odjezdu, aby nebylo blokováno Šaldovo náměstí. Další zajímavostí tohoto videa je samozřejmě počasí. V noci napadlo několik centimetrů sněhu a ne všechny silnice se podařilo uklidit, navíc stále slabě sněžilo. Vzhledem k tomu, že šlo o starý kloubový vůz Irisbus Citybus 18M #307 s nijak zvlášť dobrými pneumatikami, jednalo se o poměrně adrenalinovou jízdu. Na některých zastávkách můžete slyšet činnost systému ABS. Cesta taky trvala o cca 7 minut déle, než je obvyklé.
Zpáteční cesta byla natočena sice v páteční odpolední špičce, ale jde o pozdější spoj odjíždějící před 17. hodinou, kdy jsou silnice již celkem průjezdné. Spoj je veden dlouhodobou objízdnou trasou, která se vyhýbá průtahu silnicí č. 35.
Z centra údolím Lužické Nisy
Z terminálu vyrážíme parkovacím domem u OC Fórum jednosměrnou Blažkovou a posléze Náchodskou ulicí. Pamatuji dobu, kdy se těmito ulicemi jezdilo jen náhradně, když nešlo z terminálu odbočit do tehdy obousměrné ulice Dr. Milady Horákové; dnes už slouží napevno – jednou tam, druhou zpět. Někteří možná ještě pamatují, že touto ulicí vedla tramvajová trať do staré Rochlice. Otevře se výhled na vysokou budovu krajského úřadu, na parčík s budoucí náplavkou a za stromy probleskne IQ Landia. Vzápětí se ocitneme na rušné křižovatce s Košickou a potkáme se i s Lužickou Nisou. Za křižovatkou následuje dlouhý úsek, který striktně dělí průmysl po pravici od převážně obytných bloků po levici. Levá strana je zajímavá tím, že prudce stoupá: zpočátku jde spíš o vilky, posléze se objeví čerpací stanice, proslulá tím, že byla dlouhé měsíce uzavřená kvůli sesuvu skály ze svahu. Za ní leží zvláštní lesík, jímž možná jednou povede tramvaj do Rochlic. Po pravé straně objíždíme různé sklady, sběrnu kovošrotu, ale především libereckou teplárnu se spalovnou; z celého průmyslového areálu se vymyká jen budova Střední školy právní. Až k ulici Čechova máme trasu společnou s několika dalšími linkami, odtud se však vydáváme cestou, kudy žádná jiná linka nejezdí. Čechovu důvěrně znám – kdysi jsem tudy denně se spolužáky chodíval od zastávky Čechova na gymnázium Jeronýmova. Zajímavá je snad jen tím, že po nenápadném mostě překonává Lužickou Nisu a hned poté vlečku do teplárny a dál do tramvajové vozovny dopravního podniku. Na dohled je průtah městem vedený po dlouhém mostě i nájezd na něj. V tom „území nikoho", jež v 70. letech při stavbě průtahu prošlo radikální proměnou, zůstal stát jeden zvláštní domek, v němž dnes sídlí bezpečnostní agentura. Nájezd přes Nákladní ulici je velmi ostrý a s kloubovým vozem není žádná legrace udržet se bez pomoci obrubníku.
Zpátky jinudy
Protože je v tomto místě pouze nájezd, a nikoli sjezd z průtahu, cestou zpátky vede linka jinudy – musí až k dalšímu sjezdu, jenž ústí u známého centra Babylon, vzniklého rekonstrukcí průmyslového areálu Hedva. Přejedeme vlečku, která se u Babylonu na křižovatce stává součástí vozovky, a brzy kolem pochybné ubytovny s parkovištěm dorazíme na křižovatku s ulicí Dr. Milady Horákové, kde se teprve trasa sloučí se směrem z centra.
Na průtah
Zpátky ale na původní trasu, kde najíždíme na průtah městem. Silnice I/35 je hlavním průtahem Libercem a zároveň spojnicí s Turnovem, Chrastavou, Mladou Boleslaví i Prahou. Mnoho času na rozkoukání mít nebudeme: po jedné straně sledujeme zhlaví libereckého nádraží, za nímž se tyčí aréna s přilehlým sportovním centrem, po druhé se otevírá výhled na centrum města – spíš ovšem na paneláky největšího libereckého sídliště Rochlice. Současně si lze už jen představovat, jak to tu vypadalo před stavbou průtahu v 70. letech, kdy Doubská ulice vinoucí se pod námi bývala klidnou uličkou obklopenou staršími domky. Zahlédneme ještě bývalý Baumax, z něhož léta zbývá jen prázdné parkoviště, a už zase sjíždíme z průtahu pryč – rovnou do poměrně prudkého kopce ke kruhovému objezdu ulice České mládeže. Ocitáme se uprostřed dalšího průmyslového areálu: kolem nás je zázemí technických služeb, čerpací stanice, autoservisy a opodál vjezd do obchodní zóny, jíž vévodí obchodní centrum Nisa. Tam ovšem nejedeme a pokračujeme dál po táhlé ulici. Překonáme trať 030 na Turnov a konečně dorazíme do dalšího průmyslového areálu, který už lze počítat k jižní průmyslové zóně. Tady nás čeká objet několik závodů.
Průmyslová zóna, obchodní zóna a závleky
Průmyslovou zónou putujeme od starší historie k mladší. Začíná bývalou, dnes zmodernizovanou budovou Plastimatu, nyní Magny International; míjíme ji ještě před kruhovým objezdem, za jehož protihlukovou zdí – jak málokdo tuší – se skrývá malá obytná zóna, pozůstatek původního rázu krajiny, než ji pohltil průmysl a doprava. Za objezdem, kde se střetávají ulice České mládeže, Kubelíkova a Průmyslová, nás čeká závlek přímo ke vjezdu do Magny, k zastávce Banskobystrická; od ní se vracíme zpátky na kruhový objezd. Vybrané spoje vyjíždějí z obratiště České mládeže kousek nad objezdem, žádný tam ovšem nekončí. Zdejší průmysl vyrostl už v 80. letech a poprvé se sem začalo jezdit v 90. letech k závodům Škoda; dnes tu sídlí spousta menších i větších firem. Jelikož jde zase jen o závlek, vracíme se ke kruhovému objezdu. Poslední výjezd nás zavede do nové průmyslové zóny budované postupně od roku 2003 – na místě, kde pamatuji rozsáhlá pole a louky, dnes potkáme jen hromadu šedivých krabic. Jistou poezii však i tohle místo má a týká se denního chodu. Odjakživa mě fascinovalo, jak je v celé zóně po většinu dne klid – jenže před střídáním směny doprava nápadně zhoustne. Nejlépe se to pozoruje kolem 14. hodiny při výměně ranní směny za odpolední: už od 13:15 houstne provoz a přijíždějí první autobusy, ve 13:45 dorazí poslední opozdilci a odstavné plochy přetékají čekajícími vozy, ve 13:55 panuje absolutní ticho, ve 14:00 se rozrazí dveře a z hal se vyhrnou davy, ve 14:15 je všude živo, autobusy odjíždějí a na výjezdu ze zóny se tvoří kolona, a ve 14:30 kolona ještě drží, ale kolem hal už je zase úplný klid.