Liberec Routes | PROJECT IDEA

Linka 17 je polookružní linka, jejíž primární funkcí je obsluha libereckého sportovního centra. Tomu odpovídá i jízdní řád, kdy linka je v provozu v pravidelných intervalech přibližně mezi 7. a 21. hodinou. Jako doplňkovou dopravu ji využívají také studenti gymnázia Jeronýmova a ZŠ U Školy.

Linka s číslem 17 se poprvé objevuje už 1. 5. 1956. Nejde však o novou linku v pravém slova smyslu. Vznik linky 17 je důsledkem pouhého přečíslování autobusových linek, které byly do té doby značeny písmeny A-F. Konkrétně došlo k přečíslování linky B (Gottwaldovo náměstí - Nádraží - Stráž nad Nisou). Konečná však ještě nebyla na náměstí jako dnes, ale v místě dnešní zastávky Stráž nad Nisou elektrárna. Linka s označením 17 tak má svou dlouholetou tradici někde úplně jinde, než dnes. V současné podobě vzniká teprve v roce 2010. Podívejte se na její zajímavý historický vývoj.

• 1958: vybrané spoje byly spojeny s linkou 16 bez zajíždění do centra v trase Stráž nad Nisou - Viadukt - Ostašov. Za obzvláště zajímavé považuji zavedení nočního spojení Stráže nad Nisou s Libercem v pracovních dnech.
• 18. 5. 1959: linka je prodloužena do Stráže na náměstí na současnou konečnou.
• 1960: zavedeny rychlíkové spoje od průmyslových závodů ve Stráži nad Nisou do Liberce (neoznačené).

Jízdní řád z roku 1972

• 1. 9. 1990: Linka přetrasována do podoby Fügnerova - Sokolská - Růžodol I. - Stráž nad Nisou. Původní trasou přes nádraží nově jezdí linka 30.
• 1992: pro špatnou ekonomickou situaci byla linka zrušena a nahrazena linkou 30 a prodlouženými spoji linky 12. Zrušení mělo být dočasné, ale nakonec se stalo trvalým, čímž končí linka 17 jakožto tradiční linka do Stráže a na více než 10 let mizí z jízdních řádů.
• 1. 1. 2003: zavedena nová linka 17, jejímž účelem je doprava zaměstnanců do nově budované průmyslové zóny Jih. Její trasa je JUNGMANNOVA - Poliklinika - Zelené Údolí - Rochlice - PRŮMYSLOVÁ ZÓNA JIH a v provozu jsou pouze dva spoje v tomto směru na střídání směn v 6 a 14 hodin.

  Jízdní řád z roku 2003

• 1. 9. 2006: linka zrušena, nahrazují ji spoje linky 35 v podobné trase. Číslo 17 opět na nějakou dobu mizí.
• 1. 9. 2010: v souvislosti se zlepšením obsluhy oblasti městské Arény zavedena nová linka 17 v polookružní trase Fügnerova - Ulice 28. října - Aréna - Fügnerova. V centru je vedena přes zastávku Babylon.

Jízdní řád z roku 2010

Jízdní řád z roku 2016

Jízdní řád z roku 2021

• 11. 12. 2022: linka nově vedena ulicí Dr. Milady Horákové a Čechova namísto Košické. Důvodem změny jsou časté kongesce na Košické.

Linka 17 je přibližně 15minutová rychlovka. To z ní ale nedělá pohodovou linku. Oblast kolem arény je plná úzkých uliček, hustého provozu a složitých odbočení. Nejzrádnější je ulice Herbenova, do které je třeba z ulice Karoliny Světlé odbočit s maximální opatrností. Často se stává, že u křižovatky stojí auto tak nešťastně, že odbočení ani není možné. Když překonáme Herbenovu, čeká nás Jeronýmova, kterou často zužují parkující auta a je potřeba se mezi nimi proplést. Jelikož jde o místo častých kulturních a sportovních akcí, stává se, že je celá oblast ucpaná silným nárazovým provozem. Konečné odbočení z Jeronýmovy do ulice 28. října také není žádný med. Jednak je špatně vidět na levou stranu a jednak je nutné odbočit přes protisměr. Teprve po projetí mostu pod železnicí, který také nemá nejpříznivější prostorové poměry, se konečně řidiči může ulevit.

Za příjemného jarního podvečera s vozem Iveco Urbanway #718 jsem tuto linku jel v původně platné trase ulicí Košická.

Linku 17 mám spojenou s jedním z nejhezčích období mého života - studiem na gymnáziu Jeronýmova. Bylo to právě v době mého studia, kdy tato linka vznikla. Nejspíš to s tím nesouviselo, ale shodou okolností se tak stalo několik měsíců po tom, co jsem v ročníkové práci kritizoval špatnou obslužnost oblasti gymnázia a sportovního areálu a podezříval jsem podnik z umělého plnění tramvají. Do doby zavedení linky 17 se muselo buďto pěšky právě od tramvaje (z Vápenky nebo od Starých pekáren), nebo z autobusové zastávky Čechova pod průtahem a “myší dírou”. Jelikož jsem jezdil z Doubí, dál jsem jezdil ze zastávky Čechova, vznik linky 17 v této trase však zajistil zajímavou novou linku protahující se úzkými uličkami v této oblasti. Pojďme si ji projet, nebude to dlouhá cesta.

Nezajímavým centrem

Sedmnáctka začíná jako spousta dalších linek v centru na terminálu. Vedle terminálu je kontroverzní obchodní centrum Fórum, které nahradilo oblíbený obchodní dům Ještěd. Kontroverzi a oblíbenost je ale potřeba vztahovat ke konkrétní době. V podstatě skrz parkovací dům OC Fórum se vymotáme z terminálu a pokračujeme jednosměrnou ulicí podél parčíku, několika zanedbaných městských domů a krajského úřadu ke křižovatce s ulicí Košická. Zde můžeme vidět alespoň zadní část IQ Landie a přední stranu podivné ubytovny s podivným parkovištěm, které se vůbec nehodí do této části města. Opodál už je známe centrum Babylon – senzace 90. let, dnes už spíše budova se zašlou slávou, kterou vyhledávají především cizinci a svou popularitu si uchovaly snad jen lunapark a aquapark, byť jejich kvalita s časem stále klesá. Právě v této ulici vznikají časté kolony hlavně v odpolední špičce. Ani ne tak ve směru z centra jako ve směru do centra. Po překonání další světelné křižovatky se dostáváme do zvláštní ulice nikoho (Nákladní), kterou z jedné strany lemuje průtah městem, čerpací stanice a z druhé strany sklady a obchůdky vzniklé z původních nádražních překladišť. Najetí na ulici Doubská toho moc nezmění, za zmínku stojí jen vstup do zmiňované “myší díry” pod jižním zhlavím libereckého nádraží. I autobusu by se hodilo zkrátit tímto tunýlkem cestu, musí však až na následující kruhový objezd.

Sportovní čtvrť s bohatou historií

Za kruhovým objezdem a podjezdem pod kolejemi se náhle dostaneme do jiného světa - světa sportu. Míjíme kontroverzní libereckou arénu. Arénu, která jistě slouží městu, její financování však přineslo spoustu nejasností a dodnes má špatnou politickou pověst. Ještě než se dostaneme přímo ke vstupu, čeká nás průjezd přilehlou čtvrtí. U zastávky Zimní stadion mineme výlez z “myší díry” s prudkými schody. Když se konečně odkloníme od kolejí, které máme nyní po pravé straně, zajedeme do jedné z nejstarších libereckých částí, totiž Horní Růžodol. Je lemována staršími bytovými domy, mezi kterými narazíme i na staré hospody, obchůdky nebo třeba bývalé školy. Brzy ale následuje prostorově náročné odbočení do ulice Herbenovy. Někdy, když je u křižovatky špatně zaparkované auto, odbočení dokonce není možné vůbec. V takovém případě se o to musí řidič pokusit až v ulici Palackého, aby se vůbec dostal na ulici Jeronýmova.

Své a nejen své mládí si připomenu hned u zastávky Herbenova, kde je po pravé straně nová budova Gymnázia a SOŠPg Jeronýmova, jídelna a hřiště. Na hřišti jsem se mnohokrát proháněl s míčem, v učebnách jsem proseděl dlouhé dny a v jídelně prostál ve frontě hodiny. Hned naproti je další hřiště, to však už patří k základní škole U Školy. Dalším nesnadným odbočením se už dostáváme do zmiňovaného sportovního centra. Hned naproti odbočce se nachází starý vstup na atletický stadion. I tam jsem se něco naběhal a naskákal. Z neznámého důvodu je však tento vstup zavřený a chodí se okolo hokejové haly. Ta sloužila hokejistům ještě před stavbou nové arény, i dnes se ale používá. V areálu najdeme několik dalších venkovních i vnitřních hřišť pro různé druhy sportů. Nesmíme zapomenout na basketbalovou a volejbalovou halou, které v oblasti stály ještě před vznikem nového sportovního centra a které vlastní známá Dukla Liberec, jež odchovala několik úspěšných týmů i jednotlivců v různých sportech. Ke konci mírného kopečku ulice Jeronýmova ještě míjíme zajímavé novější bytové domy, mezi kterými se skrývá například známá pizzerie.

Tím končí toto povídání, neboť záhy se objevíme opět před prudkými schody zanořujícími se do “myší díry” a najíždíme na trasu, po které jsme přijeli z centra.