Liberec Routes | PROJECT IDEA

Linka 20 je linkou spojující centrum s okrajovými částmi na jihu Liberce a obcí Šimonovice. Mezi Fügnerovou a Rochlicemi doplňuje linky 13, 24 a 26.

Linka č. 20 je jednou z mála stálic, která jezdí již od svého vzniku ve stejné trase (až na drobné variace). Vzniká již 1. února roku 1959 v trase Gottwaldovo náměstí - Rochlice - Doubí. Konečná v Doubí byla přibližně v místech dnešní zastávky Doubí pošta a linka ještě nezajížděla na místo dnešní zastávky Doubská. Dopolední spoje zatím jezdily jen mezi Rochlicemi a Doubím. Interval při zavedení byl ve špičce 30 minut, hned v roce 1960 byl zkrácen na 20 minut. V roce 1960 byla také z Rochlic proložena s linkou 2, čímž odpadla nutnost dopoledních přestupů. Následně se s linkou děly tyto události:

• 1965: linka prodloužena až do Minkovic u Liberce, vybrané spoje však stále končí v Doubí. Interval u spojů do Doubí zkrácen na 15 minut.
• 22. 7. 1967: linka vedena ulicemi Kosická, Nákladní, Doubská, České mládeže a dále po původní trase. K tomuto kroku bylo přistoupeno zřejmě proto, aby linka nekopírovala linku 2 po třídě dr. Zd. Nejedlého (dnes dr. Milady Horákové).
• 1970: je projednáván návrh na prodloužení linky do Šimonovic. Pro nevhodný stav komunikací jsou však nejprve nutné jejich úpravy.

Jízdní řád z roku 1972

• 1973: na několik měsíců je zaveden závlek k městskému stadionu. Neujal se, a proto brzy skončil.
• 1975: dochází k prodloužení linky do Šimonovic.
• 1976: linka je nakrátko přetrasována po tehdy nové silnici (dnešní průtah městem) až k zastávce Doubská, kde se napojuje na svou původní i nynější trasu.
• 1979: linka je přesunuta opět na tř. Zd. Nejedlého, kde posiluje linky 2 a 24.
• Interval zkrácen na 12 minut z důvodu rostoucího sídliště Doubí.
• 1. 9. 1990: po velké optimalizaci linkového vedení je trasa prodloužena o úsek Fügnerova - Ruprechtice sídliště, kde doplňuje linky 14 a 25.

Jízdní řád z roku 1995

Jízdní řád z roku 1996

• 1. 1. 1999: kvůli povinnosti označovat linky jedoucí mimo Liberec trojmístnými čísly jsou spoje pokračující do Šimonovic až do konce roku 2001 označeny číslem 201.
• 1. 2. 2001: zavedeny rychlíkové spoje v úseku Fügnerova - Pilínkov a zpět kvůli efektivnější dopravě zaměstnanců podinku Preciosa. Jde o předzvěst spojů budoucí linky 37.

  Jízdní řád z roku 2001

• 1. 9. 2003: rychlíkové spoje přecházejí pod novou linku 37.
• 1. 7. 2004: úsek Fügnerova - Ruprechtice sídliště zrušen a převeden pod ostatní linky, tím se linka vrací ke své původní trase a získává dnešní podobu.

Jízdní řád z roku 2006

Jízdní řád z roku 2011

Jízdní řád z roku 2016

Jízdní řád z roku 2021

• 1. 3. 2023: jeden ranní spoj z Pilínkova nově odbočuje z Rochlic do Zeleného Údolí, odkud pokračuje jako linka 12.
• 1. 6. 2024: zavedena nová zastávka, a současně i závlek Doubí-UCT v prostoru nového závodu UCT Fluid Delivery Solutions. Zavlečeny jsou vybrané spoje především v dobách střídání směn.

Dvacítka je docela příjemnou linkou, která řidiče dovede až za jižní hranice města Liberce. Mezi Fügnerovou a zastávkou Rochlice je trasa stejná s trojlinkou 13, 24 a 26, poté se vydává na svou vlastní. Na řidiče však čeká několik nástrah, a to především za zastávkou Doubí Obilná, kde opouští ulici Hodkovická. Prostorové poměry přestanou být tak příznivé a setkání s kolegou nebo kamionem může být ošidné. Od železničního přejezdu v Minkovicích potom končí zimní údržba, což přináší další starosti. Je to vidět právě na následujícím videu natočeném při západu slunce krásného zimního dne s vozem Mercedes-Benz Citaro #434. Ležící sníh je i důvod mého manévru na konečné v Šimonovicích, kdy jsem výstupní zastávku projel a najel rovnou na nástupní. Toto je vhodné kdykoliv, kdy silnice může klouzat, neboť výstupní zastávka je naklopená směrem do kopce a mohou poté nastat problémy s rozjezdem.

Úsek mezi Pilínkovem a Rochlicemi má ještě jedno specifikum, a tím je poměrně nabitý jízdní řád. Případné zpoždění však lze dohnat v dalším úseku. Zpátky se projedeme při listopadové inverzi, kdy ve výše položených Šimonovicích lze spatřit námrazu na okolní vegetaci. Bylo to s vozem Mercedes-Benz Citaro #430.

V roce 2024 přibyl závlek do areálu nově vybudovaného závodu. Ten je na následujících záběrech Jirky Tvrdoně.

A aby toho nebylo málo, od roku 2023 existuje speciální školní spoj směrem do centra, který z Poštovního náměstí odbočuje na Zelené Údolí a odtud pokračuje jako linka 12.

Únor v plném proudu a já přijíždím po mokré silnici k železničnímu přejezdu v Minkovicích. Jako malý jsem sem chodíval na procházky po nekonečných loukách s vesničkami Minkovice a Šimonovice okolo. Nyní je zde nová obytná čtvrť připomínající satelitní městečko. Připadá mi, že s každým dalším spojem tady přibyde nový dům a poslední dobou už nejde jen o obytné, ale i funkční domy. Za přejezdem se čistá silnice změní na bílou posypanou štěrkem. Jako by tady byl svět ještě v pořádku. Nové domy jsou taky vidět, ale ty staré ještě převažují. Mám pocit, že jsem na vzdálené vesnici. Začínáme ale ve městě jako vždy.

To, že mě linka provází celý život, už jsem prohlásil i o celé trojlince 13+24+26. Ty mě spojovaly se základní školou, babičkami i centrem města. Bylo to na ně ovšem dál než na dvacítku, a tak vždycky, když to bylo možné, použil jsem raději linku 20. Když jsem jeden rok bydlel v Pilínkově, už jsem ani jinou možnost neměl.

Z centra údolím Lužické Nisy

Z terminálu vyrážíme skrz parkovací dům přilehlý k OC Fórum jednosměrnou ulicí Blažkova a posléze Náchodská. Pamatuji dobu, kdy se tyto ulice používaly jen jako náhradní trasa v případě, že nešlo z terminálu odbočit do tehdy obousměrné ulice Dr. Milady Horákové. Nyní už se jezdí oběma ulicemi, jednou tam a druhou zpět. Někteří budou možná ještě pamatovat, že touto ulicí vedla tramvajová trať do staré Rochlice. Čeká nás výhled na vysokou budovu krajského úřadu, parčík s budoucí náplavkou a za ním je za stromy vidět budova IQ Landie. Hned na to se objevíme na rušné křižovatce s ulicí Košickou. Střetáváme se taky s Lužickou Nisou, která nás bude provázet až do Rochlic. Přes mnohé domy, obchody a průmyslové areály ji však uvidíme jen zřídka. Ulice Dr. Milady Horákové má až k Poštovnímu náměstí podobný charakter. Po levé straně jsou po většinou bytové domy, za nimiž se skrývá prudký sráz se skalami. Na skalách občas zahlédneme panelák sídliště Rochlice. Výjimku tvoří snad jen benzinová pumpa a lesík při ulici U Černého dolu. Pravá strana skrývá rozsáhlý průmyslový areál spalovny a teplárny, dále obchodní dům a několik dalších obchodů. Vše je ovšem v místě, kde má průmysl využívající řeky Nisy dlouhou tradici.

Náměstí plné změn

Konečně dorazíme na Poštovní náměstí s bohatou historií. Kolem již neexistujícího domu se zde točily nejprve tramvaje, poté autobusy linky 2, 12 a nakonec byly točna i dům zrušeny. Nyní náměstí protíná estakáda silnice I/14. Původní je kromě okolních domů už snad jen železniční trať směrem na Jablonec a Tanvald s odbočkou, kterou tvoří vlečka do průmyslového areálu Ferony. Vlak může autobus zdržet i o několik minut, jelikož zde má zastávku Liberec-Rochlice. My náměstí projedeme po hlavní silnici, kdežto trojlinka 13+24+26, se kterou jsme dosud měli trasu společnou, odbočuje na Vesec. Po přejetí železniční trati se ocitneme ve čtvrti plné větších obytných domů. Ani si nevšimneme, že jsme projeli Kyjevské náměstí, které už dnes náměstí ani moc nepřipomíná. Na kopci nás čeká moderní průmyslový areál, hotel a menší hospůdka. To vše při světelné křižovatce. Je to vlastně poměrně zvláštní kombinace, ta nás bude provázet i nadále. Sotva si lze všimnout, že jsme přejeli ještě stále zalesněné údolí Plátenického potoka a už se objevíme u nájezdu na průtah městem a u čerpací stanice. Je zde málo frekventovaná zastávka, přesto jsme kvůli ní na chvíli odbočili z Hodkovické ulice. Přes několik autosalonů se ale vracíme zase zpět. Na Hodkovické ulici mineme pochybný hotel, ze kterého se stala ubytovna a několik domů, které se ale v minulosti ocitly na okraji sídliště Doubí. To mělo původně linku 20 jako jedinou obsluhu, brzy ale hlavní funkci přebrala trojlinka a dvacítka má funkci jen okrajovou. I dál nás bude provázet směska starších domů a menších paneláků. V jednom z nich jsem vyrůstal až do dvaceti let. Kromě zmíněného zahlédneme ještě areál Kolory. Pamatuji si, jak jsme před lety pozorovali z balkónu velký požár v jejích prostorách. Zastávku Doubí Obilná, která ukončuje tuto etapu trasy, jsem používal několikrát týdně pro cesty do centra města, na gymnázium, ale i opačným směrem při cestách za přírodou.

Znásilňovaná vesnice

Za kruhovým objezdem, kterým podjedeme rychlostní silnici na Turnov, nastane změna. Prostranství postupně zvolní a my můžeme sledovat poměrně původní zástavbu, za kterou občas vykoukne Doubský potok. Idylu rozruší jen další nová průmyslová budova. V centru Pilínkova projíždíme kolem velmi starých budov. V jedné z nich bývala třeba škola. Brzy se objeví ale i další malé paneláčky. Byly postaveny pro průmyslový areál firmy Preciosa v místě, které bývalo nechvalně známou věznicí. Při bližším pohledu odhalíme podezřele silné zdi a dokonce i strážní věže. Nedaleko odtud jsem měl základnu něco přes rok, když jsem bydlel v bývalém drážním domku u zdejší trati. Tu můžeme mimochodem zahlédnout i za Preciosou.

U areálu některé spoje končí. Končí zde také expresní linka pro zaměstnance s číslem 37. Jde o slepou ulici, takže spoje, které pokračují do Šimonovic, se musí vrátit zpět na Minkovickou ulici. Ještě jednou objedeme Preciosu a už se objevíme ve vesničce Minkovice. Zpočátku máme pocit, že projíždíme starou vesničkou s původními budovami. Skutečně tomu tak je, ale jen než dorazíme na starou náves. Původní požární nádrž stále existuje, ale kolem se objevuje čím dál více nepůvodních staveb - totiž uniformních novodobých vilek namačkaných na sebe. Typické satelitní sídliště s pečlivě udržovanými živými ploty do krychliček a anglickými trávníky sesekanými na pár milimetrů. Zástavba, která si hraje na venkovské bydlení, přestože s ním nemá nic společného. V posledních letech zde těchto domů vyrostlo jako hub po dešti a rostou další. Je jich už tolik, že zde rostou i funkční domy. Pro mě je to smutný pohled, ale pořád tamní louky a políčka dopadly lépe než ty doubské, kde stojí jižní průmyslová zóna. Satelitní městečko prozatím končí železniční tratí ve směru na Turnov, ale kdoví, co bude dál. Za přejezdem skutečně končí zimní údržba, jak jsem poznamenával v úvodu. Důkazem je i video v pohledu řidiče. Na konečnou projíždíme obcí Šimonovice, která si prozatím svůj ráz uchovává, ale nějaké ty nové domky už zde taky vznikají. Přece jen jde o lukrativní lokalitu s krásným výhledem na libereckou kotlinu. Objedeme obecní úřad a vietnamskou večerku v zajímavé budově a už se ocitáme na konečné Šimonovice, která je vlastně jen širokou křižovatkou. Mám tuto konečnou rád, poskytuje ideální příležitost na focení s Libercem v pozadí. Lze zde dobře zachytit meteorologické jevy. Ty se zde ale současně stávají někdy nebezpečnými, hlavně v zimě. Přece jen jsme už skoro 500 m n. m.