Liberecké linky

Linka E byla v provozu mezi léty 1946 a 1956, kdy došlo k jejímu přečíslování na linku 15. Funkcí bylo spojení Liberce a Harcova.

Před přeznačením na linku E projížděly Harcovem pouze linky v soukromých rukou, a to do Jablonce a do Bedřichova přes Rudolfov. Pro městskou linku do Harcova musíme jít až do první republiky, kdy jezdila od 15. 5. 1932 pod číslem 5.

Ke změně označení autobusových linek z čísel na písmena bylo rozhodnuto v roce 1945, linka E však byla zavedena 8. dubna 1946. O konkrétním provozu linky je známo jen to, že v roce 1948 byl interval 30 minut a že v roce 1953 byla konečná v centru přesunuta na nový terminál ve Fügnerově ulici, do té doby byla konečná u radnice. Sotva po deseti letech provozu, v roce 1956, dochází k navrácení označení autobusových linek zpět na čísla - již v dnešní podobě. Lince do Starého Harcova připadlo číslo 15, které přežilo na téže trase až do dnešních dnů.

Bohužel není znám řidič, který by mohl předat své zkušenosti a není znám ani videozáznam této linky. Pokud něco z toho můžete sdílet, budu rád, když se ozvete.

V tomto místopisném článku se pokusím podle starých map a záznamů odcestovat do roku 1955 a projet se touto linkou. Je možné, že znalci historie některé údaje upřesní – budu za to jen rád.

Autobusový „terminál" Fügnerova je starý teprve tři roky; ustoupilo mu hřiště. S tím dnešním se samozřejmě nemůže rovnat – jde v podstatě jen o několik staničních sloupků za sebou, tramvajovou výhybnu, přístřešek a stánek s občerstvením a tabákem, a to vše v místě dnešní tramvajové zastávky. Po velkých obchodních centrech ještě ani památky; prostor je vzdušný, poměrně zelený a v okolí stojí několik šedivých domů, jedním z nich „Dunaj". Do horního centra přejíždíme Moskevskou ulicí. Kromě křižovatky s Revoluční a Rumunskou ulicí, jež je mnohem stísněnější než dnes, není cesta zase tak nepodobná té dnešní. Podobně je tomu u radnice, kde máme další zastávku. Pravou stranou objedeme radnici a divadlo a dostaneme se konečně na Sokolskou třídu. Po ní vyjedeme spolu s jednosměrnou tramvajovou tratí na Šaldovo náměstí. Tady to možná ani nepoznáme: místo obchodního domu a prostranství ulice 5. května nás čeká v podstatě čtvercové obestavěné náměstí s uzoučkou stísněnou Ludmilinou ulicí, z níž se teprve později stane hlavní spojnice horního a dolního centra. My se však dáme doleva do Husovy třídy. Ta se zprvu příliš neliší – dokonce po pravé straně už narazíme na nemocnici, byť ta zabírá výrazně méně prostoru než dnes. Chvíli poté začnou ulici lemovat vilové domy podobné těm dnešním. Stojí už i budova ZŠ Husova, stejně jako nejstarší budovy univerzity a přilehlé bytovky; odmyslíme-li si panorama nových budov TUL, vlastně se toho zas tolik nezměnilo. Totéž platí i o dalším úseku, který zabíhá do lesíka nad přehradou. Překvapení nastane snad až při pohledu na kopec před námi, kde chybí vysokoškolské koleje – ty se začnou stavět až v roce 1977. Místo nich nás přivítá malebné údolí Harcovského potoka s domečky volně rozesetými po obou kopcích. Neruší je ani sídliště Kunratická na pravém svahu, chybí tedy i křižovatka s předimenzovanou Hrubínovou ulicí. Celé údolí je mnohem méně zarostlé a zastavěné než dnes, takže je krásně vidět třeba i na kostel Navštívení Panny Marie.