Šestistovka nebo šestikilo má mezi řidiči zaryté příznivce i odpůrce. Příjemné je, že má minimum zastávek, přináší ale i méně příjemné záležitosti. První jsou časté kolony u Globusu. Kvůli nim se často jezdí mírně odlišnou trasou ulicí Ostašovská (po trase linky 14). Druhou je vysoká obsazenost lidí, kteří často dělají nepořádek. Tato linka je tímto skutečně vyhlášená. Třetí zajímavostí je velký rozdíl mezi spoji končícími u Globusu a u Bauhausu. Služba zajišťující spoje ke Globusu zde má 15 minut pauzu, což je obvykle dost k vyrovnání zpoždění. Ovšem služby jezdící k Bauhausu zde mají jen 5 minut přestávku a to mnohdy nestačí. Naštěstí se sem v rámci jedné služby jede maximálně párkrát za sebou, poté je buďto přejezd na jinou linku, nebo přestávka s vynecháním jednoho kola. Na Fügnerově je mezi spoji v obou případech přestávka 5 minut, záleží však hodně na provozu v centru. Menší kolonu se podařilo zachytit i na následujících záběrech. Šlo však o velice klidný den (neděle), realita bývá někdy o mnoho horší.
Sotva se vymotáme z poměrně vzdušného prostoru terminálu Fügnerova, ocitneme se v poněkud temnější ulici 8. března lemované poměrně vysokými starými bytovými domy, ale i areálem bývalých tiskáren přetavených na nové byty. Brzy doslova o centimetry mineme liberecký zámeček a rázem se octneme na dalším vzdušném prostranství, jemuž vévodí OC Plaza a největší liberecká křižovatka Šaldovo náměstí. S autobusem se oddělíme na vyhrazenou komunikaci společnou s dalšími linkami včetně tramvajových, jež přímo sousedí s OC Plaza. Po překonání Šalďáku, nejkomplikovanější křižovatky v Liberci, se opět zanoříme do úzké temné ulice mezi vysokými domy, které mnoho pamatují; jedním z nich je stará pošta, dodnes hlavní liberecká. Krátce zahlédneme divadlo F. X. Šaldy a radnici, ale rychle zmizíme na zastávce pod mostem v Sokolské ulici. Za ní opět nakrátko zahlédneme moderní krajskou vědeckou knihovnu a z kopečka už ve větší rychlosti opustíme centrum města. Mineme přitom opuštěnou restauraci, jež platila za jednu z nejlepších (Šnyt, původně Ambiente), středisko služeb Avicena, ale třeba i zajímavou budovu Lesů ČR. Světelnou křižovatku projedeme rovně, což dělají jen linky 28 a 600 – jde o značné urychlení trasy do Růžodolu, neboť se vyhneme úsekům horního centra, jimiž projíždějí třeba linky 12 a 23. Rychle prosvištíme Sokolskou ulicí v území nikoho a už se objevíme na mostě přes Nisu, který nás zároveň pošle do Londýnské ulice. Tudy vedla bývalá tramvajová trať, byť na její památku už nikde nenarazíme; vinula se serpentinami Dožínkové ulice kolem týchž vilek, jež tu stojí dodnes, až k restauraci Letka – i ta má bohatou historii. Růžodol I je jednou z nejvytíženějších zastávek v síti MHD, ale představuje i menší náměstí s obchody a bytovými domy. Nedaleko odtud je gymnázium F. X. Šaldy, které generuje velkou část poptávky; linky 600 se to ovšem netýká, jen kolem rychle prosviští.
Jen o kousek dál přijedeme na křižovatku zvanou podle svého tvaru Sněhulák – jde o několik kruhových objezdů v jednom. I tento prostor doznal za poslední desetiletí obrovské změny: z poklidné ulice směřující do Stráže nad Nisou s několika domky okolo, kterou rušila jen blízká železniční trať, se stala velmi rušná křižovatka u hlavního průtahu městem a zároveň vjezd do nákupní a průmyslové zóny.
Sněhulákem podjedeme silnici I/35 a hned poté i železniční tratě na Frýdlant a Hrádek nad Nisou, které tu vedou v souběhu. Kratší kopeček často vyjedeme pomaleji, než bychom chtěli, neboť zácpy na příjezdu k nákupnímu centru jsou tu na denním pořádku. Všimněme si, že ulice odděluje nákupní zónu od vesnické a rekreační zástavby v podobě zahrádek – jak klidné to tu muselo být ve srovnání s dneškem. Je mi upřímně líto zbývajících zahrádek, které mají po jedné straně železniční i silniční výpadovku z města a po druhé největší nákupní zónu ve městě. Na prvním kruhovém objezdu vyjedeme prvním výjezdem, čímž se dostaneme do zóny NC Géčko, jíž vévodí Globus. Za zmínku stojí, že aby se autobus vyhnul častým zácpám, volí řidiči někdy alternativní trasu z Růžodolu ulicí Zelná po trase linky 14, kdy vyjedou nad Decathlonem u lesíka zvaného Opičák; a když je situace ještě horší, jezdí se dokonce po manipulační ploše za obchodním centrem.
Zhruba polovina spojů u Globusu skončí. Ty zbývající musí přes celé parkoviště zase zpět ze zóny NC Géčko, a navíc ještě přes zastávku NC Géčko – spoje, které u Globusu končí, jezdí schválně po delší trase mimo ni. Brzy nás čekají další dva kruhové objezdy s několika nákupními krabicemi okolo, jejichž šeď ruší jen všudypřítomný vizuální smog. Málokdo si všimne, že u druhého kruháče míjíme nenápadný lesík zvaný Opičák, jenž slouží jako zvláštní oáza původní přírody v této oblasti. Když jej navštívím, mám skutečně pocit, že jsem v divokém lese kdesi v horách, přestože jsem na dohled od čilého obchodního ruchu. Za Opičákem se nákupní krabice postupně promění v ryze průmyslové, o to ovšem nudnější. Jen po levé straně ještě zbývá několik hektarů luk a polí, přes něž je vidět na letiště a ještědský hřeben – mám však za to, že je otázkou let, než i ty budou zastavěny. Ulicí K Bauhausu odbočíme kam jinam než k Bauhausu, kde naše jízda na parkovišti končí.
Spolupracovali: Boveraclub (historické záznamy), Liberecká podniková (videozáznamy, korektury), Tomáš Krupička st. (doplnění a korektura místopisných údajů) a další.
Smysl projektu · Zdrojový kód (GitHub) · Blog.