Liberecké linky

Linka F měla ve svém krátkém životě v letech 1955 a 1956 za úkol obsluhu horního Starého Harcova a zřejmě také doplněk k lince E do dolního Starého Harcova. Šlo o zárodek budoucí linky 19, která existuje v podobné trase dodnes.

Linka F se poprvé objevuje v seznamu linek v roce 1955. Přesné datum zahájení provozu není známo. Není znám ani přesný rok, ale nebylo to dříve než v roce 1951. Ve svém krátkém životě měla za úkol obsluhu horního Starého Harcova jakožto doplněk k lince E do dolního Starého Harcova. V roce 1956 došlo k upuštění označování autobusových linek písmeny a přešlo se opět na čísla, jako tomu bylo před koncem druhé světové války. Lince do Starého Harcova připadlo číslo 19, které se udrželo až do dnešních dní.

Bohužel není znám řidič, který by mohl předat své zkušenosti a není znám ani videozáznam této linky. Pokud něco z toho můžete sdílet, budu rád, když se ozvete.

V tomto místopisném článku se pokusím podle starých map a záznamů odcestovat do roku 1955 a projet se touto linkou. Je možné, že znalci historie některé údaje upřesní – budu za to jen rád.

Autobusový „terminál" Fügnerova je starý teprve tři roky; ustoupilo mu hřiště. S tím dnešním se samozřejmě nemůže rovnat – jde v podstatě jen o několik staničních sloupků za sebou, tramvajovou výhybnu, přístřešek a stánek s občerstvením a tabákem, a to vše v místě dnešní tramvajové zastávky. Po velkých obchodních centrech ještě ani památky; prostor je vzdušný, poměrně zelený a v okolí stojí několik šedivých domů, jedním z nich „Dunaj". Do horního centra přejíždíme Moskevskou ulicí. Kromě křižovatky s Revoluční a Rumunskou ulicí, jež je mnohem stísněnější než dnes, není cesta zase tak nepodobná té dnešní. Podobně je tomu u radnice, kde máme další zastávku. Pravou stranou objedeme radnici a divadlo a dostaneme se konečně na Sokolskou třídu. Po ní vyjedeme spolu s jednosměrnou tramvajovou tratí na Šaldovo náměstí. Tady to možná ani nepoznáme: místo obchodního domu a prostranství ulice 5. května nás čeká v podstatě čtvercové obestavěné náměstí s uzoučkou stísněnou Ludmilinou ulicí, z níž se teprve později stane hlavní spojnice horního a dolního centra. My se však dáme doleva do Husovy třídy. Ta se zprvu příliš neliší – dokonce po pravé straně už narazíme na nemocnici, byť ta zabírá výrazně méně prostoru než dnes. Chvíli poté začnou ulici lemovat vilové domy podobné těm dnešním. Stojí už i budova ZŠ Husova, stejně jako nejstarší budovy univerzity a přilehlé bytovky; odmyslíme-li si panorama nových budov TUL, vlastně se toho zas tolik nezměnilo. A je tomu tak i dále, při stoupání Jizerskou třídou. Území je o něco méně zarostlé a zastavěné, ale spousta domků a vil nám bude připadat povědomá. Z výrazných prvků v krajině zatím chybí Wolkerák, který se začne stavět teprve za necelých deset let; poznáme však třeba věžičku Liberecké výšiny. Pod známými serpentinami zahlédneme i krásně upravený areál střelnice, jenž bude zdemolován až za dlouhých 66 let. A konečně nejvyšší část Harcova – ta se dodnes také příliš nezměnila, jen poněkud přibylo rodinných domů a vilek. Podhorský vesnický ráz i výhled na Liberec však zůstávají zachovány.