Tenerife – ostrov, kde je všechno

Už se u mě stává tradicí, že se na sklonku české zimy vydám někam do světa, abych si trochu zkrátil čekání na jaro. Pochopitelně někam, kde je tepleji. Na přelomu února a března roku 2022 padla volba na Tenerife – jeden z Kanárských ostrovů.

Politicky Evropa, geograficky Afrika

Kanárské ostrovy mají z hlediska geopolitiky zajímavé postavení. Geograficky patří k Africe (nejbližším pevninským sousedem je sporné území zvané Západní Sahara), čili pro nás Čechy jde už o pořádnou exotiku. Zároveň jsou ale (nejodlehlejší) součástí Evropské unie pod španělskou správou. To přináší spoustu výhod nejen při cestování. Proč nejen? Odlétali jsme jen dva dny po začátku ruské invaze na Ukrajinu. Samo sebou začalo přemýšlení nad možnými scénáři, které následující týden přinese. Mezi ně patřily i ty extrémní – třeba nemožnost či nebezpečí vrátit se domů, případně pozdější emigrace v případě rozšíření války směrem na západ. V takových případech by zrovna Tenerife podle mě mohlo být dobrou volbou. Je dostatečně daleko od centra konfliktu, je dostatečně nezajímavé v případě jeho rozšíření, ale současně by pro nás jakožto členy EU nepředstavovalo výraznou byrokratickou překážku třeba v případě hledání bydlení či práce (byť španělský trh práce na tom stále od předchozí krize není dobře). Ani jazykově a kulturně nejde o nikterak vzdálený svět. Španělsky se lze naučit velice rychle, zvlášť pokud člověk už umí anglicky. A pokud umí jen anglicky, i tak nebude s domluvou problém, rozhodně ne s mladými Kanárci v turistických centrech.

Dozvuky covidu

Zajímavé bylo, že u nás se už touto dobou od covidových opatření upouštělo. Pravidla pro cestování sice ještě existovala, ale jejich dodržování už nikdo nekontroloval. Ve Španělsku tomu však bylo právě naopak. Španělské cestovní formuláře a covid passy se pro jistotu kontrolovaly už v Praze na letišti, aby se předešlo komplikacím. Přímo na Tenerife pak platila povinnost nosit respirátory téměř všude. Mnozí je nosili i venku. Represivní složky, ale mnohdy i lidé mezi sebou dodržování opatření kontrolovali a napomínali se. Hned při cestě z letiště napomínala řidička autobusu neposlušné Poláky. Později jsem i já sám byl policistou upozorněn, když jsem se bez ochrany procházel po venkovní části obchodního centra. Teď už k Tenerife samotnému.

Všezahrnující klima

Tenerife má pouhých 7447 čtverečních kilometrů. To je asi jako Plzeňský kraj. Přesto zde díky geomorfologii terénu a poloze v oceánu můžeme zažít během jediného dne hned několik klimat. Jih je po celý rok teplý a suchý, srážky jsou zde vzácné. Krajina je kamenitá s vyschlými kaňony vymletými výjimečnými přívalovými dešti. Mezi kamením se snaží přežít suchomilné rostliny.

Stačí ale přejet na severní část ostrova (během pouhých desítek minut) a náhle je všechno jinak. Je o poznání chladněji a vlhčeji. Výjimečné nejsou mlhy ani další srážky, což se odráží na vegetaci, objeví se tráva, květiny, stromy, všude zeleno. Tedy to, co na jihu uvidíme leda tak na golfových hřištích. Na samém západě a severu v horách do cca 1000 m n.m. najdeme doslova džungli. Co když ale vystoupáme ještě výš?

Nad 1000 m n.m. se začíná objevovat typický borovicový les. Borovice mají často ohořelé kmeny, ale přesto se jim náramně daří. Tyto endemitní borovice totiž občasné požáry doslova vyžadují, a tak z černé kůry radostně raší čerstvé zelené trsy jehličí. Zvláště na suchém jihu v těchto lesích kromě borovice neroste nic jiného, a tak krajina připomíná dokumenty o dinosaurech.

I tyto lesy mají ale svou horní hranici, cca 2000 m n.m. Nad ní už toho zase moc neroste. Jednak je tam výrazně chladněji, ale také se takto vysoko málokdy dostanou srážky, neboť základna oblačnosti bývá níže. Zde Tenerife neskryje svou divokou minulost. Krajina lávových polí připomíná spíše Mars. No a nad nimi se ještě o poznání výš tyčí nejvyšší hora, kde kolem zimy můžeme zahlédnout i sněhovou čepici. Jde o nejvyšší horu celého španělska Pico del Teide s úctyhodnými 3715 m n.m. Když jsme u té nejvyšší hory…

Na Pico rezervace aspoň půl roku předem

Bohužel nejste sami, kdo se chce na vrchol Pica podívat. Z dobře dostupné stanice tam vede lanovka. Počet vstupů na vrchol je však omezen a je potřeba jej rezervovat předem. Dívali jsme se v prosinci a volno bylo až v květnu. Vstupy dost možná skupují cestovky. I kdyby se vám to nepodařilo, oblast pod horou dostupná po silnici za výlet taky stojí.

Doprava

Jelikož se nejedná o arabskou zemi, je možné použít pro cestování veřejnou dopravu. Místní autobusy společnosti TITSA (kdo tu zkratku vymýšlel, asi neuměl anglicky), kterým raději říkají guaguas, jezdí prakticky do každého koutu ostrova, i takového, kde bych to nečekal. Pro běžné cestování mezi městy jsou dobré intervaly a autobusy bývají plné tak akorát. K dispozici je aplikace k vyhledávání spojení, jízdních řádů a k nákupu jízdenek. Moc mě nenadchla, ale lepší než nic, aspoň jsem teď shovívavější k českým dopravním aplikacím. Velmi pokročilý je ovšem odbavovací systém. Měli jsme z aplikace koupeny celotýdenní jízdenky za 50 eur a na ně jsme jezdili zcela bez omezení. Při (povinném) nástupu předními dveřmi stačilo v aplikaci naskenovat QR kód nalepený na nebo v autobusu a ukázat potvrzení řidiči. S aplikací jde tedy o prakticky bezkontaktní nákup i odbavení, ovšem je nutné být pořád online. Dobré je také cestování na kredit. Pak stačí naskenovat kód při nástupu a při výstupu a automaticky se odečte adekvátní jízdné z kreditu (něco takového je v plánu i v integrovaném systému Libereckého kraje IDOL).

Překvapilo mě, že zde moc nefunguje turistická doprava. Nemyslím tím dopravu na letiště, ale spíš do přírodních lokalit. Turistické autobusy z jihu a severu pod Pico odjíždějí pouze ráno nahoru a odpoledne se vrací zpátky. Do severních a západních pralesů je interval asi 4 hodiny. Poptávka z řad turistů je však vyšší a mnohdy převyšuje i celou nabídku. Zdá se, jako by se obslužnost ohlížela jen na místní a turisty ignorovala. Při cestě z La Laguny nad Taborno musel řidič některé cestující nechat na zastávce. Autobusy pod Pico byly taky naplněné jako liberecká 12 na Dobiášovu, tedy k prasknutí.

Pro každého šotouše by byl hřích se nesvézt ostrovním tramvajovým systémem v hlavním městě. Tratě jsou zatím jen dvě a druhá linka má pouhých 6 zastávek, ale na rozšiřování sítě se pracuje.

Ne nadarmo

Není náhodou, že jsou Kanáry tak oblíbenou destinací i mezi Čechy (potkali jsme jich nemálo). Příjemné a stálé počasí, evropský jazyk, kultura i ceny a k tomu zajímavé přírodní podmínky, kdy je za rohem moře, poušť, les, džungle i lávová pole a skalní útvary. Mnozí si toto místo logicky vybrali i pro dlouhodobý pobyt. Nezaměstnanost je vysoká, ale sezónní či odborné práce se sehnat dají. Říkám si ale: i přesto všechno, jak dlouho by mě pobyt na stále stejných 7447 kilometrech čtverečních bavil? Jak dlouho by mě bavily celé kanárské ostrovy? Možná se to někdy dozvím, možná ne. Cesta to ale byla velice zajímavá a můžu ji jen doporučit.