Článkem o tramvajových linkách 1, 2 a 3, tedy de facto o městské tramvajové trati, začíná série o linkách liberecké MHD. Jejím cílem je zprostředkovat libereckou MHD z mého úhlu pohledu. To je z úhlu řidiče autobusu a mnohaletého cestujícího, který má k MHD pozitivní vztah.

Všechny tři linky jezdí po jediné městské trati v Liberci (další je meziměstská do Jablonce, té bude patřit další díl) a vzájemně se kryjí. Celou trasu projíždí pouze trojka. Dvojka ji doplňuje v pracovních dnech v úseku Lidové Sady – Dolní Hanychov. Jednička je potom historická linka v úseku Lidové Sady – Viadukt.

Spojnice lesů

Jak poznávám další a další tratě v jiných městech v Česku i v zahraničí, stále nepochybuji o tom, že se jedná o jednu z nejkrásnějších. Především úsek od Šaldova náměstí do Lidových Sadů je a vždycky byl výstavní. Která trať spojuje lesy dvou různých pohoří, projíždí krásnou prvorepublikovou čtvrtí a doveze vás až ke sjezdovce? Trojkou se dostanete během půl hodinky z Ještědsko-kozákovského hřbetu na hranici Jizerských hor. A jako bonus projedete kolem několika libereckých dominant, jako je budova bývalých lázní, Severočeské muzeum nebo nejstarší zoologická zahrada v ČR.

Úsek kontrastů

Trasa začíná konečnou Lidové Sady, která je v těsném sousedství jizerskohorských lesů, vstupu do zoo a letitého kulturního centra. Trasa začíná právě onou výstavní libereckou čtvrtí. Byla výstavní už za první republiky, kdy vznikala. Tehdy byl její význam ještě mnohem vyšší, dnes už kulturu této čtvrti do značné míry nahradila obchodní centra. Objedeme zoo, přilehlý park, zastavíme u jezírka s vodotryskem patřící ještě k zoo, kde můžeme zahlédnout pelikány a další exotické ptactvo. Pokračujeme nádhernou lipovou alejí, za kterou se tyčí majestátní prvorepublikové vily s velkými zahradami a exotickými stromy na zahradě. Neuvěřitelný pohled hlavně na podzim, když se celá alej zbarví do žluta až červena a vy pod ní projíždíte tramvají vstříc večernímu slunci.

Historická tramvaj linky 1 projíždějící kolem zoologické zahrady a blížící se k zastávce Botanická zahrada. V pozadí bývalý vstup do zoo, který byl přemístěn ke konečné Lidové Sady.

Projedeme i kolem někdejšího vyhlášeného nočního klubu v Liberci. Uprostřed aleje zastavíme u dvou z nejkrásnějších libereckých budov – už zmíněné lázně, nyní sloužící jako galerie a naproti Severočeské muzeum. Alej pokračuje až k další krásné staré budově průmyslové školy. Vedle ní se tyčí budova libereckého výstaviště s novým technickým muzeem. Kde jsou ty časy, kdy na pravidelné Liberecké výstavní trhy LVT jezdily desítky tisíc lidí nejen z Česka… Pak přijde nenápadná zatáčka a náhle se prostředí zcela promění. Ocitneme se v úzké stísněné uličce lemované menšími obchůdky. Tou projedeme a jakmile nás pustí semafor, nastane další rychlá změna. Tichá ulička nás vyhodí přímo na nejrušnější a nejkomplikovanější křižovatce v Liberci na Šalďáku, na které se střetává 6 ulic. Z první republiky jsme během chvilky ve 21. století. Sjedeme z kopečka a jsme na Fügnerce – křižovatce všech linek.

Na ročním období záleží

Popsaný úsek si nejen já spojuji hlavně s víkendy v zoo, v botance (obě nejstarší v ČR), na lesním koupališti, v muzeu nebo prostě s letními procházkami po Masaryčce, oné známé aleji mezi vilami. Přímo za konečnou v Lidových sadech začínají kilometry jizerskohorských lesů, nedaleko je lesní koupaliště, Liberecká výšina, dokonce bývalé letní kino, všechno úžasná místa se zašlou slávou (některá se naštěstí postupně obnovují). Ale stejně intenzivně si vybavuji noční a časně ranní cesty z flámů. Ať už z Hutě, která je přilehlá k aleji, nebo z nějakého klubu na harcovských kolejích, když ještě nejezdila ranní patnáctka a po ruce byla právě tramvaj z Liďáků. Cesta po tomto úseku za ranního svítání (leč s kocovinou) taky nemá chybu.

Souprava tramvají typu T3SUCS odjíždí od průmyslové školy. Její budova v pozadí.

Právě v období, kdy píšu článek, jezdí v tomto úseku náhradní autobusová doprava, pro kterou se pořídily 20 let staré kloubové Karosy řady 941 z Prahy. Skutečně nevšední svezení pro rok 2019 jak z pohledu cestujícího, tak z pohledu řidiče.

Splítka končí

Z Fügnerky se vydáváme pomalu kolem nového obchodního domu v dolním centru. Nejeden Liberečák si vzpomene na starý originální obchodní dům Ještěd, který dříve dolnímu centru dominoval. Nechci se pouštět do debat, který z nich byl vkusnější. Následuje táhlý kopec k nádraží. Ten kopec, který denně absolvují lidé při cestě z terminálu MHD na železniční a autobusové nádraží. Míjíme také slavný hotel Imperial, dnes v režii soukromé firmy. Na tomto úseku až k Viaduktu můžeme potkávat i linky 5 a 11 na úzkém rozchodu tratě do Jablonce. U Viaduktu, ke kterému zase sjedeme z kopce, potom najdeme točnu, kde právě tyto linky končí. Končí zde také příležitostné jízdy historické linky 1. Viadukt je zajímavým místem na trati ještě z jiného hlediska. Přestože jsme teprve v půlce trasy, od této chvíle až na konec to už je jenom do kopce. Buď víc, nebo míň, ale pořád. Málokdo si toho všimne. Končí tady taky kolejová splítka, další liberecký unikát. Z Lidových Sadů až na Viadukt mohou jezdit jak vozidla na klasickém rozchodu 1435 mm, tak i úzkorozchodná vozidla na 1000 mm. Mezi Lidovými Sady a Fügnerovou však po rekonstrukci projedou už jen historická vozidla na úzkém rozchodu.

Horská dráha začíná

Dál projíždíme čtvrtí plnou klasických bytových domů, jejichž hustota a výška postupně klesá. Zajímavější budovou jsou bývalé staré pekárny, po nichž má svůj název přilehlá zastávka. Pro mě měla zastávka význam za dob gymplu, protože se na ní vystupovalo. Je to na gympl docela daleko a dnes už přímo k němu jezdí linka 17. Tenkrát ale nejezdila. Význam má i pro sportovní fanoušky, a to ze stejného důvodu. Hned vedle gymplu se nachází několik sportovišť včetně hokejové arény. Po zápasech Bíých tygrů se zde proto setkáváme s návalem davů fanoušků, které proudí z kopce od arény a jejichž rozpoložení se odvíjí od výsledku zápasu.

Souprava T3M.04 na lince 2 v zastávce Vápenka po vydatném sněžení.

O kousek dál bývala točna, kde dříve končila linka 1 nebo 4. Později zbyla jen jedna kolej pro posily právě v případě hokeje nebo jiných sportovních akcí. Ani ta už se dnes ale nepoužívá. Podjedeme železniční trať na Českou Lípu, mineme zvláštní, dnes již zbytečně velké nádraží Horní Růžodol a už se objevíme na křižovatce „U Horizontu“. Název je odvozen od přilehlého funkcionalistického centra služeb pro zdejší typické socialistické sídliště. Centrum dopadlo stejně jako většina ostatních – zchátralá budova s již zavřenou nonstopkou, sekáčem a jedním obchůdkem s potravinami, kde se zastavil čas a odhaduji, že jeho dny se rovněž sčítají.

Linka 3 sjíždějící od Ještědu do Liberce.

Na křižovatce se pod pravým úhlem protneme s autobusovou linkou 22 a za rohem už je další točna, tentokrát pro linku 2 – Dolní Hanychov. Dál pokračuje jen linka 3. Točna je využívána až na výjimky jen v pracovní dny. Jakmile vyjedeme z Dolního Hanychova, Ještěd se začne dramaticky přibližovat a začneme stoupat čím dál víc. Opouští nás dojem města, nastupuje spíše vesnička s mixem starších a novějších rodinných domků i starého kostela. Přibývá také penzionů pro turisty a krajina začíná mít horský ráz. V zimě si právě zde lze všimnout, že už je tu znatelně víc sněhu než dole v Liberci. Na samém konci v Horním Hanychově máme pocit, že na Ještěd je to jen kousek.

Jsme na druhé konečné a opět jsme na začátku kilometrů lesů. V zimě to máme jen pár set metrů k vleku, v létě je to kousek k lanovce, která nás doveze až na Ještěd. Z jednoho přírodního parku v druhém. Nepřekvapí, že jsme také na nejvýše položené zastávce tramvaje v ČR (522 m n. m.). Po výstupu z tramvaje můžeme projit „branou mistrů“, což je památka na mistrovství světa v lyžování v roce 2009. Prohlídku a vzpomínky na nejkrásnější městskou tramvajovou trať máme za sebou, následovat bude ta meziměstská.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *