Příspěvky

Fenomén nezávislých finančně poradenských společností mě fascinuje již od mých teenagerovských let, kdy mi byla poprvé nabídnuta spolupráce s jednou z nich. Pochopitelně jsem měl minimální ekonomické vzdělání, natož v oborech jako bankovnictví nebo pojišťovnictví. Dokonce i k maturitě jsem měl daleko. A nejinak na tom byl člověk, který mi tuto možnost výdělku nabídl. Ve vypůjčeném saku mě motivoval potenciálně nadstandardními příjmy, kariérním růstem, mladým podnětným kolektivem a dalšími lákadly. Přirozeně mi to nepřišlo normální a vyvolávalo to ve mně jak nedůvěřivost, tak zvědavost. Jak je možné, že finančními poradci se stávají lidé, co jsou stěží finančně gramotnými, natož aby problematiku hlouběji studovali? Jak je možné, že oni samotní v tom nevidí problém? Jak je možné, že poradenské firmy takové poradce mezi sebou chtějí? Jaké nebezpečí z toho plyne pro jejich klienty? Odpovědi nabídnu v tomto článku.

Pátrání po činnostech a zájmech multilevelových poradenských společností, stejně jako jejích členů, jsem věnoval mnoho hodin. Absolvoval jsem desítky schůzek, na kterých jsem byl jak v roli klienta, tak v roli potenciálního obchodníka, i v roli poradce. Zúčastnil jsem se taky několika „školení“. Jednou jsem se ze zvědavosti rozhodl s jednou ze společností spolupracovat, čímž jsem získal mnoho zajímavých interních materiálů. Článek je kompilací mých zkušeností, názorů a východisek, které jsem si za ta léta k problematice multilevel marketingu v nezávislém finančním poradenství vytvořil.

Princip multilevel marketingu

O multilevel marketingu (MLM) se hovoří také jako marketingu síťovém nebo víceúrovňovém. Někdy se těmto obchodním modelům nesprávně říká pyramida či letadlo – to jsou však podvodné, dlouhodobě neudržitelné modely na principu Ponziho shématu. Princip MLM tkví v tom, že každý obchodník prodávající produkt MLM společnosti (tradičně kosmetika, zájezdy a právě finanční produkty) je odměňován provizemi nejen z vlastního prodeje, ale rovněž z prodeje dalších obchodníků, které do společnosti přivedl. Právě v oblasti nezávislého finančního poradenství patří tento systém mezi typické uspořádání. Všichni hlavní hráči u nás model MLM praktikují. Typickým prvkem těchto systémů bývá vysoká úmrtnost nových členů týmu, kteří prostě nezvládnou prodat dostatek produktů, respektive najít dostatek nových obchodníků. Z celkového počtu naverbovaných obchodníků jen malé procento přežije prvních pár měsíců a jen výjimky jsou schopny se tímto způsobem dlouhodobě živit.

K čemu je podle této definice MLM každý obchodník motivován?

  • Prodat co nejvíce produktů co největšímu množství lidí,
  • zaměřit se na produkty, ze kterých plyne co nejvyšší provize a
  • najít pod sebe co nejvíce nových obchodníků, kteří mu budou generovat bezstarostný příjem a motivovat je k témuž.

Čím lépe toto všechno bude provádět, tím vyšší výplatu na konci měsíce uvidí. Píše se někde něco o kvalitních službách pro zákazníky? O znalostech produktu? Ne, protože ani jedno de facto nepotřebuje, i když tak přímočaré to není, jak uvidíme později. V dalších částech už se zaměřím detailně na oblast finančního poradenství. Nejdříve nastíním princip poradenství se špetkou praktické zkušenosti, poté se vrátím k tématu motivace.

Průběh finančního poradenství – teorie a praxe

Finanční poradenství spočívá ve třech hlavních fázích.

  1. Analýza
    První fází poradenství je analýza klientovy finanční a životní situace. Poradce má za úkol zjistit všechny klientem uzavřené platné smlouvy s bankami, fondy, pojišťovnami a dalšími institucemi, dále jeho příjmy, výdaje, volné úspory, ale také koníčky, vize, rodinnou situaci a další aspekty. Z těchto informací se poté pokusí sestavit ideální portfolio finančních produktů pro klienta. Analýza je obvykle hotova již na první schůzce s klientem.
    Na schůzích, kde jsem byl v roli klienta, však analýza obvykle probíhala, aniž by se mě poradce dopředu zeptal, zda chci něco analyzovat. I v případech, kdy poradce byl můj dlouholetý známý, byla záminka pro schůzku například „popovídání o jeho nové práci“ nebo „že má novou práci a potřeboval by si něco zkusit“. Poradce se v průběhu schůzky začne vyptávat na výše zmíněné finanční veličiny a odpovědi si píše do svých desek. Když je vše hotovo, začne navrhovat vhodné finanční produkty a termín další schůzky, na kterou přinese takzvaný projekt. A to i přesto, že jste si šli „jen popovídat“. Proč to takto dělají i vaši jinak upřímní dobří přátelé, bude rozklíčováno později.
  2. Projekt
    Projekt je druhou fází. Poradce sestaví portfolio bankovních a pojistných produktů, které je podle jeho názoru pro klienta optimální. Poté jej přesvědčuje o výhodách nově nastaveného portfolia. Klient samozřejmě nemusí souhlasit, ale figuruje zde silná informační asymetrie. Klient nemá vždy prostředky či čas, aby si ověřil správnost tvrzení poradce. Kdyby je měl, nepotřeboval by využít jeho služeb.
    Pokud poradci na této schůzce řeknete, že nemáte o jeho poradenské služby zájem a o žádnou analýzu ani projekt jste ho nežádali, obvykle začne hrát na city ve smyslu „já jsem si s tím dal takovou práci a ty mi teď dáš košem?“ nebo „to je škoda, přicházíš o velké peníze“. I k tomuto jsou bohužel svými nadřízenými vedeni. Takže aniž byste cokoli kdykoli chtěli, najednou jste v pozici, kdy svého poradce vlastně zneužíváte.
  3. Realizace
    Poslední fáze se koná za předpokladu, že klient s finálním projektem souhlasí. Obnáší zajištění všech změn mezi klientovým původním a novým portfoliem a pro poradce posléze inkasování provizí z nových produktů.

Informační asymetrie v nejryzejší podobě

Za informační asymetrii je považován stav, kdy jedna (třeba obchodní) strana je lépe informována než druhá. Ta informovanější toho tudíž může zneužít ve svůj prospěch. Typické jsou vztahy kupec – prodejce, pojišťovna – klient, klient – poradce. Tučně jsem vyznačil zvýhodněné strany.

Z výše uvedeného plyne znepokojivý fakt, že za předpokladu snahy o maximalizaci příjmů finančního zprostředkovatele není jeho motivací kvalitní služba klientovi, ale maximalizace provize ze zprostředkování finančních produktů. Tyto dvě věci mohou být ve shodě, ale také nemusí. Maximalizace provize může totiž poradce dosáhnout jednak úmyslným doporučováním produktů, kde je provize nejvyšší (tradičně životní pojištění), ale také rušením produktů a nahrazováním novými, aniž by to bylo z klientova pohledu nutné nebo výhodné. Pojišťovny vyplácejí za zprostředkování provize ve výši desítek až stovek (v případě životního pojištění) procent roční pojistné částky. V poslední době jsou sice vidět snahy o změnu pravidel výplaty provize právě proto, aby se těmto praktikám zamezilo, odborníci jsou však k těmto snahám skeptičtí.

Klientovi nezbývá, než svému poradci věřit. Poradce však, pokud neférové nebo dokonce nezákonné praktiky používá, jde do rizika, že budou odhaleny a bude poškozeno jeho jméno, nebo že mu za prokazatelně podvodné jednání bude vyměřena pokuta. Takové případy u nás nejsou ojedinělé. Mezi rekordní vyměřené pokuty patří pokuta 6 milionů poradci Lukáši Štorkovi z roku 2013 za působení ve společnosti OVB Allfinanz. Zajímavé je, že po tomto incidentu přestoupil do konkurenční Broker Consulting… Z toho plyne, že poradce stojí před klasickou volbou mezi výší rizika a výnosu. Klient však nemá možnost zjistit, jak se právě jeho poradce rozhodl. Které lidi tedy MLM systémy spíše lákají – ty, co preferují vysoké riziko s vysokým výnosem, nebo rizikově averzní, a tedy s předpoklady pro férové jednání? I na tuto otázku se pokusím odpovědět v dalších kapitolách.

Náctiletý finanční poradce v kvádru (a bez maturity)

Navážu na mou první zkušenost s finančně poradenskými společnostmi z úvodu. Mnohokrát jsem byl osloven někým z poradců, zda nemám zájem být také poradcem. Zúčastnil jsem se schůzek s poradci všech velkých společností i některých menších. Průběh této schůzky včetně úvodního telefonátu před schůzkou, byl vždy naprosto stejný a velmi dobře naučený. Neustále dokola se omílaly fráze jako kariérní růst, nadstandardní flexibilní příjem, osobní rozvoj, možnost tvorby vlastního týmu, a to vše prý již za pár měsíců tvrdé práce. Zarážející je, že mi toto bylo nabízeno téměř vždy lidmi, kteří neměli sebemenší zkušenost s podobným oborem, ani ve formě koníčku. Od spolužáků ze střední školy, kteří neměli ani maturitu, přes mladé absolventy, kteří chtějí hodně peněz za málo muziky, až po ženy na mateřské dovolené, které si chtějí přivydělat, ale o ekonomii slyšely jen na ČT24. Smutné na tom je, že tito spolužáci a přátelé se tímto způsobem snažili obvykle naverbovat úplně všechny ze svého blízkého okolí, čímž si vůči sobě vysloužili společenskou averzi. Říkám si stále, jak silná a propracovaná musí být motivace MLM společností, když tito lidé jsou díky ní ochotni nechat se totálně zaslepit a znechucovat své okolí, navíc podlými praktikami? Ke konkrétním praktikám náboru se brzy dostanu.

Dotyční byli logicky činní i jako finanční poradci a upřímně nerozumím klientům, kteří byli ochotni s nimi vážně jednat o své finanční situaci. Ve (vypůjčeném) kvádru nebo šatech a se vší vážností nabízejí finanční produkty, o kterých se dozvěděli na jednom dvou školeních a které můžou mít značný vliv na klientovu finanční situaci a život. Nerozumím tomu ani v případě rodičů a příbuzných, kteří jsou obvykle jako první v jejich hledáčku (ne však náhodou, jak se brzy dozvíme). Postupem času jsem pochopil, že oni nemohou přímo uzavírat smlouvy, ale své projekty předávají nadřízeným, kteří již mají vše potřebné, aby tak činit mohli. Tito poradci již nějaké znalosti z oboru mít musí a legislativa se poslední dobou v tomto naštěstí zpřísňuje. Neřeší to ale otázku jejich zodpovědnosti a motivace. K čemu tyto „studenty“ vedou jejich nadřízení a jak je motivují? I to jsem se brzy dozvěděl, pojďme se na to podívat v detailu.

Menší projekt zvyšující finanční gramotnost? Cože?!

Nyní popíšu, s čím jsem se setkal, když jsem se rozhodl souhlasit a stát se obchodníkem. Nikdy jsem však nezamýšlel podepsat smlouvu. Již jsem sice byl v prvním ročníku univerzity, ale přesto si nemyslím, že bych měl kapacitu na to, někomu radit s financemi. Cílem bylo celému tomu MLM stroji přijít na kloub.

Už způsob, jakým jsem se seznámil se svou budoucí „nadřízenou“ v multiúrovňové struktuře, byl zarážející. Poradkyně, říkejme jí Lucie, obcházela studenty, kteří seděli na chodbě v budově školy. Vyplnila s nimi dotazník asi o třech otázkách, které se týkaly zájmu o blíže nespecifikovanou brigádu v rámci školy. Pokud budeme mít o brigádu zájem a dáme jí telefonní číslo, prý se nám ozve. Předpokládám, že většina prváků o brigádu a možnost přivýdělku zájem měla, takže marketingově to byl dobrý tah. Zda i eticky, o tom by se dalo pochybovat. Na číslo mi Lucie pochopitelně pár dní na to zavolala s tím, že mi podrobnosti sdělí na schůzce. O konkrétní podobě brigády stále nechtěla hovořit. Kromě brigády se při náborech vyskytují pojmy jako „školní projekt“, „nová zajímavá práce“, „taková malá firma“ a další nesmysly, ale jen málokdy poradce prozradí předem, o co skutečně půjde. Často to neprozradí ani při první schůzce. Jednou, při jiné příležitosti, jsem byl tahán za nos několik týdnů s tím, že jde o „menší liberecký projekt podporující finanční gramotnost veřejnosti„. Jasně… Čím to jen je, že poradci mají potřeby své úžasné povolání bezostyšně schovávat za veřejně prospěšné nebo školní projekty? Prachsprostá lež.

První schůzka

Tak jsme šli na schůzku. Bylo mi vysvětleno poslání poradenské společnosti, její historie, miliony spokojených klientů a následně se přešlo k motivační fázi. Ta zahrnovala vše, co jsem již zmiňoval v předchozí kapitole, tedy kariérní růst, nadstandardní flexibilní příjem, osobní rozvoj, možnost tvorby vlastního týmu, a to vše již za pár měsíců. Přímo přede mnou Lucie spočítala, na kolik bych si přišel v případě, že by se mi první měsíc podařilo získat x klientů a prodat jim x produktů s určitou provizí. Bylo mi vysvětleno, že u dané společnosti budu mít garantovanou odměnu za vykonanou práci a jistý kariérní růst, což v běžných firmách neexistuje. Po schůzce jsem dokonce získal různé materiály k osobnímu rozvoji, například od známého motivátora Ivo Tomana. Materiály byly prošpikované klasickými motivačními frázemi. Byl jsem také pozván na jejich pravidelná školení. Samozřejmě nepadl jediný dotaz, zda mám o spolupráci zájem, ale rovnou mi byl sdělen termín další schůzky, kde bych se naučil první část schůzky s klientem, tedy analýzu. Byl jsem tedy motivován spíše výnosem nebo něčím hlubším? Podle mě jednoznačně výnosem. A myslím si, že důvod je jednoduchý. Mělo by v opačném případě zájem o tuto práci tolik poslušných „náctiletých poradců v kvádru“, kteří o byznysu nevědí nic?

Obvolej je všechny

Na jedné z dalších schůzek jsme došli konečně ke způsobu získávání klientů. Měl jsem vytvořit seznam všech svých přátel a příbuzných s telefonními čísly. Následně mi byl vytvořen plán na volání všem těmto lidem. Získal jsem takzvaný call skript, ve kterém byly přesně předepsané všechny první věty, které jsem měl potenciálnímu klientovi říct a následně scénáře podle toho, jakou dostanu odpověď. Samozřejmě jsem se dočetl právě ten scénář, podle kterého jsem byl dříve na schůzky zván já. Ve skriptech není ani zmínka o poradenství, je to výzva k „popovídání si o nové práci“ a tlačení člověka k osobní schůzce, protože „se to těžko vysvětluje po telefonu“. Je tam výslovně napsáno, ať se nezmiňuji o smyslu první schůzky, ať už šlo o schůzku poradenskou nebo náborovou. Pochopitelně za účelem vytvoření lepší vyjednávací pozice. Doporučeno mi bylo zkusit první schůzky s rodiči a blízkými příbuznými, a to z důvodu, že tito lidé budou mít pro mladého podnikavce pochopení a i mně se s nimi bude při prvních schůzkách lépe pracovat – odpadne nervozita a podobně. Byl mi také vytvořen napěchovaný time management a počet analýz, které mám do určitých termínů odevzdat.

Střízlivění

Důvěřivého mladého poradce samozřejmě všechny motivační fráze uchvátí a s vidinou bohatství a slávy začne obvolávat vytvořený seznam, ve kterém figuruje rodina a jeho přátelé, stejně jako tomu bylo u mých spolužáků a dalších mladých nezkušených lidí. Problém ale nastane ve chvíli, kdy po rodině je potřeba přejít na další metu – přátelé. Tam už se poradci setkávají spíše s odmítavými reakcemi. Oslovení lidé buď již osloveni byli a nemají zájem, nebo si již poradit nechali. Trh je z logiky věci silně přesycený, spíše než o hledání nových klientů bez poradce jde o jejich přetahování. Proto poradci potřebují výše zmíněné praktiky, jak dostat člověka na schůzku. Lidé je však většinou již znají, a tak mnohdy reagují s averzí. Averze je o to větší, čím bližší a upřímnější člověk s tímto nečestným plánem přijde.

Sen o drahých jachtách se rozpadá jako domeček z karet

Co tedy bylo dál, když jsem všechny obvolal a s těmi, co se „chytli“, jsem udělal analýzu? Vytvořil jsem projekt a odevzdal nadřízené Lucii, která ho zkontrolovala a případně navrhla úpravy. Zde už záleží na osobnostním profilu poradce a nadřízeného poradce. Pokud jim záleží pouze na osobním prospěchu, nikdo jim nezabrání udělat v klientově portfoliu zbytečné změny nebo nabízet nerelevantní produkty. Pokud preferují nižší výnos a riziko, mohou být vůči klientovi féroví a upřímní. Na otázku, kdo se v tomto systému udrží déle, nedokážu odpovědět. Já jsem nebyl přímo tlačen ani k jednomu, ani k druhému. Nepřímo ale jednoznačně k prvnímu, tedy preferovat výnos. Je to logické, vždyť čím vyšší mám výnos já, tím vyšší výnos mají „ti nade mnou“. Byl jsem také hodně tlačen termíny. Všechno mělo být hotové co nejdřív zřejmě pod heslem, že čím víc toho člověk má na práci, tím víc toho stihne udělat. Zde už většina poradců pochopí, že je tlačena do něčeho, co je jim proti srsti. Sen o skvělé práci s pasivním příjmem se rozplývá, poradce padá na zem a začíná chápat, že když žádá své babičky o kontakty na jiné babičky, aby jim mohl upravovat finanční portfolia a inkasovat provize, něco na tom není OK. V tom lepším případě…

Od dotazníku na školní chodbě až doteď se mě nikdo na nic neptal, vše mi bylo nenápadně lajnováno. Lucie na to ale nakonec doplatila, neboť když už na mě tlačila s podpisem smlouvy, odmítl jsem.

Nechceme tebe, ale tvou rodinu!

Podle mého názoru je účelem tohoto systému náboru nezkušených lidí motivovaných výnosem něco zcela jiného. Obchodníci si to nemusí uvědomovat, ale já jsem přesvědčen o tom, že cílem je v tomto případě nalezení nových klientů, nikoli členů týmu. Jak plyne z výše uvedeného, tito členové mají vysoký potenciál přivést do firmy svůj blízký okruh příbuzných a s trochou štěstí i nějaké další přátele. Potom s vysokou pravděpodobností svou činnost ukončí pro nedostatek nových klientů. Poradenská společnost je ale spokojená, protože i tak získala několik nových klientů a provize. No a nešťastný poradce – odpadlík? Něco si skutečně vydělal, možná i na svůj věk relativně slušnou částku a získal zajímavou zkušenost, snad i poučení. Jen jeho sen o jachtách, drahých autech a domech s bazény se nenaplnil. V tom lepším případě si najde normální práci nebo začne podnikat v tom, co skutečně umí. V tom horším začne obchodovat na finančních trzích. V tom lepším případě si taky ani neuvědomí, jaká byla jeho skutečná role v tomto stroji. Pokud by společnost oslovila inteligentního odborníka v oboru bankovnictví nebo pojišťovnictví, těchto výsledků by podle mě nemohla dosáhnout.

Vlk se nažral a koza zůstala celá, ale za jakou cenu?

Po posledním odstavci se může zdát, že vlastně o nic nejde. Z ekonomického hlediska se nic nestalo, je to prostě konkurenční boj mezi poradenskými společnostmi a jednotlivými poradci. Jenže! Jde tu o etickou stránku věci. Z etického hlediska považuji za zvrácené zneužívat nevědomosti nezkušených a důvěřivých lidí. Známé jsou praktiky takzvaných „šmejdů“, které se od těchto v ničem neliší. Především mladí lidé jsou zde manipulováni pod vlivem naprosto nerealistických očekávání k používání neférových taktik na své nejbližší. A do toho všeho si jejich klienti nikdy nemohou být jisti, jestli poradce jedná v jejich zájmu, nebo ve svém. Nesnažím se však říct, že féroví a čestní poradci neexistují, jen že riziko zneužití informační asymetrie je zde extrémní, a to jak vůči klientům, tak vůči novým nezkušeným obchodníkům. Než se do takovéto práce pustíte, zvažte, prosím, jestli vám stojí za to ponížení před rodinou, přáteli a nakonec jen celou poradenskou společností. Šance, že budete úspěšnými poradci s velkým pasivním příjem, je téměř nulová. Šance, že způsobíte nepříjemnosti svému okolí a že uděláte jen dobrou službu některým nad vámi, je naopak velmi vysoká.

Celý problém výborně vystihuje krátký dokument Jakuba Charváta Rada nad zlato. Profesionální dokumentarista to sice alespoň v té době nebyl, ale celý problém vykreslil velmi naturalisticky a pravdivě. Pokud ještě někdo pochybuje, zda jsou poradci vedeni ke skutečnému poradenství, nebo k pouhému výnosu, v dokumentu je jasná odpověď. Podívejte se.

O čem tato kniha není

Pro filmové nadšence mám nedobrou zprávu – v tomto článku se nejedná o knižní předlohu výborného psychologického thrilleru s Natalií Portman. Film určitě stojí za zhlédnutí, ale Černá labuť od Nassima Nicholase Taleba, o které se zde rozepíšu, je z úplně jiného soudku. Tak jiného, že je to jako den a noc, oheň a voda nebo jako psychologický thriller vs. společensko-filozofické pojednání o neurčitosti.

Můj Lifechanger

Ke knize jsem poprvé čirou náhodou přišel v mých asi 20 letech. Díky tomu, že Taleb pracoval jako trader, často v knize používá příměry k finančním trhům, kde nahodilost a neurčitost hrají klíčovou roli. To knihu dostalo i do recenzí českých webů zabývajících se obchodováním, které jsem tehdy hltal. Nebyla to sice kniha, která by slibovala, že mě naučí obchodovat a které jsem tehdy kupoval (dnes si za to klepu na čelo), ale přesto se zdálo, že mě může určitým způsobem obohatit, a tak jsem do toho šel.

Ve 20 letech nebylo vůbec snadné se jí prokousat, jde místy o náročné čtení vyžadující alespoň nějaké znalosti o filozofii a dalších oborech. Ale to, že mě kniha donutila doplnit si vzdělání, nebylo vůbec na škodu. Dnes jsem ji asi po sedmi letech podruhé přečetl (i tentokrát jsem musel místy číst velmi pomalu) a mohu s klidem prohlásit, že kniha mi skutečně změnila myšlení a v důsledku i život. U některých pasáží jsem měl pocit, že by měly být součástí výuky na školách. To se ovšem asi nestane, když autor akademiky kritizuje.

Vzácné a nebezpečné zvíře

Černá labuť je v autorově pojednání neočekávaná událost, která je sice málo pravděpodobná, ale má dalekosáhlé následky. Lidé mají tendenci tyto události a jejich dopady silně podceňovat, ne-li úplně ignorovat. Koncept je aplikovatelný jak pro společnost jako celek, tak pro jednotlivého člověka nebo jiné entity. Na škále jednotlivce může jít o úmrtí blízkého, výpověď v práci, ale také třeba výhru ve sportce. Dalekosáhlé důsledky mohou být totiž jak negativní, tak i pozitivní. V měřítku společnosti se může jednat o živelní pohromu, teroristický útok apod.

Ochočte si pravděpodobnost

Základním východiskem knihy je, abychom s událostmi negativního dopadu počítali, pokud možno se proti nim pojistili, a naopak těm pozitivním se otevřeli. Z tohoto důvodu Taleb vůbec neodrazuje od finančních spekulací, stačí mít ochranu proti neočekávaným ztrátám (takzvaný stoploss). Ale současně je dobré například v případě pojišťoven počítat s extrémními záplavami, jejichž pravděpodobnost se zdá být téměř nulová (vzpomeňte na rok 2002 a teprve následné změny záplavových zón). Bohužel spousta lidí se chová přesně opačně. Nemá problém poslat svoje úspory do fondu, který má sice dobré výsledky, ale ani je nenapadne, že stačí byť málo pravděpodobný propad a mohou o všechno přijít. A naopak, když se před nimi objeví podnikatelská nebo obchodní příležitost, která nevyžaduje vysoké počáteční náklady, ale v případě málo pravděpodobného úspěchu je může zajistit do konce života, tak do toho nejdou. Škoda. Je to právě tento jednoduchý princip, který mi umožnil dělat, co mě baví.

Kdy se nenechat klamat mozkem

S tím vším souvisí některé nedokonalosti našeho myšlení, kterými se často necháváme klamat a které autor rovněž vyzdvihuje a rozebírá. Například taková, že černé labutě předem obvykle nikdo neočekává (války, finanční krize), ale ex post se objeví řada „expertů“, kteří budou tvrdit, že na základě různých ukazatelů bylo vlastně naprosto jasné, že se daná událost stane. Jinými slovy „po bitvě je každý generál“, odborněji „iluze zpětné vysvětlitelnosti“. Krásně se tato potřeba věci vysvětlovat aplikuje taky na finanční trhy, kde analytici mají tendenci vysvětlovat každý pohyb, i když se jedná o běžné tržní pohyby v důsledku běžných transakcí. Ve škole na předmětu, kde jsme toto dělali, jsem vysloveně trpěl.

Další je třeba klasické konfirmační zkreslení. Pokud něco (ne)očekáváme nebo (ne)chceme, máme tendenci všechny nové okolnosti považovat za potvrzení našeho názoru a ty, co ho vyvrací, ignorovat. Typickým příkladem je podpora politika nebo strany. S příznivými informacemi máme sklon souhlasit a vyhledávat je, negativní bagatelizovat. Většina diskutujících o sobě ale přesto nejspíš prohlásí, že jsou zcela objektivní. Proto mají podporu i politici, kterým se prokázal podvod nebo korupce. Říct, že jsem celou dobu podporoval nesprávného člověka, je těžké. Jednodušší je věřit tomu, že soudy a policie jsou zkorumpované. Stejně tak na trzích. Pokud spekulujeme na růst ceny, ale ta jde místo toho dolů, i já jsem si říkával „no jasně, trh se musí zkorigovat, nabrat sílu, najít kupce a brzo bude pokračovat vzhůru“. V tomto případě bývá konfirmační zkreslení drahou záležitostí.

Zmíním také zkreslení následkem přežití typické pro články o úspěšných lidem. Najdeme stovky publikací o tom, jaké vlastnosti je třeba mít nebo jaké činnosti je třeba provozovat, abychom byli úspěšní. Ty vznikají ale analýzou právě těch úspěšných, nikoli všech lidí, kteří v dané (třeba psaní blogů) oblasti zkoušeli štěstí. Kdyby ovšem někdo analyzoval i skupinu neúspěšných, nejspíš by došel k podobným vlastnostem. Taleb to ilustruje na skvělém příkladu s námořníky, kteří prohlašovali, že když se pomodlí, zajistí si, že se jejich loď nepotopí. Jenže ti, kteří se potopili, se samozřejmě taky modlili. Jen jich se na recept úspěšné plavby už nikdo nezeptá. A i my vidíme ve všem, co hodnotíme, jen ty, kteří přežili a máme pocit, že je to jejich schopnostmi nebo snad pověrčivými zvyky. Ve skutečnosti za to možná může prosté štěstí. Ignorovat ty, kteří nepřežili, je zásadní chyba.

A jako poslední uvedu moje oblíbené ignorování pravděpodobnosti a vlastní minulé zkušenosti. S kolika partnery jste si mysleli, že spolu budete do konce života? A přesto až budete tvořit další vztah, budete si to nejspíš myslet, přestože je všeobecně známo, že jen minimum vztahů přežije dlouhá léta. Shrnuto jednou krásnou větou z knihy: „když přemýšlíme o zítřku, nebereme v potaz, co jsme si předevčírem mysleli o včerejšku„.

Na změnu života může stačit Závěr

Pochopitelně tyto iluze našeho vnímání pravděpodobnosti a neurčitosti nejsou nebezpečné vždy. Někdy jsou dokonce žádoucí a je potřeba si je patřičně užít. Oznámit nové přítelkyni, že není pravděpodobné, že vás vztah vydrží déle než rok, není zrovna dobrý nápad. Když jde ale o klíčové záležitosti našeho života, je dobré je mít na paměti a snažit se jimi nenechat oklamat. Taleb tyto a další myšlenky dopodrobna vysvětluje ve své knize, dokonce i s technickými detaily. Z toho důvodu je kniha poměrně obsáhlá, ale zároveň sám autor zdůrazňuje, že není třeba ji číst celou. Kdo není kovaný v matematice, může klidně některé pasáže přeskočit. Koho zajímá jen to podstatné a ještě neví, zda chce knihu číst, doporučuji přečíst spíše závěr než úvod. Má pouhé 3 strany. Pro zájemce o finanční trhy je tato kniha povinnou četbou (nebo autorovo předchozí dílo Zrádná nahodilost).

Pokud dáte Talebovi za pravdu a kniha změní vaše vidění světa, možná vás svět začne trochu víc děsit a začnete občas připadat ostatním divní, ale budete mít svůj život pod větší kontrolou. Zaujal mě také neotřelý styl, který dělá z náročného textu zábavné čtení a vkusně kombinuje odborný text s beletrií. Doporučuji skutečně každému. Zájemcům o filozofii, ekonomii, sociologii, trhy nebo vědu obecně doporučuji dvojnásob. Teď se těším na další rozvoj Talebových myšlenek v knize Antifragilita.

Porovnání vývoje akciového indexu Nasdaq kolem roku 2000, kdy splaskla technologická bublina, a Bitcoinu na podzim 2017 pár týdnů před začátkem pádu a současně v době nejvyššího optimismu.

Není to tak dávno, co skončila hysterie kolem bitcoinu, když se zjistilo, že jeho cena neporoste ke statisícům dolarů. Zároveň Česko řeší bytovou krizi a vysoké ceny nemovitostí. Článek odhalí, co je na těchto situacích podobného, co je rozdílného a jak se s tím vším srovnat.

Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen ji opakovat

Na podzim roku 2017 se všechno točilo kolem kryptoměn – především kolem bitcoinu. Extrémního růstu jeho ceny si začala všímat třeba i ČT24, která obvykle zprávy z trhů omezuje na vstupy z pražské burzy (která nikoho nezajímá). Brokeři a burzy hromadně zaváděli BTC mezi svoje instrumenty. Na žádné konferenci nechyběl blok o kryptoměnách. Jeden „analytik“ dokonce prohlásil, že když nebude cena bitcoinu přes milion dolarů do roku 2020, tak sní vlastní „nádobíčko“. No, času moc nezbývá, takže dobrou chuť… Zájem brokerů a médií svědčil o extrémním zájmu veřejnosti a přitahoval další. I mezi mými známými se našli tací, kteří mě přesvědčovali o tom, že poletí nahoru a že udělali skvělou investici. To mě donutilo k napsání článku, tehdy ještě v rámci projektu Získejúčet.cz. Obrázek z článku vidíte vedle textu a je víc než výmluvný. Nakupující veřejnost, zrychlující se bezprecedentní růst ceny a další ukazatele – jasné známky extrémního převisu spekulativní poptávky a nafukování šílené bubliny, která dříve či později musí splasknout. Vždycky, když se objeví podobná situace, vzpomenu si na výrok:

Když už vám i čistič bot nabídne skvělou investici do akcií, je nejvyšší čas prodávat.

finančník Bernard Baruch před černým pátkem roku 1929

Přesně to se dělo s bitcoinem, a proto mě jeho následující vývoj nepřekvapil. Z téměř 20 000 dolarů za jeden bitcoin se propadl během pár dnů na třetinu a dále klesal. Poté se z bitcoinu stal na nějakou dobu normální trh a brokeři a makléři po celém světě byli šťastní, že se jim podařilo vytáhnout spoustu peněz z řad široké veřejnosti. Ta jako vždy ostrouhala. Bohužel, v roce 2019 se celá situace zopakovala, byť už ne za tak extrémního zájmu ani růstu. Přesto se podařilo dostat cenu až k 14 000 dolarů, ale opět následoval pád, který probíhá doteď. Nyní jsme na 8 000.

A teď k nemovitostem

Ceny nemovitostí v ČR – několik posledních let hodně probírané téma – také trvale rostou. Rostou rychleji než platy, jiné ceny atd. Spousta lidí má tak pocit, že jde rovněž o bublinu, která musí splasknout. I já jsem si to chvíli myslel. Záhy jsem ale zjistil, že to bylo spíš přání (pokles ceny by se mi tehdy taky líbil) než na realitě založená myšlenka. Rád bych vyzdvihl některé důvody, proč si nemyslím, že by ceny nemovitostí měly v nejbližší době klesat.

Ceny rostou dlouhodobě a relativně stabilně

Zdroj: finance.cz

Jak lze vidět na grafu, ceny nemovitostí stoupají už skoro deset let. A před menším propadem v letech 2008 a 2009 stoupaly rovněž. V posledních letech se sice růst mírně zrychluje, ale rozhodně se ani v nejmenším nepodobá typickým grafům cenových bublin.

Spekulační poptávka nedominuje

Příčinou bublin bývá nadměrný růst spekulační poptávky. Poptávka z řad veřejnosti hnaná představou o zhodnocení peněz silně roste do chvíle, kdy už není nikdo, kdo je za tak nesmyslně vysokou cenu ochoten nakupovat. Rozšíří se poplašná zpráva o tom, že daný trh možná neporoste donekonečna, kupci znejistí a začnou prodávat. Aby se svých pozic zbavili, musí s cenou dolů – BUM, bublina splaskne a trh se vrátí na fundamentální cenovou úroveň.

Poptávka po nemovitostech roste stabilně – tak jak roste populace, její bohatství, případně jak se mění společnost (např. nyní roste počet single lidí, kteří potřebují více bytů, než kdyby byli v párech). Samozřejmě je přítomna i spekulační poptávka, ale není dominující, na rozdíl od bitcoinu v roce 2017 a dalších bublin.

Růst cen je vyvolán nedostatečnou nabídkou

Aby při rostoucí poptávce nerostla cena, musí být vyrovnávána adekvátním růstem nabídky, to je základní pravidlo ekonomie. Roste však nabídka? Jak je to se stavbou nových bytů, víme. Probírá se to často, je to teď aktuální i v politice. Staví se málo, staví se pomalu, stavební řízení trvá nesmyslně dlouho. Počet nových bytů dlouhodobě nestačí nárůstu poptávky po nich. Byty se stávají čím dál tím nedostatkovějším zbožím a nedostatkové zboží je prostě drahé. Převis poptávky nad nabídkou zkrátka tlačí na růst cen a to se jen tak nezmění.

Jeďte do Turecka, Erdoğan má řešení

Existují ale i opačné extrémy – například v Istanbulu začali před lety rovněž řešit bytovou potřebu rostoucího města. V autoritářském režimu to jde o něco snadněji, tak se pustili do akce. Trochu se ale utrhli ze řetězu a ve výsledku tam pro změnu přestřelili nabídku. Město je obklopené poloprázdnými sídlišti, ve kterých nemá kdo bydlet, přestože bydlení je k dispozici „za hubičku“.

Závěr

Ač by se to líbilo velké spoustě lidí, obávám se, že nejsou dostatečné důvody, aby ceny nemovitostí v blízké budoucnosti razantně poklesly. Jediná instituce, která se zatím snažila zakročit, byla ČNB se svými omezeními hypoték. To mělo za cíl snížit počet lidí, kteří si mohou hypotéku, a tedy nový byt nebo dům dovolit. Jinými slovy, cílem bylo snížit poptávku. Cíl byl úspěšně naplněn, ale růst cen to přesto nezastavilo, jen zpomalilo, a jinak to v dohledné době nebude. Větší pokles se za této situace nemůže konat, neboť se nejedná o realitní bublinu, jak se někteří mylně domnívají. Vlastní bydlení se zkrátka stává dražší záležitostí a bude potřeba upřednostnit nájem před vlastněním. Z toho ale není třeba se hroutit. V západní Evropě je mnohem vyšší podíl nájemního bydlení než u nás a je to naprosto normální. Růst nájemního bydlení povede zase k růstu cen pronájmů, což se ostatně už nyní děje. Dost možná se jen nemovitostní trh dostává do normálu s tím, jak se naše ekonomika přibližuje těm západním. Stejně tak není žádný důvod váhat s nákupem nemovitosti. Čas hraje v neprospěch nakupujících, ale ve prospěch prodávajících, dobře proto uvažte, na které straně se nacházíte.

V tomto příspěvku vám dám návod, jak si během pár minut snadno v Excelu vytvoříte vlastní „trh“ a lépe tak pochopíte, jak se tržní cena vlastně chová. Současně si prakticky ověříte informace, které podávám v tomto dvoudílném pojednání o technické analýze a v tomto vysvětlení náhodné procházky a bílého šumu.

Prvním krokem je logicky zapnout Excel. Než s ním ale začnete pracovat, budete jej potřebovat rozšířit o add-on nazvaný Analýza dat. To uděláte v sekci Možnosti, tlačítko do ní se nachází na výchozí obrazovce úplně vlevo dole. Pokud pracujete s nějakým dokumentem, do výchozí obrazovky se dostanete tlačítkem Soubor.

V možnostech vyberte v levém menu Doplňky (druhé odspoda). Při tomto kroku se mi Excel často na pár vteřit sekne, vydržte tedy, než se mu podaří zmátořit. Poté už byste měli vidět seznam doplňků a hned první vás zajímá – Analytické nástroje. Zvolte jej a klikněte na tlačítko Přejít… Zde zaškrtněte první volbu – Analytické nástroje (nebo i další položky dle libosti, třeba řešitel je také užitečný nástroj). Potvrďte OK a mělo by být hotovo. Pro kontrolu po otevření nějakého sešitu běžte do sekce Data a zde by úplně vlevo měla být nová ikona Analýza dat.

Všechno potřebné pro tvorbu grafu připomínajícího ten tržní nyní máte. V souladu s definicemi je potřeba nejprve vygenerovat bílý šum. Vstupte nyní do nové sekce ve vašem Excelu – Analýza dat.

V seznamu analytických nástrojů vyberte Generátor pseudonáhodných čísel a zvolte OK. Nyní je potřeba nastavit vlastnosti souboru pseudonáhodných čísel tak, aby odpovídaly vlastnostem bílého šumu.

  • Počet proměnných je počet vygenerovaných souborů hodnot. Jedna proměnná = jeden bílý šum = jedna náhodná procházka = jeden graf.
  • Počet náhodných čísel je velikost souboru. Doporučuji alespoň několik stovek.
  • Typ rozložení: Normální. To je velice důležité.
  • Střední hodnota = 0. Pokud se rozhodnete experimentovat a zvolíte kladné číslo, bude vám výsledná náhodná procházka trendovat vzhůru, pokud zvolíte záporné číslo, bude trendovat dolů.
  • Směrodatná odchylka = 1. Pokud se rozhodnete experimentovat, zvyšováním hodnoty zvýšíte volatilitu procházky a naopak.
  • Základ generátoru můžeme nechat prázdný.
  • V možnostech výstupu vyberte, kam se mají hodnoty vašeho bílého šumu vložit

Měli byste obdržet sloupec plný různých desetinných čísel. Pokud jste je zadali stejně jako na obrázku a soubor převedete do grafu, měli byste spatřit něco podobného:


Jde o grafické znázornění bílého šumu. Teď už jen tuto změť převést na náhodnou procházku. Bude to snadné. Vraťte se ke sloupci vygenerovaného bílého šumu (na obrázku sloupec A) a vložte nad hodnoty jeden prázdný řádek (označte první řádek kliknutím na jedničku nalevo od buněk, klikněte pravým tlačítkem a zvolte Vložit buňky). Ideálně ve vedlejším sloupci B teď vytvoříme náhodnou procházku. V buňce B1 se nachází pole pro určení počáteční hodnoty. Obvykle se nechává 0, ale my můžeme zvolit třeba 1000, aby výsledek věrněji připomínal vývoj ceny tržního instrumentu, v tomto případě třeba zlata nebo akcií Googlu. Do pole B2 vepíšeme vzorec =B1+A2, tedy každá další hodnota bude součtem aktuální hodnoty a nové hodnoty bílého šumu, přesně jak tomu má být. Pak už jen dvakrát poklepeme na čtvereček vpravo dole obdélníku označené buňky a sloupec B se sám dopočítá až do konce podle sloupce A. Sloupec B převeďte na graf a máte hotovo. U mě výsledek vypadá takto:

Váš graf by měl vypadat jinak, protože vám Excel vygeneroval jiný soubor pseudonáhodných čísel, stejně tak by měl dopadnout jinak každý další pokus. Vždy by měl výsledek ale vypadat přibližně jako burzovní graf. Hraní si s počátečními hodnotami, směrodatnými odchylkami, středními hodnotami a dalšími proměnnými můžu jedině doporučit, lépe tak pochopíte, o co zde vlastně jde. Také si všimněte, že na každý takto vygenerovaný graf můžete aplikovat technickou analýzu. To by vás mělo zarazit. Rozepisuji se o tom v tomto dvoučlánku.

Na první díl navážu možná trochu nečekaným zvratem. Zopakujme si obrázek liniového grafu se zakreslením technických formací z prvního dílu:

Možná jste si říkali, že jsem mohl uvést, který instrument a čas daný výsek grafu zachycuje. Nemohl, protože skutečností je, že to žádný burzovní graf není, i když to tak vypadá. Tento graf byl vytvořen za pomoci několika jednoduchých kroků v Excelu. Z pohledu statistiky a pravděpodobnosti se jedná o grafické zobrazení takzvané náhodné procházky. Podle teorie efektivních trhů, kterou jsem už v minulém díle zmiňoval, cenový vývoj koná právě náhodou procházku (ne však vždy, o tom více zde). Co to přesně je náhodná procházka a bílý šum, popisuji v samostatném článku. V jiném článku zase popisuji, jak si ji můžete velice jednoduše vyrobit v Excelu. Pokud vás ale technické pozadí nezajímá, můžete s klidným svědomím pokračovat ve čtení tohoto článku.

Předpovídáme vývoj náhodně generované řady

Ano, četli jste správně, ten výřez grafu není tržní graf, ale graf náhodné procházky vytvořené v Excelu. Přesto jsem na něj aplikoval technickou analýzu, která, zdá se, poměrně dobře „předpovídala“ budoucí vývoj. Jak je to možné? Jak může technická analýza předpovídat, že se ta náhodná procházka odrazí právě na červeně vyznačené úrovni nebo to, že když tu první červenou úroveň prorazí, tak bude pokračovat vzestupný trend? Samozřejmě, že technická analýza nemůže předpovědět vývoj řady, jejíž přírůstky jsou vytvořené generátorem náhodných (přesněji pseudonáhodných) čísel, jako v našem případě. A nejedná se jen o supporty a rezistence, níže předkládám celý graf s tisíci přírůstky a různými metodami technické analýzy, které mě jen na první pohled napadly.

Náhodně generovaný graf s aplikací technické analýzy.

Najdeme tam hranice podpory (support), odporu (rezistence), dvojité vrcholy, dvojitá dna, trendy, trendové kanály, přidal jsem dokonce i klouzavý průměr s periodou 20. Můžete na něj zkusit aplikovat klasickou metodu – prodávat, pokud jej cena protne shora a nakupovat, pokud jej cena protne zespoda. V některých obdobích by tato metoda zjevně byla úspěšná.

Jak je to možné?

Žijeme v obrovském omylu, který je nám předkládán tvůrci a propagátory technické analýzy. Totiž že její nástroje díky tomu, že rozpoznávají opakující se formace, jsou schopny předpovídat tržní vývoj. Ve skutečnosti technická analýza pouze reflektuje vlastnosti náhodné procházky. To je ten fundamentální proces. Trhy jsou jen časovou řadou s podobnými vlastnostmi, respektive vykazují podobný generátor přírůstků (změn v ceně). Že tedy takové formace vznikají, je pouze dílem náhody, lidské představivosti, potřeby věci analyzovat a rozpoznávat vzorce.

Nerad to tedy říkám, ale technickou analýzu nelze samu o sobě v žádné formě použít pro predikci tržního vývoje. Lze s její pomocí pouze zpětně odhalit určité, ano, opakující se vzorce. Ty se ale nacházejí v určitém druhu náhodně generovaného statistického procesu, nikoli v trzích jako takových. A proto stejně jako nelze technickou analýzou předvídat vývoj náhodně generovaného procesu, nelze takto předpovídat ani vývoj cen finančních instrumentů.

Světýlko naděje: samonaplňující se očekávání

Jediným reálným vysvětlením fungování technické analýzy by byl proces takzvaných samonaplňujících se očekávání. Pokud by velká část aktuálně přítomných účastníků jednoho trhu použila stejný nástroj technické analýzy a vyhodnotila své počínání naprosto stejně, mohla by vzniknout iluze, že technická analýza funguje. Pokud by se tito účastníci shodli, že pod cenou 25 je dle technické analýzy vhodné prodávat a učiní tak, skutečně tím sníží tržní cenu a vznikne tak dojem, že zafungovala formace technické analýzy. Uznejte ovšem, že podmínky této situace nejsou příliš reálné. Většině velkých hráčů na trhu je ukradená nejen technická analýza, ale dokonce i cena jako taková. Několik spekulantů, kteří věří, že trh bude reagovat na trendovou čáru s cenou sotva výrazně pohne. A to nejhorší, pokud by se to skutečně dělo, muselo by se to dít pravidelně, aby bylo možné na tom pravidelně vydělávat.

V tomto článku se nebudu zabývat mou opileckou procházkou po okolí Liberce, nýbrž půjde o pravděpodobnostní pojem důležitý pro porozumění vývoji tržních cen finančních instrumentů. Pokusím se jej vysvětlit tak, aby jej pochopil i lajk. Náhodná procházka má uplatnění v mnoha různých vědních oborech, já se jí budu zabývat samozřejmě z hlediska oboru studujícího časové řady, neboť mezi časové řady patří právě i vývoj ceny jakéhokoliv finančního instrumentu.

50 kroků opilce

Náhodné procházce se také někdy přezdívá chůze opilce. Uznejme, že chůze opilce mnohdy náhodná skutečně je. Je to takový proces, jehož přírůstky mají náhodný směr. Stejně jako opilec jde jednou doprava, jindy doleva. V tom, kde skončí jeho další krok, nelze vypozorovat žádný systém, nemůžeme tedy směřování jeho dalšího kroku určit předem. Je to podobné, jako kdyby o směru každého dalšího kroku rozhodl hod mince. Pana = doleva, orel = doprava, například. Pokud uvážíme, že každý krok je stejně dlouhý, může po padesáti krocích taková procházka při pohledu shora vypadat třeba takto:


Náhodná procházka s 50 kroky při stejné velikosti kroku.

Pokud bychom našeho opilce znovu postavili na startovní čáru, je zřejmé, že dalších 50 kroků by vypadalo jinak, ale výsledná cestička by měla podobnou strukturu. Nelze třeba čekat, že by šel všech 50 kroků jen doleva, i když to nemožné není. Procházky můžeme posléze hodnotit podle jejich vlastností. Ta na obrázku se například dostala nejdále 3 kroky doprava a 6 kroků doleva, dále bychom mohli vypočítat směrodatnou odchylku a další ukazatele, ale o tom třeba někdy příště. Abychom se dostali, kam potřebujeme, budeme teď potřebovat ještě jednu úpravu. Vyzkoušíme náhodnou procházku, ve které není délka kroku pevně stanovena. Podobně, jako kdyby se opilec ve svém stavu občas posunul třeba jen o třicet centimetrů a jindy zavrávoral a skončil by třeba o 3 metry jinde. Přírůstky teď budou mít nejenom náhodný směr, ale i náhodnou vzdálenost. Vzdálenost bude náhodná, ale přesto ohraničená. Je jasné, že se opilec jedním krokem neposune o 100 metrů.

Představujeme: bílý šum

Když si teď vezmeme ony přírůstky jako soubor hodnot (tedy třeba 1 metr, 50 cm, 80 cm apod.), můžeme určit nějaké vlastnosti tohoto souboru. Je potřeba určit velikost běžného kroku, což by mohlo být kolem 70 cm. To je jakýsi průměrný krok, který nastane s nejvyšší pravděpodobností, v řeči statistiky střední hodnota. Čím kratší nebo delší krok než těch 70 cm, tím nižší pravděpodobnost, že nastane. Pak je ještě potřeba stanovit průměrnou odchylku od oněch 70 cm. Statisticky to je směrodatná odchylka a v tomto případě dejme tomu 20 cm. No a na závěr pravděpodobnostní rozdělení. Tím vás nechci trápit, vezmeme normální (gaussovské) rozdělení, což zjednodušeně znamená to, co jsem už napsal – nejvíce kroků se bude koncentrovat v okolí 70 cm a čím dále, tím méně. Teď konečně přijde rozuzlení toho, proč se tu bavíme o vlastnostech přírůstků. Pro modelování vývoje cen se totiž používá náhodná procházka generovaná přírůstky s vlastnostmi takzvaného bílého šumu.

Bílý šum je takový soubor hodnot, jehož střední hodnota = 0, směrodatná odchylka = 1 a má normální (gaussovské) rozdělení. Trochu lidověji řečeno to znamená, že tyto hodnoty se budou motat kolem 0 a jejich průměrná vzdálenost od nuly bude 1 (nezapomeňte, že průměr budou značně zvyšovat ojedinělé výrazně vzdálené hodnoty, třeba 2,5 apod. Čím dále, tím méně pravděpodobné je, že se tam číslo objeví. Příklad bílého šumu s 1000 členy je třeba na tomto obrázku. Můžete si od oka všimnout, že uvedené vlastnosti skutečně splňuje.

Bílý šum s 1000 členy, střední hodnotou 0 a směrodatnou odchylkou 1.

Konečně: náhodná procházka

Teď se vraťme k náhodné procházce. Vytvořme tedy takovou náhodnou procházku, jejíž přírůstky budou mít vlastnosti bílého šumu. Startovní číslo dáme 0 a přičítáme jednotlivé hodnoty náhodně vygenerovaného bílého šumu. Vznikne něco podobného jako tento graf:


Náhodná procházka s přírůstky o vlastnostech bílého šumu.

Povědomé, že? Pokud bych startovní bod dal třeba do 12000, mohl bych vám klidně namluvit, že jde o graf německého akciového indexu DAX. Dokonce lze na první pohled rozeznat malé i velké trendy, supporty a rezistence, zkrátka vlastnosti, které v trzích rozeznáváme. O tom ale více v tomto dvoučlánku.

Náhodná procházka má samozřejmě spousty různých podob, tato má nejblíže ke struktuře trhů. Snadno můžeme vytvořit trendující náhodnou procházku, můžeme si hrát s vlastnostmi bílého šumu a tedy s velikostmi přírůstků. Pokud si chcete tvořit vlastní trhy v Excelu a vše, co jsem napsal, si ověřit, je to velice snadné. Návod naleznete v tomto článku.

Všichni, kdo jsme udělali ten první krok a začali s tradingem, ji známe – technická analýza. Soubor nástrojů odhadování tržního vývoje v budoucnosti na základě toho, co se stalo v minulosti. Technické indikátory, trendové linie, supporty, rezistence a tak dále. Pro začátečníky ideální, protože je jednoduchá, snadno srozumitelná a její nástroje jsou volně dostupné a rozmanité. Málokoho ale v začátcích napadne se zamyslet nad tím, proč by vůbec měla fungovat, natož nad jejími skutečnými výsledky. A seriózní akademické a vědecké výzkumy? To nenapadne ani většinu pokročilých, ani těch, co si říkají fulltime tradeři.

Ušetřete si roky práce

To, co se stalo v minulosti, vidíme na grafu. Graf a informace v něm obsažené jsou to jediné, co k technické analýze potřebujeme. Nejnižší cena, nejvyšší cena, otevírací cena a zavírací cena za jednotlivá období, případně objem obchodů (pokud jde o klasický burzovní graf). Klasickým argumentem těch, co nám technickou analýzu propagují (ve skutečnosti je to vynikající marketingový nástroj brokerů), je, že její formace se v trzích často opakují. Z toho plyne, že by měla být úspěšná? Bohužel ne. Technická analýza rozlišuje několik protichůdných formací. Uveďme si dvě nejklasičtější na jednoduchém liniovém grafu:

Liniový graf s vyznačením dvou základních formací technické analýzy. Vlevo vznik rezistence a následné její proražení a pokračování trendu, vpravo vznik supportu a odrážení ceny směrem vzhůru.

Otázka zní: pokud by se formace vlevo, která se nepochybně objevuje v grafech často, opakovala v 50 % případů a ve zbylých 50 % případů by nastala formace vpravo, lze ji využít k dlouhodobému generování zisků? Těžko. Historie se sice opakuje, ale když se to týká protichůdných formací, jejichž výskyt má stejnou pravděpodobnost, nelze z toho vyvodit žádnou tržní výhodu. A kdyby pravděpodobnost byla třeba 55:45? Taky ne, protože v trzích existuje spread (poplatek za provedení obchodu), který vás o tu drobnou odchylku pravděpodobnosti připraví. Týká se to naprosto všech veřejně známých technických formací, včetně těch na indikátorech. Buďto k tomu závěru můžete dojít sami a bude vás to stát čas a možná i peníze, nebo budete věřit výzkumům a zkušenějším kolegům. Vědecká teorie, která s tímto závěrem přišla, se objevila už v 70. letech minulého století a nazývá se teorií efektivních trhů. Přesto začínající tradeři věří tomu, že vydělají na průrazech supportů nebo na křížení klouzavých průměrů. I já jsem tomu před deseti lety věřil, bylo mi 17 a byl jsem naivní. Těchto vlastností nových zájemců o trading bohužel využívají ti, kteří vás chtějí přesvědčit o tom, že trading je super a že vyděláte miliony během pár kliknutí. Došlo mi to až na vysoké škole, když se mi stále nedařilo účet těmito metodami zhodnocovat a chtěl jsem přijít na to, v čem je háček. Ušetřete si tyto roky tím, že mi budete věřit. Nevěřte tomu, co tvrdí brokeři, mentoři a jiní. Věřte jen tomu, co si skutečně ověříte. Zatím bylo ověřeno jen to, že veřejně známé formace technické analýzy dlouhodobě nefungují a jak se dozvíme dále, ani k tomu není důvod.

Vydělat se na ní nedá, ale přesto není k ničemu

Závěrem tohoto příspěvku ale v žádném případě není: technická analýza je k ničemu, zapomeňte na ni a vůbec ji nepoužívejte. Technická analýza slouží lépe než cokoli jiného jako mapa, která usnadní orientaci v trhu a řekne, co se v něm děje. Je v trhu trend? Jsou tam ceny, které jsou pro trh důležité? Které to jsou? Je trh přeprodaný/překoupený? To jsou všechno zásadní informace, abychom měli přehled o tom, co se v trhu dělo, jaké byly trendy a důležité úrovně (a aby analytici mohli začít hlásit, proč se který pohyb stal, o tom více v tomto článku). Jinými slovy, technická analýza nám poskytne důležité informace pro tvorbu každé tržní analýzy. Neposkytne nám však žádnou informaci o tom, co se skutečně stane v budoucnosti a už vůbec možnost dlouhodobě generovat zisky.

To ale není všechno, byla to pouze příprava na nejhorší. V následujícím díle se dozvíte další, mnohem závažnější problém technické analýzy.

Položky portfolia