V tomto místopisném článku se pokusím podle starých map a záznamů odcestovat do roku 1955 a projet se touto linkou. Je možné, že znalci historie některé údaje upřesní – budu za to jen rád.
Vyrážíme z náměstí, které se teprve pár let jmenuje Gottwaldovo – před nástupem komunistů i po jejich konci je ovšem známé jako Soukenné. Stání linek A a B je na severní straně náměstí, oddělené od tramvajové zastávky na straně jižní. Po OD Ještěd ještě ani památky; na jeho místě stojí šedivá městská zástavba a také dnes už neexistující ulice U Splavu a Švédská. Trasa pokračuje třídou Generalissima Stalina, dnešní 1. máje – a tak tomu bylo už od počátku, autobusy tedy jedou uličkou kolem budoucího kina Lípa, na rozdíl od tramvají vedoucích v dnešní stopě. Před mostem přes Nisu se však obě stopy setkají a pokračují společně k nádraží. Nevidíme paneláky, místo nich větší obytné domy s různými službami v přízemí. Po tunelu, Uranu a autobusovém nádraží ani památky; ale třeba hotel Imperial už na svém místě stojí. Co se rovněž příliš nezměnilo, je okolí nádraží. Nádražní budova je prakticky beze změn, až na transparenty provolávající mír; budova Skloexportu už také existuje a sídlí v ní Krajský národní výbor a další úřady. Stará celnice vyhořela už před dvaceti lety, takže na jejím místě je dnes plácek obklopený dochovanými okolními budovami. Na plácku stojí trafika, socha připomínající rok 1945 a vedle ní pivnice. Další změnou je kolejový trojúhelník a konečná tramvaje č. 1 před příjezdovou nádražní halou. Pokračujeme dál Nákladní třídou, v tomto úseku dnes přejmenovanou na Žitavskou. Po levé straně vidíme nádražní zhlaví podobně jako dnes, po pravé větší i menší bytové domy, vesměs šedivé a depresivní. Pod kopcem zajíždíme doleva pod známý viadukt. Je zatím jen jeden – Švermova ulice se odpojuje až za ním a v místě dnešní složité dvoukřižovatky a průtahu meandruje Františkovský potok. Švermovou ulicí projedeme místem budoucí tramvajové smyčky Viadukt a napojíme se do její dnešní trasy. Stará tísnivá zástavba v první části ulice tu stála už tehdy a vydržela dodnes, snad i s některými hospodami. Dál se však otevírá úplně odlišný svět: ani stopa po paneláku, jistá uniformita tu přesto je – v pravidelných intervalech na obě strany odbočují menší uličky s poměrně novými rodinnými domy. Šlo o jakási první satelitní městečka, nebyla však tak unifikovaná jako dnes; tento ráz později rozbila ještě větší uniformita v podobě paneláků. Opodál, poblíž odbočky na Uralskou třídu, narazíme na menší továrnu – předzvěst budoucího Svedu. Jinak už ulici lemuje jen řídká zástavba rodinných domků, z nichž jeden je nejstarší v Liberci. Podjezd pod tratí u Karlinek vypadá zhruba jako dnes; ostatně trať i s viaduktem tu stojí už skoro sto let. Za Karlinkami nás opustí zástavba a loukou podél trati pokračujeme k dalšímu průmyslovému objektu. Areál slévárny je menší než dnes, ale železniční vlečka už do něj vede. Vedle dnešní zastávky Kovošrot narazíme na fotbalové hřiště, po němž dnes není památky. Obec Ostašov se od dnešní podoby zásadně neliší – dokonce i škola na náměstí už existuje; domků samozřejmě později přibylo, ale ráz se zásadně nezměnil. Spojnice mezi Ostašovem a Karlovem musela vypadat rovněž podobně jako dnes, možná dokonce lépe – stav silnice napovídá, že mnoho oprav od té doby nezažila. V Karlově také mnoho rozdílů neuvidíme, vesnický ráz se udržel dodnes, jen chalupy jsou modernější. Kde bývala točna autobusu, netuším; mohlo to být tam, kde je dnes, nebo mohly autobusy zajíždět až k nádraží. Tak či tak, příjezd do této tiché obce musel být romantický a výhled na Liberec nerušila žádná obchodní ani průmyslová zóna.
Spolupracovali: Boveraclub (historické záznamy), Liberecká podniková (videozáznamy, korektury), Tomáš Krupička st. (doplnění a korektura místopisných údajů) a další.
Smysl projektu · Zdrojový kód (GitHub) · Blog.