Linka B (trvale mimo provoz): GOTTWALDOVO NÁMĚSTÍ - STRÁŽ NAD NISOU - MACHNÍN

FUNKCE LINKY
Linka B byla v provozu mezi léty 1945 a 1956, kdy došlo k jejímu přečíslování na č. 17. Dříve jezdila linka do Stráže pod číslem 6. Už tehdy měla za úkol spojit Liberec se Stráží nad Nisou a Růžodolem, krátce ale také s Machnínem.

SEZNAM ZASTÁVEK
  • GOTTWALDOVO NÁMĚSTÍ
  • ?
  • Stráž nad Nisou
  • ?
  • MACHNÍN
Před přeznačením na linku B jezdila linka do Stráže nad Nisou pod číslem 6. Ta však měla na rozdíl od nové linky B okružní charakter, kdy směrem do Stráže byla vedena přes Pavlovice, směrem do centra přes Růžodol I. Druhá světová válka přinesla četné změny, jednou z nich byla změna označení autobusových linek na A - D, později se přidaly ještě linky E a F. Linka B jezdila pravděpodobně od svého počátku přímou cestou přes Růžodol, neboť Pavlovice začala obsluhovat linka C do Kateřinek. Tramvajovým linkám zůstala číselná označení. O konkrétním provozu linky v letech jsou známy jen následující kusé informace:
  • 1945: v centru začíná linka svou trasu u radnice, terminál v dolním centru se teprve připravuje.
  • 1947: linka prodloužena do Machnína.
  • 1953: otevřen nový terminál ve Fügnerově ulici, konečné všech linek se tak přesouvají do dolního centra. Linky do Stráže a Ostašova ale na rozdíl od ostatních začínají na Gottwaldově náměstí (dnešní Soukenné), neboť pokračují k nádraží po tř. generalissima Stalina. Nová trasa proto je Gottwaldovo náměstí - nádraží - Stráž nad Nisou (v místech dnešní zastávky Stráž nad Nisou elektrárna) (- Machnín).
  • 1955: linka opět končí ve Stráži nad Nisou.
  • 1956: dochází k navrácení označení autobusových linek zpět na čísla - již v dnešní podobě.
Není bez zajímavosti, že většina tehdy nově označených linek nese svá čísla až do dnešních dnů. Případ linky do Stráže to však není, ta nesla mezi léty 1956 a 1991 označení 17. Postupně ji vytlačily linky 30 zavedená roku 1990 a vedená přes nádraží a linka 23 od roku 1996 vedená přes nám. Dr. E. Beneše (před ní prodloužené spoje linky 12).
Bohužel není znám řidič, který by mohl předat své zkušenosti a není znám ani videozáznam této linky. Pokud něco z toho můžete sdílet, budu rád, když se ozvete.

V tomto místopisném článku se pokusím podle starých map a záznamů odcestovat do roku 1955 a projet se touto linkou. Je možné, že znalci historie některé údaje upřesní – budu za to jen rád.

LINKA B V ROCE 1955

Vyrážíme z náměstí, které se teprve pár let jmenuje Gottwaldovo – před nástupem komunistů i po jejich konci je ovšem známé jako Soukenné. Stání linek A a B je na severní straně náměstí, oddělené od tramvajové zastávky na straně jižní. Po OD Ještěd ještě ani památky; na jeho místě stojí šedivá městská zástavba a také dnes už neexistující ulice U Splavu a Švédská. Trasa pokračuje třídou Generalissima Stalina, dnešní 1. máje – a tak tomu bylo už od počátku, autobusy tedy jedou uličkou kolem budoucího kina Lípa, na rozdíl od tramvají vedoucích v dnešní stopě. Před mostem přes Nisu se však obě stopy setkají a pokračují společně k nádraží. Nevidíme paneláky, místo nich větší obytné domy s různými službami v přízemí. Po tunelu, Uranu a autobusovém nádraží ani památky; ale třeba hotel Imperial už na svém místě stojí. Co se rovněž příliš nezměnilo, je okolí nádraží. Nádražní budova je prakticky beze změn, až na transparenty provolávající mír; budova Skloexportu už také existuje a sídlí v ní Krajský národní výbor a další úřady. Stará celnice vyhořela už před dvaceti lety, takže na jejím místě je dnes plácek obklopený dochovanými okolními budovami. Na plácku stojí trafika, socha připomínající rok 1945 a vedle ní pivnice. Další změnou je kolejový trojúhelník a konečná tramvaje č. 1 před příjezdovou nádražní halou. Pokračujeme dál Nákladní třídou, v tomto úseku dnes přejmenovanou na Žitavskou. Po levé straně vidíme nádražní zhlaví podobně jako dnes, po pravé větší i menší bytové domy, vesměs šedivé a depresivní. Pod kopcem zajíždíme doleva pod známý viadukt. Je zatím jen jeden, Švermova ulice se odpojuje až za ním. V místě dnešní složité dvoukřižovatky a průtahu bychom to asi ani nepoznali – stojí tam továrna a meandruje Františkovský potok. Ten překonáme po menším mostě a ulicí Žitavská pokračujeme dál. Kvůli absenci průtahu vypadá levá strana úplně jinak: celý pás mezi ulicí a železnicí vyplňuje hustá zástavba rodinných domů, z nichž se spousta nedožije konce století. V kopečku už ale domy lemující ulici dost připomínají dnešní stav. Změna nastane až u Letky. Starší budova hotelu tam už stojí, před ní ovšem také konečná tramvajové linky č. 2, po níž dnes není ani památky – do konce jejího provozu zbývá pouhých pět let. Další místo, které bychom nejspíš nepoznali, leží o kousek dál: Londýnská ulice se za Růžodolem I dramaticky stáčí doleva, křižuje dnešní čerpací stanici i sněhuláka a poté se zase ostrým obloukem vrací doprava do své dnešní stopy. Podjezd pod železničními tratěmi už existoval, vedla jím však jen pěšina k několika zahrádkám; po obchodu a průmyslu ani stopy, natož po okružních křižovatkách. Dál se cesta na Stráž příliš neliší, jen chybí násep s dálnicí po levé straně. Rodinných domků jsou jednotky a průmyslu při řece Nise rovněž pomálu. Změna nastane za zastávkou Růžodol Mlýn, kde ještě není obratiště autobusů. Londýnská ulice nepřekoná Nisu, ale pokračuje po jejím levém břehu ve stopě dnešní silnice I/35 – je to dáno i změněným tokem Nisy, jež meandruje až téměř podél železniční trati. Od silnice I/35 se odpojujeme až ve Stráži nad Nisou; památkou je tomu dnešní ulice Za Elektrárnou. Teprve tady překonáváme tok Nisy na pravou stranu, a právě zde byla později konečná linky do Stráže – na Bergerovo náměstí se začalo jezdit až poté. My však pokračujeme dál Kateřinskou silnicí na Svárov a Machnín, což je z dnešního pohledu zajímavé, neboť tudy už žádná linka MHD nejezdí. Silnice se zase brzy vrátí do stopy dnešní I/35 a poté do ulice Stará. Svárov byl už tehdy podivnou čtvrtí plnou roztříštěných domů a trochy průmyslu; několik domů muselo ustoupit hlavnímu tahu na Chrastavu. Dodnes je už jen málo patrná odbočka ze staré ulice, jež bývala starou silnicí na Chrastavu. Krátce po ní přijíždíme do Machnína – tehdy samostatné obce s vesnickým rázem, který se dodnes příliš nezměnil.

Bohužel nejsou známy fotografie této linky. Pokud nějaké máte a můžete je sdílet kontaktujte mě prosím.

Spolupracovali: Boveraclub (historické záznamy), Liberecká podniková (videozáznamy, korektury), Tomáš Krupička st. (doplnění a korektura místopisných údajů) a další.
Smysl projektu · Zdrojový kód (GitHub) · Blog.