První díl nabídl základní teorii a anabázi s jednoduchou rekonstrukcí. Po té jsem si myslel, že hůř už být nemůže. Může. Snadnější a rychlejší práce totiž neznamená automaticky, že bude rychleji i vykonána. Přesvědčil jsem se o tom v případě drobné elektrikářské záležitosti.

Shání se elektrikář na jedno odpoledne

Protože v domě jsou pouze kamna na tuhá paliva, rozhodl jsem se tento způsob vytápění zkombinovat s pohodlnějšími akumulačními kamny. Pořízeny byly během několika dní, následně se ale musejí správně zapojit. Zapojení není bohužel otázkou strčení zástrčky do zásuvky. Kromě toho byly nutné další drobné změny v elektroinstalaci kvůli nové smlouvě s dodavatelem elektřiny. Kamna jsem koupil v dubnu 2020 a smlouva byla podmíněna tím, že úpravy elektroinstalace dokončím do poloviny října. Celá práce by měla trvat 2-3 hodinky. Hračka, pomyslel jsem si. Zvedl jsem telefon a pustil se do toho.

Elektrikář číslo 1 – rodinný známý

Elektrikář přijel, podíval se na situaci, zhodnotil, že to není problém, že si nakoupí materiál a že se mám ozvat přespříští týden v pondělí. Inu ozval jsem se, nedovolal jsem se. Dva dny na to jsem to zkusil znova a bylo mi řečeno, že na mě bylo zapomenuto a že se ztratil dokonce i papírek s materiálem, takže celý proces bude nutno opakovat znova „až bude více času“, protože „teď toho je nějak moc“ (tahle fráze v mém mozku už vyvolává neadekvátní reakce). Tomu jsem samozřejmě neuvěřil a okamžitě jsem začal hledat jiného pracovníka.

Elektrikář číslo 2 – známý kamaráda

Elektrikář opět přijel, opět zhodnotil, že to není problém a že se ozve, jakmile bude mít materiál a pustíme se do toho. Pominu-li zvláštnosti v komunikaci, jako třeba zvedání telefonu s protivně znějícím „prosim“, nebo to, že jsme si potykali, ale v polovině schůzky mi náhle začal zase vykat, vypadalo vše docela dobře. Další týden se nic nedělo, přitom sehnání tohoto materiálu byla otázka chviličky. Tak jsem se následně v pondělí připomněl SMSkou s otázkou, kdy že bude mít ten materiál. Odpovězeno mi bylo, že zítra. Skvěle. No a od té doby se už nikdy nikdo neozval. Ironií je, že v průběhu čekání se zčistajasna ukázal sám od sebe elektrikář číslo 1, odmítl jsem ho však se slovy, že už mám někoho jiného. Jedeme dál.

Elektrikář číslo 3 – známý známého otce bývalé přítelkyně

Tento elektrikář působil zpočátku nejdůvěryhodněji. Prohlídka trvala dlouho, ale o to byla pečlivější, dokonce si vzal pomocníka, patrně syna. I s cestou jim mohla celá věc zabrat až dvě hodiny. Opět jsme se rozloučili s tím, že práce není problém a že večer napíše cenu a termín. Pochopitelně se ani tentokrát už nikdo neozval. Schválně jsem zde zmínil čas, který do toho oba investovali a který přišel nazmar. Tato zvláštnost dostane ještě prostor.

Elektrikář číslo 4 – rodinný známý

Do kontaktu jsme se dostali uprostřed července. Začátek byl stejný případ jako v minulých situacích. Tentokrát jsem se však zapřel, že i když se mi to protiví, budu se mu připomínat třeba do skonání věků, dokud svou práci neudělá. Teď je začátek září a po neustálém odkládání jsme domluvení na „příští týden“ (další slovní spojení, které jsem začal nenávidět). Přestávám věřit tomu, že zvládnu splnit podmínky smlouvy a že budu moct topit elektřinou. Ještě, že mám také kamna na tuhá paliva… Zde bych zdůraznil další věc, která mi došla. Věřím tomu, že elektrikář věří tomu, že příští týden skutečně čas mít bude. Myslím si ale, že to je tím, že mu prostě nedojde, že během té doby se vždycky ozve někdo další, něco se pokazí apod. a tudíž ten čas zase nakonec mít nebude. Z toho plyne nutnost tlačit na rezervaci konkrétního termínu.

Instalatérem je lepší se stát

Pokoušel jsem se také sehnat někoho na instalatérské práce. V obou případech se stejným výsledkem. Při kontaktu mi bylo řečeno, že teď je plno, ale brzy (zpravidla příští týden) se dotyčný ozve. Jak to bylo dál, je zřejmé. Jelikož šlo o poměrně akutní věci, donutil jsem své kramlavé ruce pustit se do díla. Stálo to sice hodně času a nervů, ale podařilo se, zkušenost zůstane po celý život a cenou je jen čas a materiál. Pokud jen trochu můžete a je to bezpečné, doporučuji dát se touto cestou.

Léčba frustrace

Nedalo mi to a těžká frustrace ze zkušeností s elektrikáři a dalšími mě donutila ze zvědavosti jim zavolat a hrát, že stále čekám (po dvou měsících!). Telefonáty byly poměrně krátké, protože mi velice rychle došla slova:

Telefonát s elektrikářem č. 2

  • Prosim.
  • Dobrý den, u telefonu Krupička Tomáš. Už máte ten materiál?
  • Jooo no, připomeňte mi, o co jde.
  • Liberec, zapojení akumulačních kamen.
  • Jooo mám no. Já myslel, že už o to nemáte zájem, když jste se neozval.
  • Aha… Já měl za to, že jsme domluvení, že po nakoupení materiálu začneme.
  • No jasný tak to není problém, uděláme to… hmmm… příští týden bych měl mít volnější, šlo by?
  • Ne, už není potřeba, zatím díky.

Zakrátko nastalo rozloučení. Zde jasně vyplynulo, že elektrikář přímo očekával, že se budu připomínat. Bez ohledu na ústně domluvený postup a připomenutí smskou.

Telefonát s elektrikářem č. 3

  • XXXXX, prosím.
  • Krupička Tomáš, dobrý den. Čekám na tu slíbenou cenovou nabídku, ale žádná doposud nepřišla.
  • Teď nevím úplně, co máte na mysli.
  • Liberec, zapojení akumulačních kamen.
  • Johoooooo, už vím, chachaaaaa. Nooo víte co, já toho mám teď strašně moc. Bude vám ta nabídka stačit tento týden?
  • To víte, že bude… (ironicky)
  • Super, tak domluveno, nashle.

Neočekávám, že něco přijde (už je to třetí týden a nic). Podstatné ale je, že ani tentokrát nepadlo to kouzelné „nezlobte se, mám plno, nejsem schopen aktuálně tuto zakázku přijmout“, natož omluva za minulou nekomunikaci. Konfrontovat tyto řemeslníky může být sice dočasně zábavné (mohl jsem být mnohem tvrdší), ale k ničemu obvykle stejně nevede. O čem se chcete bavit s člověkem, který na vás patrně po zavření branky zapomněl

Jedno velké „proč“

Na všech těchto elektrikářích nechápu jednu jedinou věc. Proč, PROČ, vážili cestu ke mně a čas strávený u mě, když dost možná už tehdy mohli vědět, že to nezvládnou (stručný popis práce probíhá samozřejmě už po telefonu). A proč, PROČ, když už tu byli, nebyli schopní říct třeba „nezlobte se, tohle vzít nemůžu“, „tohle se mi nevyplatí“, „tohle dělat nechci“ nebo „mám čas až příští podzim, tak zvažte, jestli chcete čekat“. Ti lidé prostě nezvládají mluvit narovinu, raději člověka aktuálně uspokojí, aniž by domysleli, co to bude znamenat pro klienta i pro ně. Klient utrpí zpoždění s pracemi při marném čekání, on utrpí poškození reputace a často musí absolvovat nepříjemné opakované telefonáty a zprávy. Tomu všemu by se dalo vyhnout realističtějším plánováním a asertivním či jednoduše slušným chováním. Stále věřím, že většina z nich to nedělá schválně, jen prostě počítá s tím, že se budou lidé připomínat a že to „nějak“ dopadne. Bohužel, nic je k vlastní aktivitě a slušnosti, na rozdíl od finančních poradců, nenutí a jen tak se to nezmění.

Společné vlastnosti většiny řemeslníků a ponaučení

Identifikoval jsem následující společné znaky většiny řemeslníků, se kterými jsem byl v kontaktu. Současně se pokouším nalézt metody, jak nepříznivé dopady těchto vlastností minimalizovat. Je smutné, že jsou takové metody nutné, ale co se dá dělat.

  • Neschopnost realistického plánování budoucnosti – ať už jde o termín, cenu, nebo vůbec schopnosti něco udělat. Vše je třeba si pro sebe násobit a být velice, velice skeptický.
  • Zapomětlivost – skutečně věřím tomu, že tito lidé mají vysoké množství zakázek, které každý den přibývají a zase ubývají. To jim dává určité právo občas na někoho zapomenout. Je však tak těžké si vést poctivou dokumentaci a kalendář? Z řemeslníků, se kterými jsem komunikoval, zapomněli na nějaký příslib téměř všichni. Je to jen náhoda? Myslím si, že jde o společný znak, který souvisí s nepotřebností chovat se ke klientovi jako ke klientovi, tedy slušně. Bohužel není moc způsobů, jak toto omezit. Může pomoct vynucování konkrétních termínů namísto obecných (např. nikoli příští týden, ale příští středu). Pokud to nepomůže, nezbyde než se opakovaně připomínat.
  • Neschopnost říct ne – možná někteří jsou schopni realisticky plánovat, ale neumí to říct na rovinu. Možná mají čas, ale nechce se jim do této konkrétní zakázky a ani to neumí říct na rovinu. Raději vás nechají v plané naději. Řešením může být ujišťování se: „jste si jistý, že to zvládnete v tomto termínu/že máte dostatečné kapacity?“ apod.
  • Jednání na základě aktuální situace bez ohledu na klienta. Řemeslníci, kteří u mě pracovali, jezdili na stavbu bez ohledu na to, jestli je někdo doma, jestli mají klíče atd. Když zjistili, že doma nikdo není, prostě zavolali a dojeli si pro klíče kamkoliv (když jsem řídil autobus, bylo to docela zajímavé). Na jednu stranu oceňuji odvahu spontánnosti, na druhou stranu to opět obě strany jen zdržuje. Pokud je to i váš případ, řešení neexistuje. I pokud se ujistíte, že má řemeslník dorazit například zítra v 9 hodin, s vysokou pravděpodobností tomu tak nebude.
  • Neschopnost odhadnout budoucí množství materiálu. Všichni zkušení vědí, že je vždy potřeba nakupovat až o 50 % více materiálu (podle druhu), než je dle výpočtů třeba. Kvůli prořezům, ztrátám, chybám atd. Přesto to téměř nikdo nedodržuje, a tak se ze stavby jede 4x za den pro materiál, který došel. Stačilo by jednou, kdyby se řemeslník zamyslel, co všechno bude daný den potřebovat. Ani to se ovšem obvykle neděje, řemeslníci nakupují materiál ad hoc (za vaše finance). Jediným řešením je opakovaně na tyto neefektivity upozorňovat.
  • Opakování chyb – pokud řemeslníkovi jednou nebo víckrát vysvětlíte efektivní způsob zásobení se, s největší pravděpodobností se příště vrátí opět k původnímu přístupu. S řemeslníkem tak pro materiál není potřeba jet jednou, ale pokud možno vždy.
  • Neekonomické myšlení – i řemeslníci, kteří mají práce až nad hlavu a poptávka po nich tedy značně převyšuje nabídku, oceňují svou práci stále stejně podle záhadných tabulkových cen, které každý rok vydává jistá autorita. Upřímně tomuto přístupu nerozumím. Vyšší poptávka mu přece dává možnost zvýšit cenu. Vydělá na tom finančně i časově. Pokud by to tak dělali všichni, trh by se rázem krásně vyčistil – řemeslníci by měli práce tak akorát a klienti nebudou muset každého popotahovat. Čím více klient zaplatí, tím lepší bude moct očekávat služby. Nyní musí tento impulz jít od klienta.

Slovník základních frází pro překlad z řemeslnštiny

Nalevo jsou časté fráze řemeslníků, za pomlčkou se nachází překlad do realistické řeči.

Já se vám ozvu – Nepočítejte se mnou.

Ozvu se příští týden – Ozvěte se příští týden, jinak smůla.

Přijedu zítra ráno – Přijedu, jak se mi to bude hodit a nemusí to být zítra ani tento týden.

Myslím, že do konce měsíce bychom to mohli stihnout – Do půl roku to snad nějak doklepem, ale bůhví. (obecně termíny násobím minimálně dvěma, podle druhu práce.)

Cenově to vidím tak do sta tisíc – Budete rád, když se vejdete do čtvrt mega, a to jsem optimista. (I zde je rozumné násobit cca dvěma.)

Potřeboval bych nějakou zálohu – Když ji nedostanu, nebudu pokračovat. Když ji dostanu, tak zvážím, jestli budu pokračovat.

Ty peníze vám vrátím příště/tu škodu zaplatím příště – Nepočítejte, že se ještě někdy ukážu.

Tenhle týden mám plno, ozvěte se mi příští týden a domluvíme se – Tenhle týden mám plno, ozvěte se mi příští týden a já sice nejspíš budu mít taky plno, ale teď nad tím nehodlám přemýšlet.

Ten bojler/baterie/světlo/skříň/linka/trám/zeď/…, která spadla mou vinou, opravím příště – Dopr****, už mě to tam fakt s***, nějak to stluču, aby to nebyl vyloženě průšvih a končím.

Fakturu samozřejmě vystavím – Doufám, že si příště nebudete pamatovat, že jsem říkal, že fakturu vystavím.

Další materiál už tady koupit nepotřebujeme – Když bude něco potřeba, dojedeme pro to, teď nad tím přemýšlet nehodlám, benzín stejně neplatím.

Pro materiál už znovu nepojedeme – Doufám, že nic nedojde, jinak budeme muset jet pro materiál.

Mám několikaleté zkušenosti – Dělal jsem dvě stavby, každou rok. Ani jedna není dokončena.

Mám zkušenosti ze zahraničí – Teta žije v Německu. Dělal jsem jí střechu, než mě vyhodila.

Díra na trhu

Pokud máte šikovné ruce, umíte komunikovat a máte aspoň trošku ekonomického myšlení, dráha řemeslníka skýtá nečekaný potenciál. Dokonce si myslím, že kdyby se takový finanční poradce stal třeba instalatérem, bude z něj velice rychle nejoblíbenější a hlavně nejbohatší instalatér ve městě. Totéž platí pro elektrikáře, zedníky, malíře, natěrače, truhláře, tesaře, klempíře, obkladače a další. Mezi další spřízněné díry na trhu by mohla patřit platforma pro objednávání a hodnocení řemeslníků a oceňování práce. Střet nabídky a poptávky na internetu, podobně jako je třeba Uber pro jízdy nebo Fiverr pro podnikatele na volné noze. Otázkou je, zda by v současné situaci byli řemeslníci ochotní a schopní si vůbec nějaké profily na internetu zakládat. Vedlo by to ale k jasnému odfiltrování těch slušných od neslušných, kteří by se museli více snažit.

Vyrovnání nabídky a poptávky

Situaci by univerzálně vyřešilo pouze vyrovnání nabídky a poptávky na trhu tak, aby byli zvýhodněni ti, kteří jsou slušní a šikovní. Nyní mezi nimi není rozdíl, protože všichni si z nějakého důvodu stanovují stejnou cenu práce. Vyrovnání by způsobil jen skokový nárůst počtu řemeslníků nebo tržní chování ceny jejich práce. Tržní chování by v praxi znamenalo navýšení ceny práce těch šikovných tak, aby odradili od poptávky některé klienty. To by znamenalo pokles poptávky a nakonec také zvýšení nabídky, protože vyšší ceny by k řemeslu přivedly další lidi. Ti méně šikovní a slušní by se rázem museli snažit o své klienty a změnit svůj přístup. Nezapomínejme ale, že slušné chování je vždy zodpovědností konkrétního jednotlivce, ať je k němu nucen, nebo není. Pro jistotu dodávám, že tento hejt se týká pouze těch, kteří svého postavení zneužívají a se kterými jsem se bohužel setkával nejčastěji. Těm ostatním patří můj respekt. Přeji vám šťastnější ruku při výběru řemeslníka!

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *