Šestistovka nebo šestikilo má mezi řidiči zaryté příznivce i odpůrce. Příjemné je, že má minimum zastávek, přináší ale i méně příjemné záležitosti. První jsou časté kolony u Globusu. Kvůli nim se často jezdí mírně odlišnou trasou ulicí Ostašovská (po trase linky 14). Druhou je vysoká obsazenost lidí, kteří často dělají nepořádek. Tato linka je tímto skutečně vyhlášená. Třetí zajímavostí je velký rozdíl mezi spoji končícími u Globusu a u Bauhausu. Služba zajišťující spoje ke Globusu zde má 15 minut pauzu, což je obvykle dost k vyrovnání zpoždění. Ovšem služby jezdící k Bauhausu zde mají jen 5 minut přestávku a to mnohdy nestačí. Naštěstí se sem v rámci jedné služby jede maximálně párkrát za sebou, poté je buďto přejezd na jinou linku, nebo přestávka s vynecháním jednoho kola. Na Fügnerově je mezi spoji v obou případech přestávka 5 minut, záleží však hodně na provozu v centru. Menší kolonu se podařilo zachytit i na následujících záběrech. Šlo však o velice klidný den (neděle), realita bývá někdy o mnoho horší.
Jak se vymotáme z celkem vzdušného prostoru terminálu Fügnerova, ocitneme se v poněkud temnější ulici 8. března lemované poměrně vysokými starými bytovými domy, ale také areálem bývalých tiskáren přetavených na nové byty. Brzy doslova o centimetry mineme liberecký zámeček a náhle se ocitneme na dalším vzdušném prostoru, kterému dominuje OC Plaza a největší liberecká křižovatka Šaldovo náměstí. S autobusem se oddělíme na vyhrazenou komunikaci společnou s dalšími linkami včetně tramvajových, která přímo sousedí s OC Plaza. Po překonání Šalďáku, nejkomplikovanější křižovatky v Liberci, se opět zanoříme do úzké temné ulice mezi vysokými domy, které mnoho pamatují. Jedním z nich je například stará pošta, která je dodnes hlavní libereckou poštou. Krátce zahlédneme divadlo F.X. Šaldy a radnici, ale rychle zmizíme na zastávce pod mostem na ulici Sokolská. Za ní můžeme opět krátce zahlédnout moderní krajskou vědeckou knihovnu a z kopečka už ve větší rychlosti opustit centrum města. Mineme u toho opuštěnou restauraci, která platila za jednu z nejlepších (Šnyt, původně Ambiente), centrum služeb Avicena, ale třeba taky zajímavou budovu Lesů ČR. Světelnou křižovatku projedeme rovně, což dělají jen linky 28 a 600. Jde o značné urychlení trasy do Růžodolu, kdy se vyhneme úsekům horního centra Liberce, které projíždějí třeba linky 12 a 23. Rychle prosvištíme Sokolskou ulicí v území nikoho a už se objevíme na mostu přes Nisu, který nás zároveň pošle do Londýnské ulice. Tudy vedla bývalá tramvajová trať, byť na její památku už zde nikde nenarazíme. Vedla serpentinami Dožínkové ulice kolem stejných vilek, které jsou na místě dodnes až k restauraci Letka. I ta má bohatou historii. Růžodol I je jednou z nejvytíženějších zastávek v síti MHD, ale taky představuje menší náměstí s obchody a bytovými domy. Nedaleko odtud je gymnázium F. X. Šaldy, které generuje velkou část poptávky. Linky 600 se to ale netýká, jen rychle prosviští okolo.
Sněhulákem podjedeme silnici I/35 a hned poté železniční tratě ve směru na Frýdlant a Hrádek nad Nisou, které zde vedou v souběhu. Kratší kopeček často vyjedeme pomaleji, než bychom chtěli, neboť jsou zde na denním pořádku zácpy na příjezdu k nákupnímu centru. Všimněme si, že ulice odděluje nákupní zónu od vesnické a rekreační zástavby ve formě zahrádek. Jak klidné místo to muselo být ve srovnání s dneškem. Je mi upřímně líto zbývajících zahrádek, které mají po jedné straně železniční i silniční výpadovky z města a na straně druhé největší nákupní zónu ve městě. Na prvním kruhovém objezdu vyjedeme prvním výjezdem, čímž už se dostaneme do zóny NC Géčko, kterému dominuje Globus. Za zmínku stojí, že aby se autobus vyhnul častým dopravním zácpám, volí někdy řidiči alternativní trasu z Růžodolu ulicí Zelná po trase linky č. 14, kdy vyjede nad Decathlonem u lesíka zvaného Opičák. A když je situace ještě horší, jezdí se dokonce po manipulačním prostoru za obchodním centrem.
Zhruba polovina spojů u Globusu skončí. Ty zbývající musí zase přes celé parkoviště zpět ze zóny OC Géčko. Musí ještě navíc přes zastávku NC Géčko. Spoje, které u Globusu končí, jezdí schválně po delší trase mimo tuto zastávku. Brzy už nás čekají další dva kruhové objezdy s několika nákupními krabicemi okolo. Jejich šeď ruší jen všudypřítomný vizuální smog. Málokdo si všimne, že u druhého kruháče míjíme nenápadný lesík zvaný Opičák, který slouží jako zvláštní oáza původní přírody v této oblasti. Když jej navštívím, skutečně mám pocit, že jsem v divokém lese někde v horách, přestože jsem na dohled od čilého obchodního ruchu. Za Opičákem se nákupní krabice postupně přemění v ryze průmyslové, ale o to nudnější. Jen po levé straně ještě zbývá několik hektarů luk a polí, přes které je vidět na letiště a ještědský hřeben. Myslím ale, že je otázkou let, než i tyto budou zastavěny. Ulicí K Bauhausu odbočíme kam jinam než k Bauhausu, kde naše jízda na parkovišti končí.
Contributors: Boveraclub (historical records), Liberecká podniková (videos, proofreading), Tomáš Krupička Sr. (local facts) and others.