Poslední roky stále více rezonuje téma globálního oteplování. Klasicky se kolem tématu vytvořily dvě nesmiřitelné skupiny podle toho, jaký mají názor na Gretu. Jedni tvrdí, že globální oteplování je mýtus a není třeba dělat nic, druzí z toho zase dělají katastrofu a nejradši by ze dne na den zrušili veškerý průmysl a dopravu. Podle mě je pravda někde uprostřed, jak to tak bývá. Současně si ale myslím, že přeceňujeme naši míru vědomostí o tomto fenoménu. V článku své názory zdůvodním.

Co říkají data

Statistická data jednoznačně potvrzují, že dochází ke globálnímu oteplování. Pomalu každý nový rok je nejteplejší v historii měření a když padne rekord, je to obvykle rekord ve vysoké teplotě. O tom, že se v posledních letech celkově otepluje, nemůže být sporu, to je něco, co je změřeno. Ať už to vztahujeme ke svému životu, k 50letému průměru nebo k celé historii měření (obvykle nějakých 200 – 300 let). Jeden mimořádně chladný den to nemůže vyvrátit, jak to občas rádi dělají někteří myslitelé typu Václava Klause ml. Pokud se chcete podívat na statistická data posledních několika let v Liberci, můžete zamířit na stránku mojí meteostanice do sekce statistiky. Není to příliš velký vzorek, přesto je na první pohled je zřejmé, že srážky byly oproti dlouhodobým normálům většinou nižší. Jen čas od času se objevil měsíc s extrémními srážkami. Teploty bývaly s novějšími daty vyšší, ať už mezi normály, nebo v porovnání se současností. Objevují se ale i měsíce s nižší teplotou, zvláště poslední dobou, což někteří dávají do spojitosti s pandemií koronaviru. O tom ale tento článek není. Je o tom, že oteplování planety je jisté a není otázkou názoru. S tím většina lidí souhlasí. Pře probíhají zpravidla o to, jestli za něj může člověk a jestli má smysl se ho snažit zvrátit. K tomu se dostaneme na konci. Teď vyřešíme, zda je potřeba na základě tohoto závěru okamžitě migrovat na sever.

Kouzlo průměru

Počasí můžeme všichni vnímat na vlastní kůži a mohlo by se tak zdát, že si zvládneme na klimatickou změnu vytvořit jasný názor i bez dat. Současně ale tvorba tohoto názoru vyžaduje porovnávání s minulostí. A to už je problém, minulost totiž může být v naší paměti značně zkreslená. Přítomnost je zase zkreslená hysterickými médii, která nás informují o každé bouřce a každé vyschlé studně. Většina lidí potvrdí, že posledních několik let se opravdu děje něco neobvyklého – léta bývají oproti dřívějšku teplejší a sušší, zimy jsou spíše teplé a chudé na sníh. Vnímáme to všichni, ale není to zase takový průšvih, jak někteří vykládají. Hlavně starší generace vidí fotku zasněžené krajiny a posteskne si: „jojo, tenkrát ještě v zimě sněžilo“. Jenže ze kterých zim se spíše uchovaly obrázky, zprávy a vzpomínky? Samozřejmě z těch bohatých na sníh. Bodejť by si člověk nepamatoval zimy plné sněhu, ve kterých se pořádně jako dítě vyřádil. Proč by někdo fotil zimní krajinu bez sněhu… Pár týdnů nezaprší a diskuse už se hemží katastrofickými scénáři o pouštích v České republice. Vzpomeňte si u toho na zimy 2005/2006, 2008/2009, 2018/2019 a 2020/2021 nebo na léta 2020 a 2021. V dávnější minulosti taky byly dobré zimy, špatné zimy, extrémní horka a sucha (třeba v 50. letech). Změna tu je, ale taková katastrofa to zase není a nebude. Čekají nás skvělé zimy i chladná a deštivá léta i nadále, jen v průměru méně často.

Bavíme se tedy o dlouhodobém pozvolném oteplování. Neproběhla žádná tlustá čára, za kterou už všechny zimy budou stát za houby. Ze střední Evropy se v dohledné době nestane poušť.

Může za to člověk?

Otepluje se? Ano. Čím to je? Všeobecný konsenzus a Greta tvrdí, že za to může člověk. Jak to víme? Vypouštění oxidu uhličitého a dalších látek do ovzduší jistě není nic přirozeného, ale skutečně to je ten hlavní faktor způsobující oteplení? I zde se pokoušíme opřít o data, ale je třeba si uvědomit, že tato data jsou součástí nesmírně komplexního systému, do kterého je zapojeno všechno od vulkanické aktivity, geomagnetického pole Země přes sluneční cykly až třeba po míru zastavěnosti planety. A toto všechno podléhá změnám a vzájemnému ovlivňování, kterému zdaleka nerozumíme. Navíc existují určitě ještě vlivy, o kterých ani nevíme. Máme změřeno, že rostou emise CO2 a roste globální teplota. To ale ještě neznamená, že můžeme tyto dvě veličiny dát do vztahu. Možná ve vztahu jsou, možná je to jen náhoda.

Stačí jeden výbuch sopky

Přesto připusťme, že naše emise oxidu uhličitého přispívají k oteplování planety. Stejně stačí „jen“ to, aby výbuch sopky vypustil do atmosféry mimořádně velké množství prachu a popílku. Tato událost může na roky zatemnit oblohu a rázem budeme možná řešit globální ochlazování (vzpomeňme na rok 536). Nebo stačí, aby Slunce náhle bez známého důvodu zvýšilo svou aktivitu a během století se na pólech mohou objevit lesy (tak tomu ostatně ještě za dinosaurů bylo). Někteří vědci si možná myslí, že o Slunci už víme všechno a dokážeme jeho chování předpovídat, ale to je historicky pravidelně potvrzovanou iluzí.

Projekce budoucnosti

Projekcemi, o kolik stoupne průměrná teplota na Zemi za 50, 100 a více let, se vždycky náramně bavím. Jde v podstatě o pouhou extrapolaci dosud naměřených hodnot oteplování. Bere sice do úvahy spoustu faktorů, ale jde pouze o faktory známé a nezahrnuje jejich neočekávatelné změny (logicky). S narůstajícím obdobím projekce rapidně narůstá šance na zásah neznámého. V období stovek let se už tato šance blíží jistotě. Stačí nárůst vulkanické činnosti, změna sluneční aktivity, blízká kosmická událost, třetí světová válka, srážka s kosmickým tělesem nebo objev něčeho nového a rázem bude všechno jinak. Veškeré výpočty a projekce budou k ničemu. Podle mého názoru má smysl tyto předpovědi tvořit jen na nižší desítky let. Uvědomme si, co si mysleli klimatologové před padesáti nebo sto a více lety. Jejich předpovědím bychom se asi smáli a stejně tak to budou dělat i ti, co tu budou za 50 a 100 let. Myslíme si, že víme všechno o něčem, o čem nevíme skoro nic.

Co navrhuji

Zdá se, že jen kritizuji, ale nenabízím řešení. Podle mého názoru stačí pokorně se přizpůsobit přírodě. Nesnažit se jí měnit, ale naopak usilovat o maximální soulad. Samozřejmě nemůžeme ze dne na den zavřít veškerý průmysl a přestat používat dopravní prostředky, ale položme si pár jednoduchých otázek: je nadměrné vypouštění skleníkových plynů něčím přirozeným? Určitě ne, proto jeho omezování je v pořádku, ať už jsou příčiny klimatické změny jakékoliv. Je odvodňování krajiny něčím přirozeným? Určitě ne a probíhající suché období nám to jasně ukázalo, proto je v pořádku navracení krajiny do co nejpůvodnějšího stavu. Současně když víme, že se planeta otepluje, pojďme vymýšlet, jak se tomu přizpůsobíme, spíš než jak tomu zabráníme, a připravme se na různé scénáře. Nesnažme se planetu silou ochladit, dopadlo by to jako s tím odvodňováním a v další době ledové bychom toho litovali.

Vypadá to, že stoupne voda oceánu, tak bude dobré nezakládat nová sídliště na březích moří. Vypadá to, že budou častější epizody sucha, tak bude dobré se na ně připravit – obnovovat přirozené zásobárny a zádržné mechanismy vody v krajině. Zdůrazňuji slovo obnovovat, netvořit nové, umělé. Vypadá to, že budou častější extrémní srážky, tak bude dobré nestavět si dům na břehu potoka, ale o něco dál. A tak dále…

Shrnuto

Globální oteplování existuje, data hovoří jasně.

Globální oteplování není tak extrémní, jak se někdy zdá z médií a z našich vzpomínek.

Globální oteplování není jednorázové, je postupné a průměrné.

Globální oteplování neznamená, že už nikdy nebude chladné propršené léto nebo tuhá zasněžená zima.

Globální oteplování možná ovlivňuje člověk, ale netušíme jak ani do jaké míry, jen si to myslíme.

Globální oteplování ovlivňuje obrovské množství vzájemně provázaných faktorů, z nichž známe jen některé.

Globální oteplování nelze předpovídat na dlouhou dobu dopředu.

Globálnímu oteplování se nejspíš nejde vyhnout, proto se přizpůsobme a snažme se obnovit přirozený stav věcí. Nebojujme s ním silou. Nebojujme proti planetě, proti přírodě, vrátí nám to. Mějme v záloze i scénáře náhle změny směrem k ochlazování. Využívejme to, co známe a přizpůsobme se tomu, co neznáme.