Liberecké linky | SMYSL PROJEKTU

Jízdní řád z roku 1972

• 1986: linka prodloužena do místa dnešní zastávky Krejčího, která tehdy získala právě tento název, později až na obratiště Zelené Údolí. Vybrané spoje začaly zajíždět na sídliště Československo sovětského přátelství Broumovská, kde již tehdy doplňuje linku 25. Ve špičce zaveden interval 8 minut.
• 1988: špičkový interval zkrácen na 6 minut.
• 1989: interval zkrácen dokonce na 5 minut.

Jízdní řád z roku 1995

• 1. 1. 1996: po velké optimalizaci linkového vedení je linka prodloužena na severním konci až do zastávky Růžodol mlýn (respektive je spojena s dřívější linkou 31). Vybrané spoje pokračují do Stráže nad Nisou, jiné z Růžodolu I po silnici č. 35 k závodu Elitex, některé dokonce do Pavlovic na Letnou. V této době šlo o běžnou linku v provozu většinu dne i o víkendu, kdy jezdila jako jediná obsluha Stráže nad Nisou. Postupně její význam upadal na úkor linek 12 a 30, až se z ní stalo torzo o jednotkách spojů.

Jízdní řád z roku 1996

Jízdní řád z roku 2001

Jízdní řád z roku 2005

• 2006: V tomto roce (do 1. 9.) je linka naposledy v provozu po celý den i o víkendu.

• 1. 9. 2006: Od tohoto data je linka zredukována přibližně na dnešní podobu. S tím na také na více než 15 let skončilo pravidelné používání obratiště Růžodol Mlýn. Teprve od 12. 12. 2021 je znovu využíváno víkendovou linkou 39.

Jízdní řád z roku 2006

• 2008: končí podnik Elitex a s ním i zvláštní zrychlené spoje do tohoto závodu. Ty jezdily původně přímo z Růžodolu I k Elitexu, později byly vedeny jako spoje končící v zastávce Stráž nad Nisou elektrárna.

Jízdní řád z roku 2011

Jízdní řád z roku 2016

Jízdní řád z roku 2021

• 2. 3. 2026: večerní spoje jsou zkráceny pouze do úseku Fügnerova - Stráž nad Nisou, v celé trase tak zbývá jediný ranní spoj Pekárny - Stráž nad Nisou.

Linka 23 je dnes už zvláštním zbytkem kdysi běžné linky. V úseku Zelené Údolí - Růžodol I se ničím neliší od linky 12. Ve zbývajícím úseku potom zase od linky 30. Večerní spoje bývají zcela prázdné, přesto jsou na ně nasazovány kloubové vozy jakožto přejezd z linky 12. U ranních spojů využití záleží na konkrétním spoji a na tom, zda je školní vyučování. Spojení Stráže a Zeleného Údolí samotné už však dnes žádný smysl nedává, což si uvědomují i řidiči. Na záběrech můžete vidět večerní spoj za letního soumraku s kloubovým vozem Mercedes-Benz Citaro #316 ve směru do Stráže. Zpátky pojedeme Ivecem Urbanway #534, a to poměrně vytížený ranní spoj až k libereckým pekárnám.

Zvláštní pocity mám, když jedu kloubovým autobusem večerní linku 23 a z Fügnerovy do Stráže vezu sotva pár lidí. Nedává to vůbec žádný smysl, je to jen pozůstatek dob minulých. Po mnoha letech omezování jako by nikdo nechtěl být tím posledním, který linku definitivně zruší.

Od kostela k čističce odpadních vod

Cesta začíná u Kostela sv. Kateřiny, který sousedí s Bergrovým náměstím, jež tvoří jakési hlavní náměstí obce Stráž nad Nisou. Kolem něj najdeme restauraci Formanku, letní kino a sportovní areál. Stráž je sice stavebně propojena s Libercem, ale de iure se jedná o samostatnou obec. Náměstí se projíždí jednosměrně směrem ke kostelu a tvoří tak velké obratiště. Po výjezdu z tohoto "obratiště" se ocitneme na Studánecké ulici, kterou se vydáme z kopce k bývalé elektrárně. Tu dnes už připomíná jen název další zastávky a přilehlé ulice. Nová elektrárna vznikla o něco dál po toku řeky Lužické Nisy. Cestou z kopečka míjíme vilky, ale také nenápadné malé paneláčky ve tvaru kostky. U elektrárny se napojíme na tok Lužické Nisy, ale také na silnici I/35, která tvoří průtah městem. Obě linie se nás nějakou dobou budou držet. Ještě před soutokem s Černou Nisou nás čeká průjezd areálem firmy Benteler. Zajímavé je, že před areálem jsou z obou stran semafory, které zastaví provoz v případě, že v areálu probíhá manipulace kamionu. Snadno tak můžeme získat zpoždění hned na začátku trasy, ale řidič se s tím setká jen zřídka. Po průjezdu areálem můžeme zaslechnout zvláštní kovové dunění. To nad námi možná projíždí vlak přes viadukt železniční trati ve směru na Frýdlant. Objedeme zmíněný soutok, průmyslový areál a na křižovatce už navážeme na ulici Oblouková, která se později změní na Londýnskou. Zde se naše trasa nakrátko střetne s linkou 28. čeká nás docela dlouhý úsek územím nikoho. Až po kruhový objezd "U Totalu" po pravé straně uvidíme jen násep se čtyřproudou silnicí I/35, na pravé straně potom několik domků, areál čističky odpadních vod a pár obchodů. Mineme taky obratiště Růžodol Mlýn, kde se dříve točilo hodně spojů linky 12 i 23. Mezi léty 2006 a 2021 však bylo využíváno jen mimořádně a většinu času zelo prázdnotou. Dnes se na něm točí víkendová linka 39.

Po stopách tramvajové trati

U Totalu se dodnes říká kruhovému objezdu, který navazuje na celý komplex okružních křižovatek nazývaných sněhulák. Total byl kdysi název staré přilehlé čerpací stanice. Od té doby se její provozovatel několikrát změnil, název už ale zůstal zažitý. Za kruhovým objezdem přichází oblast s názvem Růžodol I. Zde kdysi dávno končila druhá tramvajová trať v Liberci, dnes už ji ale nic nepřipomíná. V její stopě pojedeme až do centra. O nárazovou poptávku se zde starají studenti gymnázia F. X. Šaldy. To je sice poměrně vzdálené, ale linka 14, která k němu zajíždí blíž, jezdí příliš řídce na to, aby mohlo jít o kvalitní obsluhu. Odteď taky kopírujeme trasu linky 12, která na rozdíl od třiadvacítky jezdí pravidelně po celý den. Následuje esíčko ulice Londýnská kolem starých vil a linka se vyloupne na dalším mostu přes Nisu. Kromě Lužické Nisy také protínáme známou cyklostezku. Problém je, že ji překonává úrovňově, a tak řidiče nepotěší, když si cyklista pozdě večer při prázdných silnicích na přehledném úseku přivolá zelenou a nešťastníci v autobusu tak musí čekat. Ale nevadí, přes houstnoucí zástavbu se konečně dostáváme do historického centra starého Liberce.

Centrem starého Reichenbergu

Dnes je centrum dění o kousek dál, ale každý Liberečan ví, že projíždíme místy, kde to všechno kdysi dávno začalo. Historické centrum začíná kostelem Nalezení sv. kříže postaveným na místě morového pohřebiště. Byl to druhý kostel v Liberci. Následně se musíme proplést úzkou uličkou mezi vysokými domy, kam se sotva vejde autobus s autem (autům to ovšem většinou nevadí a snaží se nás trochu potrápit). Po průjezdu touto temnou uličkou se najednou objeví prosvětlené náměstí, které by mohlo rovněž vyprávět mnoho. Právě kolem tohoto náměstí vznikal kdysi dávno starý Reichenberg. Proto není náhodou, že z jedné strany s ním sousedí nejstarší stojící domy v Liberci – Valdštejnské domky a z druhé strany nejstarší kostel v Liberci – Kostel sv. Antonína snad z roku 1579. Právě kolem něj se ulice zase sevře do zástavby a jen o pár metrů dál míjíme roh dnešního centra dění, kterým je náměstí Dr. Edvarda Beneše a naproti Magistrát města Liberce. Ještě zbývá zastavit přímo mezi dvěma z nejkrásnějších budov v Liberci - radnice ve vídeňském stylu a divadlo F. X. Šaldy a už je čas se napojit na jednu z libereckých dopravních tepen – ulici Sokolskou. Dostat se z historického centra na tuto tepnu je někdy také oříšek. Jednou věcí jsou časté kolony, druhou věcí složité odbočení s nedostatkem prostoru. Odbočka v husté zástavbě je natolik ostrá, že autobus vždy musí chvíli přes protisměr. Takže v místě, kde se často tvoří kolony musí autobus pustit auta z obou stran, přestože odbočuje doprava. Po chvilce už nás zástavba vyhodí na největší a nejkomplikovanější křižovatce Šaldovo náměstí a rázem se ocitneme u výdobytku moderní doby – obchodního centra Plaza. Ze Šalďáku sjedeme pár set metrů stísněnou Rumunskou ulicí na terminál Fügnerova, kde proběhne velká výměna cestujících.

Malou linkou na největší sídliště

Na první pohled se zdá, že text by mohl být stejný jako u linky 12. Ovšem není tomu tak. Linky mají sice stejnou trasu, ale úplně odlišný charakter. Dvanáctka je páteřní linkou, která je od této chvíle vždy plná. Třiadvacítka jezdí jen brzy ráno a pozdě večer, a tak se jí to netýká zdaleka vždy. Tyto časy sice bývaly, ale již jsou minulostí. Týká se to i konečných. I třiadvacítka končívala v Zeleném Údolí, na Broumovské i u Pekáren. Dnes všechny spoje končí v Zeleném Údolí s výjimkou jednoho, který pokračuje k Pekárnám. Něco mi ale říká, že i jeho čas se chýlí. Cesta pokračuje nepříliš zajímavou částí centra se staršími domy, tu a tam nějakým věžákem a postupně sběrnými dvory, benzínkou a spalovnou, originálně umístěnou v centru města. Teprve za ní odbočíme do hustší čtvrti středně velkých činžovních domů a poměrně úzkých ulic, abychom se zakrátko objevili u okraje největšího sídliště Rochlice stavěného v 70. letech, které se navíc po roce 2000 ještě rozrostlo o navazující novodobou zástavbu a dodnes rozrůstá. Největší podíl cestujících ubude na zastávce Dobiášova, ke které přiléhá ještě základní škola se zaměřením na tělesnou výchovu.

Jak už jsem zmínil, většina spojů skončí na konci sídliště na konečné Zelené Údolí. Poslední konečná s už zašlou slávou jsou Pekárny. Konečná leží, jak název napovídá, v lesíku při libereckých pekárnách, který se nachází jen pár set metrů za obratištěm Zelené Údolí. Dnes už sem zajíždí jen jeden spoj této linky brzy ráno a několik spojů dvanáctky, které však ubývají. Mnohdy nemají využití, takže kdoví, jak dlouho tato konečná bude ještě v jízdních řádech figurovat.