Dnes si tu jakožto ekonom odložím menší zamyšlení nad praktickou aplikací ekonomické teorie v ČR. Zdá se mi, že do učebnic ekonomie je potřeba přidat nový druh konkurence, protože to, co se tu dělo, v ekonomické teorii dosud oporu nemá a možná že ani v historii. Článek je psán v mírné, ale opravdu mírné nadsázce. Fenomén, o kterém se v tomto článku píše, nazývám dokonalá konkurence naruby.
Byli jsme všichni svědky prudkého zdražování především potravin a dočasně i energií a pohonných hmot. Bouřlivě se diskutovalo o tom, kdo za to může a proč se to děje. Jakmile byly k dispozici účetní závěrky, začalo být jasněji. Struktura zisků a marží napověděla, že se z nějakého důvodu dařilo nesmyslně zdražovat především koncový produkt pro zákazníky. Ve velkoobchodu se toto nedělo, určitě ne v takové míře. Vysoké marže neměli ani tak výrobci, zpracovatelé a zprostředkovatelé, ale především prodejci hotového výrobku.
I lidé, kteří nemají ekonomické vzdělání, obvykle chápou základní princip dokonalé konkurence. Na trhu, kde je velké množství prodejců a kupujících, dochází k přizpůsobování ceny na základě nabídky a poptávky. Prodejci mezi sebou soupeří v lákání zákazníků prostřednictvím ceny. Restaurace Na Růžku čepuje pivo za 40 Kč a má plno, tak U Suchánků si řeknou, že zkusí dát stejné pivo za 38 Kč a přetáhnou tak aspoň část zákazníků k sobě, čímž vydělají více. Vzniká tlak na snižování cen. Jenže tady se děl přesný opak.
Kaufland nacení tabulku čokolády na 60 Kč. Všimne si toho Lidl a řekne si: „to teda ne, když můžou oni prodávat za tolik, proč bychom nemohli taky? A proč 60… zkusíme rovnou 70!“. A rázem je v Lidlu cena 70 Kč za stejnou tabulku čokolády. Jenže to zjistí Globus a otestuje 80 Kč. A proto jsme se dočkali tabulky čokolády za skoro 100 Kč a dalších nesmyslných cen potravin, energií i pohonných hmot. Dokonalá konkurence naruby. Nebo dalo by se taky říct po Česku.
Ekonomové už samozřejmě správně zanalyzovali, co umožnilo tento stav. Jednak se to dělo především v odvětvích, kde lidé moc omezit spotřebu nemohou. Jíst, svítit a přepravovat se prostě musíme. Firmy v těchto odvětvích si z lidí udělaly tak trochu rukojmí. Za druhé zde panuje převážně oligopolní struktura, tedy příliš málo subjektů, které by si mohly konkurovat, a pak není takový problém se vzájemně domluvit na cenách (je to zákonem zakázané, ale dokažte jim to).
Možná se vám zdá, že tato situace je také důsledkem volného trhu. Opak je ovšem pravdou. Tento stav je způsoben právě tím, že trh volný zdaleka není. Zkuste si založit jednu jedinou samoobsluhu s potravinami třeba někde na menším městě. Ze všech těch regulací a byrokracie se zblázníte a budou vás stát nesmysl. Na jednání s obecním úřadem, stavebním úřadem, hygienou, antimonopolním úřadem a nevím kým dalším budete potřebovat celé jedno oddělení, takže pokud nejste korporát, který na to má a umí v tom chodit, budete se hodně rozmýšlet, zda jít do toho.
Image by kjpargeter on Freepik
