Po všech peripetiích s nemovitostmi a stavebními firmami nastal čas pustit se do demolice starého domu. Na začátek upřesním, proč jsem se pro demolici rozhodl. Článek je v podstatě souborem tipů, jak si demolici usnadnit, jak ji učinit zábavnou, ale taky ekologickou a nenákladnou. Začneme srovnávací fotkou původního domu a výsledku demolice. Fotky od sebe dělí necelé tři měsíce.

Spočítejte si pečlivě, zda se vyplatí rekonstrukce oproti demolici a nové stavbě

Na první pohled dům nevypadal tak hrozivě, až na některá místa na střeše. Bývalí majitelé jej však léta nechávali prakticky bez údržby, a tak na sebe nenechaly dlouho čekat další problematické objevy. Díky děravé střeše pochopitelně trpělo vše pod ní. Trámy a prkna byly prohnilé a napadené červotočem, některé na tom byly tak, že šly doslova loupat jako papír – nic bezpečného. Vysokou vlhkostí trpěl také nábytek a povlečení – prakticky vše bylo plesnivé, některý nábytek se vlhkostí již kroutil. No a za tímto nábytkem čekala plesnivá a oloupaná omítka. Problém s vlhkostí v údolí s potokem lze čekat. Možnosti obrany v případě starého domu postaveného z pískovcových kamenů téměř bez základů jsou však značně omezené a extrémně nákladné. Bylo brzy jasné, že rekonstrukce by byla výrazně nákladnější, než se pustit do demolice a na místě postavit nový malý domek s poctivou izolací. Navíc jak se říká – po rekonstrukci starého domu máte sice rekonstruovaný, ale stále starý dům. Starý dům nikdy neochráníte tak dobře proti vlhkosti a dalším vlivům jako dům nový. Rozhodnutí padlo a dali jsme se do práce.

Poklady prodávejte, odpady recyklujte

Majitelé nechali uvnitř úplně všechno, nejen po sobě, ale i po majitelích ještě před nimi. O poklady se bohužel nejednalo, ale i tak byly některé staré dokumenty a předměty poměrně zajímavé (třeba fotoalbum od narození až po tělo v rakvi, 70 let stará korespondence snad s milenkou, korespondence s protektorátními úřady a další). Prvním krokem demolice tak bylo logicky vyklízení. To zabralo prvních pár týdnů. Výsledný objem odpadu a časová náročnost jsou vždycky větší, než se na první pohled zdá. Zatímco postupně hořel starý nábytek, separovali jsme směsný odpad, kovy, příp. sklo a plasty a výjimečně i věci, které mají nějakou hodnotu. Takto jsem prodal například kamna, kovovou vanu, pár kusů hezkého nábytku a koupelnového vybavení a rozdal nesčetné množství sklenic, hrnků, hrnců a dalších předmětů. Nechal jsem si jen věci, o nichž bezpečně vím, že je využiji. Na stavbě budete potřebovat maximum místa, takže nemá smysl sbírat staré krámy. Zbytek věcí zahořel, skončil v separovaném odpadu nebo v přistaveném kontejneru o objemu 10 m3. Jeden kontejner tak tak stačil na směsný odpad, druhý kontejner pojmul téměř 6 tun kovů, což poskytlo ve sběrně alespoň malý příspěvek. Nezdá se to, ale i menší starý domek se stodolou a několika kumbály okolo může skrývat neskutečné množství nepořádku. Mimochodem, vše bylo nutné vozit v kolečkách cca 200 m na nejbližší místo, na které se dostalo větší auto. Úprava cesty byla totiž teprve v plánu, tak nezbývalo než si vyklízení ještě trochu okořenit.

Začínejte od střechy

Po vyklizení vnitřních prostor a okolních přístřešků začala likvidace střechy. Demolice vždy začíná shora. Shoz střešních tašek, které sotva držely na prknech, byl poměrně snadnou záležitostí – stačilo na ně poklepat z vnitřní strany střechy. Horší už to bylo s jejich odvozem a likvidací. Záleží na materiálu. Eternitové tašky byste správně měli nechat zlikvidovat odbornou firmu. Ta vyšle pracovníky s respirátory, kteří za neustálého kropení postupně krytinu snesou a odvezou na příslušnou skládku. Ta má za úkol eternit uložit do země a zakrýt inertním materiálem, což je třeba obyčejná hlína nebo písek. Pod zemí totiž eternit nikomu a ničemu neškodí. Nebezpečné je pouze vdechování vláken, která se uvolňují při jeho lámání a tření. Sami si odpovězte na otázku, zda je nutné na toto najímat odbornou firmu a dávat jí nemalé peníze. Pokud v domě eternit nemáte, likvidace je o něco málo snazší.

Po krytině následují dřevěné části střechy. Ty je potřeba trpělivě rozebrat a podle stavu buďto spálit, nebo zachovat pro pozdější účely. Kvalitní prkna, latě i trámky mohou přijít vhod na následné stavbě. Ani ne tak pro začlenění do stavby samotné, ale spíš na různou výpomoc. Výhodou je samozřejmě možnost špatné dřevo rovnou na místě pálit. Pokud je dřeva příliš a/nebo jej není možné pálit, v dnešní době můžete toto dřevo celkem snadno prodat nebo darovat. Dál záleží, na jaký další materiál v domě narazíte. Kovové traverzy a další díly jdou dnes také dobře prodat nebo za ně dostanete korunu ve sběrně. Problémem bývají izolační materiály. Polystyren je plast, takže jej můžete zdarma vytřídit do žlutých popelnic, byť to taky nebude snadné, protože ho bývá velké množství. Já jsem narazil třeba na heraklitové desky. Po přečtení jejich složení jsem jej zkusil pálit. Podle očekávání sice nehořely, ale po vystavení žáru se krásně rozpadly na prach.

Nezapomeňte odpojit sítě

Co nejdříve po rozhodnutí o demolici začněte řešit sítě, především elektřinu. Bude záležet, jak je dům napojen. Pokud máte pilířek mimo dům, možná nebudete muset odpojení řešit vůbec. Já jsem však měl přípojku zavedenou přímo do domu, a tak bylo nutné přes distributora zažádat o odpojení a rovnou také o stavební proud. Jistě víte, jaké časové lhůty největší distributor má, proto je vhodné toto řešit s rezervou. V případě vody a odpadů tyto problémy nebývají. Uzávěr vody by měl být vždy mimo dům, potrubí pak můžete v klidu rozebrat. Kanalizace se obvykle neřeší, prostě se při nové stavbě vykope nová s modernějším řešením odpadů.

Obvodové zdi nechte těžké technice

Ve chvíli, kdy máme rozebranou střechu, vyklizený vnitřek a zbývají pouze obvodové zdi, přichází čas pro těžkou techniku. Ne že by bylo nemožné zdi zbourat ručně, ale stálo by to nemálo času a sil, což se v tomto případě rozhodně nevyplatí. V mém případě byl bagr s 70 cm tlustými zdmi hotový přibližně za dvě hodinky. A to hlavní – s produkty demolice udělá během chvilky to, co chcete. Já jsem nechal větší kameny zachovat a suť jsem nechal rozvozit po příjezdové cestě jakožto její základ a zpevnění pro budoucí úpravy. Častější je nutnost suť odvézt. To zpravidla jsou schopni zařídit samotní bagristi. Bývá také vhodné objet okolní stavby a poptat se, zda někdo náhodou naopak suť neshání. Bývá využívána právě pro zpevňování různých ploch a umožní tak dosáhnout značné úspory. Podle velikosti domu se lze vejít do jednotek dnů, nezapomeňte však bagr rezervovat aspoň pár týdnů dopředu.

Chraňte zdraví!

Celkově z posledních dvou odstavců plyne, že když člověk nad jednotlivými likvidovanými materiály a předměty přemýšlí, může být demolice poměrně ekonomickou i ekologickou záležitostí než kdyby všechen materiál skončil někde pod zemí na skládce. Uvedený postup je samozřejmě individuální pro můj konkrétní případ. Největší úsporou v mém případě bylo to, že nebylo nutné nikam odvážet výsledný materiál. Celá tato práce tak vyšla pouze na nižší tisíce. V případě většího domu a odvozu materiálu na skládku byste se dostali spíše na desítky tisíc. V každém případě může celá tato demolice svépomocí vyjít třeba na desetinu částky, kterou by si řekla odborná firma. Pochopitelně byly cenou také desítky hodin lidské práce, ale zde záleží na přístupu. Já jsem bral tuto demolici jako skvělý venkovní trénink a příjemné chvíle s rodinou a přáteli. Co si budeme povídat, rozbíjet věci zvládne každý a je to poměrně zábava. Jen pozor na ochranu zdraví. V prašném prostředí nezapomeňte nosit respirátor. Kašlal jsem na to do chvíle, než jsem se při vyklízení hromady stoletého sena nadýchal prachu a způsobil jsem si akutní obrannou reakci organismu doprovázenou horečkami.

V prvním díle jsem vybíral a kupoval nemovitost. S výběrem pozemku je ale úzce spjata i stavba, která by na něm měla vzniknout, nebo na něm už stojí. Někdo jde tou cestou, že má jasno o typu domu a podle toho vybírá pozemek ke koupi, někdo zase vybere nejdříve pozemek a tomu následně přizpůsobí stavbu. Já jsem šel tou druhou cestou. Ani jedna cesta ale nevylučuje koupi pozemku s již stojícím domem, pokud dům splňuje naše představy. Je potřeba si proto při výběru nemovitosti položit následující otázky: chci koupit už hotový dům, nebo si postavím svůj od základů? Pokud chci koupit hotový, hodlám ještě něco vrazit do rekonstrukce, nebo s tím nechci mít žádné starosti? Začnu klady a zápory těchto možností, protože i já jsem tento problém řešil. To ostatně vyplynulo v prvním díle, kde jsem byl na prohlídkách různých typů nemovitostí.

Čistý pozemek nebo nový dům?

Čistý pozemek má jednu jasnou výhodu – můžete si vytvořit domov úplně od začátku podle svých představ, pouze s přihlédnutím k dispozicím pozemku. Další výhodou je, že tento proces vás vyjde levněji, než kdybyste kupovali pozemek i s výslednou stavbou. Nevýhodou je, že proces výstavby je běh na dlouhou trať s obrovským množstvím starostí a překážek. Dvojnásob to platí, pokud na pozemku nejsou sítě. A čtyřnásob, pokud jde o nestavební pozemek. Záleží na osobních preferencích a dovednostech. Někdo si zvládne postavit celý dům sám a baví ho to a nemá problém s obíháním úřadů. Já mezi lidi s tímto darem nepatřím. I tak se ale pro lidi jako já nabízí řešení, které ušetří část času a starostí – na čistý pozemek nechat vyrobit a dovézt mobilní nebo modulový dům. Jde o trend posledních let, ale k tomu se dostanu později.

Dům k rekonstrukci – v tomto případě si stále ještě objekt můžete aspoň částečně přizpůsobit k obrazu svému a je s tím méně starostí než s novým domem na zelené louce. Nebudete muset řešit sítě a možná ani stavební povolení. Starosti s rekonstrukcí a řemeslníky však zůstávají. Cena nemovitosti plus rekonstrukce by opět měla být příznivější než nový objekt.

Kompletně nový nebo rekonstruovaný dům – jde jednoznačně o nejpohodovější variantu, kterou si však musíte dobře zaplatit. Pokud bych měl neomezený budget, šel bych do toho. Na druhou stranu, novostavby obvykle nebývají na samotách u lesa, ale spíše v satelitních městečcích, které mně osobně připomínají jen jinou formu paneláku. Proto by spíše skončilo u kompletně rekonstruovaného staršího domku. To nemusí být špatné, ale je zde riziko, že taková rekonstrukce nemusí být provedena kvalitně a mnohdy se to může ukázat až časem.

Někdy máte o své variantě jasno. Pokud nemáte úctu k penězům, je zřejmé, že si vyberete už hotový produkt (jestli vůbec nějaký vhodný bude na prodej). Pokud se vyznáte ve stavařině, je určitě lákavější se realizovat. Já jsem měl jasno jen v jedné věci – nechtěl jsem mít už nikdy nic společného s řemeslníky. Důvody jsem vyložil ve dvoučlánku o řemeslnících. Tím pádem mi zbývaly jen dvě možnosti – koupit něco hotového, nebo koupit čistý pozemek a něco hotového tam dopravit. Jak už jsem uvedl minule, šlo mi hlavně o genia lozi daného místa a ne už tolik o detaily stavby. O domku jsem věděl jen to, že to nemusí být žádný palác. Stačí, aby měl to základní k životu: elektřinu, vodu (ať už z řadu nebo ze studny), vyřešené odpady, koupelnu, místo na spaní, pracovní koutek, kuchyňku. Co víc je potřeba? A je celkem jedno, v kolika místnostech to bude. Pokud by nastala potřeba rozšiřování o další pokoje, řešilo by se to ve chvíli vzniku té potřeby, v tuto chvíli stačilo nechat tomu prostor. Já úctu k penězům mám, proto jsem se rozhodl preferovat možnost koupě čistého pozemku a dostat na něj nějaký skromný domeček, který mi do tří až čtyř měsíců (jak výrobci proklamují) nějaká firma vyrobí, doveze a usadí. Já bych musel jen připravit podklad a sítě. Ovšem ani toto řešení se neukázalo jako ideální.

Maringotkou už se systému nevyhnete

Firmy vyrábějící kontejnerové domy, tiny housy a další varianty modulových a mobilních domů za poslední roky vyrostly jako houby po dešti. Jejich argumentem bývá nízká cena a výrazně vyšší rychlost výstavby. Důležité je ale připomenout, že pokud nechcete mít v budoucnu problémy s úřady, je pro všechny tyto varianty nutný stavební pozemek. Na pozemku tak žádná úspora nenastane. Původně jsem si také myslel, že obejdu celý systém tím, že koupím kus louky nebo lesa, přistavím tam hezký karavan a bude. Zní to úžasně jednoduše, ale pojďme se podívat na detaily.

Už jsem zmiňoval stavební úřad. Zatím stále asi funguje několik málo způsobů, jak zákony obejít, ale jelikož už je kolem nich doslova vychozený chodník (vznikají celé louky poseté nelegálními mobilními domy), stát proti těmto maringotkářům, karavanistům a černým stavbám obecně začíná brojit. Cokoliv, co plní funkci stavby, je prostě ze zákona stavba. Další věcí jsou sítě. Nestavební pozemky jimi obvykle nedisponují. Odpady se na úkor pohodlí ještě jakž takž řešit dají, ale co voda? Studna není zase takový problém, ale museli byste ji vykopat nebo vyvrtat načerno, jinak na sebe upozorníte úřady. A konečně elektřina. Tu už načerno jen tak nenatáhnete. Ostrovní energetické systémy vyjdou draho a v našich podmínkách v zimě stejně nebudou spolehlivě fungovat. Do elektrocentrály budete lít benzín a bude vám tam hučet ve dne v noci. Samozřejmě se dá žít bez elektřiny, ale to už přenechám větším alternativcům. Pokud to i tak všechno risknete načerno, stačí naštvaný soused, který na vás upozorní úřad a začne kolotoč problémů. Pokud bych byl hodně zoufalý, možná bych do toho šel, ale jinak preferuji klidnější životní styl. Ještě existuje možnost přetavit nestavební pozemek na stavební, to je však nejistá hra na dlouhou dobu, což je luxus, který si mohou dovolit spekulanti, ale ne lidé hledající bydlení.

Tyto alternativní myšlenky, byť zněly velmi lákavě, bylo tedy nutné opustit a dívat se výhradně po stavebních pozemcích, abych na něj přistavil mobilní dům. Nastal však další problém.

Mobilní neznamená, že se dostane všude

Pozemky mimo hlavní zástavbu, přestože jsou stavební, mívají dva problémy – někdy nejsou sítě a často je tam špatný přístup. Sítě obvykle lze natáhnout, ale přístup je poměrně kritický ve chvíli, kdy vysněný domek musí někudy přicestovat a jeřáb ho musí přemístit z podvalu na místo určení. Stačí špatně umístěné vedení elektřiny a jste namydlení. Stačí křižovatka se špatnými prostorovými poměry a celý projekt jde do háje. Prošel jsem několik pozemků, kde by celá věc ztroskotala na příjezdu nebo usazení mobilního domu. Buďto to bylo na první pohled zřejmé, nebo jsem si to nechal ověřit u dopravce. Například v prvním díle zmíněný pozemek v Andělce by zkrachoval na nějaké křižovatce v 10 km vzdáleném Frýdlantu. Kdo by to byl řekl. Pokud tedy uvažujete podobně jako já, vždy nejprve ověřte, zda se na váš pozemek něco tak objemného vůbec dostane. Můj plán se postupně začal rozpadat, protože vhodné pozemky pro mobilní dům se nacházely výhradně v zástavbě nebo v rozparcelovaných satelitních městečkách. Co si budeme povídat, k samotám u lesa obvykle nevede silnice 1. třídy (což je dobře). A tak abych vůbec někdy našel vhodné bydlení, musel jsem svůj nemovitostní rádius rozšířit na všechny výše zmíněné varianty, tedy včetně hotových domů a domů k rekonstrukci, a prostě čekat, co mě zaujme.

Pokud by se našel domek s pozemkem, který by vyhovoval mým potřebám, investoval bych více a ušetřil si starosti. Smířil jsem se i s tím, že budu muset případně podstoupit nějakou tu rekonstrukci, pokud by byl domek na natolik pěkném místě, že by se to vyplatilo. A pokud by se náhodou našel dobrý pozemek na samotě s dobrým přístupem, byl jsem připraven realizovat původní plán. Nutno podotknout, že takto jsem se rozhodoval ještě před extrémním nárůstem cen materiálů v létě 2021. Tehdy bylo výhodnější rekonstruovat, po tomto nárůstu mohlo být zase výhodnější volit už rekonstruované nebo nové nemovitosti, protože ceny materiálů se do nich promítnou až s několikaměsíčním zpožděním. Na tomto příkladu je vidět, že rozhodování o nákupu nemovitosti a typu stavby má tolik proměnných, že není možné se rozhodnout objektivně správně. Důležité tak nakonec je jen to, abyste se svou volbou byli spokojeni vy.

Dřevo nebo kámen?

Nakonec je tu ještě jedna volba, která se úzce pojí s tímto tématem a kterou je třeba řešit už před zadáním nebo výběrem stavby. Chcete bydlet v dřevostavbě, ve zděném domě, případně v nějaké alternativě? Když jsem toto téma řešil s mnoha stavebníky, došel jsem k názoru, že je to jako s právníky – každý má svůj názor a každý uvádí odlišné argumenty. Jisté je jen to, že dřevostavba je rychlejší díky kratším technologickým přestávkám, což hraje roli pokud stavíte novostavbu. Jednoznačný není ani cenový rozdíl, což platí obzvlášť dnes, kdy jsou ceny materiálů extrémně proměnlivé. Já jsem nakonec zvolil dřevostavbu, jednak kvůli rychlosti, jednak že lépe podle mého názoru zapadne do přírody. Jeden řekne, že jsem udělal dobře, druhý řekne, že jsem úplný idiot a oba budou mít pravdu. Všechny varianty mají konstrukční a údržbové výhody a nevýhody, dostanu se k nim detailněji v dílech o výstavbě samotné. Výstupem do tohoto dílu ale je, že je to úplně jedno, i tady prostě platí, že je důležité, jak to cítíte vy. Objektivní volba neexistuje.

Co jsem nakonec koupil už víte z prvního dílu – volba padla na starší (zděný) domek, který se na první pohled zdál vhodným na rekonstrukci. Čekalo mě tedy přesně to, čemu jsem se chtěl původně vyhnout, ale situace na trhu a moje potřeba být blízko přírodě byly neúprosné. I tento nový plán však nakonec ztroskotal. O tom ale až v dalším díle, ve kterém budeme vybírat zhotovitele stavby/rekonstrukce.