rod Krupičkové · další zajímavosti
Příběh Krupičků
Třináct generací od podruha Václava z Kamenného Zboží po dnešní Krupičky – dvě stě let lidí bez půdy, jejichž stopy zůstaly jen v matrikách.
Václav ze Zboží (asi 1690 – po 1736)
Kolem roku 1710 stojí mladý Václav Krupička jako kmotr u křtů v Kamenném Zboží u Nymburka. Roku 1718 si bere Rozinu. Jejich dva synové umírají jako malé děti a v únoru 1725 umírá i Rozina, bylo jí 28 let.
O tři měsíce později se Václav žení znovu, s Lidmilou Němcovou. Z jejich šesti dětí, pokřtěných v Nymburce, se roku 1728 narodil Bartoloměj.
Podruh ve Dvorech (1728–1772)
Bartoloměj žil jako podruh ve Dvorech – bez vlastního domu, v podnájmu u sedláků. Zemřel v květnu 1772, ve čtyřiceti letech, v době velkého hladomoru v Čechách.
Dva Janové (1754–1850)
Jan (* 1754) si roku 1785 vzal Dorotu Zajíčkovou, dceru sedláka. Jejich syn Jan (1786–1850) se přiženil do Čilce k Anně Zahrádkové a dvacet let tam dělal obecního slouhu.
V srpnu 1850 je ve Starých Benátkách zastihla cholera. Jan zemřel 20. srpna, Anna o pět dní později.
Domek čp. 117 v Pečkách (1831–1873)
Matěj (1831–1873) začínal jako čeledín ve Vrbové Lhotě, oženil se do Peček s Alžbětou Železnou a koupil domek čp. 117. Na jaře 1873 Pečkami prošly neštovice: 1. dubna zemřela jeho dcera Anna, o čtyři dny později on sám.
Z Peček do Liberce (1870–1950)
V domku čp. 117 se narodil František (1870–1952) – domkář, dělník v pečecké továrně a později železniční zřízenec. Tamtéž se roku 1900 narodil Josef. Stal se finančním strážníkem, roku 1936 se v Praze oženil s Věrou Zamouřilovou a rodina se usadila v Liberci. Josef tam zemřel v srpnu 1950.
Třináct generací
Od Václava ze Zboží k dnešním Krupičkům vede třináct generací. Dvě stě let jsou to lidé bez půdy: podruzi, čeledíni, slouhové a domkáři. Jejich stopy zůstaly jen v matrikách.
Rodinné dokumenty a fotografie




