V tomto místopisném článku se pokusím podle starých map a záznamů odcestovat do roku 1955 a projet se touto linkou. Je možné, že znalci historie některé údaje upřesní, budu za to rád.
Vyrážíme z náměstí, které se teprve pár let jmenuje Gottwaldovo. Před nástupem komunistů i po jejich konci je toto náměstí známo samozřejmě jako Soukenné. Stání linek A a B je na severní straně náměstí. Je tedy oddělené od tramvajové zastávky, která se nachází na jižní straně. Po OD Ještěd ještě není ani památky, na jeho místě je šedivá městská zástavba, ale také již neexistující ulice U Splavu a Švédská. Trasa pokračuje třídou Generalissima Stalina, dnes 1. máje. Je tomu tak již od počátku, autobusy tedy jedou uličkou kolem budoucího kina Lípa na rozdíl od tramvají, které vedou v dnešní stopě. Před mostem přes Nisu se ale obě stopy setkají a pokračují společně k nádraží. Nevidíme paneláky, místo nich jsou větší obytné domy s různými službami v přízemí. Po tunelu, Uranu a autobusovém nádraží ani památky. Ale třeba hotel Imperial již na místě stojí. Co se taky příliš nezměnilo, je oblast nádraží. Nádražní budova je prakticky beze změn, až na transparenty provolávající mír, budova Skloexportu také již existuje, sídlí v ní Krajský národní výbor a další úřady. Stará celnice vyhořela již před dvaceti lety, takže po ní už se nachází na místě plácek, stojí i okolní budovy. Na plácku je trafika, socha připomínající rok 1945 a vedle pivnice. Další změnou je kolejový trojúhelník a konečná tramvaje č. 1 před příjezdovou nádražní halou. Pokračujeme dál Nákladní třídou, dnes v tomto úseku přejmenovanou na Žitavskou. Po levé straně vidíme nádražní zhlaví podobně jako dnes, po pravé straně vidíme větší a menší bytové domy, vesměs šedivé a depresivní. Pod kopcem zajíždíme doleva pod známý viadukt. Je zatím jen jeden, Švermova ulice se odpojuje až za ním a v místě dnešní složité dvoukřižovatky a průtahu je meandrující Františkovský potok. Švermovou ulicí projedeme místem budoucí tramvajové smyčky Viadukt a napojíme se do její dnešní trasy. Stará tísnivá zástavba v první části ulice byla již tehdy a vydržela dodnes, snad i včetně některých hospod. Dál však vidíme úplně odlišný svět. Ani stopa po paneláku, jistá uniformita zde přece je. V pravidelných intervalech na obě strany ulice odbočují menší uličky s relativně novými rodinnými domy. Šlo o taková první satelitní městečka, nebyla však tak unifikovaná jako dnes. Později byl tento ráz rozbit ještě větší unifikací v podobě paneláků. Opodál, poblíž odbočky na Uralskou třídu narazíme na menší továrnu, to je předzvěst budoucího Svedu. Jinak už ulici ale lemuje jen řídká zástavba rodinných domků. Jeden z nich je nejstarší v Liberci. Podjezd pod tratí u Karlinek vypadá přibližně jako dnes. Ostatně trať i s viaduktem je zde už skoro sto let. Za Karlinkami nás opustí zástavba a loukou podél trati pokračujeme k dalšímu průmyslovému objektu. Areál slévárny je menší než dnes, ale už je do něj zavedena železniční vlečka. Vedle dnešní zastávky Kovošrot narazíme na fotbalové hřiště, kde je po něm jen dnes památky. Obec Ostašov se zásadně neliší od dnešní podoby. Dokonce i škola na náměstí již existuje. Domků samozřejmě později přibylo, ale nejde o zásadní změnu rázu. Spojnice mezi Ostašovem a Karlovem musela vypadat rovněž podobně jako dnes, možná dokonce lépe. Stav silnice napovídá, že moc oprav od té doby nezažila. V Karlově rovněž moc rozdílů neuvidíme, vesnický ráz se udržel dodnes, jen chalupy jsou modernější. Kde je točna autobusu, netuším, ale mohlo to být tam, kde je dnes, nebo mohly autobusy zajíždět až k nádraží. Tak či tak, příjezd do této tiché obce musel být romantický a výhled na Liberec nerušila žádná obchodní a průmyslová zóna.
Contributors: Boveraclub (historical records), Liberecká podniková (videos, proofreading), Tomáš Krupička Sr. (local facts) and others.