Dubaj – město na steroidech

Okázalost nakupování a zábavy

Množství obchodních a zábavních ploch v Dubaji je obrovské, takže chápu, že když už někomu nestačí jednou týdně zajet potrápit peněženku na Černý Most, do Letňan nebo do libereckého Babylonu, vyzkouší Dubaj. The Dubai Mall v centru města je největší na světě a investice nešly jen do velikosti, ale i do luxusu a okázalosti. Stejné je to v Mall of The Emirates, který se nachází jen o pár stanic metra dál a kde si můžete zalyžovat s tučňáky. Vyšší meta maximalismu než sjezdovka na poušti už ve Sluneční soustavě není. Takhle to dopadá, když vás nenapadne lepší využití pro nekonečný penězovod z celého světa. Nutno ale dodat, že v těchto centrech jsou k nalezení i „normální“ obchůdky, jako je známe od nás.

Technické zajímavosti

Nadšenci do architektury a technologií by měli Dubaj taky zařadit na To-do list. Nejvyšší budova na světě Burj Khalifa je skutečně impozantní dílo. Už jen pomyšlení, že po fasádě by člověk nahoru lezl pěšky přes deset minut (a padal zpátky přes 15 vteřin). Stejně tak je fascinující třeba budova muzea budoucnosti (úvodní foto)nebo obří umělé ostrovy ve tvaru palem či mapy světa. Evropana zaujme i samotné množství mrakodrapů. V Evropě si určitou podobu vybavuji s londýnskou City, Frankfurtem nebo Varšavou. Pokud chcete Dubaj, spojte je dohromady a vynásobte nejmíň deseti.

Historické centrum ano, ale…

Ve městě jako Dubaj samozřejmě nesmí chybět historické centrum. Jenže ono tam chybělo. Tak ho prostě postavili. Poměrně mě překvapilo, že když jsem se dopracoval k „tradičnímu arabskému tržišti“, tak jeho půlka ještě vůbec nebyla hotová, podobně jako městské hradby vedle. Trochu to připomíná čínský zvyk stavět historická centra evropských měst u sebe doma. Možná časem nebudeme schopni rozlišit, co je historická čtvrť a co jen tak vypadá, ale možná že to je ve výsledku jedno. Otravní nabízeči tam stejně lákali na turistické pasti na každém rohu. Skutečná původní nemoderní Dubaj (čtvrť Deira) není moc stará, ale přece má své kouzlo. Na rozdíl od zbytku Dubaje zde narazíte na klasický ošuntělý vzhled a atmosféru běžných arabských měst. Úzké uličky s nesčetným množstvím krámků, ve kterých je tu znuděný prodavač, před jiným diskutuje skupinka Arabů, ale nikde nikdo nic nenakupuje. Nikdy mi nebylo jasné, z čeho jsou všichni tito lidé vlastně živi. Pozitivní (pro mě) bylo, že tady už si mě na rozdíl od fejkového tržiště nikdo moc nevšímal.

Šaty dělaj člověka

Až cestou zpátky jsem si uvědomil, že v Dubaji chybí něco, co v našich městech dobře známe, i když bychom to radši vymazali. Stačilo přiletět v noci na pražské letiště a pak se přesunout pár zastávek nočním autobusem. Nestačily by mi obě ruce na spočítání všech nevoňavých existencí pod vlivem toho či onoho, které jsme potkali. Zato v Dubaji jsme za 6 dní nepotkali ani jednu jedinou. Nevím, jak přesně to dělají, ale určitě to není tím, že by město jako celek bylo bohaté. Na emirátském vlákně Redditu se to hemží příspěvky pracujících migrantů z dálného východu, kteří si stěžují na mizerné platy a vysoké životní náklady. Přesto nikdo z nich není na ulici. Právě naopak, na veřejnosti se všichni tito lidé prezentují velice elegantně. Nejčastějším outfitem byla košile a tmavé dlouhé kalhoty. Když už se po městě někdo producíroval v kraťasech a tričku, šlo o bělošské turisty.

U outfitů ještě zůstanu, ale přepnu na ženy. Ve všech průvodcích se dočtete, že na veřejnosti je vhodné mít zakrytá alespoň ramena a kolena a nenosit vyloženě vyzývavé oblečení. Přesto ani v centru města nebyla nouze o výstřihy, legíny i průsvitná trička, pod kterými nic nebylo. Nebylo těžké odhadnout a odposlechnout, že z většiny se jednalo o ruské občanky. Za Rusy jsme byli bohužel považováni často i my. Pokud to šlo, pokusil jsem se vysvětlit, že ne, ale nelze jim mít za zlé, že nedokážou postřehnout rozdíl.

To je asi tak všechno, co jsem chtěl říct. Pokud z nějakého důvodu zbožňujete nakupování a/nebo vám nevadí za zábavou letět 6 hodin, nebo pokud vám nevadí čekat dlouhé fronty na atrakce, Dubaj pro vás bude jako ráj. Pokud jste nadšenci do architektury a technologií, návštěvou taky nic nezkazíte. Pokud hledáte evropský styl cestování po historii a přírodě, pšenka vám zde nepokvete. Ostatně, je to poušť. V létě tam teploty šplhají k 50 stupňům, v zimě ke 30, což nejsou ideální podmínky pro procházky v rozpáleném betonu nebo pro projížďky v písku na čtyřkolce. Málem bych zapomněl: jídlo je tam trochu ostřejší, ale výborné.