Vzpomínáte ještě na goniometrii? Sinus, cosinus, tangens atd. Většina z vás si jistě vybaví tvar sinusoidy (vlevo). Naprosto všichni si pak vybaví tvar přímky (vpravo). Tenhle článek ale nebude o matematice. Bude o životě. Na život lze totiž nahlížet jako na jednu dlouhou křivku a všichni máme možnost tu svou „ladit“.
Už před lety jsem si uvědomil, že spousta lidí žije své životy ve tvaru podobném sinusoidě. Nahoru a dolů mezi kladnou a zápornou oblastí s prudkými a častými výkyvy. Příčinu vidím v neukočírovaných emocích a náladách. Jejich cyklickou povahu má na svědomí působení našich hormonů (a případně jiných látek), což je zcela přirozené. Problém vidím v tom, že přestože obdařeni rozumem, se stále necháváme těmito cykly unést, neuvědomujeme si je. Rozhodujeme se pro extrémy s extrémními následky namísto mírných, ale přesně mířených rozhodnutích směřujících k cíli. Děláme ze sebe nevědomá zvířátka, přestože nám to škodí. Následky jsou nejvíce znatelné v mezilidských vztazích. Těm se proto budu věnovat nejdříve. Posléze platnost konceptu rozšířím do dalších oblastí.
Hledá se křivka lásky
Mám kolem sebe spoustu vztahů, které fungují přesně podle sinusoidy. Pár je zamilovaný a všechno je růžové, dokud z nějakého důvodu nedojde ke konfliktu. Ten místo aby byl v klidu vyřešen, tak se dále stupňuje, až vygraduje do nějaké extrémní reakce. Zvýšený hlas, obvinění či dokonce fyzické násilí. Následně dojde k sypání popele na hlavu, zpravidla lze zaslechnout něco ve smyslu „já jsem to tak nemyslel(a)“. Dojde k usmíření a mince vášně se zase překlopí na druhou stranu.
S narůstající délkou vztahu se rovnice sinusoidy obvykle mění. Negativní fáze cyklu se prodlužují a prohlubují na úkor pozitivních (vlevo). V dlouhém období se navíc dna a vrcholy propadají stále hlouběji (vpravo).
Hollywood bere goniometrii důsledně
Za pozoruhodné považuji, že tento scénář vídáme běžně v mainstreamové zábavě a kultuře. Válka Roseových, kterou jsem právě dokoukal, je trochu extrémní příklad, ale uznejte, že ta šablona se neustále opakuje. Velmi běžné to je třeba v Simpsnech, kde Homer vždycky něco provede, zklame tím Marge nebo děti, ale nakonec se mu to podaří vyžehlit a všichni jsou zase strašně šťastní. Nedokážu si vybavit film nebo seriál z mainstreamové produkce, kde by chyběla dějová linka láska -> hluboké zklamání -> láska (případně ještě xkrát dokola). Kolikrát i tam, kde to pro děj vůbec není potřeba.
Je nutné nebo přirozené, aby to takhle bylo? Nestálo by za to si ušetřit ty fáze útoků a omluv? Věřím, že to možné je, pokud se člověk při identifikaci vznikajícího konfliktu nepřestane ovládat a uvědomovat si situaci kolem něj, uvnitř něj a možné následky svých činů. Pokud si tuto jednoduchou techniku osvojí obě strany, může vztah tvořit rostoucí sinusoidu, která se postupně vyhlazuje do přímky v kladných hodnotách (nic neroste donekonečna).
A pak že se láska nedá popsat matematicky, přitom rovnice právě popsaného vztahu je:
y = 0.001*cos(x) − 0.02*cos(x)*e−0.05x + 0.1*tanh(0.1x) + 0.02
(Ha, ha, ha). Toto východisko neplatí jen pro milostné vztahy, ale pro vztahy obecně: podřízený-nadřízený, přátelství, obchodní, příbuzenské vztahy, ale ostatně třeba i pro mezinárodní vztahy. Zplošťování křivek je hlavním cílem diplomatů a v naprosté většině případů se jim to daří. Pokud ne, může se přímka rozkmitat do pořádné sinusoidy, což je bohužel přesně to, co v současně geopolitice vidíme často a co může vést až ke katastrofám.
Vyhlazujeme až do přímky
Na vztazích je cestování mezi extrémy nejvíce patrné, ale zdaleka nejde o jedinou součást života, které se týká. Další, co mě doteď napadly, jsem vypsal do následující tabulky.
| Sinusoida | Přímka |
| Agresivní jízda typu brzda/plyn | Klidná, defenzivní jízda |
| Úmyslná eskalace konfliktu pro potěchu ega | Vyhýbání se zbytečným konfliktům nebo jejich deeskalace |
| Extrémní a adrenalinové sporty | Běžné sporty |
| Nadměrná konzumace čehokoliv (jídla, drog, požitků) | Konzumace „tak akorát“ |
| Vysoké množství závazků a práce | Rozumné množství závazků a dostatek volného času |
| Gambling nebo lichvář jako řešení krize | Snaha o nalezení stabilního řešení, žádost o radu |
| Spekulativní obchodní strategie/časování trhu | Pravidelné investování do stabilních produktů |
| Chaotická a rychlá řešení | Zvážení všech možností před rozhodnutím |
| Agresivní prosazování svých názorů | Klidná a slušná diskuse |
| Vystavování těla stresorům, posilování | Nevystavování těla stresorům, svalová atrofie |
| Řešení mentálně náročných úkolů (používání mozku) | Averze k mentálním úkolům (používání mozku) |
| Zkoušení nových věcí (s aktivním řízením rizika) | Kdo nic nedělá, nic nezkazí |
| Kultura a umění | Potlačování emocí, když to není třeba |
Všimněte si, že jsou případy, kdy sinusoidová cesta není škodlivá. Záleží totiž na vytyčeném cíli. Pokud je cílem třeba fyzická síla nebo odolnost proti nemocem, je vyvolávání cyklických stavů přínosné. V tomto případě posilování a otužování. Platí to pro všechny entity, které jsou naprogramovány ke zdokonalování na základě stresorů. Vidíme je především v přírodě – kmeny stromů jsou tak tvrdé proto, protože byly jejich předkové opakovaně vystavováni vichřicím. Silný je člověk proto, protože pravidelně natrhává svalová vlákna při tréninku.
Tuto ideu navrhl a rozvinul můj oblíbenec Nassim Taleb v knize Antifragilita (tak se nazývá i idea), takže je možnost ji dále studovat, pokud vás zajímá. Antifragilní případy, kdy je přínosnější sinusoida, jsem zvýraznil kurzívou. Přímka v pravé části tabulky jakožto odpovídající alternativa pak směřuje dolů a nikoli nahoru.
Zlatá střední cesta
Koncept zlaté střední cesty, která je jakožto správná volba hlavním poselstvím tohoto článku, není nikterak nový. Vždyť samo toto slovní spojení je v češtině bezpečně ustáleno. Pochází z latiny, údajně jej zavedl básník Horatius již v 1. století př. n. l. Podobnou ideologii prosazoval už Buddha ve svých původních textech (tedy v přepisech jeho promluv). Jde zkrátka o umírněnost a vyhýbání se zbytečným extrémům, které mohou mít negativní vliv na náš vztah nebo život a mohou nás zdržovat od plnění našich skutečných cílů.
Je pravda, že lidé uplatňující tento princip (včetně mě) mohou ostatním přijít poněkud nudní nebo flegmatičtí. Mohou dokonce být označováni jako lidé bez názoru. Sám se s tím někdy setkávám. Druhý tábor tvrdí, že ze mě vyzařuje klid a pohoda. To je mnohem příjemnější interpretace. Své názory raději sdílím s nimi, protože tuším, že z následné diskuse nebudou tvořit sinusoidu. Nevidím důvod s někým zápasit o „vítězství“ v tom, kdo víc zařve. Podobné je to i na silnici – snažím se jet tak, aby proběhlo co nejméně interakcí s ostatními. Ale když vyrazím do divadla nebo muzea, klidně své emoce a představivost pořádně rozkmitám. Zkrátka je potřeba správně určit, která křivka je v danou chvíli žádoucí.
Grafy vytvořeny v Pythonu (numpy, matplotlib). Odvozené křivky a funkce jsem tvořil laděním s pomocí ChatGPT. Byla to zábava.
