Liberec Routes | PROJECT IDEA

Linka 22 patří mezi nejkomplikovanější linky s množstvím závleků a konečných. Na své východní straně obsluhuje především sídliště Kunratická, vybrané spoje zajíždí až do zastávky Kunratice Mšenská, kde kromě řídké zástavby obsluhuje podnik Novoplast. Na západní straně obsluhuje s linkou 16 sídliště Františkov, oblast Americké, sídliště Gagarinova (kde doplňuje tramvajové linky 2 a 3) a průmyslovou oblast Jih. Vybrané spoje zajíždí až k obchodnímu centru Nisa.

Linka vzniká 3. ledna roku 1970 v trase Gottwaldovo náměstí - nádraží - Františkov - Nikose Belojanise (dnešní Americká). Lze tedy říci, že linka 22 si drží svou tradici dodnes. Její druhý konec však v historii zaznamenal mnoho proměn. Posuďte sami:

Jízdní řád z roku 1972

• 2. 5. 1978: linka prodloužena o úsek Gottwaldovo náměstí - sídliště Broumovská a zajišťuje tak první pravidelnou obsluhu nově budovaného sídliště.
• 1979: úsek Gottwaldovo náměstí - Broumovská přečíslován na linku 25 a linka 22 získává původní trasu linky 25. Od tohoto roku je tak trasa následující: Nikose Belojanise - Gottwaldovo náměstí - Pavlovice Letná - Pavlovice Tesla (dnes Pavlovice křižovatka). Mezi centrem a Letnou však linka jezdila třídou gen. Svobody (trasa dnešní linky 24), most mezi Pavlovicemi a Růžodolem ještě neexistoval. Vybrané spoje byly prodlouženy až k Tesle jako posila linky 12.
• Leden 1982: dochází k prodloužení linky hned na obou koncích trasy. V Pavlovicích jde o úsek Pavlovice Letná - Pavlovice stadión a na druhé straně o úsek Nikose Belojanise - Plastimat (dnešní Banskobystrická). Spoje k Plastimatu nahradily speciální spoje pro jeho zaměstnance jezdící z centra. Důvodem bylo ušetření nafty, s jejímž dostatkem byl v té době problém. Prodlouženy byly samozřejmě jen vybrané spoje. Současně přestaly vybrané spoje zajíždět k Tesle. Trasa linka tak je Pavlovice stadion - Gottwaldovo náměstí - Nikose Belojanise - Plastimat
• 1992: linka prodloužena vybranými spoji od Plastimatu až k závodu Škoda, dnes obratiště České mládeže.

Jízdní řád z roku 1995

• 1. 1. 1996: velká optimalizace linkového vedení se dotkla i této linky, kdy dochází k přetrasování na úseku z Fügnerovy k pavlovickému stadionu. Místo toho linka začíná jezdit na sídliště Kunratická, vybrané spoje později pokračují až k Novoplastiku. Trasa tak získává téměř dnešní podobu: České mládeže - Plastimat - Americká - Fügnerova - Kunratická Luna - Novoplastik.

Jízdní řád z roku 1996

Jízdní řád z roku 2001

• 1. 9. 2003: linka prodloužena do nové průmyslové zóny Jih.
• 1. 9. 2004: vybrané spoje prodlouženy k Hypernově (dnes OC Nisa), tím získává linka definitivně dnešní podobu.

Jízdní řád z roku 2006

Jízdní řád z roku 2011

Jízdní řád z roku 2016

Jízdní řád z roku 2021

Linka 22 je známá množstvím svých variant ve své jižní části. Pokud má řidič konečnou/výchozí zastávku za Americkou, vždy je potřeba se ujistit, zda nezajíždí na České mládeže nebo do průmyslové zóny. Tento úsek je zvláštní i svou obsazeností. V dobách kolem střídání směn se může stát, že je autobus plný k prasknutí, naopak v ostatní časy se zde tolik lidí nevozí. Pojďme si nejprve projet nejdelší variantu trasy se všemi závleky. Jelo se s vozem Iveco Urbanway #718 v létě po dešti a před deštěm.

Teď ještě zpátky, ale o trošku kratší variantu. Pokračování k OC Nisa je, věřím, zřejmé z ostatních videí.

Pro jistotu projedeme i variantu bez závleků začínající na Mšenské a končící až u OC Nisa.

A zase zpátky, ale jen na Kunratickou sídliště. Zde je důležité si všimnout toho, že Kunratická sídliště se projíždí jinak, pokud je tam konečná a jinak, pokud spoj pokračuje na Mšenskou. Točilo se s vozem Mercedes-Benz Citaro #434 za nádherného zimního dne.

Na závěr jeden speciální spoj linky 22 a strašák nových řidičů. Tento spoj jako jediný začíná v zastávce Liplastec v oblasti jižní průmyslové zóny (ulice Newtonova). Zastávka leží mimo trasu linky, proto jsem natočil video i s manipulačním přejezdem ze zastávky Průmyslová zóna Jih. Spoj končí jako jediný již v zastávce Kubelíkova a odtud je potřeba se dostat zpátky do Průmyslové zóny Jih. I tento přejezd jsem ve videu nechal. Otočil jsem se přímo na Kubelíkově, ale je to tam poměrně natěsno. Někteří proto jezdí se otočit na nedalekou tramvajovou konečnou Dolní Hanychov.

Když jsem jednou řekl kamarádovi, že dnes jezdím linku 22, zeptal se mě: kterou z nich?. Tím vystihl charakter této linky, která je v podstatě dvěma linkami, jež jsou propojeny jen částí spojů. Dohromady má linka mnoho různých konečných, závleků a variant trasy, proto jsem ji nazval nejčlenitější linkou.

Jelikož jde prakticky o dvě linky, netradičně tento článek rozdělím na dvě nenavazující trasy, vždy ve směru z Fügnerovy. V praxi se řidič totiž většinou skutečně setká se spojem výchozím/končícím právě na Fügnerově. Nejdříve projedeme kratší, a zároveň frekventovanější úsek směrem na Kunratice.

Kolem bývalé Textilany

Spolu s pětadvacítkou nás čeká nejnáročnější způsob, jak se vymotat z oblasti dolního centra, kde se nachází terminál Fügnerova. Nejdříve vyrazíme kolem OD Delta, kde je třeba vyčkat, až nás nějaký hodný řidič pustí z terminálu (je zvláštní, že ve špičce se takový najde vždy velmi rychle, ale o víkendu tam člověk může strávit i delší dobu) a kolem starého OD Balon, kde bývala snad první světelná reklamní tabule v Liberci, se vydáme na přejezd přes tramvajovou trať do Jablonce. Přes kruháč objedeme známý dům, ve kterém je restaurace Chicago, ale většina lidí mu stále říká Plaudit podle původní restaurace. Následně je třeba tramvajovou trať přejet znovu a konečně na to můžeme trochu šlápnout. Čeká nás ulice Na Bídě, kterou z jedné strany lemují staré domy pamatující starou jednokolejnou trať, která se motala mezi již neexistující zástavbou. Na straně druhé se potom tyčí vysoké paneláky, nad kterými jsou na kopečku vidět další. Brzy nás čeká objet bývalý obří areál Textilany. Na památku zde byla ponechána jedna polorozpadlá budova, jinak je v oblasti ale dodnes jakási poušť, nebo spíš už lesík, který vyrostl na zbytcích staré továrny. Jako malý si pamatuji demolici i odstřel komína. Nové využití tohoto brownfieldu je však v nedohlednu. Přes světelnou křižovatku dojedeme po rovince až ke křižovatce U Lomu. Po levé straně vidíme za stromy začátek sídliště Králův Háj.

Od lomu vstříc sněhu

Křižovatka U Lomu je zajímavá třeba tím, že zde je naznačena odbočka tramvajové trati směrem na sídliště Rochlice, která nebyla a nejspíš nebude realizována. To už se ale odpojíme od tramvajové trati na Jablonec a zabočíme doleva vstříc serpentinám v zarostlém kopečku. Míjíme jen několikery garáže a samozřejmě kamenolom. Nad lesíkem jsou vidět některé paneláky, ale do zástavby se dostáváme teprve za zastávkou Ječná. Nejprve nás poctí starší vilky, ale brzy už se objeví sídliště Kunratická, čerpací stanice, obchod, sportovní centrum s minigolfem a další domy služeb. I zastávka Východní stojí přímo před prodejnou pečiva. V zimě je znát, že jsme o více než 50 m výš než v centru. Bývá zde o něco málo více sněhu než dole.

Zašlá sláva Luny

Většině spojů už zbývá jen kolem dalšího malého lesíka dojet k Luně - klasickému socialistickému centru služeb, které nechybělo na žádném sídlišti. Sláva Luny je však dávno pryč, nyní je z ní zchátralá nevzhledná budova s několika málo obchůdky a službami. Vždy, když do té vyprázdněné šedé kostky vejdu, ujme se mě podivný chlad a jsem vždy rád, když ji opouštím. Jak je v Liberci obvyklé, konečná je spíše na okraji celého sídliště a k některým panelákům je potřeba ujít ještě kus cesty.

K Novoplastu

Spoje, které pokračují dál, musí k Luně přijet z opačné strany, odbočují proto o něco dřív, do ulice, kterou všechny spoje jezdí do centra. Po vyložení cestujících u Luny zbyde v autobusu obvykle jen pár lidí, pokud vůbec někdo. Opustit sídliště je někdy náročné, hustota dopravy na hlavní silnici je vysoká a nájezd na ni je doprovázen celkem prudkým zlomem, proto je potřeba jet pomalu a s opatrností. Projedeme kolem dalších garáží, bývalé restaurace U Soukupů, louky, kam lidé chodí věnčit psy, rozvodny a zahradnictví, vedle kterého bývá obří hromada hlíny. Kruhový objezd nás hodí na silnici I/14 směrem na Jablonec, čímž de facto opouštíme Liberec. Jde o jeden z mála úseků v síti liberecké MHD, kde můžeme legálně autobus rozjet na jeho maximální rychlost. Míjíme několik málo domků, zahrádek, ale taky louky, na kterých možná zanedlouho bude nové sídliště. Projížďka končí první odbočkou vlevo, kde se nachází závod Novoplast, jež vyvíjí plastové výrobky. Kromě několika málo lidí z okolních domků tvoří tento závod jedinou, ale nárazovou frekvenci cestujících v tomto úseku.

Kolem Babylonu k nádraží

Z terminálu vyrážíme skrz parkovací dům přilehlý k OC Fórum jednosměrnou ulicí Blažkova a posléze Náchodská. Pamatuji dobu, kdy se tyto ulice používaly jen jako náhradní trasa v případě, že nešlo z terminálu odbočit do tehdy obousměrné ulice Dr. Milady Horákové. Nyní už se jezdí oběma ulicemi, jednou tam a druhou zpět. Čeká nás výhled na vysokou budovu krajského úřadu, parčík s budoucí náplavkou a za ním je za stromy vidět budova IQ Landie. Hned na to se objevíme na rušné křižovatce s ulicí Košickou, do které taky odbočíme. Je to právě ta křižovatka, která způsobuje dlouhé zácpy vedoucí ke sjezdu z průtahu a někdy až k nádraží. Podél Košické se kromě budovy pochybné ubytovny s nevzhledným parkovištěm nachází známé Kulturní, obchodní a společenské centrum Babylon vzniklé z trosek starého závodu Hedva. Známější a unikátní ale bylo rozhodně spíš v 90. letech a na přelomu tisíciletí, teď už mají jeho plochy pachuť zašlé slávy. Dokonce i zastávka vedle budovy je od roku 2019 na znamení, což o něčem svědčí. Podjedeme průtah městem silnicí I/35 a objevíme se na dlouhé rovince vedoucí podél budov dříve náležících k nádraží. Dnes v nich najdeme třeba oblíbenou kavárnu, kanceláře nebo poštu. Stravovací provozy najdeme i v místě, kde stávala majestátní budova celnice. To se nachází přímo naproti dnešní nádražní hale. Před ní musíme překonat složitou křižovatku s tramvajovou tratí, která taky ve špičce obvykle způsobuje kongesce. Tím se na chvilku napojujeme na těleso tramvajové trati.

Necitlivě zasazené sídliště a nejstarší liberecký dům

Za zastávkou Nádraží sjedeme ulicí Žitavskou z kopečka, kde na levé straně máme severní zhlaví nádraží a na pravé straně máme autobusové nádraží příměstské a dálkové dopravy. Tramvajová trať se odpojí v místě, kde bývalo kino Sofia a my se zařadíme do fronty u velké dvoukřižovatky, které se říká “u viaduktu”. Celé místo prošlo obrovskou proměnou kvůli stavbě silnice I/35, za kterou padlo mnoho domů. Dnes jde nejspíš o druhou nejkomplikovanější křižovatku hned po Šalďáku. I zde často vznikají dlouhé zácpy. Vysoký železniční viadukt se tyčí nad Hanychovskou a Švermovou ulicí, do které odbočíme. Zavede nás do čtvrti Františkov. Vesnický ráz byl za minulého režimu rozbit umístěním několika paneláků přímo mezi domky a vilky. Poblíž přitom najdeme dokonce vůbec nejstarší dům v Liberci postavený ve druhé polovině 17. století. Naproti SVEDu odbočíme doleva do Uralské ulice, čímž opustíme společnou trasu s linkou 16 a trasa linky 22 se vydá k jihu.

Bývalá jatka a horizont

Krátká a úzká ulice Uralská nás kolem několika domků přivede k prvnímu závleku - závlek na Americkou. Za minulého režimu se však tato ulice i zastávka pochopitelně jmenovaly jinak, a to po řeckém komunistovi Nikosi Belojannisovi. Ulice Americká vede zvláštní směsicí starších a novějších bytovek a velkých starých dvorků. Dvory se zchátralými velkými domy připomínají původní využití tohoto místa, o kterém svědčí i původní název zastávky Domažlická, jež se do roku 2010 nazývala U Jatek. V obratišti Americká, které je současně parkovištěm přilehlého domku, některé spoje končí. Ty ostatní se ale jen otočí a míří zase zpátky k Uralské ulici, na kterou navazuje Kubelíkova. Vytížení této části trasy závisí na denní době. Pokud je návoz cestujících na střídání směn, bývají autobusy hodně vytížené, jindy zase mohou být téměř prázdné a zaplní se až cestou zpět. Je potřeba objet několik starších vilek, za kterými se skrývají menší průmyslové objekty. Změna přijde s ostrým mostem překonávajícím železniční trať do České Lípy. Krátce z něj můžeme zahlédnout zvláštní, dnes již zbytečně velké nádraží Horní Růžodol. Za mostem začnou vilky pomalu střídat paneláky sídliště Gagarinova a už se objevíme na křižovatce „U Horizontu“. Název je odvozen od přilehlého funkcionalistického centra služeb pro zdejší typické socialistické sídliště. Centrum dopadlo stejně jako většina ostatních – zchátralá budova s nonstopkou, sekáčem a jedním obchůdkem s potravinami, kde se zastavil čas. Na světelné křižovatce se pod pravým úhlem protneme s městskou tramvajovou tratí a pokračujeme vstříc velké průmyslové čtvrti. Ta začne jen co opustíme poslední paneláky a vilky. Je zajímavé, že sídliště Gagarinova není na mapě příliš znatelné právě proto, že všude kolem jej obklopuje jiná zástavba.

Průmyslová zóna, obchodní zóna a závleky

Průmyslová zóna je cestou od starší historie k mladší. Začíná bývalou, dnes již modernizovanou budovou Plastimatu, dnes Magny International. Zdejší průmysl vyrostl již v 80. letech. Starší budovy můžeme ještě zahlédnout spíše po pravé straně trasy. Do této zóny se ostatně vybrané spoje vydávají prvním výjezdem z kruhového objezdu. Kruhový objezd, který tvoří křižovatku ulic České mládeže, Kubelíkova a Průmyslová, funguje zároveň jako jakési osudí, které rozhodne o další trase našeho spoje. Tři výjezdy se rovnají třem variantám trasy, kudy může dvacetdvojka pokračovat. My samozřejmě projedeme všechny, proto sjedeme hned na prvním výjezdu. Nutno říct, že dnes už je spojů, které jezdí směrem na obratiště České mládeže, výrazně méně než dříve. Poprvé se sem začalo jezdit v 90. letech do závodů Škoda. Dnes sídlí v oblasti spousta menších a větších firem. Jelikož jde zase jen o závlek, je třeba se vrátit zpátky ke kruhovému objezdu. Druhý výjezd nás zavede do nové průmyslové zóny budované postupně od roku 2003. Na místě, kde pamatuji rozsáhlá pole a louky se nyní setkáme jen s hromadou šedivých krabic.

Nějakou poezii však toto místo přesto má a týká se denního chodu. Od samého počátku mě fascinovalo, že v celé zóně je po většinu dne celkem klid. Před střídáním směny však začne doprava nápadně narůstat. Nejlepší je toto pozorovat kolem 14. hodiny při výměně ranní směny za odpolední. Již od 13:15 začne houstnout doprava a začnou přijíždět první autobusy. Ve 13:45 už přijíždí jen poslední opozdilci a odstavné plochy jsou přeplněné čekajícími autobusy. Ve 13:55 panuje v zóně absolutní klid. Ve 14:00 se rozrazí dveře a z hal začnou proudit davy lidí. Ve 14:15 je všude živo, odjíždí autobusy a na výjezdu ze zóny se začne tvořit kolona. Ve 14:30 je stále ještě kolona, ale kolem hal je už zase úplný klid. Většina spojů linky 22 zde skončí. Některé se však zase vrátí na kruhový objezd a pokračují dál. Jsou ale i takové, které ani na České mládeže, ani do průmyslové zóny nezajíždějí a jedou ke třetímu výjezdu rovnou. Ulicí České mládeže rychle kolem Magny a protihlukové zdi dojedeme na další kruhový objezd. Málokdo tuší, že za protihlukovou zdí se skrývá malá obytná zóna, která zůstala jako pozůstatek po původním rázu této krajiny, než jej zabral průmysl a doprava. Sotva si všimneme, že taky mostem přejedeme trať směrem na Turnov. Za kruhovým objezdem už je ale jasno, dostali jsme se pro změnu do obchodní zóny, které dominuje OC Nisa. Zastavíme u horního vchodu naproti multikinu a kolem parkovacích ploch už se propleteme až ke konečné u spodních vchodů do obchodního centra a prvního McDonaldu v Liberci. Místo je to rušné, protože hned vedle prochází hlavní průtah městem. Často se zde setkáme s komerční linkou 500, která právě po průtahu přijíždí. Zde tato dlouhá pouť končí. Pokud jsme vyrazili z Kunratické a máme za sebou všechny závleky, projeli jsme jeden z nejdelších spojů v síti liberecké MHD.