Vítejte u článku, jenž byl napsán rukou člověka. To už teď začíná být poměrně vzácný jev a tento trend bude jistě pokračovat. Na druhou stranu, rozdíl stejně nepoznáte, takže mi můžete maximálně věřit. Článek napsaný AI poznáte s jistotou, ale článek napsaný člověkem ne. Jaký paradox… Tomu se ale věnovat nechci. Chci se věnovat důvodům, proč si na rozdíl od spousty lidí myslím, že skutečně stojíme na prahu obdoby průmyslové revoluce. Nebude to ale skrze generování receptů na zítřejší oběd. A nebude to nejspíš ani tak, že by davy lidí přišly o práci a na okrajích měst začaly růst obří slumy.

Co si myslí „obyčejný člověk“

Nedávno jsem narazil na článek o tom, že si AI budeme možná v budoucnu platit podobně jako vodu nebo elektřinu. Většinová diskuze pod ním se točila okolo bagatelizace schopností AI. Že prý je dobrá tak možná pro zábavu, překlady a grafiku, ale protože halucinuje, dělá chyby atd., tak je „obyčejným lidem“ vlastně skoro k ničemu. Chápu to, jenže většina lidí:

• Mluví o neplacené AI.
• Zkusila ji jen pro generování běžného textu, možná obrázků.
• Použila ji naposledy třeba před půl rokem. Tehdy jim špatně vyřešila dotaz „potřebuji umýt auto, je lepší na myčku jít pěšky nebo dojet?“ a od té doby ji považují za blbost.

Dále se setkávám s opačným přístupem, především u kolegů dopraváků, kteří vědí nebo tuší, čemu se věnuju. Ti se bojí, že „lidi přijdou o práci“ a někteří straší tím, že nás AI ovládne a pokud nás rovnou nezabije, alespoň nás zotročí. Níže rozepíšu, proč si ze svojí praxe myslím, že ani jeden přístup neodpovídá realitě.

Co zažívá obyčejný programátor

Programování je založené na psaní kódu. Kód není nic jiného než text, který je zbaven citového zabarvení a nejednoznačností. Pro strojový jazykový model (LLM) je to tudíž ideální pole – tady nemůže halucinovat nebo nepochopit smysl. Kód je v pozadí už téměř všeho, co v běžném životě používáme:

• Bankovní služby,
• vyhledávače dopravního spojení,
• většina domácích spotřebičů,
• dopravní prostředky,
• prostředky šíření informací,
• samozřejmě mobily a počítače a
• do roku 2050 se možná dostane i do státní správy :-)…

Vlastně cokoliv, co je na elektřinu, dnes využívá kód, takže se asi shodneme, že na kódu stojí moderní civilizace, kterou využívá i obyčejný lid. Dříve ten kód psali a testovali programátoři. Teď se podívejte, co s tím během pár let udělala AI. Tohle je vývoj mojí praxe:

1. Když jsem se učil programovat, dlouhé hodiny jsem studoval daný programovací jazyk, abych pak řádek po řádku budoval svoje první programy. Ty nefungovaly, tak jsem další hodiny odlaďoval chyby a tím se dál učil. Časem celý proces trochu usnadnily služby jako W3Schools nebo Stack Overflow, ale nic z toho za vás kód nikdy nenapsalo. Takhle to probíhalo asi od roku 2011 dalších deset let.
2. V roce 2024 jsem se k programování po menší pauze vrátil, přímo do začátků LLM. A tak jsem občas vzal jednodušší kus kódu, vrazil jsem ho do chatbota a ten mi k tomu dodal opravy nebo vylepšení, většinou funkční. Potom už jsem ho nechal mi psát kratší části kódu, které jsem jen letmo prolétl a implementoval do svých programů. Někdy na první dobrou nefungovaly, ale když jsem mu vrátil znění chyby, nakonec mě krok za krokem navedl na správné řešení. Totéž platilo i pro nasazování v mně neznámém prostředí.
3. V roce 2025 už LLM zvládaly psát velké balíky kódu, z nichž jste mohli soubor po souboru poskládat robustní aplikaci. A tak jsem třeba vzal dlouho zanedbávané projekty Meteostanice Soběslavice – Padařovice a Liberecké linky, stránku po stránce jsem naládoval do LLM, nechal vylepšit a nahradil jsem stránky původní. Díky tomu, že si model držel kontext a věděl, o čem v projektu jde, byly stránky provázány tak, jak měly, přestože je AI přetvářela zvlášť. Opět jsem se potýkal s chybami, ale stačilo mu napsat „hele, vrací mi to tuhle chybu: „, tu tupě zkopírovat a on bleskově vysypal opravu. Tu jsem taky tupě zkopíroval a bylo po problémech.
4. Teď je půlka roku 2026 a zase je všechno jinak. Vzal jsem Liberecké linky a řekl jsem AI, ať si nastuduje zdrojový kód a web. Potom jsem popsal, že bych si do toho projektu představoval interaktivní mapu, na které by se zobrazovaly trasy linek, podrobnosti o zastávkách, spojích, teoretická poloha spojů a ukázky takové mapy z různých historických epoch. K tomu jsem dodal odkaz na příslušnou dokumentaci. Za několik desítek minut byla hotová a nasazená první verze. Pak už proběhlo jen pár koleček oprav a vylepšení a Živá mapa MHD Liberec byla na světě. Mohl jsem se jen kochat tím, jak si AI sama navrhla architekturu, napsala soubory s kódem, vytvořila program, ten nasadila na příslušnou službu, spustila ho, zkontrolovala výsledek, odladila chyby a odevzdala. Neuvěřitelné.

Tedy to, čím bych dříve strávil týdny (proto jsem se k tomu ostatně dříve neodhodlal), může teď být hotovo za jedno odpoledne a většinu času tomu ani není třeba věnovat pozornost. A teď to začne být ještě zajímavější!

Nejen radí, ale i koná

Na kódu je založena vaše veškerá práce na počítači a veškerá komunikace (potažmo na všech strojích, co běží na elektřinu, jak jsme si řekli). V jakémkoli programu, přístroji, entitě. Z toho plyne, že tyhle věci už dokáže AI taky. Do třetího bodu byla AI šikovný pomocník urychlující určitou část práce. Od čtvrtého bodu už ale AI sama tu práci vykonává a pomocí kódu komunikuje s programy a stroji! Ve velkém právě v tuto chvíli vznikají specializované služby a agenti právě pro tuto práci. I já už jsem vytvořil několik agentů, kteří se dokážou pohybovat uvnitř určitých služeb, jmenovitě Google Ads a Hubspot. Řeknete mu, aby vyjel report, provedl analýzu, založil pole, importoval kontakty, navrhl změny… udělá to. Když něco neudělá tak, jak si přejete, řeknete mu, aby si zapamatoval, jak to dělat příště. Když narazí na chybu, zapíše si ji sám a už ji neopakuje. Prostě jako kvalitní zaměstnanec.

Jakoukoli aplikaci už teď může ovládat AI. Stačí jí dát jen dokumentaci a práva. Většina kancelářských pozic se přetvoří na managery AI agentů. Není důvod, aby se to nestalo, jen to bude trvat. Bude trvat, než to lidé zjistí, pochopí a než překonají tradiční odpor ke změně. Správně „napromptovaného“ AI agenta nerozeznáte od šikovného zaměstnance. A správně napromptovaný spolupracující tým agentů nerozeznáte od celého oddělení. To se už reálně děje, jen většina lidí ještě neměla možnost s tím přijít do styku.

Závěr pro obě strany

Závěr pro skupinu bagatelizující dovednosti AI je doufám jasný. AI má brutální dopad na všechno, na čem je založená moderní civilizace a navíc se její schopnosti vyvinuly během několika let. Že vám poradí s nápady na vánoční výzdobu nebo jak zabavit děti je jen takový bonus navíc. A pokud pracujete s počítačem, spolupráci s AI se nevyhnete, dotlačí vás k tomu trh práce.

Pro skupinu, která se bojí, že půl světa přijde o práci a bude žít v chudobě, mám dobrou zprávu. To se nejspíš nestane. Pravděpodobně to bude podobné jako u průmyslové revoluce. Někteří lidé o práci dočasně přijdou, to ano. Ale najdou si jinou, kvalifikovanější. Místo koňského povozu budou řídit lokomotivu. Místo vyplňování excelovských tabulek budou vodit svého agenta, který bude zvládat desítky tabulek naráz. Kancelářské pozice nezmizí, ale změní se jejich povaha. A lidé nezchudnou, ale naopak na tom společnost jako celek zbohatne, protože vzroste produktivita práce. Jen to bude trvat a ano, jednotlivce, kteří nebudou ochotní se přizpůsobit, to možná zabolí. Tak to ale bylo vždy.

Trocha filozofie na závěr: ovládne nás AI?

Tady přiznávám, že nemám všechny potřebné informace, neboť nepracuji ve firmě vyvíjející AI modely (a údajně ani tam už moc nevědí). Ale osobně to považuji v dohledné době za velice nepravděpodobné. Z toho, co vím, je AI prostě stále „jen“ kód, byť obrovský, který se snaží napodobit fungování mozku. To, že má schopnost se učit, samo o sobě není nic revolučního ani nebezpečného. Je to jen cyklus pokus > omyl > uložení do paměti > další pokus > lepší? > uložení do paměti > další pokus atd. Stejné je to s kreativitou. AI zde kombinuje pouze věci, které už zná, do nových. Stejně jako to dělá mozek. Odlišují nás jen dvě věci: vědomí a nástroje. My máme ruce a nohy, pomocí kterých jsme schopni manipulovat s předměty a tvořit stroje. AI má elektřinu. Co není na elektřinu a k čemu jí nedáme přístup (protože sama si pro tu atomovku nedojde), s tím manipulovat nedokáže. Tedy pro použití AI ke špatným účelům je zatím vždy potřeba asistence člověka.

Horší je to s vědomím. Tady prostě nevíme. Nevíme, jak vzniká u nás, tudíž nevíme, kdy a jak se může případně objevit u AI. Potvrzení vědomí AI by však stále podle mě nebylo důvodem k panice – potřebujete k tomu zase ty nástroje. Vezměte takového delfína. Co kdyby získal lidské vědomí a rovnou i extrémní inteligenci? Stejně by toho se svým tělem přizpůsobeným na život ve vodě pravděpodobně moc nezmohl a kdyby se o to pokusil, snadno bychom mu v tom zabránili.

Občasné hysterie okolo některých projektů spojených s AI bývají většinou založené na novinářských titulcích a neznalosti čtenářů. Například nedávno poprask okolo sociální sítě pro AI agenty Moltbook. Přiznávám, že tam vytvářejí zajímavé věci, ale není to tak, že by se AI agenti utrhli ze řetězu a někde v zákoutích internetu si pokoutně řekli, že si půjdou vytvořit tlachárnu. Je to normální webová stránka vytvořená člověkem (byť asi skrze AI), kam můžete svého napromptovaného agenta „vypustit“ a nechat interagovat s jinými. Lidský tvůrce každému agentovi může vtisknout identitu, styl komunikace a další vlastnosti (klidně třeba aby byl agresivní a choval se jako že chce vyhladit lidstvo) a on podle toho generuje text. Je to tedy jen skupina chatbotů, kteří si vzájemně pokládají otázky a posílají odpovědi. Jen hromada generovaného textu v nějaké formě, nic víc. Takového si můžete třeba skrz OpenClaw vytvořit v PC i vy a povídat si s ním nebo ho třeba nechat třídit vaše maily.