O čem tato kniha není

Pro filmové nadšence mám nedobrou zprávu – v tomto článku se nejedná o knižní předlohu výborného psychologického thrilleru s Natalií Portman. Film určitě stojí za zhlédnutí, ale Černá labuť od Nassima Nicholase Taleba, o které se zde rozepíšu, je z úplně jiného soudku. Tak jiného, že je to jako den a noc, oheň a voda nebo jako psychologický thriller vs. společensko-filozofické pojednání o neurčitosti.

Můj Lifechanger

Ke knize jsem poprvé čirou náhodou přišel v mých asi 20 letech. Díky tomu, že Taleb pracoval jako trader, často v knize používá příměry k finančním trhům, kde nahodilost a neurčitost hrají klíčovou roli. To knihu dostalo i do recenzí českých webů zabývajících se obchodováním, které jsem tehdy hltal. Nebyla to sice kniha, která by slibovala, že mě naučí obchodovat a které jsem tehdy kupoval (dnes si za to klepu na čelo), ale přesto se zdálo, že mě může určitým způsobem obohatit, a tak jsem do toho šel.

Ve 20 letech nebylo vůbec snadné se jí prokousat, jde místy o náročné čtení vyžadující alespoň nějaké znalosti o filozofii a dalších oborech. Ale to, že mě kniha donutila doplnit si vzdělání, nebylo vůbec na škodu. Dnes jsem ji asi po sedmi letech podruhé přečetl (i tentokrát jsem musel místy číst velmi pomalu) a mohu s klidem prohlásit, že kniha mi skutečně změnila myšlení a v důsledku i život. U některých pasáží jsem měl pocit, že by měly být součástí výuky na školách. To se ovšem asi nestane, když autor akademiky kritizuje.

Vzácné a nebezpečné zvíře

Černá labuť je v autorově pojednání neočekávaná událost, která je sice málo pravděpodobná, ale má dalekosáhlé následky. Lidé mají tendenci tyto události a jejich dopady silně podceňovat, ne-li úplně ignorovat. Koncept je aplikovatelný jak pro společnost jako celek, tak pro jednotlivého člověka nebo jiné entity. Na škále jednotlivce může jít o úmrtí blízkého, výpověď v práci, ale také třeba výhru ve sportce. Dalekosáhlé důsledky mohou být totiž jak negativní, tak i pozitivní. V měřítku společnosti se může jednat o živelní pohromu, teroristický útok apod.

Ochočte si pravděpodobnost

Základním východiskem knihy je, abychom s událostmi negativního dopadu počítali, pokud možno se proti nim pojistili, a naopak těm pozitivním se otevřeli. Z tohoto důvodu Taleb vůbec neodrazuje od finančních spekulací, stačí mít ochranu proti neočekávaným ztrátám (takzvaný stoploss). Ale současně je dobré například v případě pojišťoven počítat s extrémními záplavami, jejichž pravděpodobnost se zdá být téměř nulová (vzpomeňte na rok 2002 a teprve následné změny záplavových zón). Bohužel spousta lidí se chová přesně opačně. Nemá problém poslat svoje úspory do fondu, který má sice dobré výsledky, ale ani je nenapadne, že stačí byť málo pravděpodobný propad a mohou o všechno přijít. A naopak, když se před nimi objeví podnikatelská nebo obchodní příležitost, která nevyžaduje vysoké počáteční náklady, ale v případě málo pravděpodobného úspěchu je může zajistit do konce života, tak do toho nejdou. Škoda. Je to právě tento jednoduchý princip, který mi umožnil dělat, co mě baví.

Kdy se nenechat klamat mozkem

S tím vším souvisí některé nedokonalosti našeho myšlení, kterými se často necháváme klamat a které autor rovněž vyzdvihuje a rozebírá. Například taková, že černé labutě předem obvykle nikdo neočekává (války, finanční krize), ale ex post se objeví řada „expertů“, kteří budou tvrdit, že na základě různých ukazatelů bylo vlastně naprosto jasné, že se daná událost stane. Jinými slovy „po bitvě je každý generál“, odborněji „iluze zpětné vysvětlitelnosti“. Krásně se tato potřeba věci vysvětlovat aplikuje taky na finanční trhy, kde analytici mají tendenci vysvětlovat každý pohyb, i když se jedná o běžné tržní pohyby v důsledku běžných transakcí. Ve škole na předmětu, kde jsme toto dělali, jsem vysloveně trpěl.

Další je třeba klasické konfirmační zkreslení. Pokud něco (ne)očekáváme nebo (ne)chceme, máme tendenci všechny nové okolnosti považovat za potvrzení našeho názoru a ty, co ho vyvrací, ignorovat. Typickým příkladem je podpora politika nebo strany. S příznivými informacemi máme sklon souhlasit a vyhledávat je, negativní bagatelizovat. Většina diskutujících o sobě ale přesto nejspíš prohlásí, že jsou zcela objektivní. Proto mají podporu i politici, kterým se prokázal podvod nebo korupce. Říct, že jsem celou dobu podporoval nesprávného člověka, je těžké. Jednodušší je věřit tomu, že soudy a policie jsou zkorumpované. Stejně tak na trzích. Pokud spekulujeme na růst ceny, ale ta jde místo toho dolů, i já jsem si říkával „no jasně, trh se musí zkorigovat, nabrat sílu, najít kupce a brzo bude pokračovat vzhůru“. V tomto případě bývá konfirmační zkreslení drahou záležitostí.

Zmíním také zkreslení následkem přežití typické pro články o úspěšných lidem. Najdeme stovky publikací o tom, jaké vlastnosti je třeba mít nebo jaké činnosti je třeba provozovat, abychom byli úspěšní. Ty vznikají ale analýzou právě těch úspěšných, nikoli všech lidí, kteří v dané (třeba psaní blogů) oblasti zkoušeli štěstí. Kdyby ovšem někdo analyzoval i skupinu neúspěšných, nejspíš by došel k podobným vlastnostem. Taleb to ilustruje na skvělém příkladu s námořníky, kteří prohlašovali, že když se pomodlí, zajistí si, že se jejich loď nepotopí. Jenže ti, kteří se potopili, se samozřejmě taky modlili. Jen jich se na recept úspěšné plavby už nikdo nezeptá. A i my vidíme ve všem, co hodnotíme, jen ty, kteří přežili a máme pocit, že je to jejich schopnostmi nebo snad pověrčivými zvyky. Ve skutečnosti za to možná může prosté štěstí. Ignorovat ty, kteří nepřežili, je zásadní chyba.

A jako poslední uvedu moje oblíbené ignorování pravděpodobnosti a vlastní minulé zkušenosti. S kolika partnery jste si mysleli, že spolu budete do konce života? A přesto až budete tvořit další vztah, budete si to nejspíš myslet, přestože je všeobecně známo, že jen minimum vztahů přežije dlouhá léta. Shrnuto jednou krásnou větou z knihy: „když přemýšlíme o zítřku, nebereme v potaz, co jsme si předevčírem mysleli o včerejšku„.

Na změnu života může stačit Závěr

Pochopitelně tyto iluze našeho vnímání pravděpodobnosti a neurčitosti nejsou nebezpečné vždy. Někdy jsou dokonce žádoucí a je potřeba si je patřičně užít. Oznámit nové přítelkyni, že není pravděpodobné, že vás vztah vydrží déle než rok, není zrovna dobrý nápad. Když jde ale o klíčové záležitosti našeho života, je dobré je mít na paměti a snažit se jimi nenechat oklamat. Taleb tyto a další myšlenky dopodrobna vysvětluje ve své knize, dokonce i s technickými detaily. Z toho důvodu je kniha poměrně obsáhlá, ale zároveň sám autor zdůrazňuje, že není třeba ji číst celou. Kdo není kovaný v matematice, může klidně některé pasáže přeskočit. Koho zajímá jen to podstatné a ještě neví, zda chce knihu číst, doporučuji přečíst spíše závěr než úvod. Má pouhé 3 strany. Pro zájemce o finanční trhy je tato kniha povinnou četbou (nebo autorovo předchozí dílo Zrádná nahodilost).

Pokud dáte Talebovi za pravdu a kniha změní vaše vidění světa, možná vás svět začne trochu víc děsit a začnete občas připadat ostatním divní, ale budete mít svůj život pod větší kontrolou. Zaujal mě také neotřelý styl, který dělá z náročného textu zábavné čtení a vkusně kombinuje odborný text s beletrií. Doporučuji skutečně každému. Zájemcům o filozofii, ekonomii, sociologii, trhy nebo vědu obecně doporučuji dvojnásob. Teď se těším na další rozvoj Talebových myšlenek v knize Antifragilita.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *