ROUTE FUNCTION
LIST OF STOPS
- LIDOVÉ SADY-ZOO
- Riegrova (x)
- Botanická zahrada
- Muzeum-Galerie Lázně
- Průmyslová škola
- Ulice 5. května
- Šaldovo náměstí
- Fügnerova
- RYBNÍČEK
- Nádraží
- Viadukt
- Krkonošská
- Staré Pekárny
- Vápenka
- Janův Důl
- Kubelíkova
- DOLNÍ HANYCHOV
MAP
Číslo 2 je samozřejmě spojeno s druhým úsekem tramvajové trati v Liberci. Číslování linek ale bylo zavedeno až po více než 25 letech provozu, proto předcházející část historie se váže k úsekům, které následně dostaly číslo 2.
- 14. 9. 1899: dokončena stavba tramvajové trati Soukenné náměstí - Rochlice (dnešní Poštovní náměstí, zast. Rochlice autobusových linek 13, 24, 26) a zahájen provoz. Trať byla jednokolejná s výhybnami a intervalem 9,5 minuty.
- 9. 11. 1904: zahájen provoz na dalším novém úseku: nám. Bojovníků za mír (dnes nám. Dr. E. Beneše) - Růžodol (dnes autobusová zastávka U Věže, tehdejší hranice města).
- 1. 12. 1904: obě trati propojeny a vzniká jedna průběžná linka: Rochlice - Růžodol s intervalem 10 minut.
- 13. 12. 1924: zavedeno číslování, linka Rochlice - Růžodol získává číslo 2.
- 22. 12. 1929: na růžodolském konci trať prodloužena asi o 700 m ulicí Londýnská na novou konečnou Růžodol I. (u dnešní Letky)
- říjen 1934: interval zkrácen na 8 minut.
- 31. 10. 1960: tramvajový provoz na celé trati ukončen. Éra linky 2 mezi tramvajemi prozatím končí. Ještě téhož roku byla většina trati demontována.
- 22. 1. 1973: v úseku nám. Bojovníků za mír (dnešní nám. Dr. E. Beneše) - Růžodol u mlýna (nově vybudované obratiště Růžodol Mlýn) zavedena posilová linka X. Krátce na to tyto spoje přechází pod linku 2, linka je tak prodloužena do nového obratiště.
- 1. 9. 1990: linka přečíslována na číslo 12 a číslo 2 mizí z autobusové sítě.
Po optimalizaci linkového vedení v celé síti MHD dne 1. 1. 1990 vzniká tramvajová linka č. 2 na nové trase Lidové Sady - Dolní Hanychov, kde doplňuje linku 3 a po Vápenku úsek sdílí s linkou 1. V podstatě nahrazuje spoje zrušené linky č. 4. Tato podoba i funkce lince zůstala až dodnes.
Pohled řidiče uvedu stejný s linkou 3, neboť jde z většiny o totožné linky.
Městská trať se svou délkou může měřit s delšími autobusovými linkami. Obsluhuje jednak několik významných škol, kulturní centrum se zoo a botanickou zahradou, ale také částečně jižní průmyslovou zónu v Doubí. To způsobuje její nárazové přetěžování, přestože v pracovní dny mimo večera jezdí v soupravách. Po celý den patří úsek mezi centrem a Hanychovem k poměrně vytíženým, kdežto úsek do Lidových sadů bývá volnější. Jízdní doby moc neodpovídají vytíženosti trati, ani jejímu stavu, proto vznikají častá zpoždění. Celá trať byla natočena se soupravou exOlomouckých zpívajících T3R.P #14+#12, děkuji za to kolegovi Daliborovi B.
I autobusoví řidiči mají svůj pohled na tuto linku, neboť se na ni dostanou při častých mimořádných nebo plánovaných výlukách. Výluka po celé lince je výjimečná, zpravidla začíná nebo končí na Rybníčku, ale konkrétní varianta závisí vždy na vyloučeném úseku. Uvádím dvě varianty, obě i s manipulačními přejezdy. Výluky se obvykle jezdí kloubovými autobusy až do večerních hodin, kdy jsou nahrazeny autobusy standardní délky podobně jako tramvajové soupravy jsou vyměňovány za sólovozy.
První varianta ukazuje, jak se jezdí při omezení někde mezi centrem a Dolním Hanychovem, v tomto případě na Krkonošské ulici. Přestup na tramvaj obvykle nastává spíše na Rybníčku nebo nádraží, tentokrát se ale přestupovalo na smyčce Viadukt a autobusy se otáčely na autobusovém nádraží příměstské a meziměstské dopravy.
Druhá dvojice záběrů zachytila obvyklou trasu při výluce někde mezi centrem a Lidovými Sady, kdy přestup nastává buďto na Fügnerově, nebo jako v tomto případě na Rybníčku v ulici Tatranská. Otáčení probíhá v tramvajové vozovně.
Linky 1, 2 a 3 obsluhují jednu tramvajovou trať, proto mají stejný místopisný článek.
Spojnice lesů
Jak poznávám další a další tratě v jiných městech v Česku i v zahraničí, stále nepochybuji o tom, že se jedná o jednu z nejkrásnějších. Především úsek od Šaldova náměstí do Lidových Sadů je a vždycky byl výstavní. Která trať spojuje lesy dvou různých pohoří, projíždí krásnou prvorepublikovou čtvrtí a doveze vás až ke sjezdovce? Trojkou se dostanete během půl hodinky z Ještědsko-kozákovského hřbetu na hranici Jizerských hor. A jako bonus projedete kolem několika libereckých dominant, jako je budova bývalých lázní, Severočeské muzeum nebo nejstarší zoologická zahrada v ČR.
Úsek kontrastů
Trasa začíná konečnou Lidové Sady, která se nachází v těsném sousedství jizerskohorských lesů, vstupu do zoo a letitého kulturního centra. Trasa začíná právě onou výstavní libereckou čtvrtí. Byla výstavní už za první republiky, kdy vznikala. Tehdy byl její význam ještě mnohem vyšší, dnes už kulturu této čtvrti bohužel do značné míry nahradila obchodní centra. Objedeme zoo s přilehlým parkem, mineme Dům dětí a mládeže Větrník, kam snad Liberečák alespoň jednou zavítal, a zastavíme u jezírka s vodotryskem. Jezírko patří ještě k zoo a můžeme zde zahlédnout pelikány a další exotické ptactvo. Kolem jezírka vede cesta k východu ze zoo a opodál pamětníci vzpomenout na bývalý vstup do zoo. Pokračujeme nádhernou lipovou alejí, za kterou se tyčí majestátní prvorepublikové vily s velkými zahradami a exotickými stromy na zahradě. Neuvěřitelný pohled hlavně na podzim, když se celá alej zbarví do žluta až červena a vy pod ní projíždíte tramvají vstříc večernímu slunci.
Projedeme i kolem někdejšího vyhlášeného nočního klubu v Liberci, na který už můžeme také jen vzpomínat. Uprostřed aleje zastavíme u dvou z nejkrásnějších libereckých budov – už zmíněné lázně, nyní sloužící jako galerie, a naproti Severočeské muzeum. Alej pokračuje až k další krásné staré budově průmyslové školy. Vedle ní se tyčí budova libereckého výstaviště s novým technickým muzeem. Od nádraží se sem přestěhovala i parní lokomotiva Adolf, která hrdě sleduje provoz na tramvajové trati. Kde jsou ty časy, kdy na pravidelné Liberecké výstavní trhy LVT jezdily desítky tisíc lidí nejen z Česka… Pak přijde nenápadná zatáčka a náhle se prostředí zcela promění. Ocitneme se v úzké stísněné uličce lemované menšími obchůdky a moderními kavárnami. Tou projedeme a jakmile nás pustí takzvané čočky (řekněme semafor pro tramvaje), nastane další rychlá změna. Klidná stísněná ulička nás vypustí přímo na nejrušnější a nejkomplikovanější křižovatce v Liberci - na Šalďáku, kde se střetává 6 ulic. Z první republiky jsme během chvilky ve 21. století. Sjedeme z kopečka kolem majestátní budovy spořitelny, dále tmavou Rumunskou ulicí s bytovými domy a jsme na Fügnerce – terminálu městské hromadné dopravy.
Na ročním období záleží
Popsaný úsek si nejen já spojuji hlavně s víkendy v zoo, v botance (obě nejstarší v ČR), na lesním koupališti, v muzeu nebo prostě s letními procházkami po Masaryčce, oné známé aleji mezi vilami. Přímo za konečnou v Lidových sadech začínají kilometry jizerskohorských lesů, nedaleko je lesní koupaliště, Liberecká výšina, dokonce bývalé letní kino. Všechno úžasná místa se zašlou slávou (některá se naštěstí postupně obnovují). Ale stejně intenzivně si vybavuji noční a časně ranní cesty z flámů. Ať už z Hutě (zmínený zrušený klub), která je přilehlá k aleji, nebo z nějakého klubu na harcovských kolejích, když ještě nejezdila ranní patnáctka a po ruce byla právě tramvaj z Liďáků. Cesta po tomto úseku za ranního svítání (leč s kocovinou) taky nemá chybu.
Právě v období, kdy píšu tento článek, jezdí v tomto úseku náhradní autobusová doprava, pro kterou se pořídily 20 let staré kloubové Karosy řady 941 z Prahy. Skutečně nevšední svezení pro rok 2019 jak z pohledu cestujícího, tak z pohledu řidiče.
Splítka končí
Z Fügnerky se vydáváme pomalu kolem nového obchodního domu v dolním centru. Nejeden Liberečák si vzpomene na starý originální obchodní dům Ještěd, který dříve dolnímu centru dominoval. Nechci se pouštět do debat, který z nich byl vkusnější. Následuje kulturní dům, postranní ulička ke Stamině (další neexistující klub pochybných existencí), odbočka do vozovny Rybníček a pak už táhlý kopec přímo k nádraží. Ten kopec, který denně absolvují lidé při cestě z terminálu MHD na železniční a autobusové nádraží. Míjíme také slavný hotel Imperial, dnes v režii soukromé firmy. Na samém vrcholku kopce najdeme podivný funkconalistický dům Uran, místo, kde stávala stará celnice a samotná nádraží. Na jedné straně železniční, na druhé autobusové. U Viaduktu, ke kterému zase sjedeme z kopce, potom najdeme smyčku, kam až sahá metrový rozchod po boku klasického rozchodu 1435 mm. Mezi Lidovými Sady a Viaduktem je tedy takzvaná kolejová splítka. Na Viaduktu končí také příležitostné jízdy historické linky 1, jejíž vozidla jsou provozována právě na úzkém rozchodu. Viadukt je zajímavým místem na trati ještě z jiného hlediska. Přestože jsme teprve v půlce trasy, od této chvíle až na konec trati už je to jenom do kopce. Buď víc, nebo míň, ale pořád.
Horská dráha začíná
Dál projíždíme čtvrtí plnou klasických bytových domů, jejichž hustota a výška postupně klesá. Zajímavější budovou jsou bývalé staré pekárny, po nichž má svůj název přilehlá zastávka. Pro mě měla zastávka význam za dob gymplu (Jeronýmova). Je to na něj od této zastávky docela daleko a dnes už přímo k němu jezdí linka 17, tenkrát ale nejezdila a i dnes spousta studentů využívá raději tramvaj. Význam má zastávka Staré Pekárny i pro sportovní fanoušky, a to ze stejného důvodu. Hned vedle gymplu se nachází několik sportovišť včetně hokejové arény. Po zápasech Bíiých tygrů se zde proto setkáváme s návalem davů fanoušků, které proudí z kopce od arény a jejichž rozpoložení se odvíjí od výsledku zápasu.
O kousek dál bývala smyčka, kde dříve končila linka 1 nebo 4. Později zbyla jen odstavná kolej pro posily právě v případě hokeje nebo jiných sportovních akcí. Ironií je, že nikdy nebyla použita. Podjedeme železniční trať 086 na Českou Lípu, mineme zvláštní, dnes již zbytečně velké nádraží Horní Růžodol a už se objevíme na křižovatce „U Horizontu“. Název je odvozen od přilehlého funkcionalistického centra služeb pro zdejší typické socialistické sídliště. Centrum dopadlo stejně jako většina ostatních – zchátralá budova s nonstopkou, sekáčem a jedním obchůdkem s potravinami, kde se zastavil čas.
Na křižovatce se pod pravým úhlem protneme s autobusovou linkou 22 a za rohem už je další smyčka, tentokrát pro linku 2 – Dolní Hanychov. Dál pokračuje jen linka 3. Smyčka je využívána až na výjimky jen v pracovní dny. Jakmile vyjedeme z Dolního Hanychova, Ještěd se začne dramaticky přibližovat a začneme stoupat čím dál víc. Opouští nás dojem města a po minutí ZŠ a SŠ Ještědská nastupuje spíše vesnička s mixem starších a novějších rodinných domků i starého kostela. Přibývá také penzionů pro turisty a krajina začíná mít horský ráz. V zimě si právě zde lze všimnout, že už je tu znatelně víc sněhu než dole v Liberci. Na samém konci v Horním Hanychově máme pocit, že na Ještěd je to jen kousek.
Jsme na druhé konečné a opět jsme na začátku kilometrů lesů. V zimě to máme jen pár set metrů k vleku, v létě je to kousek k lanovce, která nás doveze až na Ještěd. Z jednoho přírodního parku v druhém. Nepřekvapí, že jsme také na nejvýše položené zastávce tramvaje v ČR (522 m n. m.). Po výstupu z tramvaje můžeme projit „branou mistrů“, což je památka na mistrovství světa v lyžování v roce 2009. Pro někoho vzpomínka sladká, pro jiného spíše hořká.