Minimalistická stavba v přírodě 5 – tvoříme základy

Starý dům je pryč, trosky jsou spáleny, odvezeny a zrecyklovány, a tak nastal čas pro budování domu nového. Každý dům potřebuje adekvátní základ. Právě na rozhodovací proces při zakládání naší malé dřevostavby se podíváme v dnešním článku.

Volba základů

Při volbě základů samozřejmě záleží na tom, jakou stavbu chystáme. Mrakodrap bude mít jiný základ než vila, vila bude mít jiný základ než dřevostavba a dřevostavba bude mít jiný základ než zahradní kůlna. Ta možná ani žádný základ nebude potřebovat. Dříve se základy nedělaly buď vůbec (prostě se jen vyrovnala a zhutnila zemina), nebo se vyrovnalo několik kamenů. Oba způsoby však mají z dnešního pohledu špatné izolační vlastnosti proti vlhkosti a teplotě. Dnes je vedoucím materiálem základů beton, který je možné si upravit podle potřeb, a máme nespočet možností jak dům odizolovat.

Mým původním plánem bylo stavět na základech zdemolovaného domu. Velice rychle jsme ale zjistili, že to nebude možné. Pod podlahou tvořenou tenkou slupkou betonu se skrývalo jen několik kamenů a jinak nic. Šlo tedy o kombinaci dávných přístupů „kámen“ a „nic“. Jak bylo řečeno ve druhém díle série, rozhodl jsem se pro dřevostavbu. Ta je obecně lehčí než zděný dům, proto nemá takové nároky na základy. Jak už to ale bývá, co člověk, to názor. Náš bagrista si z nějakého důvodu oblíbil dávání nevyžádaných rad. Navrhoval vytvořit betonový kvádr po celé ploše domu do hloubky cca jeden metr. To by sice bezpečně založilo i činžák, pro malou dřevostavbu je to však zbytečně nákladné a předimenzované. Navíc jsme si v té době ještě nebyli jistí, zda ke stavbě vůbec bude možné dostat náklaďák s míchačkou na beton. Stavební firmy zabývající se malými dřevostavbami je zase obvykle staví pouze na pilotech. Nebyli jsme si jisti stabilitou podloží poblíž potoka, a tak jsme s mým řemeslníkem Pepou, kterého jsem vychvaloval ve třetím díle, zvolili střední cestu. Tou jsou betonové pasy pod nosnými stěnami a po celé ploše tenčí vrstva betonu. Ten dosahoval mocnosti 15 cm, s betonovými pasy potom celkově 65 cm pod vnitřní příčkou a 90 cm pod obvodovými stěnami. Je to základ, který by byl bezpečný i pro zděný dům, a zároveň značně redukuje množství použitého betonu.

Postup

Postup tvorby základů shrnu v bodech, níže celý proces uvidíte v galerii:

1. Vykopání výkopů v místech betonových pasů. Ideálně s pomocí bagru, ale kam se bagr nedostane, je nutno kopat po staru ručně. To byl v případě jedné strany i náš případ.
2. Vybetonování roviny na dně výkopů.
3. Umístění x řad ztraceného bednění podle požadované tloušťky pasu. Při umísťování je samozřejmě nutné myslet na trasy sítí a připravit si potřebné otvory.
4. Vyvedení kanalizace, vody a elektřiny do míst určení. Po zabetonování už bude pozdě.
5. Vyarmování ztraceného bednění například ocelovými žebrovanými tyčemi.
6. Zalití bednění betonem. V našem případě vyrobeným z cementu a písku s pomocí míchačky, neboť objem betonu nebyl příliš vysoký. Šlo o práci na jeden den pro dva lidi.
7. Zaplnění a zhutnění vnitřní plochy mezi pasy štěrkem nebo jiným pevným materiálem. V našem případě se ponechaly části podlah z původního domu, zbytek byl zasypán štěrkem. Pro zhutnění byla použita vibrační deska, takzvaná žába.
8. Zašalování a vyarmování prostoru finální betonové desky. Pro armaturu jsme použili kompozitní kari síť na bázi čedičových vláken namísto tradičních ocelových sítí. Vlivem rapidního růstu cen kovů totiž došlo k paradoxní situaci, že čedičové sítě, přestože mají lepší vlastnosti, vyšly levněji.
9. Vybetonování desky. Nakonec se podařilo na místo dopravit betonový mix, který celou práci značně usnadnil a urychlil. V opačném případě by bylo nutné použít míchačku, pytlovaný beton nebo cement s pískem a mnoho lidí, aby se vše stihlo za jeden den. Takto bylo hotovo během hodinky čisté práce tří lidí.

Izolace

Desku je samozřejmě potřeba řádně zaizolovat, zvlášť v prostředí s vysokou vlhkostí poblíž potoka. Na povrch desky byla navařena klasická lepenka, na kterou později přišly další vrstvy izolace. Ty už ale považuji za součást podlahy, proto na ně detailněji přijde řada v dalším dílu. Z boku byla deska obložena rovněž extrudovaným polystyrenem. Jako pojivo mezi deskou a polystyrenem i lepenkou posloužil gumoasfalt. Na závěr přišla kolem dokola nopová fólie a drenážní potrubí odvádějící vlhkost. Dno příkopu po obvodu desky pokryla geotextilie a základy se mohly konečně obsypat štěrkem.

Tímto postupem by měly být splněny dnešní náročné požadavky na stabilitu, odolnost a izolační vlastnosti. Jsem příznivcem rozumných řešení, tedy takových, která jsou zaručeně bezpečná, ale ne zbytečně drahá. Věřím, že se to povedlo i v tomto případě.