Liberec Routes | PROJECT IDEA

Linka 27 by se dala zařadit mezi pracovní linky, nicméně neslouží výhradně tomuto účelu. Spojuje centrum a nádraží s Průmyslovou zónou sever. Částečně poskytuje obsluhu také oblasti Růžodolu I a nákupního centru Géčko. Na rozdíl od ryze pracovních linek je v provozu v pracovní dny po celý den.

Linka 27 patří mezi linky, jejichž tradiční trasu najdeme někde úplně jinde, než se nachází nyní. Linka s tímto číslem byla zavedena v lednu roku 1983 jakožto první obsluha nově budovaného sídliště Kunratická. Vybrané spoje pokračovaly až na zastávku Severochema (později Novoplastik, dnes Kunratice Mšenská). Linka tedy měla původně na starosti úsek Gottwaldovo náměstí (Fügnerova) - Kunratická sídliště - Severochema, který dnes obstarává část linky 22. Interval začal na 10 minutách.

• 1985: interval zkrácen na 8 minut.

Jízdní řád z roku 1995

• 1. 9. 1996: linka v celé trase nově proložena s linkou 22, čímž dochází k prodloužení jejího intervalu.

  Jízdní řád z roku 1996

  Jízdní řád z roku 2001

• 1. 9. 2004: linka je zrušena, všechny spoje přecházejí pod linku 22. Tím je ukončena dlouhá éra této linky a na 5 let z jízdních řádů zcela mizí.
• 1. 1. 2009: zavedena nová linka s číslem 27 v trase Fügnerova - Nádraží - Průmyslová zóna sever. Zpočátku zaveden zkušební provoz ve výrazně kratším intervalu než dnes (30 minut celý den, 20 minut v období střídání směn). Postupně byl jízdní řád upravován dle skutečné poptávky. Trasa linky zůstala dodnes beze změny a zdá se, že je již pevně do sítě MHD zakotvena. V roce 2016 krátce vybrané spoje zajížděly do zastávky Ostašov.

Jízdní řád z roku 2009

Jízdní řád z roku 2016

Jízdní řád z roku 2021

V současné podobě sedmadvacítky jde o poměrně krátkou a jasnou linku, která ovšem projíždí dvěma "úzkými hrdly", tedy místy, kde dochází k častým zácpám. Jde o křižovatku pod nádražím "u viaduktu" a o celou oblast u nákupního centra Globus. V odpolední špičce může na obou těchto místech docházet k velkým zpožděním. Současně jako ostatní linky se lze často setkat s nárazovým přeplňováním spojů v době návozů a odvozů ze střídání pracovních směn. V ostatní časy jde naopak spíše o méně vytíženou linku. Zácpy na obou místech můžete zhlédnout především na zpáteční cestě tohoto kolečka, které jsem natáčel časně zjara roku 2021 s vozem Irisbus Citelis #704. Všimněte si také, že na zpáteční cestě odjíždějí dva autobusy naráz, jde o spoj s odjezdem ve 14:15.

Kolem Babylonu k nádraží

Z terminálu vyrážíme skrz parkovací dům přilehlý k OC Fórum jednosměrnou ulicí Blažkova a posléze Náchodská. Pamatuji dobu, kdy se tyto ulice používaly jen jako náhradní trasa v případě, že nešlo z terminálu odbočit do tehdy obousměrné ulice Dr. Milady Horákové. Nyní už se jezdí oběma ulicemi, jednou tam a druhou zpět. Čeká nás výhled na vysokou budovu krajského úřadu, parčík s budoucí náplavkou a za ním je za stromy vidět budova IQ Landie. Hned na to se objevíme na rušné křižovatce s ulicí Košickou, do které taky odbočíme. Je to právě ta křižovatka, která způsobuje dlouhé zácpy vedoucí ke sjezdu z průtahu a někdy až k nádraží. Podél Košické se kromě budovy pochybné ubytovny s nevzhledným parkovištěm nachází známé Kulturní, obchodní a společenské centrum Babylon vybudované z bývalého průmyslového komplexu Hedva. Známější a unikátní ale bylo rozhodně spíš v 90. letech a na přelomu tisíciletí, teď už mají jeho plochy pachuť zašlé slávy. Dokonce i zastávka vedle budovy je od roku 2019 na znamení. Podjedeme průtah městem silnicí I/35 a objevíme se na dlouhé rovince vedoucí podél budov dříve náležících k nádraží. Dnes v nich najdeme třeba oblíbenou kavárnu, kanceláře nebo poštu. Stravovací provozy najdeme i v místě, kde stávala majestátní budova celnice. To se nachází přímo naproti dnešní nádražní hale. Před ní musíme překonat složitou křižovatku s tramvajovou tratí, která taky ve špičce obvykle způsobuje kongesce. Tím se na chvilku napojujeme na těleso tramvajové trati.

Přes místa plná proměn

Za zastávkou Nádraží sjedeme ulicí Žitavskou z kopečka, kde na levé straně máme severní zhlaví nádraží a na pravé straně autobusové nádraží příměstské a dálkové dopravy. Tramvajová trať se odpojí v místě, kde bývalo kino Sofia a my se zařadíme do fronty u velké dvoukřižovatky, které se říká “u viaduktu”. Celé místo prošlo obrovskou proměnou kvůli stavbě silnice I/35, za kterou padlo mnoho domů. Dnes jde nejspíš o druhou nejkomplikovanější křižovatku hned po Šalďáku. I zde často vznikají dlouhé zácpy. Přestože projedeme dvě křižovatky, zůstáváme stále na ulici Žitavská. Objedeme garáže a u stejnojmenné zastávky mineme zvláštní brownfield při řece Nise. Je oddělený křovím, ale při bližším pohledu objevíme zbytky starých budov, mezi kterými našli útočiště bezdomovci a drogově závislí. Město zde má velké plány na bytovou výstavbu. Dál se ulice ubírá do kopce kolem starých vil, ale i malých paneláků ve tvaru krychle. Na kopci dorazíme k dávné restauraci Letka, kde mezi lety 1929 a 1960 končívala tramvajová trať, po které jezdila linka č. 2. Dnes už by to ale nikdo neřekl. Na zastávce Růžodol I se často vytřídí (nebo smísí, cestou do centra) složení cestujících. Právě zde se obvykle oddělí studenti a běžní cestující od dělníků a zaměstnanců obchodní zóny, která nás čeká.

Země kruhových objezdů

Jen o kousek dál přijedeme na křižovatku zvanou podle svého tvaru Sněhulák - jde o několik kruhových objezdů v jednom. I tento prostor doznal za poslední desetiletí obrovské změny. Z poklidné ulice směřující do Stráže nad Nisou s několika domky okolo, které rušila jen blízká železniční trať, se stala velice rušná křižovatka vedle hlavního průtahu městem, a současně vjezd do nákupní a průmyslové zóny.

Nákupně-průmyslová zóna a Opičák

Sněhulákem podjedeme silnici I/35 a hned poté železniční tratě ve směru na Frýdlant a Hrádek nad Nisou, které zde vedou v souběhu. Kratší kopeček často vyjedeme pomaleji, než bychom chtěli, neboť jsou zde na denním pořádku zácpy na příjezdu k nákupnímu centru. Všimněme si, že ulice odděluje nákupní zónu od vesnické a rekreační zástavby ve formě zahrádek. Jak klidné místo to muselo být ve srovnání s dneškem. Je mi upřímně líto zbývajících zahrádek, které mají po jedné straně železniční i silniční výpadovky z města a na straně druhé největší nákupní zónu ve městě. Brzy už nás čekají další dva kruhové objezdy s několika nákupními krabicemi okolo. Jejich šeď ruší jen všudypřítomný vizuální smog. Málokdo si všimne, že u druhého kruháče míjíme nenápadný lesík zvaný Opičák, který slouží jako zvláštní oáza původní přírody v této oblasti. Když jej navštívím, skutečně mám pocit, že jsem v divokém lese někde v horách, přestože jsem na dohled od čilého obchodního ruchu. Za Opičákem se nákupní krabice postupně přemění v ryze průmyslové, ale o to nudnější. Jen po levé straně ještě zbývá několik hektarů luk a polí, přes které je vidět na letiště a ještědský hřeben. Myslím ale, že je otázkou let, než i tyto budou zastavěny. Celá trasa končí posledním kruhovým objezdem, u kterého se nachází konečná zastávka s příznačným názvem Průmyslová zóna sever.