Příspěvky

Neutuchající chaos v libereckém dopravním podniku, který vygradoval předčasným odchodem subdodavatele (Busline) na konci ledna letošního roku, způsobil poměrně zajímavý vývoj. Při ježdění autobusem po Liberci jsem si uvědomil, že jezdím v MHD plné paradoxů, na které jinde v ČR a ve světě jen tak člověk nenarazí. Článek nelze vnímat jako kritiku, pouze jako s nadsázkou konstatovaný fakt, za který je zodpovědné spíše město než dopravní podnik. Přestože v oněch sedmi bodech píšu „jen v Liberci“, neznamená to, že se zmíněný jev za žádnou cenu nemůže vyskytnout v jiném městě. Šance je ale malá.

Obroušený obrubník u zastávky Žižkovo náměstí ve směru do centra.
  1. Jen v Liberci průměrné stáří vozového parku s nákupy nových vozidel roste. Na vině je náhlý nedostatek vozidel, který je kompenzován nákupem ojetých autobusů z jiných dopravních podniků. Čekací doba na nové autobusy se nyní pohybuje až kolem jednoho roku a k tomu je třeba přičíst dobu výběrového řízení. Na opravdu nové kousky to vypadá nejdříve na konci příštího roku.
  2. Jen v Liberci podíl nízkopodlažních vozidel klesá. Za to mohou právě zmíněné nákupy ojetých vozidel, z nichž některé nejsou nízkokopodlažní (u důchodců oblíbené Karosy z Prahy). Z původních dvou vysokopodlažních služeb je nyní sedm. Na lince 25 aktuálně v některých částech dne potkáte nízkopodlažní autobus jen jednou za hodinu. Méně pohybliví občané z Hokejky a Broumáku jásají.
  3. Jen v Liberci může mít jedna linka přes deset variant trasy. Řeč je o lince 12, která má v současnosti díky nabalování drobných úprav již 9 různých konečných (Pavlovice Letná, Pavlovice křižovatka, Malé náměstí, Fügnerova, Ježkova, Zelené Údolí, Pekárny, Broumovská, de facto i Polní). K tomu je několik variant, jak se na tu konečnou daný spoj dostane – některé zajíždí do zastávky Polní, jiné ne. Některé jedou na Broumovskou přes Zelené Údolí, jiné ne. Výsledný počet variant už jsem pro jistotu nezjišťoval, ale bude to hodně přes deset. Některé jízdní řády obsahují poznámky od A až do G a ještě R. Čert aby se v tom vyznal… 12 ale není jediná linka s tímto problémem, zdatně jí sekunduje taky 22 a další přibývají. Faktem je, že je to pořád lepší než třeba v Istanbulu.
  4. Jen v Liberci neexistují prázdninové jízdní řády (s výjimkou hlavních prázdnin). Důvod neznám, nejspíš se ale bude jednat o přebytečnou likviditu objednavatele, kterému nevadí, že třeba mezi vánočními svátky jezdí spoje v běžném režimu. Ano, 25. 12. jezdí autobusy do průmyslových zón na noční. 27. 12. zase prázdné kloubové autobusy vezou lidi z noční a pak na odpolední. Zaplať pánbůh, že nejezdí školní linky. Ranní a odpolední špička běžných linek ovšem funguje rovněž normálně, jako kdyby jimi nejezdili především školáci a studenti. Pokud se tedy chcete svézt třeba z Pavlovic do centra prázdným autobusem, podzimní prázdniny jsou k tomu ideální.
  5. Jen v Liberci jsou SMS jízdenky dražší nežli papírové. Důvod ani tady neznám. Všude jinde se ale SMS jízdenky zavádějí s úmyslem, aby ubylo prodeje papírových, zvláště pak u řidiče. V Liberci je ovšem SMS jízdenka o 5 Kč dražší než papírová (pro držitele Opuscard dokonce o 7 Kč). Co víc, přirážka za nákup jízdenky u řidiče činí pouze 4 Kč. A tak cestující dále ve velkém nakupují u řidiče, čímž zdržují provoz, a automaty dál tisknou tuny jízdenek, které se pak povalují kolem zastávek.
  6. Jen v Liberci se stále stavějí zastávky, do kterých se nedá dostat. Dobře, tohle nejspíš nebude problém jen Liberce. Když nelze zajet do nějaké dříve postavené zastávky (Pavlovice Letná), dá se to respektovat s tím, že „soudruzi někde udělali chybu“, ale snad se z toho poučí a příště ji už neudělají. Omyl. Člověk nepřestává žasnout nad tím, že v roce 2018 se postaví nová zastávka (Žižkovo náměstí) podle všech norem EU a nevím jakých dalších, jen s jednou drobnou vadou. Je postavená tak, že autobus do ní prostě nezajede tak, aby zastavil u hrany nástupiště. Vždy, když tam jedu, musím si vybrat mezi zastavením metr od nástupiště nebo poškozením autobusu a obrubníku. A že je ten obrubník ve směru do centra už pěkně obroušený.
  7. Jen v Liberci neexistuje žádná koordinace s příměstskými linkami. Jde na mě zmar, když jedu linkou č. 22 ve směru na Kunratickou a přede mnou jede poměrně frekventovaná příměstská linka 141 do Jablonce, se kterou mám společné téměř všechny zastávky. Ve spičce budiž, ale mimo špičku, kdy jedeme oba poloprázdní, se jedná o mrhání pohonnými hmotami. Mezi další taková místa patří třeba Krásná Studánka, Stráž nad Nisou, Machnín atd. Chápu, že toto je za současného stavu běh na dlouhou trať, ale v ostatních krajských městech se dávno podařil dotáhnout do funkčního konce. Tady to musí jít taky. Jen začít.

Tolik podle mě ty nejpalčivější body naší MHD, dalších větších či menších nedostatků by se samozřejmě našla celá řada. Ale abych jen nekritizoval, je třeba dodat, že to, jak se dopravní podnik popasoval s předčasným koncem Busline, je obdivuhodné. Extrémní nedostatek řidičů a poté i vozidel se podařilo vyřešit za relativně snesitelnou cenu. Sice musely být přijaty určité změny v dopravě, zatím se ale nestalo, že by nějaký spoj nevyjel. Řidiči, kteří pracují v režimu 6 dní práce, 1 den volno a často chodí jezdit i v tom dni volna, kancelářští pracovníci, kteří se snaží rovněž vypomoct, ale také ostatní zaměstnanci, kteří drží značně poškozenou loď podniku nad vodou, mají můj obrovský respekt.

Přesto, tyto problémy spolu se spoustou dalších mají neblahý vliv na cestování po našem městě. Proto je třeba vytvořit tlak na město, které jako jediné s tím může něco dělat.

Karosy řady 900 se sice na hromadné dopravě v Liberci podílely jen okrajově, ale přesto na ně nelze zapomenout. Jsou to poslední „pravé“ Karosy. Mimo to až do ledna 2019 sloužily tyto autobusy pravidelně jako jediné i v kloubové variantě. Tato galerie představuje výběr toho podle mě nejlepšího z různých míst, linek i počasí. Standardní…

Karosy řady 700 se svou hranatou karosérií patřily na přelomu tisíciletí neodmyslitelně k české veřejné dopravě. Nejinak tomu bylo i v Liberci. V letech 2009 – 2012, na sklonku jejich provozu, jsem se snažil jejich službu Liberci zvěčnit. Tato galerie představuje výběr toho podle mě nejlepšího z různých míst, linek i počasí.

Přišel čas na průzkum terénu. To vyžaduje v takto obrovských městech použít MHD. Na auto bych v Istanbulu raději zapomněl. Cestování v MHD bude hračka? V centru určitě, ale na okraji 15milionového Istanbulu se to stalo poměrně dobrodružnou hrou. Najednou nebylo samozřejmostí dostat se odněkud někam.

Turisty, kteří se vydají mimo centrum, čeká bojovka

Měl jsem dobrodružný nápad ubytovat se na okraji asijské části Istanbulu, poblíž letiště Sabiha Gökçen. Pokud sem budete cestovat nízkonákladovou společností, nejspíš přistanete právě tady. Dobrodružství jsem si tím ale přivodil tolik, že jsem toho nápadu občas litoval. A to mě ještě můj hodný ubytovatel z letiště hodil do bytu a půjčil mi anonymní Istanbulkartu, na kterou se po doplnění kreditu dá cestovat všemi dopravními prostředky. Legrace začala, když jsem začal vymýšlet, jak se dostat na malou železniční stanici Halkalı, která se nachází na západě evropské části, tedy přesně na opačné straně Istanbulu.

Jede tam 132P, 132C, KM25, 500ST nebo snad E-11?

Normálního člověka napadne podívat se na internet, kde určitě bude existovat nějaký vyhledávač spojení, plánek sítě MHD a podobné věci. Jak snadné.

Tak první věc: plánek MHD existuje pouze pro tramvaje, metrobusy, metro a lanovky, jinými slovy jen pro centrum města. Žádný z těchto druhů dopravy se pochopitelně netýká okrajového sídliště ani okrajového nádraží. Místní dopravní podnik se sám netají tím, že jelikož je v Istanbulu velké množství autobusových linek, nemá smysl tvořit mapu.

Druhá věc: vyhledávač spojení alespoň v turečtině sice existuje, ale jeho schopnosti nejsou nic moc. Vyhledávání odjezdů podle názvu zastávky funguje, ale stejný nebo podobný název má x zastávek v různých čtvrtích města. A zapamatujte si několik názvů zastávek v turečtině. Jen do 500 m od mého domu je 6 různých zastávek. Vyhledávač spojení přesto neměl problém mě poslat pěšky na 1500 m vzdálenou zastávku, i když jsem pak manuálně našel lepší spojení. Z parametrů lze měnit jen bod A, bod B a čas odjezdu. Díky. Počet linek obsluhující jen těchto 6 zastávek přesahuje 20 a jejich výčet vypadá jako výsledky náhodného generátoru čísel a písmenek bez zjevného systému (viz nadpis kapitoly).

Bez internetu ani ránu, bohužel

Ještě jsem neřekl, že jsem si předsevzal to tu zvládnout bez dat. Roaming je drahý, místní datová simka se mi kupovat nechtěla a v hromadné dopravě se přeci zorientuji všude, zvlášť v civilizovaném městě. Plánovat stačí jen rámcově. Nechápal jsem, proč se můj ubytovatel divil, že nebudu potřebovat data. Už to chápu. Na zastávkách samozřejmě žádné informace nejsou, prostě jen staniční sloupek. A pokud jsou, tak jsou vesměs k ničemu.

Moje první cesta tedy po nervovém vyčerpání vypadala tak, že jsem vzal první autobus, který přijel a doufal, že pojede na metro. Naštěstí jsme na něj skutečně po 50 minutách dojeli. Jakmile je člověk na metru, je zachráněn. Jenže mě čekala ještě první cesta zpátky.

Vylezl jsem z metra (na jiné stanici, než na které jsem ráno přestupoval). První krok: najít aspoň sloupek s malou žlutou tabulkou. Povedlo se na první pokus, ale kromě maršrutek, kterými jet nechci, tam skoro nikdo nestojí. Není to divné, když se mnou vystupovalo tolik lidí, kteří by měli někam pokračovat? Možná špatný směr, ale to nevadí. Když se směr zastávky nedozvím na zastávce a je těžko odhadnutelný z mapy, bude napsaný na směrovce autobusu. Bohužel… Na směrovkách autobusů přeblikávají obě konečné zastávky. Někde nepřeblikávají, ale stejně jsou tam obě a pořád ve stejném pořadí. Která je ta aktuální, těžko říct. Nakonec mi to došlo podle obrovského množství lidí na druhé straně silnice, tak jsem šel tam.

Tušil jsem, že by do mojí čtvrti mohla jet 130Ş. Když přijely 3 a všechny byly nacpané až po strop, pochopil jsem, že není dobrý nápad vracet se při vrcholu dopravní špičky v Istanbulu. Nastoupil jsem do 132F, první autobus po deseti minutách, do kterého se dalo nacpat. Věděl jsem, že pár variant 132 ke mně jede, tak i kdyby to nebyla tato, nemůže to být zas tak zlé… No vyloženě zle to nedopadlo, ale samozřejmě jsem zůstal kdesi napůl cesty mimo ostatní 132 a musel jsem jít kus pěšky na další linky. Když jsem nastoupil do E-10 a terminál u řidiče na mě svítil červeně, pochopil jsem, že E-xx jsou expresní linky za vyšší jízdné. To se samozřejmě nikde nepíše. Stejně tak jsou dražší metrobusy, to se alespoň píše.

Praho, tohle je metrobus

V Praze je už pár let síť metrobusů. Takových s intervalem většinou 7-8 minut ve špičce, mimo špičku 15 minut nebo klidně půl hodiny. V Istanbulu je jedna předlouhá metrobusová linka, která si svůj název ale rozhodně zaslouží. Proč, to shrnuje následující video.

Kdo nemává, nejede

Na zastávkách mě zaujala ještě jedna odlišnost od našeho provozu. Na nástupišti může stát třeba 200 lidí, ale pokud na řidiče nikdo nezamává, tak se nezastavuje. Pozor na to. Stejně tak pozor na to, že řidiči zastavují pouze na dobu nezbytně nutnou. Jakmile překonáte celým svým objemem dveře (dovnitř nebo ven), okamžitě se pokračuje. Dveře se zavírají a otevírají zásadně za jízdy, někdy se ani úplně nezastaví.

Poselství

Cestování autobusy po Istanbulu není s výjimkou metrobusů vůbec snadné. Na zastávkách se nedozvíte nic a pokud nemáte k dispozici internet, zbyde vám pouze dotazování se Turků, kteří neumějí anglicky. Pokud internet máte, taky není vyhráno, mně se nakonec osvědčilo kombinování informací z Google maps, které vám aspoň vypíšou linky z dané zastávky a ze stránek podniku, kde lze zobrazovat trasy linek a odjezdy. Vyhledávač spojení vám zničí život.

MHD. Městská hromadná doprava. Prostředek, jak se dostat do práce, do školy, na výlet, na schůzku a zpátky. Nic víc se u té zkratky většině lidí nevybaví. Možná ještě zpoždění, v zimě přetopeno nebo naopak zima, kašlající lidi, v létě jako ve skleníku a kůže lepící se na koženku sedadla (jeden by řekl, že to už je relikt minulosti, ale kdeže, doba koženek se zase vrací – stačí se podívat do Prahy).

Necestujte, objevujte

Podle mě je obrovská škoda MHD vnímat takto, i když jeho služby samozřejmě nejsou vždy takové, jaké si představujeme. A to platí jak pro MHD v našem domovském městě, tak pro MHD kdekoliv jinde, třeba tam, kde jsme zrovna na výletě, na prázdninách apod. Když vyrazím do města, které neznám, a chci ho poznat, je podle mě nesmysl se orientovat jen na hotel a zajímavá místa, která jsem našel v turistickém průvodci, a nic jiného nevnímat. Pokud to tak dělám, můžu říct, že jsem poznal ona místa, ale poznal jsem to město, ten kraj, kulturu lidí? Sotva. Kromě jiného to všechno můžete poznat, pokud upřednostníte MHD před taxíkem. Můžete zjistit, jaké rozmanité čtvrti se v něm nacházejí, jak se chovají lidi, kteří cestují s vámi a pro něž je cestování pravděpodobně rutinou, objevit strukturu, ducha a kouzlo města. I na té nejzapadlejší zastávce, o které se nikde nepíše, je vždycky k nalezení něco zajímavého. Většinou zajímavějšího než tam, kde se tísní stovky lidí, aby viděli totéž. Návštěvy památek, u kterých byl skoro každý na světě a o kterých se píše v každém průvodci, to není objevování, to je odškrtávání seznamu (netvrdím ale, že je na tom něco špatného). Objevování je jet někam a nevědět, co tam najdu. Objevit nečekané místo, poznat město. Tak, že se stanu jeho všední součástí.

Když už jste si mysleli, že znáte město, ve kterém žijete

To samé platí ale i o městě, kde žijeme. Znám spousty lidí, kteří jsou zvyklí v MHD spát, číst knihy nebo cosi dělat na mobilu. Já to chápu. Pokud jedu po stoosmdesáté z místa A na místo B, není asi důvod koukat kolem. Já to ale přesto často dělám, vnímám místa, kterými daná linka projíždí za různých ročních období, za různého počasí, za různé denní doby, vnímám typ lidí, kteří na různých místech nastupují a vystupují, vnímám velké mimořádnosti i drobné odlišnosti od pravidelného provozu. Vnímám to tak od malička (ještě že tenkrát nebyly chytré mobily). A od té doby, co jsem se stal řidičem autobusu pro zábavu, to vnímám ještě intenzivněji a objevuji mnoho dalších vlastností různých linek. Při takovém objevování zjistíme, že nejenom město nebo čtvrť, ale i každá linka MHD má svoje kouzlo. Svoje unikátní vlastnosti a charakter, který tvoří místa, kterými projíždí, lidé, kteří jimi jezdí, ale i její postavení v tom konkrétním systému MHD. Existují linky výletní, školní, s různými intervaly, rychlíkové, pracovní, příměstské, městské a samozřejmě různé kombinace. Těžko poznáme všechny linky jednoho města na cestách, ale jak jsem zjistil, většina lidí nepozná všechny linky města, ve kterém žije a natož jejich kouzlo. Dokonce neznají ani charakter linky, kterou používají denně. Není důvod, je to jen linka. Pro mě to je ale z důvodů doteď popsaných víc než linka, vidím v tom nejen dopravní cestu, ale entitu, která má duši, charakter a kouzlo. Žije svým životem a stejně jako ostatní živé organismy se v průběhu času mění.

Tímto příspěvkem proto uvádím v život sérii nazvanou Poezie liberecké MHD, kde popíšu všechny linky tak, jak je vnímám já.