Liberec Routes | PROJECT IDEA

Linka 26 spojuje spolu s linkami 13 a 24 významná liberecká sídliště Doubí, Vesec a Pavlovice s centrem města (linky se doplňuji v úseku Doubí sídliště - Pavlovice křižovatka). Na svém severním konci již sama obsluhuje okrajovou městskou část Krásná Studánka. Vybrané spoje pokračují až do Stráže nad Nisou. Některé z nich přes Krásnou Studánku, jiné ne.

První městská linka do Krásné Studánky dostala již 1. 12. 1980 číslo 26 tak, jako jej má dodnes. Zavedena byla tohoto roku v úseku Gottwaldovo náměstí - Krásná Studánka.

• 1982: vybrané spoje pokračují až do Stráže nad Nisou.
• 1. 9. 1990: po velké optimalizaci linkového vedení je linka 26 vedena jako okružní v trase FÜGNEROVA - Krásná Studánka - Stráž nad Nisou - Růžodol I. - Nádraží - FÜGNEROVA. Po dvou měsících je však rozdělena a vrací se na původní trasu. Ze zbývajícího úseku je vytvořena linka 30.
• 1992: linka mezi únorem a říjnem dočasně zrušena pro špatnou ekonomickou situaci podniku, spoje do Krásné Studánky nahrazeny linkou 24. Po návratu linky do provozu zůstává stále několik spojů (především o víkendu), které jsou vedeny linkou 24. Šlo de facto o předzvěst nového systému trojlinky 13, 24, 26.

Jízdní řád z roku 1995

• 1. 1. 1996: po velké optimalizaci linkového vedení linka prodloužena až do Doubí sídliště po trase linek 13 a 24 a získává tak dnešní podobu.

Jízdní řád z roku 1996

Jízdní řád z roku 2001

Jízdní řád z roku 2006

Jízdní řád z roku 2011

Jízdní řád z roku 2016

Jízdní řád z roku 2021

• 30. 9. 2024: po rekonstrukci ulice Sokolská byla zrušena zastávka Sokolská most a zavedena zastávka Sokolská ve směru z centra v místě původní zastávky příměstské dopravy.

Linka 26 patří mezi nejdelší linky, jejíž většina je součástí páteřní trojlinky Doubí sídliště - Pavlovice křižovatka. Problémy úseku mezi Doubím a Pavlovicemi křižovatkou jsou stejné s linkami 13 a 24 - časté zpoždění a přeplňování spojů ve špičkách, jinak jde však o celkem pohodový úsek. Pokračování do Krásné Studánky je rovněž snadné, jelikož vede přímo po pěkné nové silnici č. 13 směrem na Frýdlantsko. O něco horší už je pokračování do Stráže nad Nisou po dlouhé a poměrně úzké Studánecké ulici. To se však týká jen malého množství spojů. Většina těchto prodloužených spojů pokračuje až z Krásné Studánky, ještě však existují i spoje, které na konečnou Krásná Studánka nezajíždějí a místo toho odbočují do Studánecké ulice rovnou ze zastávky Krásná Studánka Švestková. Kolečko včetně Krásné Studánky jsem natočil s vozem Iveco Urbanway CNG #536. Pro zajímavost jsem nechal objížďku mezi zastávkami Košická a Fügnerova. Pravidelnou trasu můžete zhlédnout na linkách 12, 13, 20, 24 a dalších.

Nejdříve budou popsány úseky Pavlovice křižovatka - Krásná Studánka a Krásná Studánka - Stráž nad Nisou, které jsou pro tuto linku jedinečné a specifické. Úsek Doubí sídliště - Pavlovice křižovatka je společný s linkami 13 a 24, a proto je popsán v druhé části textu.

Úsek začíná velkým obratištěm Pavlovice křižovatka, kde končí většina spojů linky. Dodnes se místu mezi místními říká buďto „křižovatka“, nebo „u Litesu“. Hned vedle obratiště totiž stojí architektonicky významná tovární budova bratři Siegmundů s bohatou historií, ze které se později stalo sídlo společnosti Lites, která dodnes vyrábí požární bezpečnostní zařízení. Ostatně i obratiště se dříve jmenovalo Pavlovice Lites. Významná křižovatka cest však v místě byla už dlouho přes Litesem. Nesmíme taky zapomenout na v širokém okolí známou Staročeskou restauraci, které ale málokdo z místních řekne jinak než „Na kříži“. Právě před ní odbočí spoje, které nekončí v obratišti na svou oddělenou zastávku. Šestadvacítka má taky svou oddělenou zastávku, a to na hlavní ulici, jen pár metrů za restaurací. Ve skupince domků vedle zastávky se nachází bývalá vila továrníků Siegmundů, kolem které býval lesopark, ve kterém jsem strávil v dětství i později mnoho hodin. Dávný lesopark z dob továrníků Siegmundů už je patrný jen při pozorné procházce lesem. Objevíme v něm staré kůly oplocení, okrasné dřeviny, které do českého lesa nepatří, a dokonce i základy studen, altánů a bazénu! Na vrcholu kopce nad lesoparkem poté do druhé světové války bývala Siegmundova rozhledna. I po ní tam nalezneme zbytky patek.

Stará textilka v úzkém údolí

Trasa šestadvacítky je ze všech tří pokračujících linek nejjednodušší - vede až na konečnou po Hejnické ulici, bývalé hlavní silnici č. 13, po které plyne doprava do Frýdlantského výběžku. Nová silnice vede od roku 2013 přes průtah, Stráž nad Nisou a okolo Krásné Studánky. Linka zatím nepokračuje zcela sama, protože tudy vedou také spoje linek 24 a 28, ovšem pouze ve směru do centra. Z otevřeného prostranství obratiště se po jediné zatáčce náhle ocitneme v zalesněném temném údolí Radčického potoka, kde po pravé straně mineme zajímavý komplex budov, kde bývala stará přádelna využívající tok Radčického potoka a posléze budova Textilany. Ta skončila v roce 2000, budovy jsou však využívány dodnes. Je u ní i zastávka, na té se však staví jen výjimečně. Zarostlé údolí ještě chvíli pokračuje, brzy se ale ráz krajiny změní.

Kačák, hřiště a Medvěd

Brzy se prostranství opět otevře, objeví se po obou stranách mix novějších a starších rodinných domků a po levé straně vykoukne násep železniční trati č. 037 z Liberce do Frýdlantu a k polským hranicím. Trať brzy podjedeme pod menším viaduktem. Napravo od něj je krátce vidět železniční zastávka. Občas zde někdo dokonce přestupuje. Vlevo za viaduktem se objeví rybník Kačák. Ten sloužíval dříve jako koupaliště a na loukách okolo se často konaly akce a festivaly. Kačák sestává ze dvou vodních ploch, dříve se prý jedné z nich říkalo Žabák, dnes už je obojí Kačák. K cíli už nám zbývá jen dlouhá táhlá rovinka, podél které řídne zástavba rodinných domků. Kromě toho si můžeme povšimnout staré čerpací stanice a fotbalového hřiště s hospůdkou. Cestou do Liberce můžeme obdivovat krásnou scenérii Radčic a Jizerských hor na jedné straně a Ještědu na straně druhé. Nakonec dorazíme k oblíbenému cíli jedlíků a pivařů - na konečnou Krásná Studánka. Bezprostředně vedle ní se nachází známá restaurace a penzion Studánecký medvěd, většinou přezdívaná prostě "u medvěda". Přestože jsme téměř na samotné hranici města, lidé si sem rádi za dobrým jídlem udělají výlet. Stejně tak i do studáneckého minipivovaru, který se nachází jen o pár ulic vedle. Naprostá většina spojů zde končí, některé však přece ne...

Spoje, které pokračují až do Stráže nad Nisou, se dají spočítat na jednotky, o to zajímavější ale možná jsou. Vybrané dokonce ani nezajíždějí na obratiště Krásná Studánka, ale odbočí z ulice Hejnická rovnou do Studánecké nebo naopak. V době psaní tohoto článku jsou pouhé dva. Ty, které tam zajíždějí, se poté musí opět vrátit až téměř k zastávce Krásná Studánka Švestková, kde se nechází křižovatka se Studáneckou. Cesta touto trasou nám ukáže detailnější pohled na Kačák, kdy jedeme prakticky přímo po jeho břehu. Úzká ulice opět vede směsicí staré Stráže nad Nisou se stoletými chalupami a usedlostmi, mezi které se klíní krásné domy z tohoto tisíciletí. Jak objedeme Kačák, čeká nás další táhlá rovinka, ovšem s výrazným horizontem, za kterým se nachází jediná nácestná zastávka tohoto úseku - Na Vršku. Za sjezdem z kopečka už dorazíme do centra Stráže nad Nisou, které je definováno Bergrovým náměstím s Kostelem sv. Kateřiny, restaurací, letním kinem a sportovním areálem. Zde se cesta šestadvacítky střetává s cestou třicítky, která přijíždí z opačného směru města. Zde také končí její příběh. Specifickou atmosféru má první a poslední spoj linky 26, který se zde mění na linku 30 a bez přestávky pokračuje dál. Do temné noci sem občas přivezete zatoulaného pasažéra, ale jinak si zde užívám absolutní klid s výhledem na Ještěd a hvězdné nebe. Za zmínku ještě stojí, že správně se toto náměstí projíždí ve směru proti hodinovým ručičkám. U zmíněných spojů je ale kratší je projet po směru a většinou to tak i dělám, neboť jen zcela výjimečně je někdo, kdo by si toho mohl všimnout. Takový pasažér však jen vystoupí nebo nastoupí na druhé straně ulice naproti staničnímu sloupku.

Trojlinka složená z linek 13, 24 a 26, jež mají z většiny stejnou trasu, je jednoznačně moje největší “srdcovka”. Již od útlého věku jsem s ní jezdil z Doubí do Pavlovic k babičkám. V dalším dětství a dospívání jsem s ní jezdil denně na ZŠ Vrchlického, poté na gympl, do hospod, na úřady, na výlety, na autobus směr Praha kvůli vysoké škole a tak dále podle toho, jak šel život dál. Využíval jsem tedy hlavně část mezi Doubím a centrem, ale občasné cesty do Pavlovic a dalších končin trvaly dál. No a dnes jsem její součástí zase, ale už ne tolik jako cestující, nýbrž jako řidič. Zrovna na dnešní službě mě čeká jedno kolečko do Radčic, dvě do Krásné Studánky a poslední až do Stráže. Dá se tak říct, že tato trojlinka se stala v dosud nezměněné podobě neotřesitelnou součástí mého života. Je tomu tak už téměř 30 let. Znám zde každý dům, každou díru v silnici. Vím a mnohdy jsem i viděl, jak podél trasy v průběhu času vznikaly a zanikaly různé objekty tak jak se město neustále mění. Kdybych měl všechny tyto paměti sepsat, vydalo by to na celou knihu o jedné jediné autobusové lince. V tomto článku však budu samozřejmě stručnější.

Necitlivě zasazená sídliště

Jižní konec trasy obsluhuje dvě liberecká sídliště Doubí a Vesec. Trasa je tam charakteristická hustou sítí zastávek. Přestože Vesec i Doubí bývaly menší malebné vesničky kousek za Libercem, starých původních domů v těchto lokalitách najdeme už pomálu a většina se nachází dál od trasy autobusu. Vesnický ráz plný luk a polí změnily v minulém století obří betonové kolosy – paneláky postavené na rozsáhlých zelených loukách. Sídliště Doubí objedeme jižní stranou, naproti které najdeme menší řadové domky. Za světelnou křižovatkou, ve které kdysi bývaly stromy mineme též relativně nové fotbalové hřiště, které se ale nachází už na veseckém katastru. U kruhového objezdu mineme starou, ještě sotva patrnou točnu autobusu a projedeme kolem majestátní vesecké školy se sokolovnou, které ještě připomínají staré časy kvalitní architektury. Opodál už ale začnou po pravé straně paneláky, po levé straně ještě stará pošta s obchodem a dál už starší a novější vilky. Ty však trvají jen chvíli a brzy se po levé straně objeví další obří králíkárny. Po pravé straně stojí za zmínku dlouho chátrající objekt fabriky Libena. Po opuštění sídliště sjedeme z prudkého kopce kolem prodejny dřeva, kterou tam pamatuji od malička. Pod kopečkem přijde průjezd kdysi celistvým, dnes již rozděleným a moderním průmyslovým závodem. Po ostré zatáčce u menšího ghetta na jedné straně a bývalou hospodou a posilovnou na druhé se dostaneme k železničnímu přejezdu, který odděluje další etapu trasy.

Údolím Lužické Nisy

Přejezd může nadělit i několikaminutové zpoždění. Hned za ním vjedeme na Poštovní náměstí, kde kdysi končila první tramvajová trať v Liberci a končila zde i autobusová linka. Teď už by to ale nikoho ani nenapadlo, náměstí se kolem nového tisíciletí změnilo k nepoznání. Je charakteristické spíše tím, že jeho část je schovaná pod estakádou rychlostní silnice Liberec – Jablonec. Další zvláštní charakteristikou tohoto náměstí je to, že jsou na něm a v blízkém okolí asi 4 nonstop bary/herny. Nikdy jsem nepřišel na to, proč se koncentrují zrovna tam, nikdy jsem v nich neviděl větší množství lidí, ale přežívají tam už léta. Na tomto náměstí se také naše trojlinka sjíždí s linkami 20 a 37 a pokračuje s nimi až do centra po ulici Dr. Milady Horákové. Tu lemují z obou stran starší domy s různými službami, za kterými se zleva skrývá řeka Nisa, zprava další domy a v jejich bezprostřední blízkosti skalní masiv, na kterém je nahoře viditelný okraj sídliště Rochlice. Domy občas vystřídají různá zařízení jako třeba obchod Kaufland postavený po staré fabrice. Jiné staré fabriky v údolí Nisy se nedočkaly demolice a byly přestavěny. Za zastávkou Čechova jsou hlavními dominantami právní škola a liberecká teplárna a spalovna. Domy po pravé straně se stávají většími, ovšem jen do další světelné křižovatky u zastávky Melantrichova. Tu po pravé straně lemuje podivný lesík nikoho, než dojedeme k čerpací stanici a dalším vilám. Po levé straně pokračují různá průmyslová zařízení.

Rušné centrum města

Křižovatka s ulicí Košickou v mých očích odděluje další etapu, a to etapu centra. Prozatím ještě lemujeme parčík a další vily, brzy už ale dorazíme k vysokým budovám krajského úřadu, S-tower, úřadu práce a dalších, které označují blížící se terminál MHD Fügnerova. Náhle se ocitneme v dolním centru města plném obchodů, restaurací a obchodních domů Fórum a Delta. Pamětníci zavzpomínají na starý OD Ještěd, který měl své zaryté podporovatele i odpůrce. Jak se vymotáme z tohoto vzdušného prostoru, ocitneme se v poněkud temnější ulici 8. března lemované poměrně vysokými starými bytovými domy. Brzy však mineme liberecký zámeček a náhle se ocitneme na dalším vzdušném prostoru, kterému dominuje OC Plaza a největší liberecká křižovatka Šaldovo náměstí. S Autobusem se oddělíme na vyhrazenou komunikaci společnou s dalšími linkami včetně tramvajových, která přímo sousedí s OC Plaza. Po překonání Šalďáku se opět zanoříme do úzké temné ulice mezi vysokými domy, které mnoho pamatují. Jedním z nich je například stará pošta, která je dodnes hlavní libereckou poštou. Krátce zahlédneme divadlo F.X. Šaldy a radnici, ale rychle zmizíme na zastávce pod mostem na ulici Sokolská. Za ní můžeme opět krátce zahlédnout moderní krajskou vědeckou knihovnu a z kopečka už ve větší rychlosti opustit centrum města.

Klidnější část trasy

Na další světelné křižovatce se dáme doleva a ráz města se opět změní. Zbytek trasy vede po stovky let staré trase do severních koutů Čech. Ve špičce bývá poměrně rušná, o klidných večerech ji lze ale projet i celou bez zastavení. Obecně je tato polovina trasy mnohem klidnější než první část. Projedeme kolem malého divadla a ocitneme se na upravené rovné ulici, která na jaře krásně růžově rozkvete. Projíždíme kolem směsice vilek a moderních domů se službami. Za nimi můžeme jen tušit zajímavý domov mládeže s bohatou historií a architekturou připomínající zámeček, opodál pak Jedličkův ústav při krásné vilové čtvrti. To už ale ostrým esíčkem sjíždíme k dopravnímu hřišti a naproti zahlédneme hlavní fotbalový stadion. Dopravní hřiště je také název přilehlé zastávky, na které se sice často nezastavuje, ale při fotbalovém utkání zde mohou být přímo davy. Po esíčkovém sjezdu ale musíme zase vystoupat zpátky do kopce. Jedeme mimo jiné kolem bývalého hotelu, nyní penzionu pro seniory Atrium. Když vyjedeme na kopec k zastávce Vrchlického, po pravé straně se objeví zvláštní socialistický obchodní dům Merkur. Právě odtud jsem se spoustou dalších žáků chodil na ZŠ Vrchlického, někteří ale taky na přilehlou ZŠ Sokolovskou a Podještědské gymnázium. Za další zatáčkou následuje rovinka s veterinou, podivným casinem a skončí velmi ostrou zatáčkou, vedle níž se nachází budova Mezinárodního centra Universum, jinak nazývaného také Koloseum. Zde se konají již desítky let mimo jiné kulturní a vzdělávací akce. Za zatáčkou brzy dojedeme k zastávce Hrdinů, kde je známá hospoda Václavka a dům, kde se střídají v průběhu času různé služby. Do dalšího kopce už jedeme menším lesíkem, který celou ulici poněkud zatemňuje. Za lesíkem už ale prokukuje sídliště Nové Pavlovice a přilehlé garáže. Na kopci u zastávky Letná býval klasický sídlištní krámek. Nyní se tam prodávají motorky a čtyřkolky. Krámek nahradil naproti supermarket Billa. Ani ten ale nevydržel a změnil se po několika letech v průmyslový objekt. Před námi už je jen prudký sjezd zarostlým údolím na pavlovickou křižovatku, během kterého po levé straně zahlédneme sídliště Nové Pavlovice a po pravé straně nechvalně proslulý dům s nechvalně proslulými obyvateli. Tím toto povídání končí. Oblast točny Pavlovice křižovatka je konečnou větší části spojů linky 24, ale je to také místo s nesmírně bohatou historií, kterou jste mohli objevit v povídání o zbývajících částech trasy linek 13, 24 a 26, jež se zde větví a pokračují každá jinam.