Kdo by neznal brejlovce, lokomotivy řad 750, 752, 753 a 754. Mnozí jejich design považují za nejpovedenější na světě a oblibu si našel i mezi širokou veřejností. Do provozu zasáhly brejlovci ve všech krajích ČR a Slovenska. Na Liberecku se v minulosti podílely především na vozbě rychlíkových linek, čas od času ale zaskočily i na osobní vlaky. Postupně je ale vytlačily úspornější motorové vozy a jednotky. V provozu nákladní dopravy však figurují v modernizovaných verzích (řada 753.7) dodnes.

I já jsem naprosto propadl jejich kouzlu a při probírání se fotkami mě jímá nostalgie spojená se smutkem. Smutkem, že už nikdy neuvidím rychlík Liberec – Brno v nedělním řazení se sedmi vozy. Smutkem, že už brejlovec nikdy nepoveze vlak z Chebu přes Hrádek nad Nisou do Liberce. Smutkem, že ani na osobním vlaku se už neobjeví v případě výpadku motorového vozu. A smutkem, že ti co zbyli, už nemají svůj jedinečný nátěr a osobnost, jako tomu bývalo. Díky bohu, že můžeme vzpomínat alespoň fotkami, případně zážitky.

Zde je krátký průřez jejich provozu mým objektivem. Důraz fotogalerie není kladen na krásu fotografií, ale spíše na zachycení maximálního množství aspektů provozu této řady, tedy na rozličné tratě, soupravy, počasí a roční období. Některé fotky byly zachyceny před dlouhou dobou a méně kvalitním fotoaparátem, přesto mají svou cenu a místo v této galerii.