Osmnáctka je jedna z nejhezčích výletních linek, alespoň pro cestující. Cesta nádherným jizerskohorským lesem však vyžaduje i vysokou míru pozornosti řidiče, nejvíce v úseku Blanická - Rudolfov. Tento úsek je veden relativně úzkou silnicí s mnoha zatáčkami, kde je potřeba využít i protisměr a současně není za zatáčku vidět. Viditelnost je navíc výrazně horší ve vegetačním období. Setkání s jiným autobusem nebo nákladním vozidlem se může stát poměrně velkou nepříjemností. Úsek Blanická - Kateřinky křižovatka navíc není v zimě chemicky ošetřován, proto bývá v případě větší nadílky ještě užší a vyskytuje se na něm často náledí (viz poslední video). Úsek Rudolfov - Bedřichov je prostorově o něco příznivější, přesto je potřeba na některé zatáčky dát pozor a v zimě zvlášť, jedná se přeci jen o překonání nejvýše položeného bodu v síti liberecké MHD (zastávka Bedřichov Maliník v 770 m n. m.). Další věcí, která přidává na nutnosti bedlivé pozornosti, jsou sezónní návaly cestujících. Při hezkých dnech cestuje do Bedřichova velké množství turistů a běžkařů. Není výjimkou nutnost posilového vozu. Naopak za špatného počasí se může stát, že jede autobus většinu trasy téměř prázdný. Podívejte se na letní výlet do Bedřichova a zpět s vozem Iveco Urbanway #538. POZOR - narozdíl od videa linka již neodjíždí z nástupiště u OD Balon, ale z nástupiště 4.
Méně známý už je vůbec poslední spoj linky 18, který se v Rudolfově převleče za linku 19 a pokračuje zpět do centra. Tímto spojem se můžete svézt v pravé zimě. Zaměřte se především na úsek U Pramenů - Kateřinky křižovatka, který je pouze pluhován. Věřím, že na vás dýchne alespoň část atmosféry, kterou prožívám, když se pozdě večer projíždím prázdným autobusem tichými zasněženými lesy. Hned na začátku videa také můžete zaslechnout pokyn dispečera k odjezdu. Jelo se s vozem Iveco Urbanway #718.
Je skoro konec dubna a já se modlím, abych nezůstal bezvládně viset na silnici. I přesto, že jaro je v plném proudu, padá déšť se sněhem a ten na silnici namrzá. Je to připomínka toho, že se šplhám k nejvyššímu bodu sítě liberecké MHD – k sedlu Maliník ve výšce 770 m n. m. Jaro tohoto roku bylo mimořádně chladné v celém kraji, i tak dokáže někdy rozdíl teplot mezi Libercem a Maliníkem překvapit. Připravte se na výletní linku do Jizerských hor s dlouhou tradicí.

Linka 18 má nástupní zastávku mimo terminálový ovál Fügnerova, a to ze stanoviště označeného jako M v Malé Moskevské ulici naproti někdejšímu obchodnímu domu Balon. Na něm také býval asi první reklamní LCD panel, který ozařoval čekající cestující a který se postupem času rozpadl. V Balonu a domech okolo stále nějaké služby jsou, ale v kontextu nových obchodních domů v okolí Fügnerovy již zakrněly. Po odpichu se okamžitě ocitneme v poměrně stísněné ulici směřující k libereckému zámku. Lemována je převážně vyššími bytovými domy. Trasu zde máme společnou s velkou spoustou dalších linek. Jen co doslova o centimetry mineme liberecký zámek, otevře se velké prostranství se dvěma světelnými křižovatkami, nákupním centrem Plaza, hotelem Liberec, grandhotelem Zlatý Lev, majestátní budovou spořitelny a dalšími významnými budovami. Linka 18 zastaví přímo před vchodem do obchodního centra na tramvajových kolejích a brzy se přesune k horní křižovatce a čeká na ty správné čočky, aby mohla tuto vřavu opustit.
Šalďák opustíme úzkou Sokolskou ulicí, ale brzy se již prostor zase otevře a my se odvrátíme od hlavní pošty, divadla F. X. Šaldy a zastavíme na zastávce Sokolská most, která je sama o sobě uměleckým dílem známým jako Snídaně obrů. Odtud ještě můžeme zahlédnout i radnici a její náměstí. Před námi se už ale tyčí moderní budova Krajské vědecké knihovny se synagogou, na jejímž místě stála do roku 1938 stará synagoga. Vypálena byla během křišťálové noci. Jezdily kolem ní první autobusy od radnice do Ruprechtic, tehdy ještě v soukromých rukách. Prázdnou plochu nakonec v roce 2001 zaplnila Krajská vědecká knihovna v Liberci propojená s novou synagogou. Před ní se dáme doprava a kolem areálu Technické univerzity, několika úřadů a vysokých bytových domů se přesuneme na další náměstí, tentokrát Tržní. Tomu dominuje další obchodní dům, relaxační zóna a starý bazén. Bazén i celý prostor by snad brzy měla čekat velká revitalizace. Linka 18 zde má ve směru z centra oddělenou zastávku od ostatních linek, a to před restaurací U Šesti Kohoutů. Ostatní linky stojí až před obchodním domem, bývalým Intersparem. Je to tím, že osmnáctka musí ještě před obchodním domem odbočit doprava, a to jako jediná, pomineme-li školní linku 53.

Nyní začne být evidentní, že již opouštíme centrum města a přesouváme se do jeho klidnějších částí. Cestou kolem dolních kasáren již začnou dominovat staré velké vily, ve kterých je v dnešních době obvykle více bytů. Takto to pokračuje i Horskou ulicí, i když čas od času se ještě objeví nějaký starší malý bytový dům nebo panelák. Horská ulice se nás bude držet ještě dlouho. Jakmile vyjedeme kopec k zastávce U Trianglu, ráz krajiny se příliš nezmění, zdá se ale, že jsme se přesunuli v čase. Staré vily a bytové domy vystřídaly ty nové, postavené převážně v 21. Století, ale dá se narazit i na původní domy. Spousta nových vil nešetří okázalostí a přepychem, a tak se o této čtvrti právem mluví jako o jedné z nejbohatších v Liberci. Je to odtud už také blízko k oblíbenému Lesnímu koupališti a obecně do Jizerských hor. Ve čtvrti se nachází také první konečná - U Pramenů. Většina spojů ale pokračuje Horskou ulicí dál. Ta se již začíná podezřele kroutit spolu s tím, jak se terén stává členitějším. Mix starých a nových domů ale ještě chvíli pokračuje, a to až k další konečné - Blanická, která je jen o dvě zastávky dál. Na první pohled to ani nevypadá, že by zde konečná byla, je to v podstatě hliněné parkoviště. Jde o výchozí místo pro návštěvníky křížové cesty vedoucí ke Kostelu Panny Marie U Obrázku, kterému ale málokdo řekne jinak než “kaplička”. Křížová cesta vede až k poutnímu místu U Obrázku, které má vzhledem k tomu, jak vypadá dnes, neuvěřitelnou historii. Poutní místo se zázračnou studánkou bylo známé již v 15. století. Na starých pohlednicích je místo krásně upravené a zahrnuté svatými obrázky. To dnes již bohužel neplatí a na první pohled by člověk ani nepoznal, že jde o tak významné místo.
Za Blanickou se ráz opět změní, a to na hodně dlouho. Horská ulice se ocitne v hustém lese a začne se ještě víc kroutit. Pro řidiče nejsou nepřehledné zatáčky ničím příjemným, ale pohled je to přesto krásný. Po levé straně můžeme občas zahlédnout kateřinské údolí se starými fabrikami využívajícími tok Černé Nisy. O tom jsem se rozepsal pod linkou 13. V noci je tento úsek tak temný, že má člověk pocit, že je kdesi daleko mimo civilizaci. Zanedlouho se vyloupneme na křižovatce s ulicí Kateřinskou, vedle které je kromě lesa ještě zvláštní velká vila. Ta slouží poslední léta jako azylový dům, což způsobuje zajímavý paradox. Přestože linka projíždí bohatou čtvrtí, zpravidla se v autobusu vyskytují naopak i ti nejchudší obyvatelé Liberce. Ti vystupují právě zde. Jezdívají sem i notoricky známé Liberecké tváře jako například Ljuba Skálová, pravidelně spojem ve 20:20 z Fügnerovy. Po výstupu těchto lidí mohou nastat tři scénáře podle denní a roční doby. Buďto v autobusu zbyde jen několik málo lidí, nebo je autobus plný studentů, a/nebo je plný turistů. Je-li plný studentů, tito se již chystají k výstupu na další zastávce. Od křižovatky cesta začne dramaticky stoupat a již brzy se objevíme u Střední školy Kateřinky s internátem. Tento krátký úsek trasy je společný s prodlouženými spoji linky 13. Škola Kateřinky mě svou polohou vždycky fascinovala. Úplně odříznutou od města ji dělí několik kilometrů čistého lesa a kolem ní protéká horská bystřina. Sportovní hřiště je vklíněno do úzkého údolí Černé Nisy. Kde jinde něco takového je? K otáčení spojů, které zde končí, dochází na uzoučkém nádvoří před hlavním vchodem do školy. Přestože je škola zcela osamocená, může zde být v některé hodiny hodně rušno. Školu objedeme dvěma ostrými zatáčkami a cesta pokračuje dále temným lesem do kopce vstříc Rudolfovu. Objedeme osamocený průmyslový areál a už se začnou objevovat první domky.
Malá vodní nádrž Rudolfov, kulturní památka z roku 1928, ohlašuje začátek staré obce Rudolfov, nyní 21. části Liberce. Ta je stále alespoň ve své dolní části charakteristická starými usedlostmi a chalupami, které se jen pomalu rekonstruují a jsou rozesety po travnatých úbočích údolí. V horní části, kam se propracujeme úzkými nepřehlednými zatáčkami mezi domy, už přece jen přibývá v posledních letech nových domů. Převážně jde však o roubenky, proto ráz zůstává vesnicko-horský. Rudolfovu tradičně dominuje křižovatka s restaurací Česká chalupa. Tam se nachází další z konečných osmnáctky, končí zde ale také několik málo spojů linky 19, která přijíždí z opačné strany kopce po Jizerské ulici. Česká chalupa spolu s Jizerskou chatou opodál mají dlouhou historii, kde se střídají fáze chátrání a oprav. Konečná autobusu se dokonce dříve jmenovala přímo Česká chalupa a stará rychta na tomto místě stojí již odnepaměti. Nejméně přes sto let jde o oblíbený cíl turistů hlavně z Liberce, což platí dodnes. Stará sláva už ale přece jen podle mě poněkud pominula. Komu pro procházku nestačí Rudolfov, pokračuje po trase dál do Bedřichova a my se vracíme zpátky do lesů. Současně se definitivně noříme do CHKO Jizerské hory, dosud jsme se pohybovali jen po její hranici.

Čeká nás další dlouhé stoupání v zalesněných zatáčkách. Silnice je však poměrně široká a les není tak hustý, jde proto o poměrně přehledný úsek. Na spodní části Horské ulice dominovaly bučiny, zde se jedná již o monokulturní smrkový les. Zde můžeme spatřit zbytky sněhu ještě dlouho po tom, co jinde už odtál. Na konci stoupání se konečně objeví vrchol, tedy sedlo Maliník se záchytným parkovištěm a malým stánkem s občerstvením. Maliník je dalším starým výchozím místem turistů směřujících třeba na přehradu Bedřichov/Černá Nisa nebo na kopce nad Bedřichovem. Za sedlem sjedeme z prudkého kopečka přímo do známé brány Jizerských hor - Bedřichov. Kolem množství starších i zbrusu nových domů, které často slouží jako penziony a hotely sjedeme až na obratiště, které sousedí s běžkařským stadionem, rybníkem a velkým parkovištěm. Právě zde startuje známá Jizerská padesátka a spousty dalších běžkařských, cyklistických, běžeckých akcí a spousta turistů zde začíná a končí své výlety. Někdy je výletníků tolik, že se zde tvoří kolony. Malá vodní nádrž u obratiště zpříjemňuje cestujícím, ale i řidičům čekání na odjezd. Je odtud také vidět na množství lyžařských vleků v obci, na kterých jsem se něco najezdil. Bedřichov patří taky mezi místa s častým rekordním úhrnem srážek. Stává se, že v Liberci je relativně hezky, ale vyjedete nahoru a tady mrholí a základna mraků je velmi nízko nebo jste přímo v nich. I proto jsou místní zimy bohaté na sníh, což řidiči ne vždy ocení, ale za ten pohled to prostě stojí.
Contributors: Boveraclub (historical records), Liberecká podniková (videos, proofreading), Tomáš Krupička Sr. (local facts) and others.