Liberec Routes | PROJECT IDEA

Linka 25 spojuje významná sídliště Broumovská a Ruprechtice s centrem města. V Ruprechticích má pak drobný polookružní charakter, kdy na náměstí Míru zajíždí pouze v jednom směru a konečná Ruprechtice sídliště je průjezdná. To se netýká několika málo spojů, které pokračují do zastávky Pavlovice křižovatka. Mezi centrem a Broumovskou linku 25 částečně doplňuje linka 12, mezi centrem a Ruprechticemi ji doplňují linky 14 a 34. Od roku 2019 je linka obsluhována převážně kloubovými autobusy.

Linka 25 vzniká 10. 5. 1978, ale ve zcela odlišné trase než ji známe dnes: Gottwaldovo náměstí - Pavlovice Letná (po tř. gen. Svobody, tedy dnešní trasou linky 24). V této trase jezdila od roku 1977 linka s označením X jako posila linky 12. Ke změně do trasy Gottwaldovo náměstí - sídliště Broumovská však dochází hned následující rok 1979 výměnou této části trasy s linkou 22. Tím je definována první část dnešní podoby linky, prozatím v testovacím provozu. Dále v bodech:

• 14. 4. 1980: oficiálně zahájena doprava linkou 25 na sídliště Československo sovětského přátelství Broumovská v intervalu 13 minut.
• 1981: na rostoucí sídliště zaveden provoz i o víkendech a ve špičkách zkrácen interval na 10 minut.
• 1990: po velké optimalizaci linkového vedení je linka prodloužena do Ruprechtic na náměstí.

Jízdní řád z roku 1995

Jízdní řád z roku 1996

Jízdní řád z roku 2001

• 1. 7. 2004: linka prodloužena do zastávky Ruprechtice sídliště, která je navržena jako průjezdná. Linka tak získává dnešní podobu.

Jízdní řád z roku 2005

Jízdní řád z roku 2011

Jízdní řád z roku 2016

• 1. 9. 2018: vybrané spoje pokračují z Ruprechtic sídliště do zastávky Pavlovice křižovatka a naopak.

Jízdní řád z roku 2021

Linka 25 je pro Liberec poměrně specifickou v tom, že jeden svůj konec má průjezdný. Konečná je sice oficiálně Ruprechtice sídliště, ale kvůli jednosměrnému projíždění zastávky Ruprechtice náměstí lze úsek Hlávkova - Ruprechtice sídliště brát jen jako závlek bez reálné konečné. Netýká se to samozřejmě několika málo spojů do/z zastávky Pavlovice křižovatka.

Nejčastější variantu zobrazuje první video. Jelikož pro řidiče je celé kolečko prakticky jeden spoj, je výjimečně v jednom videu celé kolo. Točilo se za příjemného, klidného jarního večera, kdy je už frekvence cestujících nízká. Alespoň se tím zkrátila doba videa. Vůz je Iveco Urbanway #720.

Na dalších záběrech uvidíte první ranní spoj, který vyjíždí již ze zastávky Pavlovice křižovatka a pokračuje až na konečnou Broumovská. Ostatní spoje z křižovatky končí zpravidla ve Fügnerově. Bylo to za letního úsvitu, kdy je již touto dobou světlo, s vozem Irisbus Citelis #701.

Následuje víkendový spoj Fügnerova - Pavlovice křižovatka s vozem Iveco Urbanway #710. Jelikož je těchto spojů málo, cestující ze zastávky Ruprechtice náměstí, kteří jsou zvyklí, že je linka 25 odveze do centra, bývají zmatení, když spoj zastaví na "špatné" zastávce Ruprechtice sídliště. Někteří si to uvědomí a přestoupí, jiní nikoli a dojedou nechtě až do Pavlovic na křižovatku, kde musejí vystoupit a čekat na spoj do centra. Jak je vidět na konci, těchto lidí bylo i tomto případě poměrně hodně.

A konečně ještě převlékané poslední dva spoje do Pavlovic na křižovatku, kde se změní na linku 13 a pokračují do Kateřinek. Za zastávkou Na Pískovně je vidět převlékaný spoj linek 12/28, který odjíždí souběžně s tímto z Fügnerovy z hromadného rozjezdu (na záběrech možno zaslechnout pokyn dispečera k odjezdu). Spoje mají společnou trasu od křižovatky Hlávkova x Generála Svobody až po zastávku Janův Most. Bylo to rovněž s vozem #710.

Jak se tak bavívám s řidiči, zdá se, že pětadvacítka patří mezi ty nejméně oblíbené linky. Je dlouhá - jeden její spoj vydá téměř na hodinku. Ne že by byla tak dlouhá kilometricky, ale je to tím, že konečná v Ruprechticích je průjezdná. Další věcí je, že je několik služeb, kde se jezdí linka 25 pořád dokola. Na druhou stranu je na lince docela klid - neprojíždí místy, kde se často tvoří kolony a cestující se skládají převážně ze starousedlíků z obsluhovaných sídlišť. To může někdo brát jako pozitivum, ale někdo taky jako negativum, protože to není dost vzrušující. I u mě platí, že k angažmá na této lince se zrovna nehlásím.

Klidná čtvrť, přitom na dohled od centra

Jízdu začínáme samozřejmě na té neprůjezdné konečné, a tou je Broumovská. Těžko říct, jestli je pojmenovaná podle sídliště nebo podle ulice, ale s ulicí ani se sídlištěm toto úzké obratiště kupodivu nesousedí. Úzkost je třeba zdůraznit, protože kromě linky 25 se zde otáčí také některé spoje dvanáctky. Obě linky jsou z většiny obsluhovány kloubovými autobusy, a tak zde nezřídka dochází ke komplikovaným situacím. I přes odkaz na blízké sídliště se nacházíme na překvapivě klidném místě mezi staršími vilkami. Je zde skvělý výhled na Ještěd, spalovnu pod kopcem, ale po sídlišti Broumovská ani památky, to budeme muset několik vilek objet a dostat se na další zastávky.

Objížďka sídliště

U zastávky Plátenická už jsou vidět první paneláky, neprojíždíme ale přímo kolem nich. Místo toho po pravé straně pokračují vilky a po levé se nachází služební část sídliště. Té dominuje základní škola a tradiční zchátralé socialistické centrum služeb s potravinami a několika dalšími podnikateli. Teprve za ním se dostaneme k okraji sídliště, které pomalu objedeme. Naproti němu se zachoval menší háj s loučkou, která místním slouží jako kousek přírody a místo, kde se mohou vyřádit psí mazlíčci.

Hurá do centra kolem Textilany

Brzy nás ale čeká změna - z poměrně klidné silnice přejedeme na Jabloneckou, objedeme Střední odbornou školu s oblíbeným zahradnictvím, ujedeme posledním panelákům a už křižujeme tramvajovou trať na křižovatce U Lomu. Vedle ní se skrývá malé jezírko, které kdysi sloužilo obřímu komplexu Textilana, jehož pozůstatky jsou před námi. Zbyla z něj jen jakási poušť, která se postupem času změnila v malý lesík a stále je nejisté, co na místě starých trosek bude a zda vůbec někdy něco. Tento brownfield budeme poměrně dlouho objíždět, připomene nám jej i název další zastávky, zatímco na opačné straně na kopci za stromy se tyčí nejstarší liberecké sídliště Králův Háj. Na památku Textilaně nechali jedinou polorozpadlou budovu, která tuto plochu ukončuje. Na straně druhé na nás shlíží další panelákové sídliště. Brzy se také znovu připojíme k tramvajové trati a projíždíme ulicí Na Bídě s paneláky na jedné straně a starými domy na straně druhé. Tyto staré domy pamatují ještě několik dalších domů, které musely ustoupit novým projektům, konkrétně rekonstrukci tramvajové trati. Není to tak dávno, co se proplétala mezi starou zástavbou po rozbité ulici, kdežto teď se její cesta ubírá rovně a souběžně s Harcovským potokem po nové ulici.

Hlučné centrum

Po přejetí tramvajové trati a objetí známého domu, kterému teď dominuje restaurace Chicago, se prostranství dále otevře a objeví se terminál hromadné dopravy Fügnerova. K němu zajedeme kolem několika důležitých budov - úřadu práce, za kterým vyčuhuje S-tower, parkovacího domu a obchodních domů Fórum a Delta. Ty nahradily známý obchodní dům Ještěd, jehož ztrátu dodnes někteří nemohou unést. Po vymotání z Fügnerky Vyrazíme jednou z dalších libereckých dopravních tepen směrem na Šaldovo náměstí. Lemována je převážně vyššími bytovými domy, ale také třeba areálem bývalých libereckých tiskáren. Jen co doslova o centimetry mineme liberecký zámek, otevře se velké prostranství se dvěma světelnými křižovatkami, nákupním centrem Plaza, hotelem Liberec, grandhotelem Zlatý Lev, majestátní budovou spořitelny a dalšími významnými budovami. Na první světelné křižovatce se dáme směrem na tramvajové těleso, tentokrát městské tramvajové trati. Zastavíme před Plazou, proběhne výměna velkého množství cestujících a už se posuneme k horní světelné křižovatce, která není ničím jiným než nejkomplikovanější křižovatkou Liberce. Po překonání Šalďáku se opět zanoříme do úzké temné ulice mezi vysokými domy, které mnoho pamatují. Jedním z nich je například stará pošta, která je dodnes hlavní libereckou poštou. Krátce zahlédneme divadlo F.X. Šaldy a radnici ve vídeňském stylu. Pokud jedeme směrem do centra, tak dokonce přímo vedle ní zastavíme a liberecké divadlo obkroužíme. Směrem z města ale stavíme asi na nejznámější liberecké zastávce, která je současně uměleckým dílem zvaným Snídaně obrů. Další zajímavou stavbou v bezprostřední blízkosti linky je moderně vypadající Krajská vědecká knihovna v Liberci stojící na místě staré synagogy vypálené za Křišťálové noci v listopadu 1938. Jezdily kolem ní první autobusy od radnice do Ruprechtic, tehdy ještě v soukromých rukách. Prázdnou plochu nakonec v roce 2001 zaplnila knihovna propojená s novou synagogou. Rumjancevovou ulicí projedeme kolem katastrálního úřadu, jedné z budov technické univerzity a několika obytných domů až na prostor Tržního náměstí a plaveckého bazénu. Zajímavá stavba bazénu už má také odslouženo dost a čeká jej rozsáhlá rekonstrukce, stejně jako celé okolí Tržního náměstí, kudy by v následujících letech měl vést městský okruh. Hned za náměstím nás čeká zastávka u dalšího obchoďáku naproti parku Mrtvolky. Dnes je v něm Albert a několik obchůdků, u místních se však vžil název Interspar nebo jen Spar podle původního majitele objektu. Za kruhovým objezdem konečně opouštíme zalidněné centrum a vjíždíme na dlouhý úsek lemovaný domy, vilami a menšími bytovými domy. Mezi nimi je několik známých hospod, nejznámější je asi ta U Jelena, podle které je pojmenována i jedna ze zastávek. Obytný ráz rozbíjí jen fabrika bývalého Lipa (dnes Mocca), ze které je dodnes někdy cítit vůni známých bonbónů.

Náměstí Míru, Hokejka a cvičák

Za zastávkou U Beránka, která je pojmenována podle již neexistující restaurace, pokračujeme rovně, na rozdíl od čtrnáctky, která zamíří zkratkou do ulice Hlávkova. Nás čeká ještě závlek na ruprechtické náměstí Míru. Ten probíhá vilovou čtvrtí, ve které se skrývá třeba zajímavá restaurace U Kudrnáče v bavorském stylu s teráskou, kde často sleduji přibývající hosty s průběhem večera. Vilovou čtvrť ukončuje prostranství náměstí Míru, na nějž mám vzpomínky z dětství. Sousedí s ním základní škola a na rohu je už léta oblíbená Ruprechtická cukrárna, kam mě občas kdysi brávali prarodiče cestou z výletů. Popravdě se trochu divím, že se na takovém místě udržela dodnes, ale je tomu tak. Bohužel to není případ restaurace Repre, kam jsem rovněž občas zavítal na výborné a vydatné jídlo. Ta nepřežila covidovou krizi. Z náměstí Míru jedeme uličkou Vrchlického, kde je jednoznačnou domimantou Kostel sv. Antonína Paduánského. Sjedeme z kopečka a na křižovatce se zase připojíme ke čtvrnáctce. Ale jen na chvíli, neboť jsme už téměř na konečné. Ráz se náhle změnil. Dorazili jsme totiž k největšímu a nejznámějšímu panelovému domu v Liberci, který se podle svého dvakrát zalomeného tvaru nazývá hokejka, protože původně měl být zalomený jen jednou. Na každém konci má svou zastávku a je dominantní na všech pohledech na severní a východní část Liberce. Na jeho konci je také obratiště Ruprechtice sídliště. Už dlouho tam ale ve skutečnosti žádná linka nekončí. Pětadvacítka se zde sice otočí, ale rovnou najede do zastávky a pokračuje zpátky směrem do centra a na Broumovskou. Řidiče tak celá tahle cesta čeká ještě pozpátku.