Hejt na řemeslníky 1 – finanční poradci jsou zlatíčka

Léto pomalu končí, dny se zkracují a já se vracím k psaní článků. Kromě toho, že za hezkých dnů je škoda sedět doma u počítače, měla moje článková odmlka ještě jeden důvod. Poprvé v životě jsem se přestěhoval do rodinného domu a začal s jeho rekonstrukcí, aby bydlení odpovídalo rozmazlenosti současné doby. To jsem ale ještě netušil, do čeho se pouštím. V tomto dvoučlánku kromě teorie shrnu praktické zkušenosti s řemeslníky, kteří u mě pracovali, ale hlavně s těmi, kteří u mě nepracovali. Nebudou chybět přepisy telefonátů nebo slovník základních frází řemeslnštiny.

Finanční poradci jsou zlatíčka

Před časem jsem v tomto článku kritizoval profesi finančního poradenství. Jedno pozitivum však tato profese má. A nejen tato, ale vesměs všechny profese týkající se bankovnictví, pojišťovnictví a finančnictví obecně, kde jsem akademicky i profesně vyrůstal. Všichni tito poradci, bankéři a další se o své klienty doslova perou a podle toho vypadá jejich přístup. Jakmile něco jakožto klient potřebujete, finančník okamžitě a co nejlépe začne věc řešit. Ví moc dobře, že v opačném případě se obrátíte na někoho jiného. Pokud by nebyl schopný dlouhodobě, v systému se neudrží a je donucen skončit. Pokud chcete sjednat půjčku, nakoupit nějaké akcie nebo si třeba založit účet, pak pokud jste alespoň trochu solventní, může být vše hotovo v řádu dní nebo dokonce hodin. Ne tak pokud chcete udělat nějakou stavební úpravu nebo, nedej bože, něco celé od základů postavit/přestavět.

Řemeslník se musí k práci dokopat

Na trhu řemeslných služeb panuje dlouhodobě zcela opačná situace. Zde se nepere řemeslník o klienta, ale klient o řemeslníka. Velice rychle jsem pochopil, že přístup podobný tomu v předchozím odstavci je naprosté sci-fi, a to i pokud máte dobré kontakty. Závidím těm, kteří mají šikovné ruce a dokážou si sami udělat instalatérské, elektrikářské nebo třeba zednické práce. Já mezi ně bohužel nepatřím, byť tato zkušenost mě donutila to částečně změnit.

Rozhodovací strom

Když se rozhodujete o rekonstrukci či menších pracech, máte v zásadě dvě možnosti (velice stručně).

1. Renomovaná stavební firma – zde lze očekávat kvalitně odvedenou práci, potíž je však v ceně a termínu. Za kvalitní služby si řádně připlatíte a stejně si kvalitou nemůžete být jistí. Když jsem ze zoufalství zkusil tuto variantu, v jednom případě se ukázalo, že tato „firma“ není nic jiného než jeden řemeslník, který si založil s.r.o. Je dobré koukat na historii firmy, její sídlo a dobrou známkou je i vyšší základní kapitál. Internet je plný případů, kdy i firma odvedla svou práci špatně. Možnosti obrany potom nejsou moc velké. Další potíží je termín. Kalendář firem, které dělají svou práci kvalitně, je v současné době neuvěřitelně našlapaný. Uvidíme, zda s tím něco udělá krize, ale když jsem v dubnu tvořil nějaké poptávky, dozvěděl jsem se, že tuto sezónu už nemám šanci. Rozhodování proto přešlo dál, protože jsem doufal, že se vše podaří dotáhnout aktuální léto.
2. Řemeslník nebo skupinka řemeslníků – výhodou je nižší cena a lepší termín realizace. Tím to však hasne, jakmile dojde na komunikaci, nadšení obvykle končí. Inu začal jsem hledat řemeslníka – pojďme se na celý proces podívat blíž.

Rekonstrukce na dva tři měsíce… nebo?

Najít řemeslníka jako takového není obvykle tak těžké. Většina lidí už někdy nějakou rekonstrukci prováděla, tudíž kontakt na toho, kdo ji prováděl, nebývá složité sehnat. I já jsem začínal tak, že jsem prostě napsal na Facebook, obepsal jsem známé a hned se kontakty našly. V tomto případě šlo o rozsáhlejší rekonstrukci řádově na jednotky měsíců. Zahrnovala demolici staré přístavby a nahrazení novou, ve které měla být kuchyň a koupelna. Vše velice malých rozměrů.

Zedník číslo 1 – známý známé

Po telefonu jsme se domluvili, že se pracovník přijede na můj objekt podívat. To se také stalo, druhý den byl u mě. Všechno si prohlédl, zhodnotil, poradil, dokonce řekl přibližnou cenu a termín. Vypadalo to, že všechno je na dobré cestě. Rozloučili jsme se s tím, že mi daný týden pošle konkrétní nabídku. Nestalo se. Čekal jsem asi do středy, kdy jsem se připomněl. Bylo mi odpovězeno s omluvou, že příští týden už se dočkám. Nedočkal jsem se ani tentokrát. Připomínat se více než jednou se mi zdá ponižující (jak pro mne, tak pro protistranu), přestože mi spousta lidí řekla, že to je chyba a nikdy tak nikoho k práci nedonutím. Já jsem však stále přesvědčený o tom, že když člověk není ani na více pokusů schopen dodržení termínu nebo splnit jednoduché zadání, vypadala by i výsledná práce podle toho. Další komunikace již neproběhla, jdeme dál.

Zedník číslo 2 – rodinný známý

Počátek scénáře byl totožný jako v předchozím případě. Pokračování vypadalo o něco slibněji. Řemeslník skutečně nastoupil první den do práce. Když jsme se na konci měli dohodnout na pokračování, začaly z něj padat nesmyslné termíny o několik měsíců později. Prý toho má teď nějak moc, při původní domluvě však o ničem takovém nemluvil. Odnesl si peníze (dodnes mi má vrátit) a více jsme se nekontaktovali. Vzal prostě několikatýdenní zakázku, a přitom měl rozdělané další projekty. Teprve později mu došlo, že na to nemá. V tom vidím hlavní problém hledání pracovníků z řad známých. Chtějí se zavděčit, proto kývnou na cokoli, aniž by byli schopni domyslet důsledky. Zdůrazňoval jsem, že nechci žádné slevy ze známosti, ale nepomohlo to. Osobně si přesto myslím, že to je ten hlavní důvod neochoty – práce pro známé se obvykle tak moc nevyplatí jako jiné kšefty.

Zedník číslo 3 – známý známé známé

O tomto člověku jsem už dříve neměl dobré mínění, ale již předchozí zkušenosti mě stály zbytečný měsíc, proto jsem po něm sáhl. Zpočátku šlo vše jako po másle, ale s postupem času bylo vidět, že ho práce přestává bavit. Na stavbu jezdil stále méně často, mnohdy se neukázal ani když jen o den dřív účast potvrdil. Stejně tak šla kvalita práce dolů. Za vše hovoří přiložený obrázek, po kterém přišlo ukončení spolupráce. Stavba skončila zhruba v polovině, trvala půl roku a stála mnohem víc peněz, než se čekalo a to nepočítám následné nutné opravy. Naštěstí byla mírná zima, a tak se dalo pracoval i přes ní. Po odchodu řemeslníka do stavby zatékalo, rovná plocha nebo pravý úhel neexistovaly, okapy neměly spád, dokonce ani sprchový kout neměl spád, byla špatně zapojená voda, elektroinstalace též. Něco šlo opravit, něco se již ani opravovat nevyplatilo. Smutné na tom je, že vzhledem k situaci to ale asi stejně dopadlo nejlépe jak mohlo. Dům se podařilo dát do obyvatelného stavu v termínu (co na tom, že v tom termínu měl být hotový celý).

Řemeslníci číslo 4 – známí známého

Nakonec se mi jako zázrakem podařilo najít dvojici pracující spolu, se kterou vše od začátku plynulo, jak mělo. Postupem času ale opět pozoruji určitou degradaci v kvalitě přístupu. Práci jako takovou dělají precizně, ale mám čím dál větší problémy udržet je u mě a stavba jde čím dál tím pomaleji. Problémy jsou taky v plánování, evidenci a logistice. Největší údiv mi způsobují náhodné a neohlášené příjezdy na stavbu. Nejsme třeba týden v kontaktu a zničehonic se v 8 ráno, kdy ještě spím, přiřítí auto. To je ten lepší případ. Jindy se přiřítí, když nejsem doma a musíme se nahánět po městě kvůli klíčům. Tato vlastnost je společná i s řemeslníkem č. 3. Je tak těžké den předem zavolat či napsat? Další zajímavostí jsou ad hoc výjezdy pro nákup materiálu. V 9 hodin se jede pro lepidlo. V 11 hodin se jede pro omítku, ve 14 hodin pro šrouby a těsně před zavíračkou pro akrylový tmel. Je tak těžké se při první výjezdu zamyslet, co bych mohl ten den ještě potřebovat a co by mohlo dojít? Jinak ale věřím, že se podaří stavbu dotlačit do zdárného konce, i když už tolik nevěřím, že ještě letos.

Prvotní šok….

Tolik k prvnímu dílu. Zjistil jsem tedy, že vysněná stavba rozhodně nepůjde tak, jak jsem si představoval. Zjistil jsem, že termín nelze spočítat jako čas potřebný k nalezení řemeslníka plus odhadovaný čas práce. Zjistil jsem taky, že cenové odhady bývají velice podhodnocené. Obojí jsem už znal z jiných oborů, ale to největší zklamání pro mě bylo, že v tomto případě se nelze spolehnout v podstatě vůbec na nic, co vypadne z řemeslníka. To, že oznámí pokračování stavby další den, vůbec nic neznamená. To, že do týdne něco dokončí, pošle, nakoupí, už vůbec ne. Stavba prostě probíhá tak jak probíhá a je zbytečné chtít nějaký harmonogram či termíny. Rekonstrukce malého rozsahu, o které zde píšu, začala na podzim roku 2019 a trvá dodnes.

…ještě nic nebyl

Do letošního léta jsem však netušil, že toto je jen špička ledovce. Může být ještě mnohem hůř. Ve druhém díle tohoto hejtu pomluvím především elektrikáře, kteří mě namíchli natolik, že jsem se rozhodl zde zveřejnit i následné telefonické rozhovory s nimi. Na závěr pak všechny poznatky shrnu a zkusím se z nich ponaučit. Chybět nebude ani slovník pro nejčastější řemeslnické fráze. První díl byl zkrátka jen zahřívací kolo.