FUNKCE LINKY
Roku 1932 dochází po pěti letech poprvé k zavedení nové městské linky. Dosud sloužila jen linka 4 od radnice do Ruprechtic. 15. května se zavádí také linka č. 5 (Radnice - Harcov) a hned na to 10. června linka č. 6 (Radnice - Nádraží - Janův Důl). V roce 1933, v době složité situace tvrdě dopadající světové hospodářské krize, začíná ale docházet k radikálnímu omezování provozu. Linky 5 ani 6 nejsou rentabilní, a tak jsou nejprve spojeny v jednu. Ani to však nepomáhá, a tak je 11. září rozhodnuto o zrušení jejich provozu. Autobusový provoz v následujících letech zajišťují výhradně soukromníci.
V rukách města se autobusové linky objevují znovu až v roce 1939. Číslo 5 dostává linka do Ruprechtic, ale pod město přechází na rozdíl od linek 6, 7 a 8 až od roku 1942. Vybrané spoje (6 z 22 za den) pokračovaly přes Kateřinky až do Rudolfova. Změny po konci druhé světové války vedly nakonec ke změně značení linek písmeny, čímž definitivně končí éra autobusové linky 5. Linka do Ruprechtic pokračuje pod označením D.
Provoz tramvajové linky č. 5 začal 27. 6. 1966 po dokončení výhyben u Textilany a Lékarny. Prozatím končila ve Vratislavicích u kostela. Brzy byla ale pro nedostatek vozů nahrazena autobusy, což dokazuje i poznámka v jízdním řádu z roku 1972 níže. Krátce na to navíc začala rozsáhlá rekonstrukce trati.
Teprve 31. 12. 1975 je dokončena smyčka Vratislavice nad Nisou a zavedena linka 5 přibližně v dnešní podobě, tedy jako posilová v přepravní špičce.
Od 1. 9. 1998 jsou některé spoje vedeny až na smyčku Viadukt.
Pětku, přestože kopíruje trasu jedenáctky, lze označit za výrazně pohodovější linku. Je to dáno samozřejmě tím, že končí již ve Vratislavicích, čili přepravní poptávka je logicky nižší, a současně není nutné stíhat křižování, neboť v této části je trať téměř zcela dvoukolejná. Současně na lince samozřejmě chybí problémová místa za Vratislavicemi, ale i tak je jich na této lince dost. Jde především o množství přejezdů přímo ve Vratislavicích.
Pohled řidiče začíná celou trasou linky, tedy až na Viadukt, kam se jezdí o víkendu a jinak jen vybranými spoji. Obě cesty jsou s vozem T3R.PLF, tam s #23, zpět #45. Za záběry děkuji kolegům Daliborovi B. a Martinovi B.
V roce 2021 došlo k přerozchodování úseku do Vratislavic a k začátku rozsáhlých stavebních prací na zbývajícím úseku, což si vyžádalo několikaměsíční výluku celé trati. Uzavřena byla i smyčka Vratislavice nad Nisou, výhybna, což ovlivnilo trasu náhradní autobusové dopravy X5. Ta se točila přes zastávky U Cukrárny a U Závor, kam běžně jezdí jen školní spoje linky 59. Linka byla oficiálně ukončena v zastávce U Cukrárny a začínala v zastávce U Závor. Mezi těmito zastávkami byl poměrně zajímavý manipulační přejezd, který můžete zhlédnout jako součást cesty z centra na následujících záběrech. V rámci obou cest je pak zachován také manipulační přejezd z/do tramvajové vozovny. Natáčelo se za příjemného podzimního dne s vozem Iveco Urbanway CNG #528.
Obě linky jezdí po téže trati a vzájemně se kryjí, proto jim náleží jeden místopisný článek.
Spojnice největších měst Libereckého kraje
I druhou tramvajovou trať procházející Libercem si dovolím opatřit superlativem. Možná si řeknete, že jsem zaujatý, protože jsem v kraji vyrostl. Trochu jistě – ale jak jinak nazvat trať, na niž se jezdí svézt lidé doslova z celého světa právě pro její jedinečnost a krásu? Ta tkví jednak v některých technických parametrech, jednak v půvabu přírody, kterou trať protíná. Technickým zajímavostem se podrobněji věnuje historie trati; zde zůstaňme u místopisu.
Trať je meziměstská, což samo o sobě u tramvaje není zrovna obvyklé. Spojuje dvě největší města Libereckého kraje – Liberec a Jablonec nad Nisou. Už to, že Liberec leží v kotlině a Jablonec o poznání výš v Jizerských horách, napovídá, že povede nádhernou jizerskohorskou krajinou. Jsem rád, že jsem jedenáctku coby cestující nájezdil bezpočtukrát: v dětství a mládí jsem jí jezdil za rodinou do nácestné Proseče nad Nisou a později, když jsme se na čas přestěhovali do Jablonce, zase do Liberce a zpět za kamarády. Co jsem na každé té cestě prožíval?
Centrem Liberce po boku ostatních linek
Z Liberce tramvaj vyráží nejčastěji od smyčky Viadukt, jež patří ještě k městské trati a kde potkáte i vozy linek 2 a 3. Hned zkraje nás čeká prudký kopec k první významné zastávce – Nádraží: po levici míjíme autobusové nádraží, po pravici železniční. Za další křižovatkou se objeví svérázný funkcionalistický dům Uran a naproti plácek, kde stávala stará majestátní celnice. Tady se sklon obrátí a sjíždíme z kopce, který denně zdolávají tisíce lidí na cestě mezi nádražími a terminálem MHD. Ve stoupání minete slavný hotel Imperial, dnes v rukou soukromníka. Pod kopcem narazíme na odbočku do vozovny Rybníček a stejnojmennou zastávku – tu jsem často využíval k nástupu ještě před terminálem, protože na Fügnerce zpravidla čeká houf lidí, který spolehlivě zaplní celou soupravu. Mezi Rybníčkem a terminálem ještě minete kulturní dům, pár krámků, Soukenné náměstí a obchodní centrum Fórum, jež dnes dolnímu centru vévodí – přitom není tak dávno, co tu stával proslulý obchodní dům Ještěd s nezaměnitelným designem. Na Fügnerce tramvaj obvykle vyčká do času a teprve pak se vydá přímo na trať k Jablonci, dosud na metrovém rozchodu.
Vyhlídková jízda kolem kráterů
Aniž by tramvaj opustila centrum, ocitne se cestující rázem v podivném světě. K nelichotivým libereckým unikátům – vedle nejvyšší zadluženosti a největší plochy obchodních center na hlavu – patří i to, že přímo v centru zejí obří jámy a pustiny po nedokončených stavbách. První kráter dřímá už léta v bezprostřední blízkosti terminálu. K druhému pomníku dorazíme jen o chvíli později; spíš než kráter je to poušť, jež zbyla po zbourání obřího závodu Textilana v roce 2005. Jako malý jsem ji ještě zastihl: tramvaj celý areál objížděla a já ji pozoroval z okna prababiččina bytu, přičemž jsme si pokaždé stěžovali, jak vozy v obloucích vrzají. V roce 2011 se trať areálem napřímila a kolem měla nejdřív vyrůst obchodní centra, později byty. Dodnes však nevyrostlo nic, a tak tramvaj léta projíždí prázdnou plání lemovanou zbytky základů, na níž trčí téměř zbytečná zastávka připomínající zašlou slávu Textilany. Za tímto smutným výjevem dojedeme k rybníčku, který kdysi fabrice sloužil – krásou neoplývá, ale pořád lepší než poušť. Dál se trať po vlastním tělese nemilosrdně zařízne do kopce a vyhoupne se nad Liberec k takzvané rušičce – návrší, jež jméno nese nejspíš po někdejší rušičce signálu. Hned za ní míjíme ústav sociální péče a naproti nové moderní sídliště, které však naštěstí nebrání nádhernému výhledu na Ještěd, celý jeho hřeben i jižní liberecké čtvrti. Právě za tímto hřebenem po většinu roku zapadá slunce – proto jsem si na cestách do libereckých hospod sedával vždy nalevo. Teď je ale třeba sjet zase dolů do údolí Nisy, přes zastávky Pivovarská a Lékárna; u Lékárny dnes vskutku lékárna stojí a nedaleko Pivovarské najdeme pivovar Konrad.
Vratislavice nad Nisou
Konečně se dostáváme na zastávku Vratislavice nad Nisou, kostel. Tady si Prosečáci a Jablonečáci oddychnou, neboť zhruba polovina tramvaje vystoupí a zamíří na rozlehlé vratislavické sídliště. Nepřehlédněte unikátní kostel Nejsvětější Trojice po pravé ruce. Sjedeme z mírného kopečka k výhybně, kde pětka končí, a o kus dál pokračujeme po staré, dosud (2021) nezrekonstruované trati. Změnu stáří poznáte, i kdybyste se na koleje nedívali a historii neznali: z poklidné jízdy se rázem stane skákání a házení do všech stran, že se místy stěží udržíte na sedadle. Zástavba prořídne a trať se konečně noří do malebného vesnického údolí Nisy. Zanedlouho se dokonce na čas téměř spřáhne se železniční tratí 036 – místy je od ní vzdálená doslova pár metrů a není výjimkou vidět vlak ujíždět souběžně s o něco níž položenou tramvají. Trať věrně sleduje tok Nisy a přes louky, lesíky, drobné silničky a kolem převážně starších stavení (chvílemi na dosah ruky) se prožene Prosečí nad Nisou. Tady kdysi vedla hranice mezi libereckou a jabloneckou částí trati, dnes je tu aspoň hranice tarifních pásem. Je to pohled k pohledání za každého ročního období: spojení staré podještědské krajiny se starou tratí přenese cestujícího o pár desetiletí zpět. Tu a tam minete průmyslový podnik využívající spád Nisy, dokonce i kostru nikdy nedostavěného několikapatrového skladu, který za zastávkou Proseč, pošta trčí jako pěst na oko. Nejznámější je tu ovšem Vratislavická kyselka se svou jedinečnou, leč žel značně zchátralou budovou; provoz v ní už dlouhá léta stojí, nedávno se jí však ujal nový investor, který by tu po rekonstrukci rád rozjel výrobu nápojů. Podnik vyrábějící výtahy pak Proseč uzavírá a otevírá úsek podle mě vůbec nejkrásnější.
Hlubokým lesem
Následuje totiž území nikoho mezi Prosečí a Jabloncem nad Nisou – krásné území nikoho, klidné a tiché. Ticho naruší jen tu a tam projíždějící tramvaj nebo vlak; i na silnici je klid od chvíle, co se mezi Libercem a Jabloncem otevřela rychlostní komunikace přes Kunratice. Tramvaj uhání ryzími Jizerskými horami se vším, co k nim patří – hustým smrkovým porostem, horskými železitými potoky a typickými žulovými skalisky. Tímto prostředím pozvolna stoupá k Jablonci údolím, které Nisa vymílala tisíce let. Vůbec nejhezčí je ovšem cesta opačná, od Jablonce: sedíte-li napravo, otevře se vám pohled na celé údolí, v němž se za chladných večerů a časných ran pozdního léta válí mlha. Nikdy nepřestanu být vděčný, že takové obrazy potkávám při tak všedních činnostech, jako je cesta do práce, z práce, za rodinou či za přáteli – každá z nich se tím rázem stane neobyčejnou a člověk nemá nejmenší potřebu si cestu krátit. Cesta se náhle stává cílem.
Les končí komínem jablonecké teplárny Brandl; právě tady se tramvaj na okamžik opět potká s vlakem u jabloneckého dolního nádraží s krásnou staniční budovou, která ovšem dávno ztratila svůj význam – není to tak dávno, co tu nezastavoval téměř žádný vlak. Za výhybnou Brandl už tramvaj jen vystoupá k prvnímu jabloneckému sídlišti a poté sklesá k Tyršovým sadům, kde končí. Tyršovy sady jsou sice park, leč z nějakého důvodu k odpočinku příliš nelákají. Jablonec si z tramvaje dnes mnoho neprohlédneme, protože končíme na jeho okraji; o prodloužení aspoň k autobusovému nádraží se však v posledních letech živě jedná. Chvílemi to vypadalo na stavbu takřka jistou, následné politické spory ale připomněly, že nic není jisté, dokud to nestojí. Přiblížení trati centru Jablonce by jejímu významu nepochybně prospělo.