Příspěvky

Rozdíl mezi koronavirem a chřipkou – vládci světa – pozitivní dopady koronaviru – poučení.

Proč koronavirus a ne chřipka?

Země jedna za druhou uzavírají hranice, vyhlašují nouzové stavy, zákazy vycházení, testují se tisíce lidí a další bezprecedentní opatření. Otázka zní ovšem proč? Jasně, chtějí zamezit koronaviru, aby se šířil a zabíjel. Pak ale – proč státy nedělají totéž kvůli každoroční sezónní chřipce a dalším virózám? U té už nikomu nevadí, že se každý rok nekontrolovaně šíří a zabíjí? Teď nejspíš poznamenáte, že koronavirus je něco nového, neznámého. Na rozdíl od chřipky, která lidstvo provází už věky. A já souhlasím, koronavirus je (aspoň v této formě a síle) vskutku něco nového. Čemu ale vadí, že je nový? Jaké jsou jeho projevy? Jeho nakažlivost a úmrtnost? Je to nějaký nový zákeřný virus, který decimuje produktivní obyvatelstvo ve velkém? Není. Mám pocit, že nevnímáme reálný stav věci. Projevy jsou podobné jako u chřipky, úmrtnost dokonce výrazně nižší.

Nechápejte mě špatně

Nejsem proti zavedeným opatřením. To, že chráníme své blízké před koronavirem, je nepochybně správné. Jen mi není jasné, proč je tedy nechráníme před zákeřnější a rozšířenější chřipkou. Není mi jasné, proč těmto dvěma virům, co se chovají podobně, měříme úplně jiným metrem. Děláme to, co u chřipky už dávno nikdo nedělá.

Problém konvenčního označení

Představte si, že bychom nevěděli, že se jedná o „nový typ koronaviru“ (třeba kdybychom neměli tak dobré metody virové analýzy a nedokázali bychom jej odlišit od viru chřipky). Nejspíš by se vyvolávané onemocnění neoznačovalo děsivým názvem „COVID-19“, ale prostě „chřipka“. U většiny lidí dokonce spíše „zánět průdušek“ nebo „nachlazení/kašel“. U leckoho vůbec nic. Nikoho by netankovalo, že virus mají u nás tisíce a ve světe statisíce lidí. Nikoho by netankovalo, kde to chytil. Život by šel normálně dál a čas od času by někdo na komplikace spojené s virózou zemřel, tak jako tomu bylo i předtím.

Nezáleží co, ale jak

Ano, na koronavirus se umírá. Stejně jako se umírá na chřipku (respektive méně). Chronicky nemocní lidé zkrátka někdy podléhají i těmto nemocem. Tak to bylo, je a bude. Jak sleduji různé reakce a komentáře, většina lidí si to uvědomuje. Tak proč si tedy necháváme touto novou „chřipkou“ decimovat ekonomiku a zásadně se omezovat na svobodě? Není to spíš způsobem, jakým nám celou věc servírují média? Pokud by byl virus prezentován takový, jaký skutečně je, nebo by nebyl prezentován vůbec, nikdo by si ničeho ani nevšiml. Vidím to následovně:

Kdo je na začátku řetězce?

Média a aktivní jednotlivci začnou srdceryvně řešit každou smrt na záhadný nový virus, analyzovat počty nakažených, televize zavedou extra speciální mimořádná vysílání -> společnost se nepozastaví nad tím, jestli je skutečně důvod k obavám, jestli je virus skutečně tak nebezpečný, začne mít strach a řešit to -> vytvoří se tlak na politiky, kteří jakožto odpovědní musí něco udělat, jinak by přišli o politické body (ti zkušenější to naopak vidí jako příležitost, jak vytěžit body navíc), navíc tlak působí nejen z vlastní země, ale i z okolního světa -> drastická opatření nemající základ v realitě těžce dopadnou na ekonomiky a spousty jednotlivců celého světa.

Všimněte si, že média jsou na začátku a politici a zničená ekonomika na konci. Je tedy zřejmé, kdo v tomto případě de facto celou věc řídí, kdo to má na svědomí.

Superakční mediální telenovela nás baví

Média pochopila velice rychle, že z koronaviru mohou mít parádní krmení na týdny a měsíce. Mnozí se v číslech a grafech nových nakažených a mrtvých vyloženě vyžívají, jiní se na tom snaží vydělat. Jsem přesvědčen o tom, že jsme se nechali úplně zblbnout virtuální mediální realitou. Je to asi přirozené, potřebujeme, aby se něco dělo, potřebujeme něco řešit, analyzovat, potřebujeme si společně zazpívat Není nutno, cítit sounáležitost. Tak se nám to splnilo. Zeptal se ale někdo, zda je k tomu důvod? Zeptal se někdo sám sebe, proč dělá to, co dělá? Provádějí se tisíce testů u lidí, kterým vůbec nic není, a není nám to divné. Dopady této hysterie mají mimořádný vliv na realitu skutečnou.

Už je stejně pozdě

Při pohledu na strmě rostoucí křivky nakažených a při předpokladu, že si budeme chtít zachovat svůj globalizovaný svět, již stejně není šance, že se tento virus podaří ze Země vymýtit. Podstatné ale je, že to neznamená konec světa. Neznamená to vůbec nic, jen že časem skončí tahle akční telenovela a nahradí ji nějaká jiná. Nechali jsme si překopat svět nemocí, se kterou už dávno dokážeme žít. Bohužel jsme si to neuvědomili a zaplatíme za to nesmyslně vysokou cenu.

Něco za něco

Naštěstí můžeme z této situace i určitým způsobem těžit. V bezprostřední blízkosti vnímám nejméně tři pozitivní dopady.

  • Odpočinek pro přírodu. Nejsem první, kdo si toho všiml – satelitní snímky prozrazují znatelný pokles znečištění po celém světě, ale stačí i jen večer vyjít ven na ulici. To ticho i ve větším městě, jako je Liberec, je k nezaplacení. Pokles (bohužel dočasný) znečištění všeho druhu – emisního, akustického a snad částečně i světelného, nepochybně ocení příroda i většina z nás.
  • Odpočinek pro nás. Workoholik si vždycky práci najde, ale spousta lidí kolem mě si pochvaluje, že získala zničehonic čas. Čas, který můžou investovat do věcí, do kterých předtím nemohli, protože neměli energii. Domácnosti a předzahrádky se najednou blýskají, dlouho odkládané rekonstrukce pokračují, dlouho odkládané knihy jsou konečně čteny. Trochu toho zastavení ze shonu ještě nikdy nikomu neuškodilo.
  • Digitalizace obyvatel. Zavřené obchody a školy, ale také omezený hotovostní styk donutí spoustu lidí konečně se digitalizovat. Nový nábytek teď zkrátka nelze objednat jinak než online. Nelze ho často jinak ani zaplatit. Stejně tak děti, ty se musí nově učit online a u těch mladších jim v tom chtě nechtě musí pomáhat rodiče. Konzervativní lidé se naučí pracovat online z domova, pokud chtějí pobírat dále plný plat. Zkrátka kdo nechtěl být online, se to bude muset naučit, což povede ve finále snad k vyšší produktivitě společnosti, což se bude v následné ekonomické krizi hodit. Prudce také vzrostl počet nových eshopů. Povede to také k další úlevě přírodě, neboť ubyde cest a nedigitálních dokumentů.

Poučení

Tou největší příležitostí, jak z téhle situace vytěžit, je dost možná poučení do budoucna. Poučení o tom, jak můžeme pomáhat svým blízkým a vlastně všem v době krize. Poučení o tom, jak provádět správnou hygienu tak, abychom minimalizovali šíření a dopady viróz. Ať už nových, nebo těch, které nás provázejí celá staletí. A nakonec, to je spíš mé zbožné přání, poučení o tom, že než se necháme pobláznit hysterickými výkřiky médií, nejdříve zjistíme reálný stav věcí a teprve potom budeme s rozvahou přiměřeně jednat. Jakožto ekonom se obávám, že nás čeká nejhlubší ekonomická krize od roku 2008, ale možná i od třicátých let minulého století. Nejsem sám a bohužel už nejsem ani sám, kdo si myslí, že za to tahle nezávažná sezónní viróza rozhodně nestála.

Porovnání vývoje akciového indexu Nasdaq kolem roku 2000, kdy splaskla technologická bublina, a Bitcoinu na podzim 2017 pár týdnů před začátkem pádu a současně v době nejvyššího optimismu.

Není to tak dávno, co skončila hysterie kolem bitcoinu, když se zjistilo, že jeho cena neporoste ke statisícům dolarů. Zároveň Česko řeší bytovou krizi a vysoké ceny nemovitostí. Článek odhalí, co je na těchto situacích podobného, co je rozdílného a jak se s tím vším srovnat.

Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen ji opakovat

Na podzim roku 2017 se všechno točilo kolem kryptoměn – především kolem bitcoinu. Extrémního růstu jeho ceny si začala všímat třeba i ČT24, která obvykle zprávy z trhů omezuje na vstupy z pražské burzy (která nikoho nezajímá). Brokeři a burzy hromadně zaváděli BTC mezi svoje instrumenty. Na žádné konferenci nechyběl blok o kryptoměnách. Jeden „analytik“ dokonce prohlásil, že když nebude cena bitcoinu přes milion dolarů do roku 2020, tak sní vlastní „nádobíčko“. No, času moc nezbývá, takže dobrou chuť… Zájem brokerů a médií svědčil o extrémním zájmu veřejnosti a přitahoval další. I mezi mými známými se našli tací, kteří mě přesvědčovali o tom, že poletí nahoru a že udělali skvělou investici. To mě donutilo k napsání článku, tehdy ještě v rámci projektu Získejúčet.cz. Obrázek z článku vidíte vedle textu a je víc než výmluvný. Nakupující veřejnost, zrychlující se bezprecedentní růst ceny a další ukazatele – jasné známky extrémního převisu spekulativní poptávky a nafukování šílené bubliny, která dříve či později musí splasknout. Vždycky, když se objeví podobná situace, vzpomenu si na výrok:

Když už vám i čistič bot nabídne skvělou investici do akcií, je nejvyšší čas prodávat.

finančník Bernard Baruch před černým pátkem roku 1929

Přesně to se dělo s bitcoinem, a proto mě jeho následující vývoj nepřekvapil. Z téměř 20 000 dolarů za jeden bitcoin se propadl během pár dnů na třetinu a dále klesal. Poté se z bitcoinu stal na nějakou dobu normální trh a brokeři a makléři po celém světě byli šťastní, že se jim podařilo vytáhnout spoustu peněz z řad široké veřejnosti. Ta jako vždy ostrouhala. Bohužel, v roce 2019 se celá situace zopakovala, byť už ne za tak extrémního zájmu ani růstu. Přesto se podařilo dostat cenu až k 14 000 dolarů, ale opět následoval pád, který probíhá doteď. Nyní jsme na 8 000.

A teď k nemovitostem

Ceny nemovitostí v ČR – několik posledních let hodně probírané téma – také trvale rostou. Rostou rychleji než platy, jiné ceny atd. Spousta lidí má tak pocit, že jde rovněž o bublinu, která musí splasknout. I já jsem si to chvíli myslel. Záhy jsem ale zjistil, že to bylo spíš přání (pokles ceny by se mi tehdy taky líbil) než na realitě založená myšlenka. Rád bych vyzdvihl některé důvody, proč si nemyslím, že by ceny nemovitostí měly v nejbližší době klesat.

Ceny rostou dlouhodobě a relativně stabilně

Zdroj: finance.cz

Jak lze vidět na grafu, ceny nemovitostí stoupají už skoro deset let. A před menším propadem v letech 2008 a 2009 stoupaly rovněž. V posledních letech se sice růst mírně zrychluje, ale rozhodně se ani v nejmenším nepodobá typickým grafům cenových bublin.

Spekulační poptávka nedominuje

Příčinou bublin bývá nadměrný růst spekulační poptávky. Poptávka z řad veřejnosti hnaná představou o zhodnocení peněz silně roste do chvíle, kdy už není nikdo, kdo je za tak nesmyslně vysokou cenu ochoten nakupovat. Rozšíří se poplašná zpráva o tom, že daný trh možná neporoste donekonečna, kupci znejistí a začnou prodávat. Aby se svých pozic zbavili, musí s cenou dolů – BUM, bublina splaskne a trh se vrátí na fundamentální cenovou úroveň.

Poptávka po nemovitostech roste stabilně – tak jak roste populace, její bohatství, případně jak se mění společnost (např. nyní roste počet single lidí, kteří potřebují více bytů, než kdyby byli v párech). Samozřejmě je přítomna i spekulační poptávka, ale není dominující, na rozdíl od bitcoinu v roce 2017 a dalších bublin.

Růst cen je vyvolán nedostatečnou nabídkou

Aby při rostoucí poptávce nerostla cena, musí být vyrovnávána adekvátním růstem nabídky, to je základní pravidlo ekonomie. Roste však nabídka? Jak je to se stavbou nových bytů, víme. Probírá se to často, je to teď aktuální i v politice. Staví se málo, staví se pomalu, stavební řízení trvá nesmyslně dlouho. Počet nových bytů dlouhodobě nestačí nárůstu poptávky po nich. Byty se stávají čím dál tím nedostatkovějším zbožím a nedostatkové zboží je prostě drahé. Převis poptávky nad nabídkou zkrátka tlačí na růst cen a to se jen tak nezmění.

Jeďte do Turecka, Erdoğan má řešení

Existují ale i opačné extrémy – například v Istanbulu začali před lety rovněž řešit bytovou potřebu rostoucího města. V autoritářském režimu to jde o něco snadněji, tak se pustili do akce. Trochu se ale utrhli ze řetězu a ve výsledku tam pro změnu přestřelili nabídku. Město je obklopené poloprázdnými sídlišti, ve kterých nemá kdo bydlet, přestože bydlení je k dispozici „za hubičku“.

Závěr

Ač by se to líbilo velké spoustě lidí, obávám se, že nejsou dostatečné důvody, aby ceny nemovitostí v blízké budoucnosti razantně poklesly. Jediná instituce, která se zatím snažila zakročit, byla ČNB se svými omezeními hypoték. To mělo za cíl snížit počet lidí, kteří si mohou hypotéku, a tedy nový byt nebo dům dovolit. Jinými slovy, cílem bylo snížit poptávku. Cíl byl úspěšně naplněn, ale růst cen to přesto nezastavilo, jen zpomalilo, a jinak to v dohledné době nebude. Větší pokles se za této situace nemůže konat, neboť se nejedná o realitní bublinu, jak se někteří mylně domnívají. Vlastní bydlení se zkrátka stává dražší záležitostí a bude potřeba upřednostnit nájem před vlastněním. Z toho ale není třeba se hroutit. V západní Evropě je mnohem vyšší podíl nájemního bydlení než u nás a je to naprosto normální. Růst nájemního bydlení povede zase k růstu cen pronájmů, což se ostatně už nyní děje. Dost možná se jen nemovitostní trh dostává do normálu s tím, jak se naše ekonomika přibližuje těm západním. Stejně tak není žádný důvod váhat s nákupem nemovitosti. Čas hraje v neprospěch nakupujících, ale ve prospěch prodávajících, dobře proto uvažte, na které straně se nacházíte.