Poezie liberecké MHD – každá linka má své kouzlo

MHD. Městská hromadná doprava. Prostředek, jak se dostat do práce, do školy, na výlet, na schůzku a zpátky. Nic víc se u té zkratky většině lidí nevybaví. Možná ještě zpoždění, v zimě přetopeno nebo naopak zima, kašlající lidi, v létě je tam jako ve skleníku a kůže lepící se na koženku sedadla.

Necestujte, objevujte

Podle mě je obrovská škoda MHD vnímat takto, i když jeho služby samozřejmě nejsou vždy takové, jaké si představujeme. A to platí jak pro MHD v našem domovském městě, tak pro MHD kdekoliv jinde; třeba tam, kde jsme zrovna na výletě, na prázdninách apod. Když vyrazím do města, které neznám, a chci ho poznat, můžu se orientovat jen na hotel a zajímavá místa, která jsem našel v turistickém průvodci. Pokud to tak dělám, můžu říct, že jsem poznal ona místa, ale poznal jsem to město, ten kraj, kulturu lidí? Sotva.

To všechno můžete poznat, pokud upřednostníte MHD před taxíkem (a nebudete celou cestu čučet do mobilu). Můžete zjistit, jaké rozmanité čtvrti se v něm nacházejí, jak se chovají a mluví lidi, kteří cestují s vámi a pro něž je cestování stejnou rutinou, jako to vaše v domovském městě. Objevíte strukturu, ducha a kouzlo města. I na té nejzapadlejší zastávce, o které se nikde nepíše, je vždycky k nalezení něco zajímavého. Většinou naopak zajímavějšího než tam, kde se tísní stovky lidí, aby viděli totéž. Návštěvy památek, u kterých byl skoro každý na světě a o kterých se píše v každém průvodci, to není objevování, to je odškrtávání seznamu, to je cesta po vyznačené trase, kde vás těžko může něco překvapit. Objevování je jet někam a nevědět, co tam najdu. Objevit nečekané místo, jeho ducha, poznat nové město tak, že se aspoň na chvíli stanu jeho všední součástí.

Když už jste si mysleli, že znáte město, ve kterém žijete

To samé platí ale i o městě, kde žijeme. Znám spousty lidí, kteří jsou zvyklí v MHD spát, číst knihy nebo cosi dělat na mobilu. Já to chápu. Pokud jedu po stoosmdesáté z místa A na místo B, není asi důvod koukat kolem. Já to ale přesto často dělám, vnímám místa, kterými daná linka projíždí za různých ročních období, za různého počasí, za různé denní doby; rozlišuji typy lidí, kteří na různých místech nastupují a vystupují, vnímám velké mimořádnosti i drobné odlišnosti od pravidelného provozu. Mám to tak od malička (ještě že tenkrát nebyly chytré mobily). A od té doby, co jsem se stal řidičem autobusu pro zábavu, to vnímám ještě intenzivněji a objevuji mnoho dalších vlastností různých linek. A tak vím, že nejenom město nebo čtvrť, ale i každá linka MHD má svoje kouzlo. Svoje unikátní vlastnosti a charakter, který tvoří místa, kterými projíždí, lidé, kteří jimi jezdí, ale i její postavení v konkrétním systému MHD. Existují linky výletní, školní, frekventované, rychlíkové, pracovní, příměstské, městské a samozřejmě různé kombinace. Záleží samozřejmě také na tom, jakou roli hrála daná linka v mém životě. Proto v lince MHD vidím nejen dopravní cestu, ale entitu, která má duši, charakter a kouzlo. Žije svým životem a stejně jako ostatní organismy se v průběhu času mění.

Původně měl tento článek uvést cyklus článků a fotogalerií o vybraných libereckých linkách. Zjistil jsem ale, že pro zachycení kouzla linky je jeden článek a pár fotek sakra málo. Následný vývoj proto vedl ke vzniku projektu Liberecké linky.