Po všech peripetiích s nemovitostmi a stavebními firmami nastal čas pustit se do demolice starého domu. Na začátek upřesním, proč jsem se pro demolici rozhodl. Článek je v podstatě souborem tipů, jak si demolici usnadnit, jak ji učinit zábavnou, ale taky ekologickou a nenákladnou. Začneme srovnávací fotkou původního domu a výsledku demolice. Fotky od sebe dělí necelé tři měsíce.

Srovnání prostoru před a po demolici.

Spočítejte si pečlivě, zda se vyplatí rekonstrukce oproti demolici a nové stavbě

Na první pohled dům nevypadal tak hrozivě, až na některá místa na střeše. Bývalí majitelé jej však léta nechávali prakticky bez údržby, a tak na sebe nenechaly dlouho čekat další problematické objevy. Díky děravé střeše pochopitelně trpělo vše pod ní. Trámy a prkna byly prohnilé a napadené červotočem, některé na tom byly tak, že šly doslova loupat jako papír – nic bezpečného. Vysokou vlhkostí trpěl také nábytek a povlečení – prakticky vše bylo plesnivé, některý nábytek se vlhkostí již kroutil. No a za tímto nábytkem čekala plesnivá a oloupaná omítka. Problém s vlhkostí v údolí s potokem lze čekat. Možnosti obrany v případě starého domu postaveného z pískovcových kamenů téměř bez základů jsou však značně omezené a extrémně nákladné. Bylo brzy jasné, že rekonstrukce by byla výrazně nákladnější, než se pustit do demolice a na místě postavit nový malý domek s poctivou izolací. Navíc jak se říká – po rekonstrukci starého domu máte sice rekonstruovaný, ale stále starý dům. Starý dům nikdy neochráníte tak dobře proti vlhkosti a dalším vlivům jako dům nový. Rozhodnutí padlo a dali jsme se do práce.

Poklady prodávejte, odpady recyklujte

Majitelé nechali uvnitř úplně všechno, nejen po sobě, ale i po majitelích ještě před nimi. O poklady se bohužel nejednalo, ale i tak byly některé staré dokumenty a předměty poměrně zajímavé (třeba fotoalbum od narození až po tělo v rakvi, 70 let stará korespondence snad s milenkou, korespondence s protektorátními úřady a další). Prvním krokem demolice tak bylo logicky vyklízení. To zabralo prvních pár týdnů. Výsledný objem odpadu a časová náročnost jsou vždycky větší, než se na první pohled zdá. Zatímco postupně hořel starý nábytek, separovali jsme směsný odpad, kovy, příp. sklo a plasty a výjimečně i věci, které mají nějakou hodnotu. Takto jsem prodal například kamna, kovovou vanu, pár kusů hezkého nábytku a koupelnového vybavení a rozdal nesčetné množství sklenic, hrnků, hrnců a dalších předmětů. Nechal jsem si jen věci, o nichž bezpečně vím, že je využiji. Na stavbě budete potřebovat maximum místa, takže nemá smysl sbírat staré krámy. Zbytek věcí zahořel, skončil v separovaném odpadu nebo v přistaveném kontejneru o objemu 10 m3. Jeden kontejner tak tak stačil na směsný odpad, druhý kontejner pojmul téměř 6 tun kovů, což poskytlo ve sběrně alespoň malý příspěvek. Nezdá se to, ale i menší starý domek se stodolou a několika kumbály okolo může skrývat neskutečné množství nepořádku. Mimochodem, vše bylo nutné vozit v kolečkách cca 200 m na nejbližší místo, na které se dostalo větší auto. Úprava cesty byla totiž teprve v plánu, tak nezbývalo než si vyklízení ještě trochu okořenit.

Začínejte od střechy

Po vyklizení vnitřních prostor a okolních přístřešků začala likvidace střechy. Demolice vždy začíná shora. Shoz střešních tašek, které sotva držely na prknech, byl poměrně snadnou záležitostí – stačilo na ně poklepat z vnitřní strany střechy. Horší už to bylo s jejich odvozem a likvidací. Záleží na materiálu. Eternitové tašky byste správně měli nechat zlikvidovat odbornou firmu. Ta vyšle pracovníky s respirátory, kteří za neustálého kropení postupně krytinu snesou a odvezou na příslušnou skládku. Ta má za úkol eternit uložit do země a zakrýt inertním materiálem, což je třeba obyčejná hlína nebo písek. Pod zemí totiž eternit nikomu a ničemu neškodí. Nebezpečné je pouze vdechování vláken, která se uvolňují při jeho lámání a tření. Sami si odpovězte na otázku, zda je nutné na toto najímat odbornou firmu a dávat jí nemalé peníze. Pokud v domě eternit nemáte, likvidace je o něco málo snazší.

Průběh demolice střechy.

Po krytině následují dřevěné části střechy. Ty je potřeba trpělivě rozebrat a podle stavu buďto spálit, nebo zachovat pro pozdější účely. Kvalitní prkna, latě i trámky mohou přijít vhod na následné stavbě. Ani ne tak pro začlenění do stavby samotné, ale spíš na různou výpomoc. Výhodou je samozřejmě možnost špatné dřevo rovnou na místě pálit. Pokud je dřeva příliš a/nebo jej není možné pálit, v dnešní době můžete toto dřevo celkem snadno prodat nebo darovat. Dál záleží, na jaký další materiál v domě narazíte. Kovové traverzy a další díly jdou dnes také dobře prodat nebo za ně dostanete korunu ve sběrně. Problémem bývají izolační materiály. Polystyren je plast, takže jej můžete zdarma vytřídit do žlutých popelnic, byť to taky nebude snadné, protože ho bývá velké množství. Já jsem narazil třeba na heraklitové desky. Po přečtení jejich složení jsem jej zkusil pálit. Podle očekávání sice nehořely, ale po vystavení žáru se krásně rozpadly na prach.

Nezapomeňte odpojit sítě

Co nejdříve po rozhodnutí o demolici začněte řešit sítě, především elektřinu. Bude záležet, jak je dům napojen. Pokud máte pilířek mimo dům, možná nebudete muset odpojení řešit vůbec. Já jsem však měl přípojku zavedenou přímo do domu, a tak bylo nutné přes distributora zažádat o odpojení a rovnou také o stavební proud. Jistě víte, jaké časové lhůty největší distributor má, proto je vhodné toto řešit s rezervou. V případě vody a odpadů tyto problémy nebývají. Uzávěr vody by měl být vždy mimo dům, potrubí pak můžete v klidu rozebrat. Kanalizace se obvykle neřeší, prostě se při nové stavbě vykope nová s modernějším řešením odpadů.

Obvodové zdi nechte těžké technice

Ve chvíli, kdy máme rozebranou střechu, vyklizený vnitřek a zbývají pouze obvodové zdi, přichází čas pro těžkou techniku. Ne že by bylo nemožné zdi zbourat ručně, ale stálo by to nemálo času a sil, což se v tomto případě rozhodně nevyplatí. V mém případě byl bagr s 70 cm tlustými zdmi hotový přibližně za dvě hodinky. A to hlavní – s produkty demolice udělá během chvilky to, co chcete. Já jsem nechal větší kameny zachovat a suť jsem nechal rozvozit po příjezdové cestě jakožto její základ a zpevnění pro budoucí úpravy. Častější je nutnost suť odvézt. To zpravidla jsou schopni zařídit samotní bagristi. Bývá také vhodné objet okolní stavby a poptat se, zda někdo náhodou naopak suť neshání. Bývá využívána právě pro zpevňování různých ploch a umožní tak dosáhnout značné úspory. Podle velikosti domu se lze vejít do jednotek dnů, nezapomeňte však bagr rezervovat aspoň pár týdnů dopředu.

Chraňte zdraví!

Celkově z posledních dvou odstavců plyne, že když člověk nad jednotlivými likvidovanými materiály a předměty přemýšlí, může být demolice poměrně ekonomickou i ekologickou záležitostí než kdyby všechen materiál skončil někde pod zemí na skládce. Uvedený postup je samozřejmě individuální pro můj konkrétní případ. Největší úsporou v mém případě bylo to, že nebylo nutné nikam odvážet výsledný materiál. Celá tato práce tak vyšla pouze na nižší tisíce. V případě většího domu a odvozu materiálu na skládku byste se dostali spíše na desítky tisíc. V každém případě může celá tato demolice svépomocí vyjít třeba na desetinu částky, kterou by si řekla odborná firma. Pochopitelně byly cenou také desítky hodin lidské práce, ale zde záleží na přístupu. Já jsem bral tuto demolici jako skvělý venkovní trénink a příjemné chvíle s rodinou a přáteli. Co si budeme povídat, rozbíjet věci zvládne každý a je to poměrně zábava. Jen pozor na ochranu zdraví. V prašném prostředí nezapomeňte nosit respirátor. Kašlal jsem na to do chvíle, než jsem se při vyklízení hromady stoletého sena nadýchal prachu a způsobil jsem si akutní obrannou reakci organismu doprovázenou horečkami.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *