Jedu právě autobusem v rámci svých cest po České republice. Cesta je to sice nádherná, ale někdy přesto zdlouhavá a i já jsem zvědavý, jaké osoby opačného pohlaví se v místech vzdálených od mého bydliště vyskytují. Na to už máme moderní vymoženosti nejen pro introverty. Jednou z nich je oblíbená seznamovací aplikace Tinder. To, co jsem to odpoledne díky Tinderu „zažil“, mě doinspirovalo k napsání tohoto článku. Nepůjde ale o erotickou povídku, věnovat se budu efektu takzvaného otvíráku. Aby nebyl pohled genderově jednostranný, na článku se z poloviny podílela kamarádka Vendy a poděkování patří také jisté Nikole.

Nic není zadarmo

Průběh seznamování se za poslední léta změnil k nepoznání. Běžné seznamování v barech, v práci a na zábavách vytlačuje to elektronické. Byla by jistě zajímavá statistika, který ze způsobů nyní převažuje. Seznamování přes aplikace má své nepochybné výhody – je to snadné, rychlé, pohodlné a mnohem příjemnější zvlášť pro introverty, jako jsem třeba já. Tato pohodlnost má však svou cenu. Známý je fakt, že na seznamce se každý snaží vypadat co nejlépe, podobně jako v životopisech, často v rozporu s realitou. Méně zjevné je ale třeba to, že elektronické seznamování je extrémně citlivé na náhodu. Je jasné, že náhoda hraje klíčovou roli i v běžném seznamování, ale v tomto případě podle mě mnohem vyšší a nadto se závažnějšími následky. O celém výsledku seznámení zde často rozhodne jen jeden jediný moment. Tím je první pronesená věta, takzvaný opener nebo otvírák.

Druhá šance se nekoná

Když se seznamujete s kolegyní v práci nebo spolužačkou ve škole, první pronesená věta hraje sice důležitou roli, ale zdaleka ne zásadní. Pokud se něco nepodaří, máte ještě spoustu možností, jak to napravit (nebo ještě víc pokazit). I v baru ta možnost je, byť o něco menší. A není to jen o čase, je to taky o konkurenci. V malé firmě, kde je vás deset, si protějšek dobře rozmyslí, jestli vás nadobro odpálkuje, nebo vám dá druhou (třetí, čtvrtou,…) šanci. Na Tindru? Tam si zvláště ženy mohou vybírat z desítek nápadníků. Každý jeden z nich proto není důležitý. První věta, ba i slovo, může rozhodnout o celé vaší budoucnosti a může hodně záviset na aktuálním rozpoložení obou zúčastněných. Srovnejme seznamování dvou zcela totožných lidí, ale ve čtyřech odlišných situacích.

  1. Petr a Aneta se potkají na svatbě společného kamaráda. Po obřadu následuje hostina, na které se postupně uvolňuje atmosféra. Co si budeme povídat, o to se postará hlavně alkohol, a tak se čas od času dávají neznámí lidé náhodně do řeči. Stejně tak Petr a Aneta, když se objeví vedle sebe čekajíce, až jim kolega natočí půllitr piva, respektive dvojku bílého vína. Petrovi otevírací fráze v rámci small-talku moc nejdou, ale Aneta ho něčím zaujala, tak využije uměle dodané odvahy a zkusí to. „Ty jsi taky od Karla?“. Aneta je zpočátku mírně vyděšená, co že to na ní ten kluk vybafnul. Doteď si ho v podstatě nevšimla, ale nemá dost odvahy konverzaci odmítnout a už je taky trošku v náladě, a tak spíš ze slušnosti odpoví. „Jo, jo, jsem. Ty taky?“. „Taky no, odkud ho znáš?“. Konverzace se dále dostane od společných známých a kvality večírku až k hlubším tématům. Aneta má hlubší témata ráda, a tak se jí nakonec začne Petr líbit. Vše je na dobré cestě.
  2. Stejný Petr a stejná Aneta se v paralelním vesmíru nepotkají na oné svatbě z důvodu Petrovy nemoci. Přesto se čirou náhodou „matchnou“ na Tinderu, protože podle fotek usoudí, že v protějšku by mohl být potenciál. Aneta jako obvykle vyčkává na první zprávu od muže, tak jak je to stále ještě ve společnosti zakořeněno. Petr váhá, co má napsat, protože podle fotek se nezdá, že by měli něco společného a popisek Aneta vyplněný nemá. Není ještě v seznamování po internetu tak zkušený, a tak se zmůže jen na „Ahoj, jak se vede?“. Myslí si, že tím nemůže nic zkazit. U někoho možná ne, ale v případě Anety, která si potrpí na kvalitu konverzace, tenhle otvírák neměl šanci. Seznam jejích propojení se těmito větami hemží. Zásadně na ně nereaguje. Petr to nemohl tušit, a tak přesto, že by si bývali mimořádně rozuměli, v tomto vesmíru k seznámení nedojde.
  3. Třetí vesmír je odlišný jen o jeden jediný drobný detail. Oba se propojí v okamžiku, kdy už jsou v tomto způsobu seznamování o něco zkušenější. Petr tak už ví, že „ahoj, jak se máš?“ není správný začátek a Aneta má vyplněný popisek, kde jasně deklaruje, co nemá ráda, své záliby apod. Petr toho využije a zareaguje na zmínku v popisku, že Aneta se ráda nechává unést v rytmu samby. „Ahoj, můžu se s tebou nechat unést hudbou?“. Jenže Aneta nemá zrovna nejlepší den. Škola byla náročná, po příchodu domů se jí nechce dělat vůbec nic, tak jen z nudy projíždí sociální sítě. Nakonec se dostane i k Tinderu. Vidí několik nových zpráv včetně té od Petra. Při svém rozpoložení jí ale při pohledu na tuto zprávu napadne „Ježíši, co to je za magora…“. Zprávu špatně pochopila, přestože byla myšlena jen jako nevinná reakce na zálibu v tanci a hudbě. Petrovi v tom lepším případě odepíše něco ve smyslu „není ti to blbý?“, možná si vymění pár nelichotivých zpráv a ve zlém se rychle rozejdou. Petr neměl možnost vidět Anetinu náladu „naživo“, a tak neměl šanci přizpůsobit tomu svůj otvírák. Na to se ale historie neptá, a tak ani zde k seznámení nedojde, naopak dojde ještě k vyvolání negativní reakce.
  4. Pak je tu ještě čtvrtý paralelní vesmír, kde rovněž vládne Tinder. Aneta však měla tentokrát fajn letní den a disponuje veselou až bláznivou náladou. Petr je na tom stejně jako v předchozím případě a rozhodne se pro stejný otvírák. Anetu však tato neohraná fráze na začátek rozesměje, začne ihned cítit zaujetí a odepíše. „No jasně, ty umíš taky sambu? :)“. Pak už konverzace plyne dál v pozitivním duchu a opět je vše na dobré cestě.

Teorie chaosu opět zasahuje

Dva stejní lidé se stejnými mozky – čtyři odlišné výsledky. Lze to přirovnat k teorii chaosu, kde drobná změna na vstupu radikálně ovlivní výsledek. Billiardoví a kulečníkoví hráči to moc dobře znají. Podrobněji jsem se na toto téma rozepisoval zde. Je dobře, že takový „detail“, jako je prvních pár slov rozhoduje o budoucnosti vztahů a celých životů? Těžko říct, ale pozitivní je, že každý může tyto důsledky alespoň u sebe ovlivnit.

Znám spoustu příkladů, kdy se člověk protějšku na začátku prostě netrefil do vkusu a tím skončil. Nebýt toho jednoho škobrtnutí na začátku, třeba by se k sobě perfektně hodili a rozuměli by si, nikdy to ale už pro svou povrchnost nezjistí. Jako já v případě Nikoly, kdy se nevinná reakce na popisek zvrhla v dlouhotrvající hejt. Na jednu stranu jsem ocenil, že se se mnou vydržela dohadovat tak dlouho, ale první dojem byl zakořeněný natolik, že jsem to už nezachránil. I tak ji ale považuji za inteligentní ženu a podle mě bychom za jiných okolností mohli vést normální konverzaci.

V prostředí, kde si lidé mohou vybírat, je na první dojem kladen extrémní důraz. Není tam vůle druhého člověka i přes špatný začátek skutečně poznat. Za rozhodující platí jen to, co vidíme na povrchu. Málokdo si uvědomí, že tím může sám sobě uškodit. Je to jako když odsoudíme celou restauraci na základě toho, že nám nechutnala první dvě sousta polévky. Zkuste, prosím, lidi nejprve poznat, než je definitivně odsoudíte.

2 replies
  1. Niky J.
    Niky J. says:

    Já, též introvert, jsem se zkoušela seznámit přes různé seznamky. Podle mě to musí být VELIKÁ náhoda, či osud, abychom natrefili na fajn člověka, či dokonce na tu osudovou lásku. V pětadvaceti na ní pořád čekám. Seznamky jsou fajn pro nás introverty. Schováváme se za písmenka, oťukáváme se, dokážeme si psát o spoustě věcech. V 90% fotky lidí na seznamkách opravdu neodpovídají realitě. Proč? Protože každý chce vypadat pro potenciálního partnera nejlépe a dokonale. A tahle póza mi dost vadí. Chápu, že vzhled je pro spoustu lidí velmi důležitý, ale co budeš dělat doma s kráskou, která viděla škrabku na brambory poprvé v životě, za to lak na nehty má nanesen za dvě minuty na deseti prstech. Je možné, že i tahle slečna někomu udělá šťastný život, ale na jak dlouho? Já jsem na dlouhodobé vztahy, ideálně už navždy, ale asi žiju v jiném světe plném nevěr a podrazů. A další věc na seznamkách je placení tzv. VIP účtů. Tahají z lidí peníze, zprávy od uživatelů vidíš jen ve VIP atd. Máme ještě šanci se seznámit i normálně, na ulici, v obchodě, na zastávce, když žijeme ve virtuální realitě? Článek je výborně napsaný. Tímto mým slohem ho nechci vůbec znevažovat :).

    Odpovědět
    • Tomáš Krupička
      Tomáš Krupička says:

      Tady bych zase úplně nesouhlasil. Podle mě spolu za určitých okolností můžou být skoro kteříkoliv dva lidé na světě, záleží jen na tom, jak jsou ochotní ustoupit ve svých požadavcích a komunikovat. Ale ano, šance, že si s někým člověk sedne 100% ve všem, je malá. To, že se každý snaží vypadat co nejlépe, bych pochopil v životopisech, ale na seznamkách je to kontraproduktivní, stejně se na to vždycky přijde :). Je potřeba vypadat autenticky. Vzhled spousta lidí přeceňuje, pořídí si super ozdobu do společnosti, ale lidsky si vůbec nerozumí, pak jsou z toho vztahy o ničem. Že existují VIP účty a placené seznamky, to je prostě byznys, z podnikatelského pohledu to chápu. Věřím, že seznámit se venku jde (zrovna nedávno jsem si to i zkusil :-)), jen už to není tak snadné jako dřív, už teď to má určité zvláštní kouzlo. Děkuji a ať se daří!

      Odpovědět

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *