Liberecké linky

Linka D byla v provozu mezi léty 1945 a 1956, kdy došlo k jejímu přečíslování a rozdělení na č. 12 a 14. Funkcí bylo spojení Liberce a Ruprechtic, které již tou dobou mělo poměrně dlouhou tradici. Linka do Ruprechtic byla první linka městské dopravy zavedená roku 1927.

Před přeznačením na linku D měla linka do Ruprechtic označení 5, za první republiky pak 4. Linka 5 pokračovala až do Rudolfova, druhá světová válka však přinesla změny. Kromě toho, že linka byla zkrácena jen do Ruprechtic (do Rudolfova byla dva roky na to prodloužena linka C), bylo rozhodnuto o změně označení autobusových linek na A - D, později se přidaly ještě linky E a F. Ruprechticím připadlo písmeno D. O konkrétním provozu linky v letech provozu jsou známy jen následující kusé informace:

• 1945: v centru začíná linka svou trasu u radnice, terminál v dolním centru se teprve připravuje.
• 1947: interval činí 20 minut.
• 1948: interval zkrácen na pouhých 8 minut, šlo tak vůbec o nejfrekventovanější linku tehdejší městské hromadné dopravy.
• 1953: otevřen nový terminál ve Fügnerově ulici, nová trasa proto je Fügnerova - Ruprechtice.
• 1956: dochází k navrácení označení autobusových linek zpět na čísla - již v dnešní podobě. Do Ruprechtic začala jezdit linka pod označením 12-14 Pavlovice - Fügnerova - Ruprechtice.

Není bez zajímavosti, že většina tehdy nově označených linek nese svá čísla až do dnešních dnů. Do jisté míry je to i případ linek 12 a 14, byť jejich historie se řadí mezi ty nejdivočejší.

Bohužel není znám řidič, který by mohl předat své zkušenosti a není znám ani videozáznam této linky. Pokud něco z toho můžete sdílet, budu rád, když se ozvete.

V tomto místopisném článku se pokusím podle starých map a záznamů odcestovat do roku 1955 a projet se touto linkou. Je možné, že znalci historie některé údaje upřesní – budu za to jen rád.

Autobusový „terminál" Fügnerova je starý teprve tři roky; ustoupilo mu hřiště. S tím dnešním se samozřejmě nemůže rovnat – jde v podstatě jen o několik staničních sloupků za sebou, tramvajovou výhybnu, přístřešek a stánek s občerstvením a tabákem, a to vše v místě dnešní tramvajové zastávky. Po velkých obchodních centrech ještě ani památky; prostor je vzdušný, poměrně zelený a v okolí stojí několik šedivých domů, jedním z nich „Dunaj". Do horního centra přejíždíme Moskevskou ulicí. Kromě křižovatky s Revoluční a Rumunskou ulicí, jež je mnohem stísněnější než dnes, není cesta zase tak nepodobná té dnešní. Podobně je tomu u radnice, kde máme další zastávku. Pravou stranou objedeme radnici, levou divadlo a najedeme na třídu ppl. Rumjanceva. Přejedeme i most přes Sokolskou třídu, neboť nájezd ze Sokolské ještě neexistuje. Rumjancevova ulice vypadá dost povědomě, až na jednu výjimku: po válce zde chybí synagoga a na jejím místě stojí autobusové nádražíčko, kde původně začínaly i linky MHD. Do stavby knihovny zbývají ještě desítky let. Tržní náměstí bychom také poznali jen stěží – některé starší domky zůstaly, ale místo bazénu a obchodního centra tu stojí budovy lehkého průmyslu; trojúhelníkový tvar náměstí je nicméně už patrný. Ruprechtická ulice je konečně velmi povědomá. Existuje většina přilehlých domů jako dnes a figurují tu i názvy U Jelena a U Beránka. Funguje ovšem už jen hospoda U Jelena; Beránek byl zbořen v roce 1945, aby nepřekážel provozu, název zastávky však zůstal až dodnes. Povědomou ulicí dojedeme na náměstí Míru, které je o něco méně obestavěné. Navíc umožňuje otáčení autobusů, takže tu máme konečnou a zpátky se vydáváme opět Ruprechtickou ulicí. Do Vrchlického ulice se autobusy dostanou až v roce 1978.