Liberecké linky | SMYSL PROJEKTU

• 1962: v dopoledních hodinách a o nedělích na lince 12-14 zkrácen interval z 60 na 30 minut, o dva roky později na 20 minut.
• 1964: poslední zmínka o lince 12-14, až do roku 1970 se píše pouze o lince 12 v trase Pavlovice Tesla - Fügnerova - Ruprechtice sídliště.
• 1970: v úseku Nám. Bojovníků za mír (dnešní nám. Dr. E. Beneše) - Rychtářská zavedena posilová linka X do doby komplexního řešení obsluhy Ruprechtic, kterou zpracovává ÚHA Městského národního výboru v Liberci. Později toho roku je z linky X vytvořena nová linka s číslem 14. Špičkový interval byl nastaven na 8 minut, čímž bylo díky prokladu s linkou 12 dosaženo souhrnného intervalu 4 minuty.
• 1972: linka prodloužena do nového obratiště poblíž křižovatky ulic Vrchlického x Hlávkova (tehdy pojmenováno Ruprechtice, sídliště).

Jízdní řád z roku 1972

• 1975: linka prodloužena do nového obratiště u hokejky (dnešní Ruprechtice sídliště).

Jízdní řád z roku 1995

• 1. 1. 1996: linka prodloužena o úsek Nádraží - Vápenka - Kubelíkova - Plastimat - České Mládeže. V úseku Fügnerova - Ruprechtice ji nově kromě linky 25 doplňuje ještě linka 20. Z linky 14 se v celé trase stává posilová linka v provozu pouze ve špičkách pracovních dnů, později jen v odpolední špičce.

Jízdní řád z roku 1996

• 1. 9. 1996: úsek Nádraží - Vápenka - Kubelíkova - Plastimat - České Mládeže se neujal, a tak je opět zrušen.

Jízdní řád z roku 2001

• 1. 9. 2001: linka prodloužena o úsek Fügnerova - Zelené Údolí - Pekárny/Broumovská. V provozu zůstává jen několik spojů za den a její další osud zůstává nejistý. Později jsou vybrané spoje prodlouženy do zastávek Na Pískovně a Pavlovice Letná, kde jsou převlékány za linku 12 a pokračují zpátky do centra.

  Jízdní řád z roku 2006

• 1. 9. 2007: v souvislosti s otevřením OC Globus je linka prodloužena ke Globusu a naopak je upuštěno od úseku do Zeleného Údolí. Trasa je nově FÜGNEROVA - Ruprechtice sídliště (- Pavlovice Letná - GLOBUS). Linka je zatím vedena přímo ze zastávky Stračí (tehdy ještě Polní) ke Globusu. Rozsah provozu je opět celodenní a celotýdenní.

  Jízdní řád z roku 2007

• 1. 4. 2008: upraveno linkové vedení přes Růžodol I. a Zelnou.

  Jízdní řád z roku 2009

• 12. 12. 2010: linka začíná zajíždět do nově vybudované lokality Polní a konečně získává dnešní podobu.

Jízdní řád z roku 2011

Jízdní řád z roku 2016

• 26. 1. 2019: v rámci dočasného omezování provozu je silně zredukován provoz a linka je téměř zlikvidována, zůstávají 2 spoje o víkendu a několik spojů v pracovní dny. Později je rozsah provozu pomalu opět navyšován.

Jízdní řád z roku 2021

• 2023: po velkém rušení pošt je zvažováno přetrasování linky ulicemi Vrchlického přes zast. ZŠ Vrchlického a tř. Gen. Svobody, ke změně ale nakonec nedošlo.

Čtrnáctka je poměrně členitá linka, kde není nouze o náročnější úseky. Patří mezi ně především poslední úsek, kde je nutné si dvakrát užít světelnou křižovatku v Pavlovicích u Kauflandu při závleku na Polní a poté se přes Zelnou promotat Ostašovskou ulicí až ke Globusu. Podívejte se na víkendovou jízdu linky 14 s vozem Iveco Urbanway CNG #538.

Zvláštní, ne příliš častou variantou linky 14 je její propojení s linkou 12, které se v současnosti děje brzy ráno a jednou odpoledne. Odpolední jízdu tohoto převlečeného spoje si můžete užít na následujícím videu, které zachycuje typické zácpy začínající špičky poblíž Globusu a v centru. Tyto zácpy způsobují časté sjíždění spojů linky 12, jako se tomu stalo i v tomto případě, kdy jsem dojel předchozí spoj. Bylo to s vozem Iveco Urbanway #720.

Čtrnáctka je velice specifickou linkou – svou divokou historií, členitostí, pravidelností provozu a trasou. Těžko budeme hledat linku, která v Liberci obslouží tolik supermarketů a obchodních center. Co se týče jižní poloviny Liberce, tak vlastně objíždí úplně všechny.

Linka 14 nepatří mezi moje nejoblíbenější. Mám raději linky vedoucí za město, někam do klidu. To bohužel není případ čtrnáctky. Vlastně bych řekl, že to je linka, která se nejvíce blíží pražskému provozu. Přírodní scenérie zde hrozí snad jen na jednom místě, jinak je to linka akční, kde je třeba být pořád v pozoru na nepřehledných křižovatkách, přechodech, kruhových objezdech, v kolonách. I to má ale svou poezii, pojďme na ni.

Ze synagogy moderní knihovnou

Čtrnáctka začíná jako spousta dalších linek v centru na terminálu. Vedle terminálu je kontroverzní obchodní centrum Fórum, které nahradilo oblíbený obchodní dům Ještěd. Kontroverzi a oblíbenost je ale potřeba vztahovat ke konkrétní době. Od Fóra se uličkami centra města kolem zapomenutého libereckého zámku dostaneme hned ke druhému obchodnímu centru - Plaza u zastávky Šaldovo náměstí. Jako malý zde ještě pamatuji oplocený kráter s jezírkem, ve kterém údajně byly ryby. Byl tam dlouhá léta až do roku 2009, kdy se otevřelo obchodní centrum Plaza. V podstatě jen co zmizela díra u Šaldova náměstí, nahradila ji podobná díra s jezírkem v dolním centru na dohled od Fügnerovy. Po nejsložitější křižovatce v Liberci, na Šaldově náměstí, se dostáváme na dohled od liberecké radnice ve vídeňském stylu. Pokud jedeme směrem do centra, tak dokonce přímo vedle ní zastavíme a obkroužíme liberecké divadlo F. X. Šaldy. Směrem z města ale stavíme asi na nejznámější liberecké zastávce, která je současně uměleckým dílem zvaným Snídaně obrů. Další zajímavou stavbou v bezprostřední blízkosti linky je moderně vypadající Krajská vědecká knihovna v Liberci stojící na místě staré synagogy vypálené za Křišťálové noci v listopadu 1938. Jezdily kolem ní první autobusy od radnice do Ruprechtic, tehdy ještě v soukromých rukách. Prázdnou plochu nakonec v roce 2001 zaplnila knihovna propojená s novou synagogou. Rumjancevovou ulicí projedeme kolem katastrálního úřadu, jedné z budov technické univerzity a několika obytných domů až na prostor Tržního náměstí a plaveckého bazénu. Zajímavá stavba bazénu už má také odslouženo dost a čeká jej rozsáhlá rekonstrukce, stejně jako celé okolí Tržního náměstí, kudy by v následujících letech měl vést městský okruh. Hned za náměstím nás čeká zastávka u dalšího obchoďáku naproti parku Mrtvolky. Dnes je v něm Albert a několik obchůdků, u místních se však vžil název Interspar nebo jen Spar podle původního majitele objektu. Za kruhovým objezdem konečně opouštíme zalidněné centrum a vjíždíme na dlouhý úsek lemovaný domy, vilami a menšími bytovými domy. Mezi nimi je několik známých hospod, nejznámější je asi ta U Jelena, podle které je pojmenována i jedna ze zastávek. Obytný ráz rozbíjí jen fabrika bývalého Lipa (dnes Mocca), ze které je dodnes někdy cítit vůni známých bonbónů.

Hokejka a cvičák

Zanedlouho se ráz opět rychle změní. Dorazíme k největšímu a nejznámějšímu panelovému domu v Liberci, který se podle svého tvaru nazývá Hokejka. Je sice na rozdíl od hokejky dvakrát zalomený, ale původně prý měl být jen jednou. Na každém konci má svou zastávku a je dominantní na všech pohledech na severní a východní část Liberce. Na jeho konci je obratiště Ruprechtice sídliště, které ale jen projedeme a pokračujeme rovně. Ve skutečnosti zde už léta žádná linka nekončí, protože i pětadvacítka, která se zde otáčí, rovnou pokračuje dál. Následuje zvláštně mrtvá rovinka, kde na jedné straně je několik řad garáží a na straně druhé oblíbený ruprechtický lesík se cvičákem. Rovinka skončí dlouhou táhlou zatáčkou z poměrně prudkého kopce lemovanou malými řadovými domky a zahradami. Zatáčka nás vyhodí na mostě přes třídu Generála Svobody, po které jezdí linky 13, 24 a 26 a hned za ním u točny linky 12 Pavlovice Letná. Od této chvíle je část trasy s touto linkou společná. Paradoxní a pro vzdálené cestovatele někdy matoucí je fakt, že směr do centra je opačný pro linku 14 než pro linku 12.

První obchodní centrum v Liberci

Linky zde projíždějí mixem paneláků a starších domů. Nechybí klasické socialistické centrum služeb, kde snad kdysi bývala Jednota a pár obchůdků. Dnes je tam hlavně nonstopka a pár obchůdků. Přímo naproti se nachází Střední škola strojní, stavební a dopravní se zajímavou budovou, kterou prošlo minimálně několik mých kolegů z libereckého dopravního podniku. O kus dál míjíme po pravé straně sportovní minicentrum s několika hřišti, plochodrážním stadionem a jediným libereckým kempem s nedobrou pověstí. Po levé straně nejdřív domy, potom další paneláky, za kterými se skrývá ZŠ Jabloňová. Na světelné křižovatce, kde se tradičně na zelenou načekáme dlouho, se na rozdíl od dvanáctky dáme doprava dlouhou ulicí k obratišti Polní. Kromě toho, že je tato ulice poměrně úzká, je to však právě to jediné místo, kde lze především po ránech a večerech spatřit zajímavé scenérie. Je odtud výborný výhled jednak na blízké lesy Jizerských hor a současně i na druhou stranu směrem k Ještědu. Po obratišti se stejnou rovinkou vrátíme zase zpátky na světelnou křižovatku. Za křižovatkou se ocitneme na vůbec první moderní obchodní ploše v Liberci. Najdeme tu hned tři supermarkety, baumarkt a několik dalších obchodů, například známé železářství. Když se řekne, že se jede do železářství, vždycky se myslí právě toto.

Sjezdem z kopečka dojedeme na most přes řeku Nisu s výhledem na jezdecký areál a cyklostezku Odra-Nisa. Za mostem následuje kruhový objezd, součást nechvalně proslulého „sněhuláka“. Štěstí, že jej projíždíme jen po okraji, i tak dokáže ale ve špičce pořádně zatopit a vyrobit velká zpoždění a nepravidelnosti v provozu. Když je situace velmi špatná, vytvoří se náhradní trasa „přes koníčky“, která vede kolem zmíněného jezdeckého areálu. Za kruhovým objezdem přichází oblast s názvem Růžodol I. Zde kdysi dávno končila první tramvajová trať v Liberci, dnes už ji ale nic nepřipomíná.

Opičák u obchodní zóny

Za Růžodolem opouštíme linku 12 a odbočíme přímo na most přes frekventovaný průtah Libercem, vedle kterého se nachází "falešná dvoukolejka". To je souběh železničních tratí na Frýdlantsko a na Hrádek nad Nisou. Ve skutečnosti tak nejde o dvoukolejnou trať, ale jen o souběh dvou tratí. Za mostem mineme fotbalový stadion menšího významu a hned za ním se nachází jedno ze tří libereckých gymnázií - gymnázium F. X. Šaldy. Je podivné, že jedinou přímou obsluhou je právě linka 14 s poměrně dlouhým intervalem. To způsobuje zvláštní vlastnost přilehlé zastávky Zelná. Na ní vystupuje/nastupuje buďto nikdo, nebo úplně celý autobus. Kromě gymnázia je totiž v dosahu jen několik domů a zahrádek. Jakmile projedeme tuto čtvrť, přes menší údolí se nám otevře pohled na celou obchodní zónu, které dominuje Globus a OC Géčko. Právě ke Globusu se musíme přes několik kruhových objezdů prokličkovat a zde končí i toto povídání. Málokdo si ale všiml, že cestou jsme minuli nenápadný lesík zvaný Opičák, který slouží jako zvláštní oáza původní přírody po boku obchodní a průmyslové zóny. Rozhodně doporučuji jeho návštěvu.