Rozdíl mezi koronavirem a chřipkou – vládci světa – pozitivní dopady koronaviru – poučení.

Proč koronavirus a ne chřipka?

Země jedna za druhou uzavírají hranice, vyhlašují nouzové stavy, zákazy vycházení, testují se tisíce lidí a další bezprecedentní opatření. Otázka zní ovšem proč? Jasně, chtějí zamezit koronaviru, aby se šířil a zabíjel. Pak ale – proč státy nedělají totéž kvůli každoroční sezónní chřipce a dalším virózám? U té už nikomu nevadí, že se každý rok nekontrolovaně šíří a zabíjí? Teď nejspíš poznamenáte, že koronavirus je něco nového, neznámého. Na rozdíl od chřipky, která lidstvo provází už věky. A já souhlasím, koronavirus je (aspoň v této formě a síle) vskutku něco nového. Čemu ale vadí, že je nový? Jaké jsou jeho projevy? Jeho nakažlivost a úmrtnost? Je to nějaký nový zákeřný virus, který decimuje produktivní obyvatelstvo ve velkém? Není. Mám pocit, že nevnímáme reálný stav věci. Projevy jsou podobné jako u chřipky, úmrtnost dokonce výrazně nižší.

Nechápejte mě špatně

Nejsem proti zavedeným opatřením. To, že chráníme své blízké před koronavirem, je nepochybně správné. Jen mi není jasné, proč je tedy nechráníme před zákeřnější a rozšířenější chřipkou. Není mi jasné, proč těmto dvěma virům, co se chovají podobně, měříme úplně jiným metrem. Děláme to, co u chřipky už dávno nikdo nedělá.

Problém konvenčního označení

Představte si, že bychom nevěděli, že se jedná o „nový typ koronaviru“ (třeba kdybychom neměli tak dobré metody virové analýzy a nedokázali bychom jej odlišit od viru chřipky). Nejspíš by se vyvolávané onemocnění neoznačovalo děsivým názvem „COVID-19“, ale prostě „chřipka“. U většiny lidí dokonce spíše „zánět průdušek“ nebo „nachlazení/kašel“. U leckoho vůbec nic. Nikoho by netankovalo, že virus mají u nás tisíce a ve světe statisíce lidí. Nikoho by netankovalo, kde to chytil. Život by šel normálně dál a čas od času by někdo na komplikace spojené s virózou zemřel, tak jako tomu bylo i předtím.

Nezáleží co, ale jak

Ano, na koronavirus se umírá. Stejně jako se umírá na chřipku (respektive méně). Chronicky nemocní lidé zkrátka někdy podléhají i těmto nemocem. Tak to bylo, je a bude. Jak sleduji různé reakce a komentáře, většina lidí si to uvědomuje. Tak proč si tedy necháváme touto novou „chřipkou“ decimovat ekonomiku a zásadně se omezovat na svobodě? Není to spíš způsobem, jakým nám celou věc servírují média? Pokud by byl virus prezentován takový, jaký skutečně je, nebo by nebyl prezentován vůbec, nikdo by si ničeho ani nevšiml. Vidím to následovně:

Kdo je na začátku řetězce?

Média a aktivní jednotlivci začnou srdceryvně řešit každou smrt na záhadný nový virus, analyzovat počty nakažených, televize zavedou extra speciální mimořádná vysílání -> společnost se nepozastaví nad tím, jestli je skutečně důvod k obavám, jestli je virus skutečně tak nebezpečný, začne mít strach a řešit to -> vytvoří se tlak na politiky, kteří jakožto odpovědní musí něco udělat, jinak by přišli o politické body (ti zkušenější to naopak vidí jako příležitost, jak vytěžit body navíc), navíc tlak působí nejen z vlastní země, ale i z okolního světa -> drastická opatření nemající základ v realitě těžce dopadnou na ekonomiky a spousty jednotlivců celého světa.

Všimněte si, že média jsou na začátku a politici a zničená ekonomika na konci. Je tedy zřejmé, kdo v tomto případě de facto celou věc řídí, kdo to má na svědomí.

Superakční mediální telenovela nás baví

Média pochopila velice rychle, že z koronaviru mohou mít parádní krmení na týdny a měsíce. Mnozí se v číslech a grafech nových nakažených a mrtvých vyloženě vyžívají, jiní se na tom snaží vydělat. Jsem přesvědčen o tom, že jsme se nechali úplně zblbnout virtuální mediální realitou. Je to asi přirozené, potřebujeme, aby se něco dělo, potřebujeme něco řešit, analyzovat, potřebujeme si společně zazpívat Není nutno, cítit sounáležitost. Tak se nám to splnilo. Zeptal se ale někdo, zda je k tomu důvod? Zeptal se někdo sám sebe, proč dělá to, co dělá? Provádějí se tisíce testů u lidí, kterým vůbec nic není, a není nám to divné. Dopady této hysterie mají mimořádný vliv na realitu skutečnou.

Už je stejně pozdě

Při pohledu na strmě rostoucí křivky nakažených a při předpokladu, že si budeme chtít zachovat svůj globalizovaný svět, již stejně není šance, že se tento virus podaří ze Země vymýtit. Podstatné ale je, že to neznamená konec světa. Neznamená to vůbec nic, jen že časem skončí tahle akční telenovela a nahradí ji nějaká jiná. Nechali jsme si překopat svět nemocí, se kterou už dávno dokážeme žít. Bohužel jsme si to neuvědomili a zaplatíme za to nesmyslně vysokou cenu.

Něco za něco

Naštěstí můžeme z této situace i určitým způsobem těžit. V bezprostřední blízkosti vnímám nejméně tři pozitivní dopady.

• Odpočinek pro přírodu. Nejsem první, kdo si toho všiml – satelitní snímky prozrazují znatelný pokles znečištění po celém světě, ale stačí i jen večer vyjít ven na ulici. To ticho i ve větším městě, jako je Liberec, je k nezaplacení. Pokles (bohužel dočasný) znečištění všeho druhu – emisního, akustického a snad částečně i světelného, nepochybně ocení příroda i většina z nás.
• Odpočinek pro nás. Workoholik si vždycky práci najde, ale spousta lidí kolem mě si pochvaluje, že získala zničehonic čas. Čas, který můžou investovat do věcí, do kterých předtím nemohli, protože neměli energii. Domácnosti a předzahrádky se najednou blýskají, dlouho odkládané rekonstrukce pokračují, dlouho odkládané knihy jsou konečně čteny. Trochu toho zastavení ze shonu ještě nikdy nikomu neuškodilo.
• Digitalizace obyvatel. Zavřené obchody a školy, ale také omezený hotovostní styk donutí spoustu lidí konečně se digitalizovat. Nový nábytek teď zkrátka nelze objednat jinak než online. Nelze ho často jinak ani zaplatit. Stejně tak děti, ty se musí nově učit online a u těch mladších jim v tom chtě nechtě musí pomáhat rodiče. Konzervativní lidé se naučí pracovat online z domova, pokud chtějí pobírat dále plný plat. Zkrátka kdo nechtěl být online, se to bude muset naučit, což povede ve finále snad k vyšší produktivitě společnosti, což se bude v následné ekonomické krizi hodit. Prudce také vzrostl počet nových eshopů. Povede to také k další úlevě přírodě, neboť ubyde cest a nedigitálních dokumentů.

Poučení

Tou největší příležitostí, jak z téhle situace vytěžit, je dost možná poučení do budoucna. Poučení o tom, jak můžeme pomáhat svým blízkým a vlastně všem v době krize. Poučení o tom, jak provádět správnou hygienu tak, abychom minimalizovali šíření a dopady viróz. Ať už nových, nebo těch, které nás provázejí celá staletí. A nakonec, to je spíš mé zbožné přání, poučení o tom, že než se necháme pobláznit hysterickými výkřiky médií, nejdříve zjistíme reálný stav věcí a teprve potom budeme s rozvahou přiměřeně jednat. Jakožto ekonom se obávám, že nás čeká nejhlubší ekonomická krize od roku 2008, ale možná i od třicátých let minulého století. Nejsem sám a bohužel už nejsem ani sám, kdo si myslí, že za to tahle nezávažná sezónní viróza rozhodně nestála.