Příspěvky

Karosy řady 900 se sice na hromadné dopravě v Liberci podílely jen okrajově, ale přesto na ně nelze zapomenout. Jsou to poslední „pravé“ Karosy. Mimo to až do ledna 2019 sloužily tyto autobusy pravidelně jako jediné i v kloubové variantě. Tato galerie představuje výběr toho podle mě nejlepšího z různých míst, linek i počasí. Standardní…

Karosy řady 700 se svou hranatou karosérií patřily na přelomu tisíciletí neodmyslitelně k české veřejné dopravě. Nejinak tomu bylo i v Liberci. V letech 2009 – 2012, na sklonku jejich provozu, jsem se snažil jejich službu Liberci zvěčnit. Tato galerie představuje výběr toho podle mě nejlepšího z různých míst, linek i počasí.

Přišel čas na průzkum terénu. To vyžaduje v takto obrovských městech použít MHD, na auto bych rovnou v Istanbulu raději zapomněl. Hračka? V centru určitě, ale na okraji 15milionového Istanbulu se to stalo poměrně zajímavou hrou. Najednou nebylo samozřejmostí dostat se odněkud někam.

Turisty, kteří se vydají mimo centrum, čeká dobrodružství

Měl jsem dobrodružný nápad ubytovat se na okraji asijské části Istanbulu, poblíž letiště Sabiha Gökçen. Pokud sem budete cestovat s nízkonákladovou společností, nejspíš přistanete právě tady. Toho dobrodružství jsem si tím ale přivodil tolik, že jsem toho nápadu občas litoval. A to mě ještě můj hodný ubytovatel z letiště hodil do bytu a půjčil mi anonymní Istanbulkartu, na kterou se po doplnění kreditu dá cestovat všemi dopravními prostředky. Sranda začala, když jsem začal vymýšlet, jak se dostat na železniční stanici Halkalı, která se nachází na západě evropské části, tedy přesně na opačné straně Istanbulu.

Jede tam 132P, 132C, KM25, 500ST nebo snad E-11?

Normálního člověka napadne podívat se na internet, kde určitě bude existovat nějaký vyhledávač spojení, plánek sítě MHD a podobné věci. Jak snadné.

Tak první věc: plánek MHD existuje pouze pro tramvaje, metrobusy, metro a lanovky, jinými slovy jen pro centrum města. Žádný z těchto druhů dopravy se pochopitelně netýká okrajového sídliště ani nádraží. Místní dopravní podnik se sám netají tím, že jelikož je v Istanbulu hodně autobusových linek, nemá smysl dělat mapu.

Druhá věc: vyhledávač spojení alespoň v turečtině sice existuje, ale jeho schopnosti nejsou nic moc. Vyhledávání odjezdů podle názvu zastávky taky funguje, ale stejný nebo podobný název má x zastávek v různých čtvrtích města. A zapamatujte si několik tureckých názvů zastávek. Jen do 500 m od mého domu jich je 6. Vyhledávač spojení přesto neměl problém mě poslat pěšky na 1500 m vzdálenou zastávku, i když jsem pak manuálně našel lepší spojení. Z parametrů lze měnit jen bod A, bod B a čas odjezdu, díky. Počet linek obsluhující jen těchto 6 zastávek přesahuje 20 a jejich výčet vypadá jako výsledky náhodného generátoru čísel a písmenek bez zjevného systému (viz nadpis kapitoly).

Bez internetu ani ránu, bohužel

Ještě jsem neřekl, že jsem si předsevzal to tu zvládnout bez dat. Roaming je drahý, místní datová simka se mi kupovat nechtěla a v hromadné dopravě se přeci zorientuji všude, zvlášť v civilizovaném městě. Plánovat stačí jen rámcově. Nechápal jsem, proč se můj ubytovatel divil, že nebudu potřebovat data. Už to chápu. Na zastávkách samozřejmě žádné informace nejsou, prostě jen sloupek. A pokud jsou, tak jsou vesměs k ničemu.

Moje první cesta tedy po nervovém vyčerpání vypadala tak, že jsem vzal první autobus, který přijel a doufal, že pojede na metro. Naštěstí jsme na něj skutečně po 50 minutách dojeli. Jakmile je člověk na metru, je zachráněn. Jenže mě čekala ještě první cesta zpátky.

Vylezl jsem z metra (na jiné stanici než na které jsem ráno přestupoval). První krok: najít aspoň sloupek s malou žlutou tabulkou. Povedlo se na první pokus, ale kromě maršrutek, kterými jet nechci, tam skoro nikdo nestojí. Není to divné, když se mnou vystupovalo tolik lidí, kteří by měli někam pokračovat? Možná špatný směr, ale to nevadí. Když se směr zastávky nedozvím na zastávce a je těžko odhadnutelný z mapy, bude napsaný na směrovce autobusu. Bohužel… Na směrovkách autobusů přeblikávají obě konečné zastávky. Někde nepřeblikávají, ale stejně jsou tam obě a pořád ve stejném pořadí. Která je ta aktuální, těžko říct. Nakonec mi to došlo podle obrovského množství lidí na druhé straně silnice, tak jsem šel tam.

Tušil jsem, že by někam ke mně mohla jet 130Ş. Když přijely 3 a všechny byly nacpané do posledního místečka, pochopil jsem, že není dobrý nápad vracet se při vrcholu dopravní špičky v Istanbulu. Nastoupil jsem do 132F, první autobus po deseti minutách, do kterého se dalo nacpat. Věděl jsem, že pár variant 132 ke mně jede, tak i kdyby to nebyla tato, nemůže to být zas tak zlé. No vyloženě zle to nedopadlo, ale samozřejmě jsem zůstal kdesi napůl cesty mimo ostatní 132 a musel jsem jít kus pěšky na další linky. Když jsem nastoupil do E-10 a terminál u řidiče na mě svítil červeně, pochopil jsem, že E-xx jsou expresní linky za vyšší jízdné. To se samozřejmě nikde nepíše. Stejně tak jsou dražší metrobusy, to se alespoň píše.

Praho, tohle je metrobus

V Praze je už pár let síť metrobusů. Takových s intervalem většinou 7-8 minut ve špičce, mimo špičku 15 minut nebo klidně půl hodiny. V Istanbulu je jedna předlouhá metrobusová linka, která si svůj název ale rozhodně zaslouží. Proč, to shrnuje následující video.

Kdo nemává, nejede

Na zastávkách mě zaujala ještě jedna odlišnost od našeho provozu. Na nástupišti může stát třeba 200 lidí, ale pokud na řidiče nikdo nezamává, tak se nezastavuje. Pozor na to. Stejně tak pozor na to, že řidiči zastavují pouze na dobu nezbytně nutnou. Jakmile překonáte celým svým objemem dveře (dovnitř nebo ven), okamžitě se pokračuje. Dveře se zavírají a otevírají zásadně za jízdy, někdy se ani úplně nezastaví.

Poselství

Cestování autobusy po Istanbulu není s výjimkou metrobusů vůbec snadné. Na zastávkách se nedozvíte nic a pokud nemáte k dispozici internet, zbyde vám pouze dotazování se Turků, kteří neumějí anglicky. Pokud internet máte, taky není vyhráno, mně se nakonec osvědčilo kombinování informací z Google maps, které vám aspoň vypíšou linky z dané zastávky a ze stránek podniku, kde lze zobrazovat trasy linek a odjezdy. Vyhledávač spojení vám zničí život.

MHD. Městská hromadná doprava. Prostředek, jak se dostat do práce, do školy, na výlet, na schůzku a zpátky. Nic víc se u té zkratky většině lidí nevybaví. Možná ještě zpoždění, v zimě přetopeno nebo naopak zima, kašlající lidi, v létě jako ve skleníku a kůže lepící se na koženku sedadla (jeden by řekl, že to už je relikt minulosti, ale kdeže, doba koženek se zase vrací – stačí se podívat do Prahy).

Necestujte, objevujte

Podle mě je obrovská škoda MHD vnímat takto, i když jeho služby samozřejmě nejsou vždy takové, jaké si představujeme. A to platí jak pro MHD v našem domovském městě, tak pro MHD kdekoliv jinde, třeba tam, kde jsme zrovna na výletě, na prázdninách apod. Když vyrazím do města, které neznám, a chci ho poznat, je podle mě nesmysl se orientovat jen na hotel a zajímavá místa, která jsem našel v turistickém průvodci, a nic jiného nevnímat. Pokud to tak dělám, můžu říct, že jsem poznal ona místa, ale poznal jsem to město, ten kraj, kulturu lidí? Sotva. Kromě jiného to všechno můžete poznat, pokud upřednostníte MHD před taxíkem. Můžete zjistit, jaké rozmanité čtvrti se v něm nacházejí, jak se chovají lidi, kteří cestují s vámi a pro něž je cestování pravděpodobně rutinou, objevit strukturu, ducha a kouzlo města. I na té nejzapadlejší zastávce, o které se nikde nepíše, je vždycky k nalezení něco zajímavého. Většinou zajímavějšího než tam, kde se tísní stovky lidí, aby viděli totéž. Návštěvy památek, u kterých byl skoro každý na světě a o kterých se píše v každém průvodci, to není objevování, to je odškrtávání seznamu (netvrdím ale, že je na tom něco špatného). Objevování je jet někam a nevědět, co tam najdu. Objevit nečekané místo, poznat město. Tak, že se stanu jeho všední součástí.

Když už jste si mysleli, že znáte město, ve kterém žijete

To samé platí ale i o městě, kde žijeme. Znám spousty lidí, kteří jsou zvyklí v MHD spát, číst knihy nebo cosi dělat na mobilu. Já to chápu. Pokud jedu po stoosmdesáté z místa A na místo B, není asi důvod koukat kolem. Já to ale přesto často dělám, vnímám místa, kterými daná linka projíždí za různých ročních období, za různého počasí, za různé denní doby, vnímám typ lidí, kteří na různých místech nastupují a vystupují, vnímám velké mimořádnosti i drobné odlišnosti od pravidelného provozu. Vnímám to tak od malička (ještě že tenkrát nebyly chytré mobily). A od té doby, co jsem se stal řidičem autobusu pro zábavu, to vnímám ještě intenzivněji a objevuji mnoho dalších vlastností různých linek. Při takovém objevování zjistíme, že nejenom město nebo čtvrť, ale i každá linka MHD má svoje kouzlo. Svoje unikátní vlastnosti a charakter, který tvoří místa, kterými projíždí, lidé, kteří jimi jezdí, ale i její postavení v tom konkrétním systému MHD. Existují linky výletní, školní, s různými intervaly, rychlíkové, pracovní, příměstské, městské a samozřejmě různé kombinace. Těžko poznáme všechny linky jednoho města na cestách, ale jak jsem zjistil, většina lidí nepozná všechny linky města, ve kterém žije a natož jejich kouzlo. Dokonce neznají ani charakter linky, kterou používají denně. Není důvod, je to jen linka. Pro mě to je ale z důvodů doteď popsaných víc než linka, vidím v tom nejen dopravní cestu, ale entitu, která má duši, charakter a kouzlo. Žije svým životem a stejně jako ostatní živé organismy se v průběhu času mění.

Tímto příspěvkem proto uvádím v život sérii nazvanou Poezie liberecké MHD, kde popíšu všechny linky tak, jak je vnímám já.