Linka s číslem 31 se poprvé nakrátko objevuje už v roce 1995 v trase Fügnerova - Benešovo náměstí - Růžodol I - Stráž nad Nisou/Elitex. Byla v provozu pouze ve špičkách pracovních dnů a posilovala tak linku 12. Vybrané spoje pokračovaly z Růžodolu I buďto do Stráže nad Nisou, nebo najely na silnici 35 a jely přímo do závodu Elitex. Již 1. 1. 1996 je spojena s linkou 23 a přečíslována, její krátká éra tak na několik let končí.
Podruhé se číslo 31 v seznamu linek objevuje 1. 9. 2003 jako rychlíková linka do nové jižní průmyslové zóny, a to v trase Růžodol I – Ruprechtice sídliště – Fügnerova – Průmyslová zóna jih, v opačném směru vedena pouze do Fügnerovy. Prodloužených spojů z Růžodolu I bylo jen několik a měly za úkol především sběr zaměstnanců před návozem na střídání směn.
31 je typickou pracovní linkou. Z toho plynou specifika i pro řidiče. Je potřeba počítat s přeplňováním spojů, naopak některé nesmyslně časované spoje mohou být i téměř nebo úplně prázdné. Totéž platí pro provoz této linky například o vánočních svátcích a dalších volnech. Většina spojů je vedena kloubovými vozy.
Trasou má linka jen dvě nepříjemná místa, a to nájezd na průtah (silnice č. 35), který je velmi ostrý a s kloubovým autobusem není snadné se trefit mezi obrubníky. Sjezd z téže silnice také není nejideálnější, protože odbočovací pruh je příliš úzký. No a konečně ještě otočení za zastávkou Banskobystrická, které je rovněž velmi ostré a nepřehledné a hrozí zablokování točny.
První video zachycuje jediný spoj, který začíná již na Šaldově náměstí. Je to spoj na ranní směnu a sami vidíte množství lidí, které nastupuje a poté vystupuje. Video začíná manipulačním přejezdem ze zastávky Nám. Dr. E. Beneše. Je to tím, že tomuto spoji předchází výjezd z garáží a běžnou praxí bývá v této zastávce vyčkat do času odjezdu, aby nebylo blokováno Šaldovo náměstí. Další zajímavostí tohoto videa je samozřejmě počasí. V noci napadlo několik centimetrů sněhu a ne všechny silnice se podařilo uklidit, navíc stále slabě sněžilo. Vzhledem k tomu, že šlo o starý kloubový vůz Irisbus Citybus 18M #307 s nijak zvlášť dobrými pneumatikami, jednalo se o poměrně adrenalinovou jízdu. Na některých zastávkách můžete slyšet činnost systému ABS. Cesta taky trvala o cca 7 minut déle, než je obvyklé.
Zpáteční cesta byla natočena sice v páteční odpolední špičce, ale jde o pozdější spoj odjíždějící před 17. hodinou, kdy jsou silnice již celkem průjezdné. Spoj je veden dlouhodobou objízdnou trasou, která se vyhýbá průtahu silnicí č. 35.

Z terminálu vyrážíme skrz parkovací dům přilehlý k OC Fórum jednosměrnou ulicí Blažkova a posléze Náchodská. Pamatuji dobu, kdy se tyto ulice používaly jen jako náhradní trasa v případě, že nešlo z terminálu odbočit do tehdy obousměrné ulice Dr. Milady Horákové. Nyní už se jezdí oběma ulicemi, jednou tam a druhou zpět. Někteří budou možná ještě pamatovat, že touto ulicí vedla tramvajová trať do staré Rochlice. Čeká nás výhled na vysokou budovu krajského úřadu, parčík s budoucí náplavkou a za ním je za stromy vidět budova IQ Landie. Hned na to se objevíme na rušné křižovatce s ulicí Košickou. Střetáváme se taky s Lužickou Nisou. Za křižovatkou následuje dlouhý úsek, který striktně rozděluje průmysl po pravé straně a převážně obytné bloky na straně levé. Levá strana je zajímavá tím, že prudce stoupá. Zpočátku jde spíše o vilky, potom se objeví čerpací stanice, která byla známá právě tím, že byla dlouhé měsíce uzavřená kvůli sesuvu skály se svahu. Za čerpací stanicí je zvláštní lesík, kterým možná někdy v budoucnu povede tramvaj do Rochlic. Na pravé straně objíždíme různé sklady, sběr kovošrotu, ale především libereckou teplárnu se spalovnou. Z celého průmyslového areálu se vymyká jen budova Střední školy právní. Až k ulici Čechova máme trasu společnou s několika dalšími linkami, odteď se ale vydáváme na trasu, kudy žádná jiná linka nejezdí. Ulici Čechova dobře znám, kdysi jsem tudy denně spolu s dalšími studenty chodíval od zastávky Čechova na gymnázium Jeronýmova. Je na ní zajímavé snad jen to, že po nenápadném mostu překonává Lužickou Nisu a hned poté vlečku do teplárny a dále do vozovny tramvají dopravního podniku. Na dohled je průtah městem vedený po dlouhém mostě a nájezd na něj. V tomto území nikoho, které prošlo v 70. letech při stavbě průtahu radikální změnou, zůstal jeden zvláštní domek, ve kterém nyní sídlí bezpečnostní agentura. Nájezd přes ulici Nákladní je velice ostrý a s kloubovým vozem není sranda se udržet bez obrubníky.
Jelikož je v tomto místě pouze nájezd a nikoli sjezd z průtahu, cestou zpátky linka vede jinudy. Musí jet až na další sjezd, který ústí u známého centra Babylon, jež vzniklo rekonstrukcí průmyslového areálu Hedva. Přejedeme vlečku, která se na křižovatce u Babylonu stává součástí silnice a brzy už kolem pochybné ubytovny s parkovištěm dorazíme na křižovatku s ulicí Dr. Milady Horákové, kde se teprve trasa sloučí s trasou směrem z centra.
Zpátky ale na původní trasu, kde najíždíme na průtah městem. Silnice I/35 je hlavním průtahem Libercem, a současně spojnicí s Turnovem, Chrastavou, Mladou Boleslaví i Prahou. Moc času na rozkoukání mít nebudeme, na jedné straně můžeme sledovat zhlaví libereckého nádraží, za kterým se tyčí aréna a přilehlé sportovní centrum, na druhé straně můžeme ocenit výhled na centrum města, ale spíše hlavně na paneláky největšího libereckého sídliště Rochlice. Současně si můžeme spíše jen představovat, jak to v místě vypadalo před stavbou průtahu v 70. letech. Doubská ulice, která se vine pod námi, byla klidnou uličkou se staršími domky okolo. Zahlédneme ještě bývalý Baumax, kde je léta už jen prázdné parkoviště, a už zase sjíždíme z průtahu pryč, a to rovnou do poměrně prudkého kopce směrem ke kruhovému objezdu ulice České mládeže. Zde se ocitáme vprostřed dalšího průmyslového areálu. Okolo nás je areál technických služeb, čerpací stanice, autoservisy a opodál vjezd k obchodní zóně, které dominuje obchodní centrum Nisa. Tam však nejedeme, ale pokračujeme dál po táhlé ulici. Překonáme trať 030 směrem na Turnov a konečně dorazíme do dalšího průmyslového areálu, který by se již dal zařadit do jižní průmyslové zóny. Zde nás čeká objet několik závodů.

Průmyslová zóna je cestou od starší historie k mladší. Začíná bývalou, dnes již modernizovanou budovou Plastimatu, dnes Magny International. Jedeme kolem ní ještě před kruhovým objezdem, kde málokdo tuší, že za protihlukovou zdí se skrývá malá obytná zóna, která zůstala jako pozůstatek po původním rázu této krajiny, než jej zabral průmysl a doprava. Za kruhovým objezdem, kde se střetávají ulice České mládeže, Kubelíkova a Průmyslová, nás čeká závlek přímo ke vjezdu do Magny, zastávky Banskobystrická. Od ní se vracíme zpátky na kruhový objezd. Vybrané spoje začínají z obratiště České mládeže, které je od kruhového objezdu směrem nahoru, žádný tam ale nekončí. Tamní průmysl vyrostl již v 80. letech. Poprvé se sem začalo jezdit v 90. letech do závodů Škoda. Dnes sídlí v oblasti spousta menších a větších firem. Jelikož jde zase jen o závlek, je třeba se vrátit zpátky ke kruhovému objezdu. Další, poslední výjezd nás zavede do nové průmyslové zóny budované postupně od roku 2003. Na místě, kde pamatuji rozsáhlá pole a louky se nyní setkáme jen s hromadou šedivých krabic. Nějakou poezii však toto místo přesto má a týká se denního chodu. Od samého počátku mě fascinovalo, že v celé zóně je po většinu dne celkem klid. Před střídáním směny však začne doprava nápadně narůstat. Nejlepší je toto pozorovat kolem 14. hodiny při výměně ranní směny za odpolední. Již od 13:15 začne houstnout doprava a začnou přijíždět první autobusy. Ve 13:45 už přijíždí jen poslední opozdilci a odstavné plochy jsou přeplněné čekajícími autobusy. Ve 13:55 panuje v zóně absolutní klid. Ve 14:00 se rozrazí dveře a z hal začnou proudit davy lidí. Ve 14:15 je všude živo, odjíždí autobusy a na výjezdu ze zóny se začne tvořit kolona. Ve 14:30 je stále ještě kolona, ale kolem hal je už zase úplný klid.
Contributors: Boveraclub (historical records), Liberecká podniková (videos, proofreading), Tomáš Krupička Sr. (local facts) and others.