Příspěvky

Neutuchající chaos v libereckém dopravním podniku, který vygradoval předčasným odchodem subdodavatele (Busline) na konci ledna letošního roku, způsobil poměrně zajímavý vývoj. Při ježdění autobusem po Liberci jsem si uvědomil, že jezdím v MHD plné paradoxů, na které jinde v ČR a ve světě jen tak člověk nenarazí. Článek nelze vnímat jako kritiku, pouze jako s nadsázkou konstatovaný fakt, za který je zodpovědné spíše město než dopravní podnik. Přestože v oněch sedmi bodech píšu „jen v Liberci“, neznamená to, že se zmíněný jev za žádnou cenu nemůže vyskytnout v jiném městě. Šance je ale malá.

Obroušený obrubník u zastávky Žižkovo náměstí ve směru do centra.
  1. Jen v Liberci průměrné stáří vozového parku s nákupy nových vozidel roste. Na vině je náhlý nedostatek vozidel, který je kompenzován nákupem ojetých autobusů z jiných dopravních podniků. Čekací doba na nové autobusy se nyní pohybuje až kolem jednoho roku a k tomu je třeba přičíst dobu výběrového řízení. Na opravdu nové kousky to vypadá nejdříve na konci příštího roku.
  2. Jen v Liberci podíl nízkopodlažních vozidel klesá. Za to mohou právě zmíněné nákupy ojetých vozidel, z nichž některé nejsou nízkokopodlažní (u důchodců oblíbené Karosy z Prahy). Z původních dvou vysokopodlažních služeb je nyní sedm. Na lince 25 aktuálně v některých částech dne potkáte nízkopodlažní autobus jen jednou za hodinu. Méně pohybliví občané z Hokejky a Broumáku jásají.
  3. Jen v Liberci může mít jedna linka přes deset variant trasy. Řeč je o lince 12, která má v současnosti díky nabalování drobných úprav již 9 různých konečných (Pavlovice Letná, Pavlovice křižovatka, Malé náměstí, Fügnerova, Ježkova, Zelené Údolí, Pekárny, Broumovská, de facto i Polní). K tomu je několik variant, jak se na tu konečnou daný spoj dostane – některé zajíždí do zastávky Polní, jiné ne. Některé jedou na Broumovskou přes Zelené Údolí, jiné ne. Výsledný počet variant už jsem pro jistotu nezjišťoval, ale bude to hodně přes deset. Některé jízdní řády obsahují poznámky od A až do G a ještě R. Čert aby se v tom vyznal… 12 ale není jediná linka s tímto problémem, zdatně jí sekunduje taky 22 a další přibývají. Faktem je, že je to pořád lepší než třeba v Istanbulu.
  4. Jen v Liberci neexistují prázdninové jízdní řády (s výjimkou hlavních prázdnin). Důvod neznám, nejspíš se ale bude jednat o přebytečnou likviditu objednavatele, kterému nevadí, že třeba mezi vánočními svátky jezdí spoje v běžném režimu. Ano, 25. 12. jezdí autobusy do průmyslových zón na noční. 27. 12. zase prázdné kloubové autobusy vezou lidi z noční a pak na odpolední. Zaplať pánbůh, že nejezdí školní linky. Ranní a odpolední špička běžných linek ovšem funguje rovněž normálně, jako kdyby jimi nejezdili především školáci a studenti. Pokud se tedy chcete svézt třeba z Pavlovic do centra prázdným autobusem, podzimní prázdniny jsou k tomu ideální.
  5. Jen v Liberci jsou SMS jízdenky dražší nežli papírové. Důvod ani tady neznám. Všude jinde se ale SMS jízdenky zavádějí s úmyslem, aby ubylo prodeje papírových, zvláště pak u řidiče. V Liberci je ovšem SMS jízdenka o 5 Kč dražší než papírová (pro držitele Opuscard dokonce o 7 Kč). Co víc, přirážka za nákup jízdenky u řidiče činí pouze 4 Kč. A tak cestující dále ve velkém nakupují u řidiče, čímž zdržují provoz, a automaty dál tisknou tuny jízdenek, které se pak povalují kolem zastávek.
  6. Jen v Liberci se stále stavějí zastávky, do kterých se nedá dostat. Dobře, tohle nejspíš nebude problém jen Liberce. Když nelze zajet do nějaké dříve postavené zastávky (Pavlovice Letná), dá se to respektovat s tím, že „soudruzi někde udělali chybu“, ale snad se z toho poučí a příště ji už neudělají. Omyl. Člověk nepřestává žasnout nad tím, že v roce 2018 se postaví nová zastávka (Žižkovo náměstí) podle všech norem EU a nevím jakých dalších, jen s jednou drobnou vadou. Je postavená tak, že autobus do ní prostě nezajede tak, aby zastavil u hrany nástupiště. Vždy, když tam jedu, musím si vybrat mezi zastavením metr od nástupiště nebo poškozením autobusu a obrubníku. A že je ten obrubník ve směru do centra už pěkně obroušený.
  7. Jen v Liberci neexistuje žádná koordinace s příměstskými linkami. Jde na mě zmar, když jedu linkou č. 22 ve směru na Kunratickou a přede mnou jede poměrně frekventovaná příměstská linka 141 do Jablonce, se kterou mám společné téměř všechny zastávky. Ve spičce budiž, ale mimo špičku, kdy jedeme oba poloprázdní, se jedná o mrhání pohonnými hmotami. Mezi další taková místa patří třeba Krásná Studánka, Stráž nad Nisou, Machnín atd. Chápu, že toto je za současného stavu běh na dlouhou trať, ale v ostatních krajských městech se dávno podařil dotáhnout do funkčního konce. Tady to musí jít taky. Jen začít.

Tolik podle mě ty nejpalčivější body naší MHD, dalších větších či menších nedostatků by se samozřejmě našla celá řada. Ale abych jen nekritizoval, je třeba dodat, že to, jak se dopravní podnik popasoval s předčasným koncem Busline, je obdivuhodné. Extrémní nedostatek řidičů a poté i vozidel se podařilo vyřešit za relativně snesitelnou cenu. Sice musely být přijaty určité změny v dopravě, zatím se ale nestalo, že by nějaký spoj nevyjel. Řidiči, kteří pracují v režimu 6 dní práce, 1 den volno a často chodí jezdit i v tom dni volna, kancelářští pracovníci, kteří se snaží rovněž vypomoct, ale také ostatní zaměstnanci, kteří drží značně poškozenou loď podniku nad vodou, mají můj obrovský respekt.

Přesto, tyto problémy spolu se spoustou dalších mají neblahý vliv na cestování po našem městě. Proto je třeba vytvořit tlak na město, které jako jediné s tím může něco dělat.

Článkem o tramvajových linkách 1, 2 a 3, tedy de facto o městské tramvajové trati, začíná série o linkách liberecké MHD. Jejím cílem je zprostředkovat libereckou MHD z mého úhlu pohledu. To je z úhlu řidiče autobusu a mnohaletého cestujícího, který má k MHD pozitivní vztah.

Všechny tři linky jezdí po jediné městské trati v Liberci (další je meziměstská do Jablonce, té bude patřit další díl) a vzájemně se kryjí. Celou trasu projíždí pouze trojka. Dvojka ji doplňuje v pracovních dnech v úseku Lidové Sady – Dolní Hanychov. Jednička je potom historická linka v úseku Lidové Sady – Viadukt.

Spojnice lesů

Jak poznávám další a další tratě v jiných městech v Česku i v zahraničí, stále nepochybuji o tom, že se jedná o jednu z nejkrásnějších. Především úsek od Šaldova náměstí do Lidových Sadů je a vždycky byl výstavní. Která trať spojuje lesy dvou různých pohoří, projíždí krásnou prvorepublikovou čtvrtí a doveze vás až ke sjezdovce? Trojkou se dostanete během půl hodinky z Ještědsko-kozákovského hřbetu na hranici Jizerských hor. A jako bonus projedete kolem několika libereckých dominant, jako je budova bývalých lázní, Severočeské muzeum nebo nejstarší zoologická zahrada v ČR.

Úsek kontrastů

Trasa začíná konečnou Lidové Sady, která je v těsném sousedství jizerskohorských lesů, vstupu do zoo a letitého kulturního centra. Trasa začíná právě onou výstavní libereckou čtvrtí. Byla výstavní už za první republiky, kdy vznikala. Tehdy byl její význam ještě mnohem vyšší, dnes už kulturu této čtvrti do značné míry nahradila obchodní centra. Objedeme zoo, přilehlý park, zastavíme u jezírka s vodotryskem patřící ještě k zoo, kde můžeme zahlédnout pelikány a další exotické ptactvo. Pokračujeme nádhernou lipovou alejí, za kterou se tyčí majestátní prvorepublikové vily s velkými zahradami a exotickými stromy na zahradě. Neuvěřitelný pohled hlavně na podzim, když se celá alej zbarví do žluta až červena a vy pod ní projíždíte tramvají vstříc večernímu slunci.

Historická tramvaj linky 1 projíždějící kolem zoologické zahrady a blížící se k zastávce Botanická zahrada. V pozadí bývalý vstup do zoo, který byl přemístěn ke konečné Lidové Sady.

Projedeme i kolem někdejšího vyhlášeného nočního klubu v Liberci. Uprostřed aleje zastavíme u dvou z nejkrásnějších libereckých budov – už zmíněné lázně, nyní sloužící jako galerie a naproti Severočeské muzeum. Alej pokračuje až k další krásné staré budově průmyslové školy. Vedle ní se tyčí budova libereckého výstaviště s novým technickým muzeem. Kde jsou ty časy, kdy na pravidelné Liberecké výstavní trhy LVT jezdily desítky tisíc lidí nejen z Česka… Pak přijde nenápadná zatáčka a náhle se prostředí zcela promění. Ocitneme se v úzké stísněné uličce lemované menšími obchůdky. Tou projedeme a jakmile nás pustí semafor, nastane další rychlá změna. Tichá ulička nás vyhodí přímo na nejrušnější a nejkomplikovanější křižovatce v Liberci na Šalďáku, na které se střetává 6 ulic. Z první republiky jsme během chvilky ve 21. století. Sjedeme z kopečka a jsme na Fügnerce – křižovatce všech linek.

Na ročním období záleží

Popsaný úsek si nejen já spojuji hlavně s víkendy v zoo, v botance (obě nejstarší v ČR), na lesním koupališti, v muzeu nebo prostě s letními procházkami po Masaryčce, oné známé aleji mezi vilami. Přímo za konečnou v Lidových sadech začínají kilometry jizerskohorských lesů, nedaleko je lesní koupaliště, Liberecká výšina, dokonce bývalé letní kino, všechno úžasná místa se zašlou slávou (některá se naštěstí postupně obnovují). Ale stejně intenzivně si vybavuji noční a časně ranní cesty z flámů. Ať už z Hutě, která je přilehlá k aleji, nebo z nějakého klubu na harcovských kolejích, když ještě nejezdila ranní patnáctka a po ruce byla právě tramvaj z Liďáků. Cesta po tomto úseku za ranního svítání (leč s kocovinou) taky nemá chybu.

Souprava tramvají typu T3SUCS odjíždí od průmyslové školy. Její budova v pozadí.

Právě v období, kdy píšu článek, jezdí v tomto úseku náhradní autobusová doprava, pro kterou se pořídily 20 let staré kloubové Karosy řady 941 z Prahy. Skutečně nevšední svezení pro rok 2019 jak z pohledu cestujícího, tak z pohledu řidiče.

Splítka končí

Z Fügnerky se vydáváme pomalu kolem nového obchodního domu v dolním centru. Nejeden Liberečák si vzpomene na starý originální obchodní dům Ještěd, který dříve dolnímu centru dominoval. Nechci se pouštět do debat, který z nich byl vkusnější. Následuje táhlý kopec k nádraží. Ten kopec, který denně absolvují lidé při cestě z terminálu MHD na železniční a autobusové nádraží. Míjíme také slavný hotel Imperial, dnes v režii soukromé firmy. Na tomto úseku až k Viaduktu můžeme potkávat i linky 5 a 11 na úzkém rozchodu tratě do Jablonce. U Viaduktu, ke kterému zase sjedeme z kopce, potom najdeme točnu, kde právě tyto linky končí. Končí zde také příležitostné jízdy historické linky 1. Viadukt je zajímavým místem na trati ještě z jiného hlediska. Přestože jsme teprve v půlce trasy, od této chvíle až na konec to už je jenom do kopce. Buď víc, nebo míň, ale pořád. Málokdo si toho všimne. Končí tady taky kolejová splítka, další liberecký unikát. Z Lidových Sadů až na Viadukt mohou jezdit jak vozidla na klasickém rozchodu 1435 mm, tak i úzkorozchodná vozidla na 1000 mm. Mezi Lidovými Sady a Fügnerovou však po rekonstrukci projedou už jen historická vozidla na úzkém rozchodu.

Horská dráha začíná

Dál projíždíme čtvrtí plnou klasických bytových domů, jejichž hustota a výška postupně klesá. Zajímavější budovou jsou bývalé staré pekárny, po nichž má svůj název přilehlá zastávka. Pro mě měla zastávka význam za dob gymplu, protože se na ní vystupovalo. Je to na gympl docela daleko a dnes už přímo k němu jezdí linka 17. Tenkrát ale nejezdila. Význam má i pro sportovní fanoušky, a to ze stejného důvodu. Hned vedle gymplu se nachází několik sportovišť včetně hokejové arény. Po zápasech Bíých tygrů se zde proto setkáváme s návalem davů fanoušků, které proudí z kopce od arény a jejichž rozpoložení se odvíjí od výsledku zápasu.

Souprava T3M.04 na lince 2 v zastávce Vápenka po vydatném sněžení.

O kousek dál bývala točna, kde dříve končila linka 1 nebo 4. Později zbyla jen jedna kolej pro posily právě v případě hokeje nebo jiných sportovních akcí. Ani ta už se dnes ale nepoužívá. Podjedeme železniční trať na Českou Lípu, mineme zvláštní, dnes již zbytečně velké nádraží Horní Růžodol a už se objevíme na křižovatce „U Horizontu“. Název je odvozen od přilehlého funkcionalistického centra služeb pro zdejší typické socialistické sídliště. Centrum dopadlo stejně jako většina ostatních – zchátralá budova s již zavřenou nonstopkou, sekáčem a jedním obchůdkem s potravinami, kde se zastavil čas a odhaduji, že jeho dny se rovněž sčítají.

Linka 3 sjíždějící od Ještědu do Liberce.

Na křižovatce se pod pravým úhlem protneme s autobusovou linkou 22 a za rohem už je další točna, tentokrát pro linku 2 – Dolní Hanychov. Dál pokračuje jen linka 3. Točna je využívána až na výjimky jen v pracovní dny. Jakmile vyjedeme z Dolního Hanychova, Ještěd se začne dramaticky přibližovat a začneme stoupat čím dál víc. Opouští nás dojem města, nastupuje spíše vesnička s mixem starších a novějších rodinných domků i starého kostela. Přibývá také penzionů pro turisty a krajina začíná mít horský ráz. V zimě si právě zde lze všimnout, že už je tu znatelně víc sněhu než dole v Liberci. Na samém konci v Horním Hanychově máme pocit, že na Ještěd je to jen kousek.

Jsme na druhé konečné a opět jsme na začátku kilometrů lesů. V zimě to máme jen pár set metrů k vleku, v létě je to kousek k lanovce, která nás doveze až na Ještěd. Z jednoho přírodního parku v druhém. Nepřekvapí, že jsme také na nejvýše položené zastávce tramvaje v ČR (522 m n. m.). Po výstupu z tramvaje můžeme projit „branou mistrů“, což je památka na mistrovství světa v lyžování v roce 2009. Prohlídku a vzpomínky na nejkrásnější městskou tramvajovou trať máme za sebou, následovat bude ta meziměstská.

Výběr fotografií z provozu na liberecké městské tramvajové trati Lidové Sady – Horní Hanychov. Fotografie jsou pro přehlednost seřazeny směrem od Lidových Sadů k Hornímu Hanychovu. K fotogalerii se váže článek 1+2+3 – nejkrásnější tramvajová trať na světě.

Je 14. 2. 2019. Kromě toho, že někteří lidé slaví svátek zamilovaných, protože nevědí, co s penězi a/nebo nechtějí zklamat své drahé polovičky a jejich followery na sociálních sítích, probíhá v Liberci běžný pracovní den. Já prožívám méně běžný pracovní den, protože jsem poprvé dostal důvěru řídit kloubový autobus ve víru odpolední špičky. Jinak je ale vše normální – linka 12, ucpaný Růžodol, ucpaný Šalďák, zpoždění jde k deseti minutám, lidí v autobusu je tolik, že se mě téměř dotýkají (v těch staronových kloubácích z Německa není mezi řidičem a cestujícími skleněná přepážka).

Dobré skutky přicházejí nečekaně

Přijíždím na zastávku Krejčího, to je poslední zastávka před konečnou a vystupuje tam většina lidí. Další kolečko skoro za mnou, říkám si. Po výstupu většiny cestujících si všímám v zrcátku dobře vypadající ženy s dítětem, jak míří směrem ke mně a uvažuji, co jsem udělal špatně, co jsem neudělal anebo co je s autobusem (to pozitivní myšlení mi v souvislostmi s lidmi stále moc nejde). Nebo mi jde říct jen na shledanou? Překvapuje mě (pozitivně), kolik lidí si tu práci dá a aspoň ta slůvka rozloučení nebo poděkování prohodí. Čekal jsem zkrátka všechno, ale to, co přišlo, ne.

Na svatého Valentýna políbím třeba i řidiče autobusu

„Pane řidiči, já bych vám chtěla s dcerkou popřát krásného Valentýna a předat vám tady malý dárek“. Chvíli jsem se snažil zaostřit, jestli tu ženu neznám a není to vtípek. Nebyl. Další chvíli jsem přemýšlel, jak reagovat. Nenapadlo mě v tu chvíli nic horšího než „Jee, čím jsem si to zasloužil“ a převzal jsem pytlík čokoládových bonbónů z Veselé veverky. Na to žena odvětila, že chápe, jak náročné povolání je být řidičem autobusu. Ještě jsme prohodili pár vět, podala mi ruku a dokonce jsem dostal malou pusu. Poté obě vystoupily a odešly nejspíš k sobě domů. Ve tváři jsem musel mít něco mezi úžasem a zděšením, zhruba asi jako měla její dcerka. Po počátečním šoku se ale pocity přelily směrem k úžasu. Myslím, že tohle se stalo málokterému řidiči včetně těch, kteří jezdí desítky let (několik takových v Liberci je).

Multiplikační efekt dobrého skutku

Ve výsledku ve mně celá událost způsobila ne moc častý pocit, který člověka nutí se prostě usmívat. Zřejmě šlo o nekontrolovanou akutní emisi endorfinů. Trvalo mi to celé další kolo a ještě úžasnější na tom bylo všímat si, kolik jiných takových emisí můj upřímný úsměv vykouzlil. V podstatě jde o analogii multiplikačního efektu v ekonomii, který říká, že peníze tvoří další peníze. Stejně tak dobré věci plodí další dobré věci. Ať už byly pohnutky této ženy jakékoliv, provedla úžasnější věc, než si možná myslí. A to i přesto, že můj generátor teorií přišel mimo jiné s variantou, že se jedná o svobodnou matku a prostě chtěla někomu dát na Valentýna aspoň pusu. Další variantou byla reakce na moje účinkování v náborové kampani, kdy můj obličej jezdí po celém Liberci a možná se jí zalíbil (málo pravděpodobná varianta, kontakt mi nenechala). Ať tak či jinak, dělejme podobné věci a díky multiplikačnímu efektu dobré nálady se zlepší práce řidičů autobusu, cestování cestujících a ve finále i život nás všech.

Karosy řady 900 se sice na hromadné dopravě v Liberci podílely jen okrajově, ale přesto na ně nelze zapomenout. Jsou to poslední „pravé“ Karosy. Mimo to až do ledna 2019 sloužily tyto autobusy pravidelně jako jediné i v kloubové variantě. Tato galerie představuje výběr toho podle mě nejlepšího z různých míst, linek i počasí. Standardní…

Karosy řady 700 se svou hranatou karosérií patřily na přelomu tisíciletí neodmyslitelně k české veřejné dopravě. Nejinak tomu bylo i v Liberci. V letech 2009 – 2012, na sklonku jejich provozu, jsem se snažil jejich službu Liberci zvěčnit. Tato galerie představuje výběr toho podle mě nejlepšího z různých míst, linek i počasí.

MHD. Městská hromadná doprava. Prostředek, jak se dostat do práce, do školy, na výlet, na schůzku a zpátky. Nic víc se u té zkratky většině lidí nevybaví. Možná ještě zpoždění, v zimě přetopeno nebo naopak zima, kašlající lidi, v létě jako ve skleníku a kůže lepící se na koženku sedadla (jeden by řekl, že to už je relikt minulosti, ale kdeže, doba koženek se zase vrací – stačí se podívat do Prahy).

Necestujte, objevujte

Podle mě je obrovská škoda MHD vnímat takto, i když jeho služby samozřejmě nejsou vždy takové, jaké si představujeme. A to platí jak pro MHD v našem domovském městě, tak pro MHD kdekoliv jinde, třeba tam, kde jsme zrovna na výletě, na prázdninách apod. Když vyrazím do města, které neznám, a chci ho poznat, je podle mě nesmysl se orientovat jen na hotel a zajímavá místa, která jsem našel v turistickém průvodci, a nic jiného nevnímat. Pokud to tak dělám, můžu říct, že jsem poznal ona místa, ale poznal jsem to město, ten kraj, kulturu lidí? Sotva. Kromě jiného to všechno můžete poznat, pokud upřednostníte MHD před taxíkem. Můžete zjistit, jaké rozmanité čtvrti se v něm nacházejí, jak se chovají lidi, kteří cestují s vámi a pro něž je cestování pravděpodobně rutinou, objevit strukturu, ducha a kouzlo města. I na té nejzapadlejší zastávce, o které se nikde nepíše, je vždycky k nalezení něco zajímavého. Většinou zajímavějšího než tam, kde se tísní stovky lidí, aby viděli totéž. Návštěvy památek, u kterých byl skoro každý na světě a o kterých se píše v každém průvodci, to není objevování, to je odškrtávání seznamu (netvrdím ale, že je na tom něco špatného). Objevování je jet někam a nevědět, co tam najdu. Objevit nečekané místo, poznat město. Tak, že se stanu jeho všední součástí.

Když už jste si mysleli, že znáte město, ve kterém žijete

To samé platí ale i o městě, kde žijeme. Znám spousty lidí, kteří jsou zvyklí v MHD spát, číst knihy nebo cosi dělat na mobilu. Já to chápu. Pokud jedu po stoosmdesáté z místa A na místo B, není asi důvod koukat kolem. Já to ale přesto často dělám, vnímám místa, kterými daná linka projíždí za různých ročních období, za různého počasí, za různé denní doby, vnímám typ lidí, kteří na různých místech nastupují a vystupují, vnímám velké mimořádnosti i drobné odlišnosti od pravidelného provozu. Vnímám to tak od malička (ještě že tenkrát nebyly chytré mobily). A od té doby, co jsem se stal řidičem autobusu pro zábavu, to vnímám ještě intenzivněji a objevuji mnoho dalších vlastností různých linek. Při takovém objevování zjistíme, že nejenom město nebo čtvrť, ale i každá linka MHD má svoje kouzlo. Svoje unikátní vlastnosti a charakter, který tvoří místa, kterými projíždí, lidé, kteří jimi jezdí, ale i její postavení v tom konkrétním systému MHD. Existují linky výletní, školní, s různými intervaly, rychlíkové, pracovní, příměstské, městské a samozřejmě různé kombinace. Těžko poznáme všechny linky jednoho města na cestách, ale jak jsem zjistil, většina lidí nepozná všechny linky města, ve kterém žije a natož jejich kouzlo. Dokonce neznají ani charakter linky, kterou používají denně. Není důvod, je to jen linka. Pro mě to je ale z důvodů doteď popsaných víc než linka, vidím v tom nejen dopravní cestu, ale entitu, která má duši, charakter a kouzlo. Žije svým životem a stejně jako ostatní živé organismy se v průběhu času mění.

Tímto příspěvkem proto uvádím v život sérii nazvanou Poezie liberecké MHD, kde popíšu všechny linky tak, jak je vnímám já.

Prvních 20 let života jsem měl to štěstí na byt s výhledem na nejznámější geografickou dominantu Liberecka – horu a vysílač Ještěd. Ještěd mě vždy fascinoval, především jako objekt, na kterém se odráží meteorologické jevy. Tyto jevy a různé situace jsem se snažil zachycovat od mého prvního fotoaparátu…