Liberecké linky

Linka C byla v provozu mezi léty 1945 a 1956, kdy došlo k jejímu přečíslování na č. 13. Jde nejspíš o vůbec první spojení Kateřinek s Libercem v rámci městské dopravy. Cílem bylo zajistit obsluhu průmyslově se rozvíjejícího údolí Kateřinek.

Před přeznačením na linku C jezdily do Pavlovic linky 6 a 7. Šestka pokračovala do Stráže nad Nisou, sedmička do Krásné Studánky a Chrastavy. Do Kateřinek městská linka nejezdila. Je pravděpodobné, že tam jezdil soukromník. Druhá světová válka však přinesla četné změny, jednou z nich byla změna linkového vedení a změna označení autobusových linek na A - D, později se přidaly ještě linky E a F. Kateřinkám připadlo písmeno C. Kateřinky za první republiky zažívaly velký průmyslový rozmach, který využíval bystrého toku řeky Černé Nisy, šlo prakticky o první průmyslovou zónu Liberce, byť byly k Liberci administrativně připojeny až v roce 1954. O konkrétním provozu linky v letech jsou známy jen následující kusé informace:

• 1945: v centru začíná linka svou trasu u radnice, terminál v dolním centru se teprve připravuje.
• 1947: linka prodloužena až do Rudolfova k České chalupě, interval byl dvě hodiny.
• 1948: je uváděn interval do Pavlovic 15 minut.
• 1950: je uváděn okružní charakter linky v trase Radnice - Pavlovice - Kateřinky - Rudolfov - Harcov střelnice - Radnice.
• 1953: otevřen nový terminál ve Fügnerově ulici, nová trasa proto je Fügnerova - Kateřinky (- Rudolfov).
• 1955: linka do Kateřinek nese označení CA, spoje končící v Pavlovicích jsou označeny jako C. Okružní charakter již pravděpodobně není, neboť do Harcova ke střelnici jezdí od radnice linka F.
• 1956: dochází k navrácení označení autobusových linek zpět na čísla - již v dnešní podobě. Lince C/CA připadlo č. 13

Není bez zajímavosti, že většina tehdy nově označených linek nese svá čísla až do dnešních dnů. To je i případ linky 13.

Bohužel není znám řidič, který by mohl předat své zkušenosti a není znám ani videozáznam této linky. Pokud něco z toho můžete sdílet, budu rád, když se ozvete.

V tomto místopisném článku se pokusím podle starých map a záznamů odcestovat do roku 1955 a projet se touto linkou. Je možné, že znalci historie některé údaje upřesní – budu za to jen rád.

Autobusový „terminál" Fügnerova je starý teprve tři roky; ustoupilo mu hřiště. S tím dnešním se samozřejmě nemůže rovnat – jde v podstatě jen o několik staničních sloupků za sebou, tramvajovou výhybnu, přístřešek a stánek s občerstvením a tabákem, a to vše v místě dnešní tramvajové zastávky. Po velkých obchodních centrech ještě ani památky; prostor je vzdušný, poměrně zelený a v okolí stojí několik šedivých domů, jedním z nich „Dunaj". Do horního centra přejíždíme Moskevskou ulicí. Kromě křižovatky s Revoluční a Rumunskou ulicí, jež je mnohem stísněnější než dnes, není cesta zase tak nepodobná té dnešní. Podobně je tomu u radnice, kde máme další zastávku. Pravou stranou objedeme radnici a divadlo a dostaneme se konečně na Sokolskou třídu, kudy pokračujeme v trase, již známe i dnes. Zajímavé je, že teprve nyní se od nás odděluje kolej tramvajové dráhy, která odtud jednosměrně míří do ulice 5. května. Podjedeme starý most bez nájezdu a sjíždíme dolů na Zhořeleckou třídu. Tam, kde se střetáváme s prastarou Frýdlantskou ulicí, je rovněž výrazně stísněněji než dnes; průmyslové objekty po pravé straně se však zachovaly. Zhořelecká třída a třída Generála Svobody mají svou neměnnou stopu už stovky let a nejspíš se to nezmění ani za dalších pár stovek. Když si domyslíme paneláky všude kolem a několik nových budov, zase tolik se celý ráz krajiny nezměnil – spousta prvorepublikových i pozdějších vilek tu už stojí. Stojí samozřejmě i Tesla. Pokračujeme do Kateřinského údolí, jež se rovněž příliš nezměnilo; jediný rozdíl je v tom, že staré fabriky jsou v lepším stavu a panuje tu o poznání živěji, zvláště přes pracovní týden. Ne nadarmo se o tomto místě mluví jako o první průmyslové zóně v Liberci. Už nyní je však jisté, že další vývoj zamíří do jiných oblastí.